Misty in Roots: Překlad rozhovoru s Clarencem a Ngonim!
Autor rozhovoru, který vznikl v Londýně v Dubnu 1985 je Gordon C. Za Misty In Roots mluví: Ngoni (zpěvák kapely, vlastním jménem Delbert Mc Kay) a hlavní producent Clarence Baker.
GORDON: Spirituální reggae je děláno spirituálními lidmi. Jak těžké je vytvořit takové reggae v materiální a plně racionalistické společnosti?
NGONI: Musíš mít jistou sílu překonat nehybnost, víš? Což je v pořádku, protože spirituální (duchovní) člověk dělá spirituální reggae…, ale kořeny reggae jsou o utrpení, reggae je pláč, doopravdy. Je to pláč trpícího… tak proto všechno závisí na té síle, se kterou to musíš překonávat, protože někdo to umí překonat, někomu to dojde a dělá věci takhle… někdo zase půjde ven a bude dělat ty nejbláznivější věci, protože to překonat neumí. Ale když máš určité povědomí, že všechny věci okolo jsou pokušením, které tě vede skutečně k destrukci, protože jsi se do toho zapletl… Víš, překonat ty… hluboké problémy, máš životní šanci se nad tyhle věci povznést.
Protože každý… všichni s tím žijeme, my všichni žijeme s těmito materiálními věcmi okolo nás. Nikdo nemůže říct, že s nimi nepřichází do styku. Dobrá, i já s tím mám co dělat, chápeš? Ale musíš se povznést na trochu vyšší úroveň, kde tě to… nezničí nebo neudělá posedlým mít tohle nebo tamto, lepší auto, video, tyhle věci. Protože lidé jdou ven a kra-dou, aby tyhle věci dostali, rozumíš? Zapomněli na ten základní princip života, kdy jedna bytost může žít s druhou. Zapomněli na tohle, co je důležité. A proto na světě vládnou nepokoje, protože lidé spolu neumějí žít, rozumíš?
Kdy si myslíš, že rasové boje skončí? Zvláště mezi černým a bílým obyvatelstvem. Blíží se tenhle boj ke konci?
NGONI: Dobrá, není žádný skutečný rasový boj, smím-li to teď říct, není to rasový boj. To je jenom záminka, aby se lidem zabránilo jít o trochu dále. Je to jenom překážka, kterou nám dali do cesty. Kamkoliv se ve světě podíváš, vidíš smíšené lidi, smíšené rasy a rozdílné lidi… Jakmile tady sedíme my dva společně… Když začneme spolu komunikovat jako člověk s člověkem, uvidíš, všechny tyhle rozdíly jako neexistující. Skutečně neexistují. Dali tyhle věci jako překážku dosažení určité úrovně, jakou je jednota mezi lidmi, rozumíš?
CLARENCE: Jasně! Víš, ve skutečnosti ta věc není mezi černými a bílými, je to o tom, že prvotní je to, že člověk žije s člověkem. Ve skutečnosti je to o dobru a zlu. To proto, že realita je o dobru a zlu.
Věříš, že ASWAD říkají to samé? Myslím tím, že má otázka nebyla sice stejná, ale závěr byl stejný.
NGONI: Ano, protože se v tomhle případě nic nezměnilo. Celou dobu je to stejné!
Váš první velký úspěch bylo album LIVE AT THE COUNTER EUROVISION (1979). Myslíš, že jste lepší jako živá kapela? Jinými slovy, myslíš si, že jste byli úspěšní v dostatečném přenesení energie Vašich živých vystoupení do studiových prací, jako WISE AND FOOLISH nebo EARTH?
NGONI: Dobrá, jasně. Věřím, že jsme lepší naživo, protože jsme vždycky byli kapela, která hrála více živých vystoupení. Ne jako ostatní kapely, které jen skutečně dělaly nahrávky jako takové. Tam, kde to oni jen „zaplnili“, dostali tu sílu na své nahrávky… My dostali tu sílu skrze naše živá vystoupení… Vidíš, že když živě vystupuješ, tak tam máš i tu atmosféru, všichni to poznají.
Já to osobně vidím tak, že jste se na vašem třetím studiovém albu „Musi-O-Tunya“ dostali nejblíže k tomu, že jste přenesli tu živou energii z koncertů do studia. Zvláště v písních jako „Ireation“ a „Praises“. „Musi-O-Tunya“ je pravděpodobnně nejlepší album, jaké jste do této doby udělali (1985 – pozn. překl.). A produkce je velmi dobrá.
NGONI: Vidíš, že to jde podobně… čím více toho děláme ve studiu, tím více dostáváme tyhle vibrace do studiové hudby, rozumíš? Musíš si to ověřovat.
CLARENCE: Když se nevyvíjíš, zaostáváš.
GORDON: Když jsem poslouchal track „Ireation“, myslel jsem na Bunnyho Wailera… (Souhlasně se smějí)
CLARENCE: To ti řekne lépe on, ale pokud to zní jako Bunny Wailer, nemyslím si, že je to záměrně.
NGONI: To je právě tou atmosférou, myslel jsem si, že to asi řekneš. Ano.
Vidíte se, jak vědomě děláte komerční singl v případě udělat velký, skutečný průlom do národních hitparád? Mám na mysli dobrý, mezinárodní, komerční singl, se kterým by jste byli spokojeni?
NGONI: Řeknu ti tohle. Nikdy nevíš, co bude mít komerční úspěch. Nikdy nevíš, musíš se držet jen své upřímnosti a z téhle upřímnosti vzejde to dobré. Nebo ne?
CLARENCE: V pořádku, jak říká Ngoni. Každý člověk mluví o své věci jinak, ale když člověk dělá něco, co je dobré, správné, není třeba to měnit, protože lidé sami musí přijít na to, co je dobré.
GORDON: Tedy věříte, že publikum by mělo následovat umělce, raději než aby umělci následovali publikum.
NGONI: Ano, věříme v to, co děláme. Naši následovníci, v pořádku… máme jistý, jak bych to jen mohl nazvat…
CLARENCE: Dobře, jistý kult následovníků.
NGONI: Jo, ale… máme určité (věci)… musíme to dělat pro ně. Tak musíme oživovat to, co říkáme. Když jsme si vědomi toho, v co věříme, tak to přece nezradíme, není důvod to měnit. Mám na mysli, je to jako člověk, který dělá soul? Dobrá, nech je být! Nech je být! Rozumíš?
Protože máme naše přívržence… mohlo by to být deset… Víš, už jsme hráli pro jednoho člověka… Tak i když tam je jeden člověk, nedělá-me si kvůli tomu starosti. Čísla… rozumíš? My jen vydržíme ve své upřímnosti, a když z toho vzejde velký úspěch a vyjde najevo ta upřím-nost, bude to dobrý úspěch. Protože narovinu, my máme děti a chceme dělat to, co děláme pro své děti a děti našich dětí. Něco, s čím můžeme společ-ně vyrůstat. A to potřebuje čas k vybudování. Komerční úspěch nám tyhle věci skutečně nemůže dát, chápeš?
CLARENCE: Další věcí je, kdo dělá hudbu populární, víš? Když se podíváš na ty věci, které se stanou populární, zjistíš, že ti lidé, kteří jdou a koupí si desku, o tom nerozhodují. Jsou to média, která rozhodují, jakou věc komu podsunou, to oni říkají, co je populární. Tedy máš sice spoustu silných umělců, kteří venku hrají hudbu, ale protože média si nemyslí, že tahle hudba je populární, lidé nikdy nedostanou šanci jí slyšet. Jsou to média, která určují co by lidé měli slyšet nebo na co by se měli zaměřit v jakémkoliv konkrétním čase. Je to jako s lidmi, díky kterým je na světě populární reggae. Nejsou to žádní šílení umělci, jsou to umělci jako Burning Spear nebo Culture, byli oporou kořenů reggae music. A jsou to lidé, kteří nebudou mít velký prospěch z reggae. Myslím tím finanční a komerční. A spousty lidí tady odsud, kteří stanuli na prvních místech reggae hitparád z toho netěží, ale jiní se na tom snaží vydělat. A tohle platí pro veškerou černošskou hudbu, od blues, po jazz, soul… Určitými způsoby jsme se z toho poučili. Například, vem si „Last Poets“… Nevím nic o „Last Poets“, ale léta byli jedinou americkou skupinou, která se zabývala roots music. Říkali černým Američanům o jejich africkém dědictví a otroctví a takových věcech, že? Nevydělali na tom žádné peníze. Ta hudba byla příliš moderní. A teď se s tím americká média zase vynořila a nazývá to „rapováním“. A to je přesně to, co „Last Poets“ dělali už roky předtím. Víš, co tím myslím, roky a roky předtím, už od šedesátých let. A teď se vrátí s tím samým, zaškatulkují to, ale už nemluví o Africe a jejích lidech, mluví o velkých nablýskaných autech a všech těch krásách světa.
Jsou tohle ty důvody, proč jste založili svůj vlastní label vzájemné spolupráce People Unite?
NGONI: To je vzájemná spolupráce, pracovat dohromady. Vzájemně si pomáhat sociálně.
CLARENCE: Mít sociální povědomí společného soužití a vzájemné pomoci jeden druhému. Víš, že jsem se nenarodil v Anglii. Narodil jsem se v Karibiku, kde jsou lidé zvyklí na základní formu sociálního soužití. V pořádku, spousta lidí si ale myslí, že když žijeme tady v Anglii, tak jsou věci úplně jednoduché. Víš ale, že ve skutečnosti to tak snadné není? Když se podíváš zvenčí, může se to zdát snadné, ale uvnitř, uvnitř je spousta utrpení. Máš spousty lidí, kteří jsou nezaměstnaní a neschopní dělat cokoliv tvůrčího, což je důležité. V pořádku, tak jsme si to vybudovali sami pro sebe, raději než být řízený a závislý na tom, co už je.
Hráli jste na spoustě různých místech. V Africe, Zimbabwe, Zambii… stejně tak jste byli ve východní Evropě. Reakce obecenstva se na tak různých místech musí lišit…
NGONI: Dobrá, jak vidíš, je v tom rozdíl, skutečně, protože na určitých místech promlouvá hudba k lidem jinak. V pořádku, třeba v Africe zpíváme píseň, která s lidmi souvisí, protože tím přímo procházejí. A třeba zase v Anglii zpíváš píseň a někteří lidé nás skutečně nestíhají, protože žijí úplně jinak, než zpíváme. Ano, dostáváš odlišnou zpětnou vazbu od lidí, víš, co tím myslím?
CLARENCE: Ano, je v tom rozdíl, ale také existuje hodně podobností. V jedné věci jsem si jistý: všude, kde jsme hráli, byli lidé kteří by mohli mít vztah k tomu, co zpíváme, skrze pravdivá fakta… základní pravdu. Protože… myslím si, že utrpení je na celém světe. Nemyslím si, že by právě teď bylo někde na planetě Zemi ideální místo.
Kolik vystoupení jste hráli v Polsku?
CLARENCE: Osm vystoupení. Osm velmi krásných koncertů. Reakce byla velmi dobrá, takže tam pojedeme znovu. Potom pojedeme do Ruska. Jak vidíš, místa jako Polsko, Rusko to je jedinečná příležitost, protože ne příliš mnoho lidí dostavá příležitost hrát lidem, dalo by se říct, „na druhé straně“. Myslím tím, že lidé na západě by nám mohli říct: „podívej, lidé z Polska nebo východního Německa jsou úplně jiní lidé“. Skutečnost je ale taková, že jsme všichni součástí lidstva. A být schopen dotknout se lidí s rozdílným způsobem života a kultury, to je velmi pěkné a zajímavé. Protože to odráží… vlastní kulturu. A to je pěkné, víš.
Byli jste oběti rasistického útoku v Southallu (okres Londýna) v roce 1979. Mohli by jste vysvětlit, co se ve skutečnosti stalo?
NGONI: No, Ghoshi…
CLARENCE: Dobře, Anglie je rasistická společnost. To, co se nám stalo není ojedinělé, protože se to stává různým lidem neustále. Systém říká, že tu máme střední třídu, vyšší třídu, dělnickou třídu a černou třídu…
NGONI: (Ironicky se směje) A nazývají je minoritami… víš, skutečně uplatňují autority nad minoritami… V pořádku, ale něco ti povím. Je velmi těžké sdělit, co se skutečně stalo, chápeš, můj bratře? Skutečně ti to nemůžeme říct, je to hodně těžké. Určitým věcem by jsi pravděpodobně vůbec nevěřil. Blair Peach, učitel, byl zabit… Clarence byl v kómatu…
Poneseš poselství dál?
NGONI: Určitě (Yes I), tak dlouho, jak nám Bůh (Jah) dá sílu to dělat.
* Z knihy „Záznamy o reggae“ (The Reggae Files), strany 44 – 52, poprvé publikované v roce 1988, vydané nakladatelstvím Hansib Publishing Limited, Tower House, 139/149 Foothill Road, London N4 HF, England. Přepis: Steely M3, Birmingham, UK.
Zdroj: Internet, www.mistyinroots.ws/links.html
Překlad: Rastanda, 2007
Spolupráce na překladu: Jakuzza
Zvláštní poděkování Janě Drdové
Links:
www.mistyinroots.ws
