Roberta Flack, která ve věku 88 let opustila hmotné rozměry v New Yorku 24. února 2025, zanechala nesmazatelnou stopu v hudebním světě 20. století. Její jedinečný hlas a schopnost propojovat různé hudební žánry, jako jsou soul, jazz, R&B i folk z ní učinily ikonu své doby. Její vliv sahá až do současné hudební scény, kde ovlivnila nespočet umělců v žánrech hiphopu a R&B. Její nejznámější hit Killing Me Softly přezpívala nejen Ms. Lauryn Hill s The Fugees, ale svého času třeba i jamajský Garnett Silk. Takže vzpomínka na její život a tvorbu jsou tu rozhodně na svém místě…
Roberta Cleopatra Flack se narodila 10. února 1937 v Black Mountain v Severní Karolíně do hudebně založené afroamerické rodiny. Její otec, Laron Flack, pracoval jako kreslič pro Veteránskou správu USA, zatímco její matka, Irene (rozená Council) Flack, byla kuchařkou na střední škole, ale zároveň hrála na varhany v místním baptistickém kostele. Rodina se nejprve přestěhovala do Richmondu ve Virginii a následně, když bylo Roberta pět let, se usadila v Arlingtonu ve Virginii.
Hudba byla nedílnou součástí rodinného života Flackových. Roberta často doprovázela na klavír sbor v kostele Lomax African Methodist Episcopal Zion, kde zpívali hymny a spirituály. Také ráda navštěvovala nedaleký baptistický kostel, kde poslouchala gospelovou hudbu, včetně vystoupení hvězd, jako byla Mahalia Jackson nebo Sam Cooke. Její otec jí pořídil staré piano, na které se učila hrát, často sedíc na klíně své matky. Formální lekce klavíru začala brát v devíti letech a brzy se zaměřila na klasickou hudbu. Ve třinácti letech se dokonce umístila na druhém místě v celostátní soutěži pro afroamerické studenty, kde hrála sonátu od Scarlattiho.
V roce 1952, ve věku pouhých 15 let, získala Roberta plné hudební stipendium na Howardově univerzitě ve Washingtonu, čímž se stala jednou z nejmladších studentek, které tam kdy nastoupily. Původně studovala hru na klavír, ale později změnila obor na zpěv a stala se asistentkou dirigenta univerzitního sboru. Její vedení produkce opery Aida od Giuseppe Verdiho získalo ovace od fakulty Howardovy univerzity. Během studií na Howardu se setkala se svým budoucím blízkým spolupracovníkem, který se jmenoval Donny Hathaway.
Po náhlé smrti svého otce musela Roberta přerušit postgraduální studium a začít pracovat, aby se uživila. Přijala místo učitelky hudby a angličtiny na malé, segregované střední škole ve Farmville v Severní Karolíně, kde prý vydělávala 2.800 dolarů ročně. Během 60. let pak začala vystupovat v klubech po Washingtonu, kde si získala pozornost posluchačů díky svému jedinečnému stylu, který kombinoval jazz, soul a folk. Jedno její vystoupení v klubu Mr. Henry’s upoutalo pozornost jazzového pianisty Les McCanna, který jí pak pomohl získat nahrávací smlouvu u Atlantic Records.
Její debutové album First Take vyšlo v roce 1969 a najdete na něm mj. skladbu The First Time Ever I Saw Your Face, která se až o dva roky později stala obrovským hitem, když ji Clint Eastwood použil ve svém filmu Play Misty for Me. Tato píseň, kterou mimochodem mnohem později použila i ve své kampani za etické zacházení se zvířaty, jí pomohla k první cenu Grammy za nahrávku roku v roce 1973. Mimochodem na jejím debutovém albu najdete vedle gospelových spirituálů a písniček o lásce také silné protest songy proti válce a předělávku songu Hey, That’s No Way to Say Goodbye od Leonarda Cohena.
Následující rok pak Roberta Flack udělala něco velmi výjimečného – získala další dvě Grammy za píseň a stejnojmenné album Killing Me Softly with His Song, čímž se stala první umělkyní, která získala ocenění „píseň roku“ a „popová zpěvačka roku“ hned dva roky po sobě! Její největší hit, kterým se proslavila na dekády dopředu. Mimochodem slavný song nazpívala původně písničkářka Lori Lieberman už v roce 1972, ale nic velkého se tehdy nestalo. Až teprve v podání paní Flackové se z toho stal takový hit, na což pak navázali ještě The Fugees v roce 1996.
Zpátky ale k Robertě Flack a jedné z nejvýznamnějších spoluprací jejího života – třem albům se svým kamarádem a zpěvákem Donnym Hathawayem, který žel při natáčení té třetí desky vyskočil z okna svého hotelu. Trpěl prý úzkostmi, paranoiou a dostal na to silné medikamenty, které mu nepomohly. Společně s Robertou ale vytvořili hodně krásné muziky, z nichž jsou nejznámější hlavně hity Where Is the Love nebo The Closer I Get to You, které mají dodnes nálepku „classics“. Jejich hudba přinášela hlubokou emotivní sílu a harmonickou dokonalost, která oslovovala posluchače po celém světě. Jejich skladby se často objevovaly ve filmech, například v tvorbě Spikea Leeho, kde jejich muzika podtrhovala silné příběhy z afroamerických komunit. Roberta a Donny společně dokázali vyjádřit krásu i bolest lásky způsobem, který oslovil celé generace posluchačů. Jejich spojení bylo nejen hudební, ale i spirituální, což bylo patrné v každé z jejich písní. Když pak o mnoho let později Roberta vystupovala na předáváních cen Grammy jeden společný song, Donnyho party zpíval neosoulový zpěvák Maxwell.
Muzika Roberty Flack měla hluboký vliv i na celé generace umělců. Její schopnost vyprávět příběhy a emotivní projev inspirovaly mnohé další hudebníky. The Fugees v roce 1996 vydali skvělou verzi Killing Me Softly, která také získala Grammy a představila song nové generaci posluchačů. Roberta tuto verzi ocenila a dokonce s nimi vystoupila na pódiu. Mezi dalšími rappery, kteří využili její hudbu ve svých skladbách a potvrdili tak nadčasovost a univerzálnost jejího díla, jsou třeba Lil‘ Kim, Scarface a dokonce i Wu-Tang Clan.
Roberta byla průkopnicí, jejíž hudba překračovala hranice a propojovala různé světy. Její vliv na hip hop a moderní R&B je nepopiratelný a její odkaz bude žít dál skrze posluchače a umělce, kteří se inspirovali jejím dílem. Jak jednou sama řekla: „Hudba je mocná síla. Může léčit, inspirovat a spojovat lidi.“ A právě to její muzika dělala a bude dělat i nadále.
* Admirál Kolíbal
