Rozhovor s pořadateli festivalů RealBeat a Reggae Meeting
Připravili jsme pro vás rozhovor se Sukim a Lukášem, dvěma promotéry, kteří spolu už desátým rokem připravují Reggae Meeting a taky stojí za projektem RealBeat. Oba se taky už čtvrtým rokem podílejí na programu a produkci Reggae Ethnic Session v Žízníkově u České Lípy. Tato open-air akce, která loni oslavila 10. výročí, je aktuálně zcela v jejich kompetenci a v roce 2009 se oficiálně se propojila s jejich festivalem RealBeat. Chtěli jsme proto čtenáře seznámit s jejich dosavadní prací, plány na tuto sezónu a záměrem, kterým by se aktuálně největší reggae festival v Čechách měl ubírat…
Můžete se na úvod našim čtenářům představit? Kdo jste a kde jste se tu vzali?
Lukáš: K produkci větších reggae akcí jsem se dostal v roce 2000 díky prvnímu Time to Seed v Roxy, kam se mi povedlo pozvat Jah Free a Vibronics, kteří tehdy hráli jako Universal Egg soundsystem. Ten večírek byl zároveň mou maturitní prací ze scénografie, takže jsem připravoval dekorace obřích semínek visících ze stropu a papírovou maketu klubu. Následujícího roku jsem na civilce potkal Sukiho a padli jsme si do noty. Oba jsme tehdy měli živé vzpomínky z free tekkno festivalu ve Staré Huti a hodně nás inspirovala ta atmosféra svobodného hudebního setkání. Akorát jsme to chtěli posunout blíž k hudbě, kterou máme rádi, a tak jsme v srpnu 2001 uspořádali první Reggae Meeting…
Suki: Já se na hudební scéně pohybuju asi 12 let jako DJ a promotér. V druhé polovině 90. let jsem začal objevovat jinou muziku, než se hrála tehdy na všech radiích a jak jsem postupně objevoval další a další styly a interprety, tak jsem zjistil, že je to to, čemu se chci věnovat naplno. Po skončení civilní služby jsem byl chvíli zaměstnaný a to mě otrávilo natolik, že jsem si řekl, že se pokusím živit sám muzikou a věcma okolo ní.
Jak jste se dostali k reggae a proč se mu věnujete? Očividně to tady není nijak výdělečná záležitost.
L: Jasně, reggae tady nikdy nebylo a asi ani nebude mainstream, ale na rozdíl od mnoha jiných stylů se mnou fyzicky hýbe (znáte ten bas v břiše?) a hlavně nese důležité poselství pro dnešní dobu. Jamajka je plná skvělých zpěváků a muzikantů, kteří strádají životem v ghettech třetího světa a možná právě proto je jejich hudba tak silná, že zapůsobí i na kluky a holky z Evropy, kteří tak třeba začnou přemýšlet o souvislostech. I pro mě to je od konce 90. let osudová přitažlivost, které nešlo odolat. Čím víc se v této hudbě orientuji, tím víc jí propadám. Jak jednou nastoupíš do tohoto vlaku…
S: K reggae jsem se dostal přes kamarády se kterými jsem tehdy dost hulil a ty mi pustili nejspíš Boba Marleyho nebo něco podobného s tím, že to je ta pravá pohodička. Jak jsem postupně poznával víc, tak jsem si Jamajskou hudbu zamiloval natolik, že i když mě to za ty léta, co pořádáme reggae akce, stálo spoustu energie a ještě více peněz, tak se toho nemůžu vzdát.
Proč jste vlastně začali dělat po Reggae Meetingu ještě druhý festival a v čem je pro vás rozdíl mezi konceptem Meetingu a značkou RealBeat?
L: Jak už jsem vysvětloval předtím, Reggae Meeting vzniknul jako free festival pro komunitu lidí, kteří mají rádi tuto muziku. I když se z toho časem stala mezinárodní akce pro skoro 4000 návštěvníků, nikdy v rámci free festivalu, který je bez plotů a s dobrovolným vstupným, nepřivezeš žádné pořádné hvězdy. Jenže my jsme snili o tom, že sem dostaneme konečně i jamajské hvězdy jako jsou Luciano, Morgan Heritage, Buju Banton, Sizzla nebo třeba Anthony B. Právě proto vzniknul RealBeat, aby nám všem tady konečně dal možnost vidět a slyšet na vlastní uši opravdovej a autentickej karibskej beat.
S: Jak říkal Lukáš, tak Meeting je setkání český party lidí, co se pohybuje na reggae scéně, čímž sám sebe vlastně limituje. RealBeat byl vymyšlený jako plnohodnotný festival s ambicema vozit do Čech zahraniční a hlavně jamajské umělce.
Jak jste se vlastně dostali ke spolupráci s Reggae Ethnic Session?
S: Tuším, že v roce 2004 nás oslovili tehdejší organizátoři z agentury R.E.C., jakožto jedné z mála, kteří v Čechách pořádali nějaké reggae akce, jestli by jsme pro ně nechtěli zajišťovat druhou scénu, na které hrají DJs. Pro nás to byla příležitost dělat něco nového a přivést na tehdy největší reggae festival nejlepší selektory české scény.
Proč jste spojili Reggae Ethnic Session a RealBeat v jeden festival?
S: To spojení spontánně vyplynulo. V roce, kdy jsme začali dělat RealBeat, nás kluci z R.E.C. oslovili jestli bychom nechtěli dělat víc společně na jejich festivalu. Jelikož RB tehdy byl už plně rozjetý, tak jsme se soustředili na něj. V dalším roce nám organizátoři Reggae Ethnic Session řekli, že po těch 9 letech toho mají už celkem dost, že mají svoje rodiny a zájmy, a že by festival někomu rádi předali. To je samozřejmě nabídka, která se neodmítá, a tak jsme s nimi v roce 2008 připravili celý festival společně. R.E.S. nemělo mezi reggae komunitou moc dobrou pověst, protože na něm hrály kapely jako Šum Svistu a YoYo band, a vlastně nikdy na něm nebyla žádná opravdová jamajská kapela. Proto jsme pokračovali zároveň i s RealBeatem, což byl náš vysněný festival založený na tom, že vozí hlavně dobré zahraniční reggae kapely. Bohužel se ukázalo, že samotná reggae komunita je v Čechách hodně malá a lidí, co mají přehled a zájem o soudobou karibskou muziku je tak poskrovnu, že první dva ročníky RealBeatu skončili mínusem asi 1,5 milionu korun. V dalším roce bylo logickým krokem oba festivaly spojit, aby si navzájem nekonkurovali a využilo se jednak našich zkušeností a taky návštěvnické základny R.E.S.
Někteří lidé vám vytýkají, že jste do původně undergroundové scény vnesli komerci, jak to vidíte vy?
L: Mám velký respekt k undergroundovým subkulturám, protože tam vždy vzniká tvrdé jádro komunity. Chápu, že tu jsou lidi, kteří by rádi, aby reggae bylo dál jen záležitostí pár vyvolených. Jenže také vidím, jak je na tom reggae scéna za hranicemi a že tady přešlapujeme na místě jako spící panny. Je snadné vidět věci černobíle a odsuzovat druhé, protože to vnímají jinak než já. Reggae na Jamajce ale nemá a nikdy němelo nic společného s hippies a vlastně to tam ani ve světě už dávno není underground, ale mainstream v rámci kterého jsou pro mnohé peníze na prvním místě. Svým způsobem je tento problém nahlížení na věc opět českou specialitou. Jak už jsem řekl – vážím si lidí, co to dělají strictly undergroundově, ale zároveň se nechci bránit rozvoji, aby tu scéna rostla a poslouchalo jí víc lidí. Nesmíme být líní tvořit a zdokonalovat se, ne jen kecat a kritizovat druhé, že se o něco snaží. Dobrým příklad nám může být třeba obrovská scéna v Polsku.
S: Řekl bych, že jsou dva typy lidí. První se snaží něco dělat a ti druzí jen řeší, co ti druzí dělají. Myslím, že celá naše crew patří do té první skupiny a tu druhou raději nebudu komentovat.
Na festivalovém guestbooku se hodně řeší míchaní stylů, jak to vidíte vy?
L: Mám rád muziku ze všech koutů světa a místní omezenost dávám za vinu historii, malému rozhledu a neochotě se učit něco nového. Ta žánrová diskuze je horká specielně v kontextu reggae vs hip hop a je to velká škoda pro všechny zúčastněné. Je na čase si uvědomit, že v dnešním globálním světě je všechno propojené a klapky na očích nám nijak nepomůžou. Chápu, že ortodoxní posluchač reggae nemůže vystát pózy v českém hiphopu a upřímně se jim ani nedivím. I u nás ale je vícero lidí v hiphopu, kteří mají skvělé texty i flow a je škoda si je neposlechnout, jen protože to není můj šálek kávy. Na druhou stranu ortodoxní hiphoper by si mohl nastudovat, že první soundsystem, první DJ i první rapper pocházejí z Jamajky a ve světě black music se oba styly už dávno propojili a stále se vzájemně inspirují. Koukněte třeba, co dělá už léta KRS 1. Dobrým příkladem je taky blížící se společné album Damian Marley & Nas.
S: To je asi nejčastější téma na festivalovém guestbooku. Osobně jsem pro co největší pestrost i na subkulturním festivalu, jakým RealBeat určitě pořád je. Samozřejmě se ale snažíme vyjít co nejvíc vstříc našim návštěvníkům. Proto letos bude na festivalu 5 scén, které přinesou všechny styly s reggae spojené nebo příbuzné – dub, roots, dancehall i latino. Neplánujeme žádné čistě elektronické DJs, ale myslím styly jako dubstep a jungle nad ránem na festivalu zazní.
Jak vnímáte vývoj reggae v Čechách? Můžete to porovnat se zahraniční scénou?
L: Živě si pamatuju koncerty původních Hypnotix na Cibulce a podobné zjevení v druhé půlce 90. Let. Proto vidím, že za posledních deset let jsme všichni hodně vyrostli. Přál bych si jen, aby tu bylo méně ortodoxní kritiky a raději více nadhledu, konstruktivní spolupráce a kreativity.
S: Bohužel podle mého názoru se se zahraničím nemůžeme vůbec srovnávat. Stačí se podívat na okolní země, jako jsou Polsko nebo Německo a člověk hned uvidí ten propastný rozdíl. V Čechách chybí zaklad zdravé scény a to jsou vlastní umělci. Nejsou zde až na vyjímky žádní zpěváci a těch pár kapel, co tu hraje reggae, většinou nemá evropskou úroveň. Máme tu sice partu dobrých selektorů, ale to samo nestačí. Někdy v letech 2006/7, když jsme začali s RealBeatem, jsem měl pocit, že se věci dávají do pohybu, začínají se objevovat nové tváře, scéna se někam posune, ale ukázalo se že tomu tak nebylo a všechno se vrátilo do starých kolejí. Cítím, že v poslední době se scéna čím dál tím víc uzavírá do sebe a stává se nedostupnější pro lidi z venku, což je rozhodně chyba.
Máte už něco konkretního pro 2010, jak bude festival vypadat?
S: Oproti loňskému roku jsme se posunuli o týden později, z čehož vyplynulo, že místo festivalové neděle, která by se kryje s Rock for People, budeme mít festivalový čtvrtek, který je hned den po vysvědčení. Ve čtvrtek budou hrát 3 soundsystémy – dancehall, dubstation a roots reggae stage. V pátek a v sobotu se k nim připojí kapelová scéna a latino stage.
L: Povedlo se nám konečně pozvat legendární Toots and the Maytals, kapelu díky které reggae dostalo své jméno. Vedle nich ale nezapomínáme ani na současnou scénu a tak dorazí se svou kapelou i populární jamajské vokální kvarteto T.O.K., které nám předvede současný karibská dancehall. Hodně zajímavých lidí také dorazí z Británie – konkrétně Top Cat, General Levy, Deadly Hunta a v neposlední řadě Mungo´s Hi-Fi se svým vlastním soundsystémem.
Jak si představuje budoucnost festivalu?
L: Z Žizníkova je blízko do Německa i do Polska, takže bych byl moc rád, kdyby to byla více mezinárodní událost i v rámci festivalového publika. Rád bych také pozval desítky dalších hvězd, které tu nikdy nebyly. Rozpočet je ale klíčovým tématem pro rozhodování o tom, koho si můžeme dovolit pozvat. Žel sponzoři se do reggae nijak nehrnou a ekonomická krize to ještě zhoršila, takže dost záleží na tom, kolik lidí letos dorazí. Díky všem, kdo nás podpoří a nenechají padnout!
S: Popravdě je pro mě tenhle ročník hodně zlomový. Pokud opět nevyjdeme finančně, tak budeme muset s pořádáním festivalu skončit. Jak jsem již řekl na začátku, mám reggae hodně rád a bylo by mi to opravdu líto, ale realita je taková. Reggae scéna by se tím vrátila o mnoho let zpátky a nezbyl by tu žádný festival na mezinárodní úrovni. Pokud skončíme na nule, což je můj cíl, protože mě tenhle festival neživí, tak budeme pokračovat dál a doufám, že se nám každým rokem podaří přivést o něco více zajímavých kapel a posunout festival v jeho kvalitě a propojení s návštěvníky dál.
