Alicia Keys: AS I AM (2007)
Na třetí album jsem se těšil už dlouho.. Od poslední geniální studiovky The Diary of Alicia Keys uběhly dlouhé čtyři roky. Pravda je, že mezitím ještě vyšel dech beroucí záznam koncertu UNPLUGGED (2005), kde se vedle kouzelné atmosféry v závěru objevili i rapper Mos Def a dokonce i Damian Marley. Právě proto jsem se ale nemohl dočkat, co bude následovat. Alicia slibně navnadila návštěvou Kingstonu, kde s ní natáčel Baby Cham video k remixu na svůj megahit „Ghetto Story“. Toto spojení s Jamajkou mnohé slibovalo a ukázalo, že pro Ms. Keys není potíž ani seberychlejší dancehall. Od rok avízované třetí desky jsem proto čekal další kroky vstříc karibské muzice, jenže to jsem se přepočítal.
Jaká tedy vlastně je Alicia Keys tentokrát? V první řadě skvělá zpěvačka, skladatelka a klavíristka. Její hlas má obrovský rozsah a i tady umí být něžná i naléhavě intenzivní. Od své druhé desky se stala doma v Americe i ve světě superstar nejvyššího kalibru a tak se svým velkým týmem připravila desku pro ten nejširší proud posluchačů. Jenže to je žel pro mnohé zároveň synonymem středního proudu. Deska tak postrádá nejen očekávané reggae, ale i pro ní charakteristické spojení s hiphopem, v jehož prostředí v Harlemu vyrůstala. Někomu se proto toto album bude zdát na první poslech příliš popové, ale mějte strpení a zaposlouchejte se vedle kompozic i do textů. Kdyby takhle hluboké zprávy v bezkonkurenčním podání byly popovým standardem, asi by byl ráj na zemi a rádiových frekvencích… Dlouho jsem přemýšlel, co o tomto albu napsat, ale po desátém poslechu jsem si náhodou pustil album ve správný čas až od druhé poloviny a najednou mně úplně pohltilo. Alicia umí pracovat s emocemi a chytnout za srdce. Její písničky, v kterých je slyšet i přes prožité utrpení velká láska a naděje, dokážou pohladit a podpořit, když to člověk potřebuje. Stačí se naladit na klíčovou vlnu… Mezi mé favority dnes už patří nejen první singl „No One“, ale i „úvodní „Go Ahead“, rozbouřená „Wreckless Love“, dospěle zamilovaná „Like You Never See Me Again“, naopak studentská sága „Teenage Love Affair“ nebo hymna „Where Do We Go From Here“, která mi ze záhadných důvodů připomíná „Everything is Everything“ od Lauryn Hill. Alicia Keys nám nabídla dospělé album plné doteků, které si říká o nic nerušený domácí poslech, ideálně ve dvou.
Já speciálně obdivuji druhou sedmičku čtrnácti-trackového alba, které se mi každým dalším poslechem odkrývá jako autobiografický opus. Otevřel mi dveře do jiných hudebních světů, než obvykle poslouchám a rozšířil mi mé obzory. Alicia a její hlas s klavírem v kombinaci se špičkovým doprovodem, stoprocentním zvukovým zázemím a zkušeným produkčním týmem jsou blízko technické dokonalosti. I přes absenci reggae a hiphopu tak jsou nové zprávy od slečny Keys pořád jedním z mých nejposlouchanějších alb nového roku. I když Alicia by se nemusela bát ani více experimentovat.
Závěrem ale je třeba zmínit, že se tak už děje mimo album. První singl „No One“ se ještě před vydáním desky objevil na internetu v remixu, v kterém hostuje stále oblíbenější Junior Reid. Ten se mihnul s Aliciou i na pódiu slavnostního předávání cen BET. Ve velkolepém medley jí tam navíc podpořili i Beenie Man a Chaka Demus & Pliers, takže to vnímám tak, že výsledná podoba alba je pravděpodobně spíše dílem vážených produkčních profesionálů, kteří pečlivě zvažují komerční dopady, než samotné krásky s úžasným hlasem, která zpívá bez omezení.
* Lomesh
Links:
www.aliciakeys.com
www.alicia-keys.net
www.atlanticrecords.com/cham
