In Memoriam: Stephen „Cat“ Coore (1950-2026)

Svět reggae music přišel v neděli 18. ledna 2026 o další ze svých velkých hvězd. Stephen „Cat“ Coore byl významných kytaristou, skladatelem a také spoluzakladatelem legendární jamajské skupiny Third World. Za sebou zanechal stopu, která se neměří hlasitostí ani okázalostí, ale hloubkou, krásou a vnímáním. Laskavá duše, výjimečný muzikant, pamětník mnoha velkých událostí reggae historie a také pro mnohé zásadní mentor ve zdokonalování hudebního řemesla. Coore patřil k hudebníkům, kteří nepotřebovali stát v popředí, aby byli slyšet. Jeho kytara mluvila s neobyčejnou elegancí a měla v sobě jemnost i energii, hluboké kořeny roots reggae, ale zároveň otevřenost i pro jazz, soul a funk. A právě tato otevřenost definovala zvuk Third World, kterou Stephen spoluzakládal jako sedmnáctiletý teenager a která za svých více než padesát let existence představila svou muziku globálnímu publiku, aniž by ztratila něco ze své autenticity.

Stephen Coore se narodil 6. dubna 1956 v Kingstonu a muzika byla přirozenou součástí jeho života už od raného dětství. Jeho matka, Rita Innis Coore, totiž byla uznávanou učitelkou hudby a tak jej vedla ke klasickému hudebnímu vzdělání. Otcem byl David Hilton Coore, významný politik zodpovědný mimo jiné za vznik jamajské ústavy. Stephen rád hrál na kytaru a už jako náctiletý sklidil první úspěchy v rámci soutěže Jamaica Festival Song Competition. Jeho umění bylo unikátní kombinací klasického vzdělání a hlubokého citu pro rytmus a groove. Vedle kytary hrál i na violoncello, a právě tato kombinace technické preciznosti a otevřenosti různým stylům — od ska a reggae přes funk a disco až k jazzu — se stala charakteristickým prvkem jeho kapely. Klasické hudební vzdělání mu dalo technickou jistotu, reggae zase rytmus, spiritualitu a prostor pro svobodu. Third World byli díky tomu od začátku jiní než ostatní kapely. Cat Coore v tomto směru sehrál klíčovou roli skladatele, jeho kytara nikdy nepřebíjela rytmus, spíš jej nesla a rozvíjela. Melodie, které vymýšlel, měly lehkost i hloubku – a často zůstávaly pod povrchem, odkud působily o to silněji.

Nepředbíhejme ale naše vyprávění, protože Cat ještě před založením Third World hrál na kytaru také v kapelách The Allex Cats a Inner Circle (!) Přál si ale realizovat svou hudební vizi naplno, a tak dal dokupy vlastní skupinu, jejíž základem se stali klávesák Michael „Ibo“ Cooper a baskytarista Richard Daley. Brzy se k nim přidali také zpěvák Milton „Prilly“ Hamilton, bubeník Carl Barovier a perkusionista Irvin „Carrot“ Jarrett. V této sestavě Third World odehráli své první živé vystoupení na začátku roku 1974 a Geoffrey Chung s nimi tehdy nahrál několik skladeb, které zůstaly nevydané. První singl byla až vlastními silami produkovaná skladba Railroad Track (1974). V počátcích vystupovali hlavně v kingstonských hotelech a nočních klubech, brzy se jim ale poštěstilo, že v březnu 1975 spolu s The Wailers předskakovali The Jackson Five na Jamajském národním stadionu. Ano, Michael Jackson v sedmnácti letech navštívil Jamajku a Cat Coore byl taky u toho!

Third World brzy poté podepsali smlouvu s Island Records a absolvovali s The Wailers evropské turné. Jejich eponymní debutové album nazvané jednoduše Third World vyšlo v roce 1976 a najdete na něm mj. cover verzi skladby Satta Massagana (v originále od The Abyssinians), která se stala lokálním hitem. Před nahráváním druhého alba s názvem 96° in the Shade byli Prilly Hamilton a Cornell Marshall (který dříve nahradil Baroviera) nahrazeni dalšími dvěma bývalými členy Inner Circle. Kdo že to byl? Zpěvák William „Bunny Rugs“ Clark a bubeník Willie Stewart.

Tato změna posunula kapelu ještě o deset levelů výše. Na desce najdete několik velkých hitů a to hlavně samotnou skladbu 1865 (96° in the Shade), která odkazuje na povstání v Morant Bay, což byl jeden z klíčových momentů jamajských dějin po zrušení otroctví. Chudí rolníci a bývalí otroci se tegdy postavili proti koloniální nespravedlnosti, extrémní chudobě a právní nerovnosti. Povstání ale bylo brutálně potlačeno britskými koloniálními úřady a jeho vůdce Paul Bogle byl popraven. Přesto se tato událost stala symbolem odporu a boje za důstojnost, která formovala moderní jamajské svědomí. Název skladby není jen poetickým obrazem, který vyjadřuje dusné horko a fyzické utrpení, v němž se tyto historické události odehrávaly, ale také metaforu tlaku, pod kterým jamajský lid žil dlouhé dekády. Rozhodně ale doporučujeme k poslechu celé album, které patří ke zlatým pokladům jamajského reggae.

V rozhovorech se k vlastnímu přínosu stavěl s typickou pokorou. Opakovaně zdůrazňoval, že se necítí jako někdo, kdo by reggae „něco dal“, ale spíš jako někdo, kdo z něj celý život čerpá. Reggae pro něj nebylo kariérou, ale cestou. Kultura, která se přenáší skrze lidi, energii a ducha, ne skrze trendy.

Third World se možná i díky tomuto přístupu dostali k božsky nečekaným příležitostem. Třeba v říjnu 1975 předskakovali na Národním stadionu v Kingstonu na benefiční akci the Wonder Dream concert před Steviem Wonderem a také The Wailers, kde si pánové Bob Marley, Peter Tosh a Bunny Wailer spolu naposledy zahráli na pódiu (mimochodem právě tam Bob  jamoval s Wonderem ve skladbách Superstition a I Shot the Sheriff). Rok poté hráli Third World na tomto stadionu znovu a to na legendárním koncertu Smile Jamaica v roce 1976, kde Cat Coore doprovázel vzhledem k okolnostem (to bylo těsně po postřelení Marleyho) i většinu songů The Wailers před zhruba osmdesátitisícovým publikem. Vice o tom vypráví sám Cat v rozhovoru, který najdete níže.

Třetí album Third World vyšlo v roce 1978 opět u Island Records a dostalo název Journey to Addis. Přes odkaz k Etiopii tu je vedle reggae čitelný i vliv soulu a najdete tu dva velké hity Cool Meditation a hlavně cover songu od O’Jays s názvem Now That We Found Love, který bez pochyb znají i ti, kdo neznají jméno této legendární kapely. Cat s kapelou původně soulový song předělali do reggae-disco hitu, který se dostal na desátou příčku britské hitparády, na 47. místo amerického žebříčku Billboard Hot 100 nebo na 55. místo RPM Top 100. Později vznikla i verze, kde hostuje Sean Paul (ten mimochodem Coorea považuje za jednoho ze svých nejdůležitějších mentorů) a nebo také Heavy D. Hlavně ale tento hit hrají mnohá mainstreamová rádia včetně těch českých až dodnes aniž by měli šajn, kdo jsou Third World.

O šest let později v srpnu 1981 se Third World potkali s Wonderem znovu a to na pódiu festivalu Reggae Sunsplash v Montego Bay, kde společně zahráli tribute věnovaný Marleymu, který toho roku zemřel. Možná právě tam vznikl nápad na společnou skladbu, která vyšla o rok později a stala se jednou ze zásadních tehdejších spoluprací za hranicemi tradiční reggae scény. Stevie Wonder s kapelou nahrál a koprodukoval skladbu Try Jah Love a očividně nešlo jen o hvězdné jméno na obalu desky, ale o hudební dialog dvou světů, které si rozuměly na mnoha úrovnich. Wonder mimochodem později přezpíval také Redemption Song a také Marleymu věnoval vlastní pecku Master Blaster.

Zpátky ale k Third World, kteří prošli osmdesátými lety s noblesou sobě vlastní, vedle masivního úspěchu Now That We Found Love nahráli mj. hity Reggae Ambassadors, All the Way Strong, Sense of Purpose nebo  Hold On to Love. Během padesáti let tvorby získali devět nominací na Grammy, ocenění Order of Distinction od jamajské vlády za zásadní přínos hudební kultuře nebo také čestné klíče od měst po celém světě — od New Yorku po Key West.

V srpnu 2008 se nám je podařilo přivézt do pražského Lucerna Music Baru ve zlaté sestavě ještě s Bunny Rugsem u mikrofonu (fotoreport najdete zde) a o dva roky později vystoupili na festivalu Mighty Sounds. Tam už ale bez Bunnyho, který odešel z hmotných rozměrů po delší nemoci v roce 2014. Irvin „Carrot“ Jarrett zemřel v roce 2018 a Michael „Ibo“ Cooper v roce 2023. Posledním společným albem se stala deska More Work To Be Done, která vyšla v koprodukci kapely s Damianem Marleym u labelu Ghetto Youths International. Stephenův syn Shyah je dlouholetým baskytaristou Damianovy kapely, takže toto spojení bylo naproto logickým prolnutím generací. Vedle Jr. Gonga se na albu objevují u mikrofonu také Chronixx, Tarrus Riley, Busy Signal, Pressure Busspipe nebo Tessanne Chin. a celé si jej můžete užít níže. Při poslechu zjistíte, že nešlo o nostalgii, nebo snahu držet krok s tepem doby za každou cenu. Spíše jen potvrzuje kontinuitu, setkání a vzájemný respekt generací, které vychází ze společných kořenů. Stephen „Cat“ Coore byl v těchto spolupracech mostem, ne autoritou shora. Po sobě zanechal důležitou stopu a ta v reggae music zůstane slyšitelná ještě dlouho i pro další generace, které časem objeví jeho nadčasové dílo…

Rest in eternal peace Reggae Ambassadors!

* Admirál Kolíbal

PS. Níže najdete další zajímavé videa, rozhovory a také diskografii kapely Third World.

Third World – studiová diskografie

1976 – Third World
1977 – 96° in the Shade
1978 – Journey to Addis
1979 – The Story’s Been Told
1980 – Rise in the Sun
1981 – Rock the World
1982 – You’ve Got the Power
1983 – All the Way Strong
1985 – Sense of Purpose
1987 – Hold On to Love
1989 – Serious Business
1992 – Committed
1999 – Generation
2003 – Ain’t Givin’ Up
2019 – More Work To Be Done

Funk Pop Reggae roots reggae Soul