S malým zpožděním ale za to s možností poslechu a autorským komentářem přinášíme seznam pěti reggae anahrávek vydaných mezi 1.10. 2018 a 31.8. 2019, které se dostaly do hlavního výběru na prestižní ocenění Grammy 2020. Hlavní ceremoniál se uskuteční 26. ledna v Los Angeles a bude jej moderovat Alicia Keys. Asi se shodneme, že americká Akademie má dlouhodobě své preference a kliky, které zvýhodňují a naopak opomíjejí některá zásadní díla a interprety, přesto se ale jedná o největší hudební ocenění na světě, točí se v tom spoustu peněz a mediální pozornosti, co umělcům může dost nakopnout kariéru. Koho tedy letos vybrali? Všech pět najdete níže i s ukázkou nebo i celým albem a úplně pod tím najdete mé vlastní postřehy a souvislosti.
Koffee: Rapture (Columbia Records)
Julian Marley: As I Am (Ghetto Youth International)
Sly & Robbie VS. Roots Radics: Final Battle (Serious Reggae)
Steel Pulse: Mass Manipulation (Rootfire Cooperative)
Third World: More More Work To Be Done (Ghetto Youth International)
Vzhledem k tomu, že už jsme se smířili s tím, že současný dancehall je Akademií zcela opomíjen, tak se zdá že v rámci první ligy reggae music to letos (po loňském výběru, který vyhráli Sting & Shaggy) vůbec není marný výběr a všem zúčastněným to vlastně srdečně přeji. Julian Marley vydal nové album As I Am po skoro deseti letech a ukázal, že není jen Marleyho syn, co umí skvěle tátovy hity, ale stále má v sobě kreativní potenciál i schopnost dát dokupy dobré album. Deska vyšla u Damianova rodinného labelu Ghetto Youths International stejně jako další nominovaný kousek od kultovních veteránů z Third World. Ti letos oslavili 45. výročí a na parádní desce navazují na svůj klasický zvuk okořeněný i současnými vlivy a hosty, jako jsou Damian Marley, Chronixx, Busy Signal, Pressure Busspipe a v duetu dokonce Tessanne Chin a Tarrus Riley. Spojení s Marleyho klanem je i tady – baskytarista v Gongzillově bandu Shiah Coore je synem zakladatele skupiny Cata Coorea a tak Damian se zná s kapelou takřka od svého narození. Ani tady není nominaci co vytknout – pro někoho možná trochu moc popové, ale jinak skvělá nahrávka a legendární band se sakra vysokou laťkou kvality.
Stejně jako další nominovaní Sly & Robbie jsou naprosté legendy žánru schopné spolupracovat snad s kýmkoliv a pojmout libovolný žánr. Nominace získávají svým renomé a přístupem pravidelně a na letošní nahrávce zůstali u jamajských kořenů a posunuli to ještě do dalšího all-stars levelu. Spojili se tu s neméně slavnými veterány – jamajskou kapelou Roots Radics (zdaleka nejen doprovodná kapela Israel Vibration, ale autoři mnoha slavných riddimů konce 70. let, které se staly základem pro early dancehall) – a stvořili hudební balzám, ke kterému pozvali několik velkých hlasů Jamajky. Ken Boothe, The Congos, Lee Perry, Max Romeo, Mykal Rose, Freddie McGregor, the Mighty Diamonds, Pablo Moses, Luciano, Horace Andy a v neposlední řadě Toots Hibbert. Prostě top class! Čtvrtou nominaci vzali britští veteráni Steel Pulse s jejich hudebně i textově silnou deskou Mass Manipulation o tom, co a kdo hýbe dnešním světem. Odvážná volba, kterou bych asi v Americe nečekal, a jelikož to je má oblíbená kapela, jsem moc rád, že jim dali prostor. V minulosti vyhráli jednou v roce 1987 a poté získali tři nominace. Uvidíme jak to dopadne letos.
No a konečně pátá nominace – devatenáctiletá Mikayla Simpson aka Koffee, která díky kontraktu s Columbia Records a spolupráci s Walshy Fire a dalším producenty vystřelila do mainstreamu a pozornosti světových médií. Bez pochyb se stala za poslední dva roky největším objevem Jamajky a to tak velkým, že už možná přerostla i svého zkušenějšího kámoše Chronixxe (a ani nemluvě o jejím kmotříčkovi Cocoa Tea, který zůstává reggae lahůdkou pro zasvěcené). Koffee je aktuálně v naprostém topu, píše písničky pro Rihannu (!) a její nové video W shlédlo za šest dnů přes 2,2 milionu lidí. O tom si většina Jamajčanů může nechat zdát. A to vše se Koffee a jejímu labelu povedlo s jedním EP jménem Rapture které má pět songů a těsně přes 15 minut. Někdo si to ale asi dobře spočítal, protože právě tato délka k údivu mnohých stačí pro nominaci. Nechápejte mne špatně, rozhodně jí tento boost přeji a pecky od Koffee mám rád. Jsou pozitivní, chytlavé, hrají se na parties i v rádiu a mají potenciál oslovit zcela novou generaci mimo reggae svět. Jen vidím souvislosti výše popsané a doufám, že se nestane dalším produktem v rukách vydavatelů, kteří si s umělci dělají co se jim zlíbí.
Když to zhrnu, žádné z letos nominovaných alb mi oproti předchozím rokům nepříjde mimo mísu. Ať už to dopadne jakkoliv, bylo by super hodit reggae kategorii do hlavního programu po bok rapu a ne jen odložit na okraj celé ceremonie, protože reggae stále inspiruje a ovlivňuje mnohé i v rámci mainstreamu. A ještě jeden postřeh závěrem, v kategorii world music (!) se objevil Burna Boy, nigerijská hvězda afrobeatu, co nemá daleko k dancehallu, na desce mu hostují mj. Damian Marley a Serani a nedávno vyprodal v Paříži dva stadionové koncerty po sobě. Možná už by přeci jen měla vzniknout samostatná kategorie „dancehall“, která více reflektuje současnou jamajskou scénu, a nebo prostě hodit škatulky a politiku za hlavu a užívat si muziku, co nás baví…
* Papa Lukas
