„Hola! Hola! Yes I! Rastaman! Irie Man! Jahman! Ahoy!…“
Tak takhle zdravi rasty tady v Jizni Africe. Nasleduje řada gest, vyrazu a dalsich pokriku a prupovidek v mistnim zulo-anglo-patois, a hlavne serie handshaku, ktery maji desitky variaci. Dnes toho bylo v doprovodu dvou mistnich rastamanu Freshe a Justice pozehnane. Protoze oni jsou pozehneni, cely den byl pozehnany, cela tahle zeme je pozehnana. Clovece: Afrika je Zion a Zion je v Africe. Jah Rastafari, King Selasie, the First. Halelu-Jah!
SOWETO
…zijeme uz tri tydny v Sowetu, coz je obrovsky township, asi 20 km od Johanesburgu. Stavet ho zacali pred vice nez pulstoletim bili blazni (nacisti a kapitalisti) pro cerneho muze (a jeho zenu i deti), aby je neobtezoval v jejich mestech svou existence, ale aby to zase nemel tak daleko do jeho zlatych dolu, tovaren, vil – za praci. Tak tam tedy beloch cernocha nasilim prestehoval. Puvodne mu postavil lacine a prostinke radove domky z cihel (tzv matchbox) – takhle vznikla rada tzv lokaci: Orlando, Meadowlends a dalsi. Predmesti se ale organicky rozrustalo, jak prichazeli dalsi a dalsi lide z venkova za iluzi lepsiho zivota. Dnes tu najdete nuzne slumy – shanty towns, radoby tradicni seriove domy se zakulacenymi strechami i luxusni vilky. Kdo jste nekdy navstivil nejakou vetsi cikanskou osadu tak si dokazete urcite lip predstavit o cem tu mluvim. Tady to je ale cele mesto samo pro sebe, s vlastnimi (tisici) kostely, hospodami, obchody, kulturnimi centry – a zije tu nekolik milionu lidi (nekdo rika 3, jiny 5). Bili usurpatori(Britove a Burove) to kdysi nazvali Soweto (SouthWEsternTOwnships), ale mistni nazyvaji svuj domov Kasi. Ziji tu zastupci snad vsech jihoafrickych kmenu: Zulu, Xhosa, Sotho, Tswana, Swazi, Tsonga, Ndebele, Pedi, Venda ad.(mimo Bantuu I barevni misenci a Indove). Maji vlastni velice specifockou kulturu, bydleni, oblekani i komunikace, dokonce i vlastni jazyk – tsotsital (vychazejici hlavne ze zulstiny a anglictiny). Vetsina tech lidi je nezamestnana, ale spousta jich pracuje nebo dela ruzne jine veci:hudbu, tanec, divadlo, poezii. A vetsina tech lidi je plan lasky & krasy & zajmu & pratelstvi & respektu & energie & viry & kultury – presto nebo prave proto, ze na tom materialne nejsou zrovna moc dobre. A takze proto, ze ziji v tradicnich pospolitostech, komunitne a solidarne, cti tradice a africkou filozofii Ubuntu a hluboce a opravdove veri v Boha. Black people – Jah people!
VIRA
„Modli se k Bohu v jeho chramu!
Chval jeho silu na nebesach!
Veleb ho pro ty mocne skutky, ktere vykonal.
Chval jeho nejvyssi velikost.
Chvalte ho trumpetami.
Velebte ho harfami i marimbami.
Chvalte ho bubny a tancem.
Velebte ho kytarami a fletnami.
Chvalte ho chrestidly.
Velebte Boha, vsechny zive bytosti.
Chvalte Jaha!“
(volny a aktualizovany preklad Zalmu 150 z mistni anglicke Bible)
Rekl jsem ze lide tu veri v Boha. Ziji nejen bozi prikazani, ale i je praktikuji. Ctou Bibli a pravidelne chodi do kostela. Nedele je tu den vskutku pozehnany. Kostelu jsou tu stovky, cirkvi alespon desitky: katolici, evangelici, babtisti, jehovisti I zionisti. Jak mi ale rekl Fresh a jak je psano, tak vsechny tyhle cirkve se jednou spoji proti rastafarianum v posledni bitve na konci veku. Nakonec skonci v plamenech a rastove odejdou na Sion.
Pro me byla navsteva kostela hodne silnym a dulezitym zazitkem. Poprve jsme byli s rodinou, u ktere bydlime (ja a Tandega) v malem kosteliku independentni cirkve. Na te boude byste ale nepoznali, ze je to kostel – nikde zadny kriz, ani uvnitr ne, prosta mistnost s plastikovymi (cervenymi, zlutymi a zelenymi) zidlemi a krasne a oddane zpivajicimi mamas a babas, misto oltare tam meli klavesy a za nimi cernocha s cernymi brylemi a zlatym retezem. Stridave se zpiva a tancuje, kaze a cte z Bible. Pastor v sustakovine nas dokonce vyzval dopredu a verejne nas spasil. Potom nas vsichni objimali a vitali mezi sebe. To radne ozivi a zapali vas vlahy a intimni vztah k Bohu – I kdyz mu tu nerikali Jah, ale Lord. Amen! (A to nas jeste ceka navsteva Zionistu, a hlavne Rastafarianu!)
HERITAGE DAY
Velka mse a kulturni udalost se konala 24. zari (jihoafricky den kulturniho dedictvi, symbolizovany tzv rainbow vlajkou) v obrovskem krestanskem kostele Milosti Bozi (opet zadne krize jen barevne mytologicke obrazy). Jiz od rana sem proudili stovky tradicne oblecenych africanu – mladych, starych i celych rodin.
Hala kostela zari tisici barvami a belmi rozzarenych oci. Lide jsou obleceni ve svych kmenovych oblecich, barvach a vzorech. Zpivaji nadhernou radosti a hrdosti na vlastni kulturu, cely prostor zpiva mirem & laskou & jednotou. One Love! Na podiu hraji lidove kapely, tanci tradicni tance, vypravi mytologicke pribehy, hraji divadlo. Lide zpivaji gospely, tanci, tleskaji, oslavuji Boha, modli se. Vitalni a radikalni pastor mluvi hodinu a pul o korenech, kulture, tradici a identite, o Duchu a Bohu. Tisice lidi nadsene posloucha, tleska, krici a prikyvuje. Prostor pulsuje obrovskou energii ale nadevsim se vznasi Duch svaty. Citite, ze v techhle lidech ten duch zije, dycha a tanci a zpiva. Halelujah! Nkosi sikelele Afrika! Buh ochranuj Afriku! Amen.
HUDBA
Pohybujeme se mezi lidma kteri jsou bubenici, tanecnici a herci, takze mistni roots mame jako na dlani, porotoze oni z nich vychazeji. Nezalezi, ze djembe pochazi ze zapadni Afriky, protoze pro ne je Afrika jedna. Afrika Unite! Maji I svoje jiho-africke valcove bubny ZinZin, na ktere slysime hrat hlavne jakesi mistni bingi a potom basove bubny Ngoma nebo Ndlambo, pouzivane hlavne pri energickych valecnych zulskych tancich, nebo tanci Gumboot. (O kouzelne afro-rasta kapele Amatseketse, kteri denne hraji kousek od nas napisu jeste pozdeji, protoze to je hodne velke sousto.) V radiu tu ale moc reggae neslysite. Nejvice tu poslouchaji mistni jiho-afro-pop (a jakoukoli elektrizovanou hudbu vychazejici z tradicnich rytmnu a melodii) a take r’n’b, hip hop a soul, a v posledni dobe tu samozrejme frci house. Ten tu ale proziva svoje zlate mladi. Ve meste jsou snobske kluby, tady se ale pari na poulicnich party. Lidi vytahnou bedny pred dum, pozvou dje nebo pousti cd a kazety. Hudba hraje hodne nahlas a nikdo si nestezuje – protoze slavit a radovat se tu neni hrich. Na ulici tancuji desitky i stovky lidi. Mixuji tradicni tanec s modernimi styly, co se tu ale ceni je originalita a autenticita. Byt sam sebou, tancovat sam sebe, ale kolektivne. O tom, jak dobre tu lidi tancujou asi nema cenu vykladat. Hodne se kali – pije pivo, cider a nejruznejsi mixy, a hodne se i kouri trava (…o tom jeste pozdeji). Dost je to taky o sexu (ukazat, ze je frajer a sbali nejakou tu kocicku). Je v tom proste zivot. Tancujou se i cele kolektivni choreografie, takze nekdy to vypada jako z nejakyho cernosskyho muzikalu. Ten house jsem tu vetsinou slyseli dost zajimavej a originalni. Roubujou ho na svoje rytmy a dost si s tim vyhrajou, nekdy je to zase dost monotonni a hypnoticky. Ale vzdycky hodne naslaply.
Na druhy strane je tu hodne popularni I tradicni hudba a taky hudba duchovni a nabozenska – coz jsou tady hlavne gospely a hudba zionistu. To je cira nadhera, casto ovsem pokazena technologickymi inovacemi. Slysel jsem i gospely v rytmu reggae – ostatne rytmicky ani tanecne to neni zase tak daleko.
O reggae snad napisu jeste vic(- kazdopadne jsme objevili zdroje levnych cd a mc, prodavaji je dreadmani u posty) .
Velkym zazitkem byl koncert hvezdy jihoafrickeho reggae LUCKY DUBA. Vlastne to byl koncert legendarni vokalni skupiny LADYSMITH BLACK MAMBAZO (kterou muzete znat ze spoluprace s Paulem Simonem), ktery prinesl cirou krasu, harmonii a blazenost. Vystoupili i jejich hoste: podivna popstar soucasnosti Jabu Khanile a prave Lucky Dube – a to v samostatnem vystoupeni, i ve spolecnem koncertu vsech zucastnenych. At je Stastny Dube jakykoliv, hlas ma vyborny a kapela nehrala taky spatne. Doslo na stare flaky, toshovky i posledni veci, a kooperace s Mambazo byla kongenialni. Skoda jenom ze publikum nebylo prekvapive tak rozjete, celz akce mela totiz ponekud elitni charakter (I kdyz vstup stal pouhych 180 kc – coz ale pro mistni lidi znamena neco jineho nez pro nas). Rastamanu tam moc nebylo, ale roots, rock reggae jo. A poselstvi a iriation taky. Yes-I!
AMATSHEKETSHE
Na opravdove rastamany jsme narazili uz nekolik dnu po pristani. Ziji kousek od nas a rikaji si Amatsheketshe Osiko Afro Band. Protoze maji hudebne-tanecni skupinu. „Amatsheketshe“ jsou zulsky mravenci. Kazdy den rano se slezaji na malem dvorecku mezi baracky.V africkem slunci jsme tu potkali nadherne Jah people, bingujici na nejruznejsi bubinky, chrestidla, marimby (- jihoafricke xylofony), kytaru a fletny. Maji i ctyri mladicke, ale krasne tanecnice ovesene muslickami. A ze jim to taky moc pekne zpiva – at uz afro nebo rasta. A basta! Tihle lidi nas prijali s velkou laskou a my jim s velkou uctou a laskou naslouchali. A od tech dob se k nim vracime.
V bilem domku tu bydli nattyman Nathi, jeden ze zakladatelu skupiny, se svou zenou Lindi, sestrou a tremi detmi. Ani ne dvouleta dcerka uz zdatne tuka na marimbu. Pro kohokoli ze sousedstvi tu za maly peniz vari kota, mistni vychytavku (je to vlastne ctvrtka /quarter=kota/ hranateho bileho chleba nacpana stouchanymi kari brambory, pikantni mangovou omackou achaar, popr. mletym masem). Taky vam na pockami upletou dready (i kdyz to tu vlastne delaji na kazdem rohu, v cetnych hair saloonech, nebo i na ulici. Prevladaji ale spise vsemozne copankovite afro-ucesy). Skupina neni zcela neznama, hrala i ve zdejsim radiu a vystupuje pri nejruznejsich prilezitostech. Modlim se k Jahovi, aby jednou mohli zahrat i u nas … Kazdopadne jsme poridili nejake nahravky, ktere snad budou k dispozici i pripadnym zajemcum…
Nejvice jsme se skamaradili se dvema bingi dreadmany Justicem a Freshem, kteri nas pozdeji privedli I do rastafarianskeho kostela a na reggae street party. Taky nam predvedli spousta reggae tanecku, jedna radost. Fresh je ke vsemu skutecny rasta vizionar a kazatel. Jah lives! Oba bratri take racky kouri – cimz se dostavame k dalsi kapitole…
DAGGA
…ktera byla jiz nabiledni. Byline se tu totiz rika „dagga“ (cti : dacha), coz je spis obecny vyraz pro konopi, nebo proste „zol“, to bych prelozil asi jako trava. Rastove potom pouzivaji I „ganja“ a dalsi jamajske vyrazy. Kazdopadne je tu citit po celem townshipu. Protoze jses bilej a k tomu mas dready, tak na tebe neustale volaji mistni typci: „Azishe? Azishe!“ – zakourime! Tihle ale vetsinou kouri jenom brutalne nadrcenej zol, plnej stonku a seminek (zadny irie stuff) a ke vsemu z jointu bez filtru (misto filtru je jen volny kus smacknuteho oslintaneho papirku se skvirou uprostred), nekdy to bali i do novin. Fuj! Zkratka se s tim moc neparou. Lidi tu taky vetsinou kouri jointa strasne dlouho nez ho podaji dal, nekdy na to ani nedojde. Zadna obradnost. Potom sedi zcazeny nekde ve stinu u silnice a koukaji kolem. Kouri i taxikari, chlapici u stanku, pred domem, umelci… „judges smoke it, doctors smoke it…oh yeah!“
Travka se tu prevazne bohuzel kupuje, ale prodavaji ji vcelku pohodovy typci s kontakty na svazijskou ci zulskou spojku. Snad v kazde ulici je baracek, zaklepete na dvere, vykoukne typek a poda vam tolik balicku kolik mu dat randu. Jeden balicek stoji 1 rand, coz jsou 3 koruny!!! Za ty dostanete smotane noviny uvnitr kterych je nekolik zle suchych palicek plnych stonku a seminek. Vyda to ale tak na dva slusne a dost vyzivne spliffy. Dalsi moznosti je pak koupit naditou obalku za 5 nebo 10 randu (30kc), ktera obsahuje urcite 10g. Pro nas je to tedy cena spise symbolicka, ale pro chudeho Sowetana, ktery kouri od rana do vecera to jiz jisty vydaj znamena.
Nejvetsim problemem je, ze material neni casto irie. Ted co jsme se ale napojili na rasty a jejich poulicni stankovy prodej byliny, uz tento problem z casti odpadl. Dagga se tu pestuje ve velkem, vetsinou ve Svazijsku nebo v KwaZulu – Natalu. Pokouseli jsme se sehnat i legendarni Malawi nebo Durban poison, ty se ale daji sehnat jen ve meste, a tam jsou problemy.
Zakourit si tu pod hvezdami nebo litat pod palmami v klidnem rytmu townshipu, objimat tyhle bozi lidi, tancovat na jejich cernou hudbu a virit oranzovy prach tehle zeme zaslibene… To je dar a pozehnani, za ktere denne vzdavame diky nasemu Panu, Jahovi. Jah Rastafari, King Sellasie I!
(a priste uz hlavne o RASTAFARIANECH !)
brother Johannes,
sista Tandega
AHOY bratři a sestry !!! Tak už jsme s Tandegou zase doma. Tady jsou naše kořeny, ale uvězněné betonovou džunglí Babylónu … Už mě nehřeje africké slunce, jen jeho odraz ve špinavých oknech šedého činžáku naproti. Ale Jahve je stále se mnou ! A podzim je krásný. A reggae mě veze na Sión ! Reggae je poselství od krále: jedna Láska. A proto: proč se lidi v tramvaji tak mračí a tlačí ? kam tak spěchají, proč nepřestanou ten krysí závod ? proč nevzdávají díky za každý den Nejvyššímu ??? JAH RASTAFARI !!! Afrika je i v nás – bílých božích dětech – v Tobě bratře ! v Tobě sestro ! Afrika, to je Slunce & Láska & JAH !!! Tak nespi, neumírej – ani když se příroda ukládá k zimnímu spánku a teprv ne v tuto dobu, kdys sklidil Jeho plody a stoupáš k Jeho výšinám …
Za těch dlouhých pod-zimních večerů bych vám chtěl vyprávět o tisícerých krásách Jižní Afriky – AZANIE. Ale ne takhle odlidštěně, to není povídání. Už dlouho vám ale dlužím slíbené informace o RASTAFARIANISMU V JIŽNÍ AFRICE… Tak tady jsou ! RASTAFARI CHURCH – NYAHBINGHI ORDER
…Do kostela jsme s Freshem, Justicem a Fanzou chodili přes osadu Mshengoville, která fakt připomíná cigánskou osadu. Před bídnými plechovými a papundeklovými baráčky kam není zavedena elektřina ale posedávají usměvavé africké rodinky vychutnávající na svých zahrádkách teplé jarní odpoledne. Usmívají se a někteří nás pobaveně zdraví rasta pozdravy – i když tudy chodí dredatí rastamani každou sobotu, párek vysmátých bělochů v afrických hadrech se tu asi jen tak nevidí. Cestou k chatrči chlapíka, který tu prodává nejlepší bylinky nám Fresh vypráví, že tahle osada bývala donedávna plná rastů stejně jako Kingston – kvůli vlně politického násilí v polovině 90. let (v celém Sowetu i jiných townshipech panovala v podstatě občanská válka, kterou uměle rozněcoval zkrachovalý bílý režim) se většina těhle lidí někam zdejchla. V posledních letech to to prý ale zase znovu ožívá. Aby ne, když mají za humny rastafariánský templ.
Samotný kostel je prostá bíle omítnutá nízká stavba s plochou střechou a řadou oken kolem dokola. Mohla by to klidně být i bývalá nebo jen pronajatá škola, protože takhle tady vypadá většina škol. Ty se ale zpravidla skládají z více takových budov, a tady stojí už jen jeden malý domek. Obě stavby stojí uprostřed zahrady obehnané nevysokou nabílenou zdí, na níž vlaje rudo-zlato-zelená vlajka se lvem. Tady za rezavou brankou se ocitáme na posvátné půdě (Hola Ground), kde by se měla dodržovat jistá pravidla spadající pod rastafariánské učení a životosprávu – přesněji pod řád Nyabingi (Nyahbinghi Order), k němuž se tato skupina hlásí. Tento orthodoxní řád, vznikl na Jamajce někdy na přelomu 30. a 40. let, ale jeho kořeny jsou údajně mnohem starší. Kromě starozákoní a garveyovské tradice se inspiroval nejen africkými rytmy, ale i antikoloniálním bojovým hnutím z konce 19. a 1.pol. 20. st. (Někde mezi dnešní Ugandou a Rwandou prý tehdy dokonce vládla královna Nyavinghi.) Samotné slovo pak prý znamená „smrt černým i bílým utlačovatelům“. Co je však dnes pro tento radikální a silně teokratický řád podtatnější jsou jeho bohoslužby (tzv. grounations) založené na hypnotickém bubnování (nyabingi drumming) a náruživém kolektivním zpěvu (chanting) rastafariánských písní. Náruživá oslava Jaha Ras Tafariho – Haile Sellasieho prostřednictvím pálení Svaté Byliny (Hola Herb) je nabíledni.
Jak už jsem řekl, na posvátném okrsku je však žtaké třeba dodržovat různá pravidla. Při počátečním kouření i samnotné bohoslužbě jsou bratři i sestry separováni. Sestry nesmí kouřit ze stejné dýmky nebo chilumu (chalice) s bratry, natož v kostele během pobožnosti, musí mít zakryté dready (které by si neměly nijak příliš kultivovat – stříhat či česat, nemluvě o nějakém make-upu, parfémech atd!), stejně tak ruce a sukně až na zem. I bratři nosí většinou své „strašlivé lokny“ pod čepicí nebo turbanem, ale při kouření i v kostele je musí sundat, ani oni by neměli nosit trička s krátkým rukávem nebo bermudy (na což se však u těch mladších a vzhledem k horku až zas tak nehledí). Ve vzájemných vztazích a komunikaci je zachovávána všeobecná zdrženlivost (nikdo se nejeví a nepředvádí, jak je tomu často v naší individualistické společnosti), žádné hádky, pomlouvání, zesměšňování, ale ani dotýkání (samozřejmě nikdo vás nevyžene, když se na uvítanou obejmete s někým koho dočbře znáte), ale žádná romantika (Roma – Řím – to je přece Babylon)! Důležitá (a pro Afriku ne zrovna typická) je též zásada jeden Král (King) – jedna Královna (Queen), tedy žádné povrchní krátkodobé vztahy, ale One and Only Love !!!
Král je vždy na prvním místě, on je Ras (pán nebo hlava) a Alfa – a královna je Omega, to znamená, že svého muže vždy poslouchá a ve všem následuje (to je sousto pro babylonské feministky!). Král ale svou královnu ctí a respektuje, a žádná žena pro něj rozhodně není jenom ženská. Dalším důležitým pravidlem je potom ITAL, to znamená nekonzumovat nic, co škodí tělu (božímu chrámu) a nevoní Bohu – tedy nejen žádné maso (i když někteří rastové sem nepočítají rybku) a živočišné produkty (vejce, sýry, mléko), ale ani sůl a potraviny plné konzervátů a emulgátorů, samozřejmě žádný alkohol, tabák ani jiné drogy včetně léků, přednost má ovoce a zelenina v surovém stavu. O vegetariánství a Ital dietě toho bylo napsáno už hodně, tady se mluví hlavně o tom čím by se neměl znečišťovat posvátný okrsek, sebeznečišťování je osbní záležitostí každého (- u nás by člověk asi umřel hlady, kdyby měl jíst jen chemicky neošetřené ovoce a udělat si z života hon za zdravou výživou asi také není ono…).
Ale zpátky k naší návštěvě tohoto svérázného řádu ! Ve stínu košatých stromů (nezapomeňte, že je krátce po poledni a africké slunce pěkně pálí) posedávají skupinky rastů, z jedné strany kostela krásné a důstojné sestry v krásných etiopských róbách a turbanech, na druhé krásní a důstojní bratři v pestřejším a barevnějším oblečení, někteří s turbany (v nichž mi připomínají spíš javánce z toho pěkného obrázku na tabáku Jaavanse Jongens…), jiní s nejrůznějšími čapkami a kloboučky. Nejprve zamíříme ke skupině sester, s nimiž se pozdravíme společným sjednocením pozvedlých pěstí pravé ruky a voláním „JAH RASTAFARI – KING HAILE SELASSIE the FIRST“ (což mi vždy znělo spíš jako „fist“ – „pěst“, pěst síly, víry a oddanosti). Toto je ostatně jakýsi univerzální pozdrav – poděkování – modlitba snad všech jiho-afrických rastafariánů. Existují samosebou i různé obměny a variace, zejména tzv. Davidova hvězda, což je spojení natažených palců a k zemi směřujících ukazováků pravé ruky, toto praktikují zejména (ale nejen) sestry. Když potom takto spojíš obě své ruce (zpravidla v oblasti solar plexu), což je tu taktéž hojně praktikováno, dostaneš se do základní meditační polohy sebesjednocení.
Nejprve však se však musíš očistit (Purification) svatou Bylinou, jejíž vůni Jah miluje. Pozdravme tedy bratry, kteří už jí přebírají a přisedněme do jejich kruhu. Bratříci pilně cpou své kush-pipe, hliněné bachraté vodní dýmky s dvěma bambusovými trubicemi a velkou hliněnou hlavicí (sestry si prý, jak mi řekla Tandega, oblíbili podobnou dýmku vyrobenou z kokosového ořechu, bambusových trubic a hlavice z vydlabaného jablka). Potom všichni smekají a obřadně dýmky zapalují, obřadně je nasávají a obřadně je předávají (za podání dýmky, ale i ohně a vlastně čehokoliv se děkuje Jahovi !). Koluje jedna kush-pipe za druhou, nikdo nemluví ani se nechechtá, ticho přerušuje pouze zpěv ptáků a jednotlivá poděkování a požehnání: „JAH RASTAFARI – KING HAILE SELASSIE the FIRST !“. Když je dokouřeno, následuje ještě společné sjednocení a modlitba: „JAH RASTAFARI – KING HAILE SELASSIE the FIRST !“ Teprve teď začíná „volná zábava“, ale ani při ní neuslyšíte bezduché plácání ani přihlouplé chichotání. Někdo diskutuje (tzv. Reasoning), druhý jen tak medituje, jiný zase poslouchá irie vibrations z discmana. Samozřejmě se mě ptají (po tom, co jsem to šel trochu rozchodit po zahradě…), co tam dělám a jak je to s rastafariánstvím u nás (overseas). Tak jim říkám, že se tu hodně kouří (ale bohužel i chlastá), že je tu dost dreadlock-manů (ale ne už tolik rastamanů), že je tady spousta výbornejch selectas i deejays, dokonce i pár dobrejch kapel, ale že to (Poselství) jde hlavně skrze tuhle hudbu (Reggae), že tu není žádná rasta organizace, natož kostel a jen málo opravdových komunit a taky né moc rasta literatury. Z bílých bratrů mají sice velkou radost, ale říkají, že musíme komunikovat, scházet se a sjednotit se a společně uctívat a oslavovat Jaha v Jeho chrámu… Ba, ba, svatá pravda!
Po Bůh-ví kolika dýmkách nás konečně začnou svolávat Starší a my se vydáme do kostela. Smeknu a vejdu do nízké, ale prostorné obdelníkové místnosti. Kolem dokola řada oken a několik židlí, místo oltáře stará školní tabule, na níž kdosi křídou nakreslil Davidovu hvězdu, kousek před tím stojí stůl přikrytý bílým ubrusem, na kterém stojí váza s kyticí čerstvých květin, velká kušitská dýmka a hromada Byliny, také spousta ovoce, karafa s čistou vodou a nějaká ta literatura – v čele samozřejmě Holy Piby (Svatá Pible). Po pravé straně je čeká nyabingi souprava: velký basový buben a tři různě vysoká „bonga“, v zadním rohu potom na jakémsi lešení visí boxovací pytel (?!). V zadní stěně jsou ještě také dvoje dveře vedoucí do přilehlých místnůstek: snad kuchyňky a něčeho na způsob sakristie, kam chodí (kouřit?) pouze Starší (Elders). Ti mají v tomto teokratickém řádu velký význam, vlastně celou „mši“ organizují – předzpívávají a řídí kolektivní zpěv i diskuse, kážou a modlí se, a vlastně vedou celý řád. Také ale musí přísně dodržovat mnohem více pravidel (např. nesmějí navštěvovat babylonské instituce jako hospody, kina ani pochybné párty, i kdyby tam nekonzumovali nic nepovoleného atp.) a vůbec by měli jít ostatním příkladem. (Právě proto kritizovali někteří bratři velký rastafariánský kostel ve městě, ve čtvrti Yeoville, kde jinak žije hodně rastů a je tu asi i nejproslulejší reggae klub v Johannesburgu – ale bohužel taky dost zločino a nebezpečno. Představený tohohle kostela, je sice pravý Jamajčan, má však prý příliš rád zábavu a africká děvčata a vůbec hřeší na každém kroku. Jednou dokonce navštívil i náš kostel a jeho chování nebylo vskutku příliš cool – neustále mluvil do mobilu a válel se po svém bílém range-roveru apod. Holt ani rasta církvi se nevyhnuly tyhle staré známé zlořády. Aj jaj jaj !!! Čert nikdy nespí !) To „náš“ kněz (Priest) byl sice hodně mladý, ale vypadal docela svatě (nebo spíš naprosto vykouřeně?) – oblečen byl do sněhobílé etiopské „sutany“ zdobené africkou trikolórou a na hlavě měl vysokou „mitru“ ze zacuchaných mocných dreadlocků. V ruce třímal dlouhou dřevěnou hůl a na krku měl zavěšenou koženou placku s portrétem Jeho Královské Výsosti (- podobný kousek jsem dostal od Freshe i já-a-já) – ostatně tyto placky s obrazy rastafariánských svatých (císařem Haile Sellasiem, dredatým Yessosem, Bobem Marleyem nebo Peterem Toshem ad.) se houpou na krku většině lidem v chrámu a mezi jihoafrickými rasty jsou vůbec dost populární.
Potom už se hlavně sborem zpívají duchovní a náboženské písně za doprovázené hypnotickými Nyahbinghi, tranzovními chřestidly a rytmickým tleskáním. Hudba je to mocná a nádherná, přestože zpěv možná není vždy a u každého zcela perfektní (- ale od toho se tu občas pořádají i jakési workshopy a komu to nezpívá, toho prostě Starší pošle pořádně si zakouřit a vyladit se). Repertoár je ohromný (- škoda, že my znali jen profláklou hitovku „By The Rivers Of Babylon“). Písně jsou velmi pomalé a dlouhé, ale končí často divokou chaotickou smrští bubnů a chřestidel, která vás vystřelí do vesmíru. Jedno takové obzvláště zběsilé a nekončící outro mi a ještě jednomu bratru způsobilo závrať a mdloby, takže nás museli vynést z kostela a vzkřísit. Prý jsou tu na podobné případy zvyklí (- při těch šílených dardách se ani nedivím) – bere se to jako potřebná purifikace. Když se potom proberete cítíte se najednou báječně lehce a zcela střízlivě, ba v jakémsi vyšším satvu vědomí. A o to tu jde: odhodit (alespoň na chvíli) své ego a otevřít své srdce Jahovi, zcela se mu oddat, naplnit I&I jeho svatým Duchem. Yes I !!! JAH RASTAFAR I – KING HAILE SELASSIE I !
Písně a hudební bloky potom prokládají modlitby ve stylu „call & response“ – tedy zvolání kněze („JAH !!!“ nebo „RASTAFARI !“) a odpovědi ostatních („RASTAFARI !“ popř. „KING HAILE SELASSIE“ atd.). Kněz nebo někdo ze Starších také občas zvolá nějaké požehnání či provolání (třeba: „ONE LOVE ! – ONE JAH ! – ONE GLORY !“ atp.). Někdy se asi také čte z Bible (King James Version) nebo Pible, ale to jsme nezažili. Součásí grounation však může být třeba již zmíněný chantin‘ workshop nebo výuka rastafariánské věrouky, symboliky a životosprávy. Ohledně toho se pak také vedou dlouhé disputace (tzv. Reasoning). Jednomu ze Starších se například zdálo, že se málo dodržují všechna pravidla Řádu, tak je asi hodinu všechny četl a komentoval. Potom se ještě dlouho o různých bodech diskutovalo, s jedním mladším bratrem se dotyčný např. dlouho přel, jestli může rastaman sportovat (!) a se samotným knězem dokonce zda-li se smí koupat v moři nebo se na něj jen dívat (!!!) To mi zas trochu připomnělo nekonečné středověké disputace katolické církve. Jedni zkrátka tvrdí to a druzí ono, a kam se poděla Pravda? Důležité však je, že jde o dialog a né Dogma. Snad. Tady však může začít i rozkol mezi jednotlivými frakcemi a odnožemi rastafariánské víry a vyznání (z těch nejznámějších jsou to právě Nyahbinghi, 12 Tribes of Izrael, Bobo Shanti, Jesus Dreadi, Zionisti ad.). Rastové jsou sice vesměs velmi tolerantní, ale neměli by zapomínat, že „všichni by měli zpívat stejnou píseň“ (jak zpívá i Skully z Israel Vibration v The Same Song). Každému, co jeho jest.
Kouření a rozpravy pokračují i před kostelem až skorem do setmění. Se západem slunce se rozcházejí i ti nejvytrvalejší, neboť po setmění nemusí být v okolním ghettu vždy bezpečno. Nad námi však drží ochranou ruku sám Jehova a nezbývá než mu za to, a hlavně za to, že nás vůbec přivedl do těhle babylonem zapomenutých končin, do rukou těhle požehnaných Lidí a ukázal nám jednu z cest vedoucích na Sión. Tisíceré Díky !!! I Vám všem lidem Dobré Vůle !
Prozatím buďte sBohem.
brother Johannes
(příště snad o DUBS – pravidelné sowetské RASTA STREET PARTY, a možná taky o zdejší REGGAE scéně…
a vůbec, nechte se překvapit!)
kuk na AHOY! Z JARU aneb ROOTS, RASTA & REGGAE V JIZNI AFRICE
