AHOY bratři a sestry !!! Tak už jsme s Tandegou zase doma. Tady jsou naše kořeny, ale uvězněné betonovou džunglí Babylónu … Už mě nehřeje africké slunce, jen jeho odraz ve špinavých oknech šedého činžáku naproti. Ale Jahve je stále se mnou ! A podzim je krásný. A reggae mě veze na Sión ! Reggae je poselství od krále: jedna Láska. A proto: proč se lidi v tramvaji tak mračí a tlačí ? kam tak spěchají, proč nepřestanou ten krysí závod ? proč nevzdávají díky za každý den Nejvyššímu ??? JAH RASTAFARI !!! Afrika je i v nás – bílých božích dětech – v Tobě bratře ! v Tobě sestro ! Afrika, to je Slunce & Láska & JAH !!! Tak nespi, neumírej – ani když se příroda ukládá k zimnímu spánku a teprv ne v tuto dobu, kdys sklidil Jeho plody a stoupáš k Jeho výšinám …
Za těch dlouhých pod-zimních večerů bych vám chtěl vyprávět o tisícerých krásách Jižní Afriky – AZANIE. Ale ne takhle odlidštěně, to není povídání. Už dlouho vám ale dlužím slíbené informace o RASTAFARIANISMU V JIŽNÍ AFRICE… Tak tady jsou ! RASTAFARI CHURCH – NYAHBINGHI ORDER
…Do kostela jsme s Freshem, Justicem a Fanzou chodili přes osadu Mshengoville, která fakt připomíná cigánskou osadu. Před bídnými plechovými a papundeklovými baráčky kam není zavedena elektřina ale posedávají usměvavé africké rodinky vychutnávající na svých zahrádkách teplé jarní odpoledne. Usmívají se a někteří nás pobaveně zdraví rasta pozdravy – i když tudy chodí dredatí rastamani každou sobotu, párek vysmátých bělochů v afrických hadrech se tu asi jen tak nevidí. Cestou k chatrči chlapíka, který tu prodává nejlepší bylinky nám Fresh vypráví, že tahle osada bývala donedávna plná rastů stejně jako Kingston – kvůli vlně politického násilí v polovině 90. let (v celém Sowetu i jiných townshipech panovala v podstatě občanská válka, kterou uměle rozněcoval zkrachovalý bílý režim) se většina těhle lidí někam zdejchla. V posledních letech to to prý ale zase znovu ožívá. Aby ne, když mají za humny rastafariánský templ.
Samotný kostel je prostá bíle omítnutá nízká stavba s plochou střechou a řadou oken kolem dokola. Mohla by to klidně být i bývalá nebo jen pronajatá škola, protože takhle tady vypadá většina škol. Ty se ale zpravidla skládají z více takových budov, a tady stojí už jen jeden malý domek. Obě stavby stojí uprostřed zahrady obehnané nevysokou nabílenou zdí, na níž vlaje rudo-zlato-zelená vlajka se lvem. Tady za rezavou brankou se ocitáme na posvátné půdě (Hola Ground), kde by se měla dodržovat jistá pravidla spadající pod rastafariánské učení a životosprávu – přesněji pod řád Nyabingi (Nyahbinghi Order), k němuž se tato skupina hlásí. Tento orthodoxní řád, vznikl na Jamajce někdy na přelomu 30. a 40. let, ale jeho kořeny jsou údajně mnohem starší. Kromě starozákoní a garveyovské tradice se inspiroval nejen africkými rytmy, ale i antikoloniálním bojovým hnutím z konce 19. a 1.pol. 20. st. (Někde mezi dnešní Ugandou a Rwandou prý tehdy dokonce vládla královna Nyavinghi.) Samotné slovo pak prý znamená „smrt černým i bílým utlačovatelům“. Co je však dnes pro tento radikální a silně teokratický řád podtatnější jsou jeho bohoslužby (tzv. grounations) založené na hypnotickém bubnování (nyabingi drumming) a náruživém kolektivním zpěvu (chanting) rastafariánských písní. Náruživá oslava Jaha Ras Tafariho – Haile Sellasieho prostřednictvím pálení Svaté Byliny (Hola Herb) je nabíledni.
Jak už jsem řekl, na posvátném okrsku je však žtaké třeba dodržovat různá pravidla. Při počátečním kouření i samnotné bohoslužbě jsou bratři i sestry separováni. Sestry nesmí kouřit ze stejné dýmky nebo chilumu (chalice) s bratry, natož v kostele během pobožnosti, musí mít zakryté dready (které by si neměly nijak příliš kultivovat – stříhat či česat, nemluvě o nějakém make-upu, parfémech atd!), stejně tak ruce a sukně až na zem. I bratři nosí většinou své „strašlivé lokny“ pod čepicí nebo turbanem, ale při kouření i v kostele je musí sundat, ani oni by neměli nosit trička s krátkým rukávem nebo bermudy (na což se však u těch mladších a vzhledem k horku až zas tak nehledí). Ve vzájemných vztazích a komunikaci je zachovávána všeobecná zdrženlivost (nikdo se nejeví a nepředvádí, jak je tomu často v naší individualistické společnosti), žádné hádky, pomlouvání, zesměšňování, ale ani dotýkání (samozřejmě nikdo vás nevyžene, když se na uvítanou obejmete s někým koho dočbře znáte), ale žádná romantika (Roma – Řím – to je přece Babylon)! Důležitá (a pro Afriku ne zrovna typická) je též zásada jeden Král (King) – jedna Královna (Queen), tedy žádné povrchní krátkodobé vztahy, ale One and Only Love !!!
Král je vždy na prvním místě, on je Ras (pán nebo hlava) a Alfa – a královna je Omega, to znamená, že svého muže vždy poslouchá a ve všem následuje (to je sousto pro babylonské feministky!). Král ale svou královnu ctí a respektuje, a žádná žena pro něj rozhodně není jenom ženská. Dalším důležitým pravidlem je potom ITAL, to znamená nekonzumovat nic, co škodí tělu (božímu chrámu) a nevoní Bohu – tedy nejen žádné maso (i když někteří rastové sem nepočítají rybku) a živočišné produkty (vejce, sýry, mléko), ale ani sůl a potraviny plné konzervátů a emulgátorů, samozřejmě žádný alkohol, tabák ani jiné drogy včetně léků, přednost má ovoce a zelenina v surovém stavu. O vegetariánství a Ital dietě toho bylo napsáno už hodně, tady se mluví hlavně o tom čím by se neměl znečišťovat posvátný okrsek, sebeznečišťování je osbní záležitostí každého (- u nás by člověk asi umřel hlady, kdyby měl jíst jen chemicky neošetřené ovoce a udělat si z života hon za zdravou výživou asi také není ono…).
Ale zpátky k naší návštěvě tohoto svérázného řádu ! Ve stínu košatých stromů (nezapomeňte, že je krátce po poledni a africké slunce pěkně pálí) posedávají skupinky rastů, z jedné strany kostela krásné a důstojné sestry v krásných etiopských róbách a turbanech, na druhé krásní a důstojní bratři v pestřejším a barevnějším oblečení, někteří s turbany (v nichž mi připomínají spíš javánce z toho pěkného obrázku na tabáku Jaavanse Jongens…), jiní s nejrůznějšími čapkami a kloboučky. Nejprve zamíříme ke skupině sester, s nimiž se pozdravíme společným sjednocením pozvedlých pěstí pravé ruky a voláním „JAH RASTAFARI – KING HAILE SELASSIE the FIRST“ (což mi vždy znělo spíš jako „fist“ – „pěst“, pěst síly, víry a oddanosti). Toto je ostatně jakýsi univerzální pozdrav – poděkování – modlitba snad všech jiho-afrických rastafariánů. Existují samosebou i různé obměny a variace, zejména tzv. Davidova hvězda, což je spojení natažených palců a k zemi směřujících ukazováků pravé ruky, toto praktikují zejména (ale nejen) sestry. Když potom takto spojíš obě své ruce (zpravidla v oblasti solar plexu), což je tu taktéž hojně praktikováno, dostaneš se do základní meditační polohy sebesjednocení.
Nejprve však se však musíš očistit (Purification) svatou Bylinou, jejíž vůni Jah miluje. Pozdravme tedy bratry, kteří už jí přebírají a přisedněme do jejich kruhu. Bratříci pilně cpou své kush-pipe, hliněné bachraté vodní dýmky s dvěma bambusovými trubicemi a velkou hliněnou hlavicí (sestry si prý, jak mi řekla Tandega, oblíbili podobnou dýmku vyrobenou z kokosového ořechu, bambusových trubic a hlavice z vydlabaného jablka). Potom všichni smekají a obřadně dýmky zapalují, obřadně je nasávají a obřadně je předávají (za podání dýmky, ale i ohně a vlastně čehokoliv se děkuje Jahovi !). Koluje jedna kush-pipe za druhou, nikdo nemluví ani se nechechtá, ticho přerušuje pouze zpěv ptáků a jednotlivá poděkování a požehnání: „JAH RASTAFARI – KING HAILE SELASSIE the FIRST !“. Když je dokouřeno, následuje ještě společné sjednocení a modlitba: „JAH RASTAFARI – KING HAILE SELASSIE the FIRST !“ Teprve teď začíná „volná zábava“, ale ani při ní neuslyšíte bezduché plácání ani přihlouplé chichotání. Někdo diskutuje (tzv. Reasoning), druhý jen tak medituje, jiný zase poslouchá irie vibrations z discmana. Samozřejmě se mě ptají (po tom, co jsem to šel trochu rozchodit po zahradě…), co tam dělám a jak je to s rastafariánstvím u nás (overseas). Tak jim říkám, že se tu hodně kouří (ale bohužel i chlastá), že je tu dost dreadlock-manů (ale ne už tolik rastamanů), že je tady spousta výbornejch selectas i deejays, dokonce i pár dobrejch kapel, ale že to (Poselství) jde hlavně skrze tuhle hudbu (Reggae), že tu není žádná rasta organizace, natož kostel a jen málo opravdových komunit a taky né moc rasta literatury. Z bílých bratrů mají sice velkou radost, ale říkají, že musíme komunikovat, scházet se a sjednotit se a společně uctívat a oslavovat Jaha v Jeho chrámu… Ba, ba, svatá pravda!
Po Bůh-ví kolika dýmkách nás konečně začnou svolávat Starší a my se vydáme do kostela. Smeknu a vejdu do nízké, ale prostorné obdelníkové místnosti. Kolem dokola řada oken a několik židlí, místo oltáře stará školní tabule, na níž kdosi křídou nakreslil Davidovu hvězdu, kousek před tím stojí stůl přikrytý bílým ubrusem, na kterém stojí váza s kyticí čerstvých květin, velká kušitská dýmka a hromada Byliny, také spousta ovoce, karafa s čistou vodou a nějaká ta literatura – v čele samozřejmě Holy Piby (Svatá Pible). Po pravé straně je čeká nyabingi souprava: velký basový buben a tři různě vysoká „bonga“, v zadním rohu potom na jakémsi lešení visí boxovací pytel (?!). V zadní stěně jsou ještě také dvoje dveře vedoucí do přilehlých místnůstek: snad kuchyňky a něčeho na způsob sakristie, kam chodí (kouřit?) pouze Starší (Elders). Ti mají v tomto teokratickém řádu velký význam, vlastně celou „mši“ organizují – předzpívávají a řídí kolektivní zpěv i diskuse, kážou a modlí se, a vlastně vedou celý řád. Také ale musí přísně dodržovat mnohem více pravidel (např. nesmějí navštěvovat babylonské instituce jako hospody, kina ani pochybné párty, i kdyby tam nekonzumovali nic nepovoleného atp.) a vůbec by měli jít ostatním příkladem. (Právě proto kritizovali někteří bratři velký rastafariánský kostel ve městě, ve čtvrti Yeoville, kde jinak žije hodně rastů a je tu asi i nejproslulejší reggae klub v Johannesburgu – ale bohužel taky dost zločino a nebezpečno. Představený tohohle kostela, je sice pravý Jamajčan, má však prý příliš rád zábavu a africká děvčata a vůbec hřeší na každém kroku. Jednou dokonce navštívil i náš kostel a jeho chování nebylo vskutku příliš cool – neustále mluvil do mobilu a válel se po svém bílém range-roveru apod. Holt ani rasta církvi se nevyhnuly tyhle staré známé zlořády. Aj jaj jaj !!! Čert nikdy nespí !) To „náš“ kněz (Priest) byl sice hodně mladý, ale vypadal docela svatě (nebo spíš naprosto vykouřeně?) – oblečen byl do sněhobílé etiopské „sutany“ zdobené africkou trikolórou a na hlavě měl vysokou „mitru“ ze zacuchaných mocných dreadlocků. V ruce třímal dlouhou dřevěnou hůl a na krku měl zavěšenou koženou placku s portrétem Jeho Královské Výsosti (- podobný kousek jsem dostal od Freshe i já-a-já) – ostatně tyto placky s obrazy rastafariánských svatých (císařem Haile Sellasiem, dredatým Yessosem, Bobem Marleyem nebo Peterem Toshem ad.) se houpou na krku většině lidem v chrámu a mezi jihoafrickými rasty jsou vůbec dost populární.
Potom už se hlavně sborem zpívají duchovní a náboženské písně za doprovázené hypnotickými Nyahbinghi, tranzovními chřestidly a rytmickým tleskáním. Hudba je to mocná a nádherná, přestože zpěv možná není vždy a u každého zcela perfektní (- ale od toho se tu občas pořádají i jakési workshopy a komu to nezpívá, toho prostě Starší pošle pořádně si zakouřit a vyladit se). Repertoár je ohromný (- škoda, že my znali jen profláklou hitovku „By The Rivers Of Babylon“). Písně jsou velmi pomalé a dlouhé, ale končí často divokou chaotickou smrští bubnů a chřestidel, která vás vystřelí do vesmíru. Jedno takové obzvláště zběsilé a nekončící outro mi a ještě jednomu bratru způsobilo závrať a mdloby, takže nás museli vynést z kostela a vzkřísit. Prý jsou tu na podobné případy zvyklí (- při těch šílených dardách se ani nedivím) – bere se to jako potřebná purifikace. Když se potom proberete cítíte se najednou báječně lehce a zcela střízlivě, ba v jakémsi vyšším satvu vědomí. A o to tu jde: odhodit (alespoň na chvíli) své ego a otevřít své srdce Jahovi, zcela se mu oddat, naplnit I&I jeho svatým Duchem. Yes I !!! JAH RASTAFAR I – KING HAILE SELASSIE I !
Písně a hudební bloky potom prokládají modlitby ve stylu „call & response“ – tedy zvolání kněze („JAH !!!“ nebo „RASTAFARI !“) a odpovědi ostatních („RASTAFARI !“ popř. „KING HAILE SELASSIE“ atd.). Kněz nebo někdo ze Starších také občas zvolá nějaké požehnání či provolání (třeba: „ONE LOVE ! – ONE JAH ! – ONE GLORY !“ atp.). Někdy se asi také čte z Bible (King James Version) nebo Pible, ale to jsme nezažili. Součásí grounation však může být třeba již zmíněný chantin‘ workshop nebo výuka rastafariánské věrouky, symboliky a životosprávy. Ohledně toho se pak také vedou dlouhé disputace (tzv. Reasoning). Jednomu ze Starších se například zdálo, že se málo dodržují všechna pravidla Řádu, tak je asi hodinu všechny četl a komentoval. Potom se ještě dlouho o různých bodech diskutovalo, s jedním mladším bratrem se dotyčný např. dlouho přel, jestli může rastaman sportovat (!) a se samotným knězem dokonce zda-li se smí koupat v moři nebo se na něj jen dívat (!!!) To mi zas trochu připomnělo nekonečné středověké disputace katolické církve. Jedni zkrátka tvrdí to a druzí ono, a kam se poděla Pravda? Důležité však je, že jde o dialog a né Dogma. Snad. Tady však může začít i rozkol mezi jednotlivými frakcemi a odnožemi rastafariánské víry a vyznání (z těch nejznámějších jsou to právě Nyahbinghi, 12 Tribes of Izrael, Bobo Shanti, Jesus Dreadi, Zionisti ad.). Rastové jsou sice vesměs velmi tolerantní, ale neměli by zapomínat, že „všichni by měli zpívat stejnou píseň“ (jak zpívá i Skully z Israel Vibration v The Same Song). Každému, co jeho jest.
Kouření a rozpravy pokračují i před kostelem až skorem do setmění. Se západem slunce se rozcházejí i ti nejvytrvalejší, neboť po setmění nemusí být v okolním ghettu vždy bezpečno. Nad námi však drží ochranou ruku sám Jehova a nezbývá než mu za to, a hlavně za to, že nás vůbec přivedl do těhle babylonem zapomenutých končin, do rukou těhle požehnaných Lidí a ukázal nám jednu z cest vedoucích na Sión. Tisíceré Díky !!! I Vám všem lidem Dobré Vůle !
Prozatím buďte sBohem.
brother Johannes
(příště snad o DUBS – pravidelné sowetské RASTA STREET PARTY, a možná taky o zdejší REGGAE scéně…
a vůbec, nechte se překvapit!)
