Rozhovory

El Condorsito meets Damalistik

Shodou okolností se začátkem května potkali v Praze dvě zajímavé postavy evropské reggae scény, které sice zatím nejsou široké veřejnosti příliš známé, ale mají výborný přehled a nesporný talent. El Condorsito je zpěvák původem z Chile, který působí na starém kontinentu s vídeňským sound systémem Bassrunner Soundtribe a kapelou House of Riddim. Damalistik je selektor z Francie, který na reggae scéně aktivně působí 8 let a za tu dobu s vinyly projezdil Evropu doslova křížem krážem od Barcelony po Varšavu nebo od Stockholmu po Istanbul. Oba rozhovory se odehrály v centru Prahy v rozpětí jednoho týdne a přinášejí zajímavých pohled na historii i kosmopolitu současné reggae scény. Zároveň mi potvrzují fakt, že hudba nezná hranic, pokud překonáme omezení škatulek a odvážíme se objevovat svět kolem nás…

EL CONDORSITO:

Jak se stalo, že jsi dorazil do Prahy?

Po pravdě to je překvapení i pro mě :-) Byl jsem na turné s Bassrunner u příležitosti vydání riddimu Tragedy a tak mně napadlo, že bych mohl navázat na naše setkání před měsícem ve Švýcarsku. Říkal jsi mi tehdy o riddimu Revolution od United Flavour, takže jsem se rozhodl, že po cestě z Vídně do Berlína to vezmu přes Prahu, potkám se kapelou a nahraju tu svou verzi. V té se zpívá o tom, jak milióny lidí z třetího světa nemůžou svobodně cestovat…

Ty už jsi tu párkrát byl, jak se ti tu líbí?

Poprvé jsem tu byl s Bassrunner a Pionearem z Germaican Records a podruhé jen na skok po cestě do Polska. Moc se mi v Praze líbí a jsem vždy potěšený, když vidím, že tu reggae scéna neustále roste. Koukal jsem, že za pár dnů tu bude poprvé Gentleman a chystá se parta zajímavých festivalů, takže doufám, že se tu rozroste i publikum, které o to bude mít zájem.

Koncertuješ i se skupinou House of Riddim, o které jsem už hodně slyšel. Pořád ale nevím, jestli jsou z Německa nebo Rakouska…

Je to rakouský projekt se základnou v městečku San Pelten kousek od Vídně, kde bydlí celá kapela a má tam i malé studio, kam si zve nejrůznější zpěváky. Nedávno tam například byli Caramelo & El Criminal z Argentíny, kteří teď úspěšně působí v Německu. Za další spolupráce bych jmenoval jamajské zpěvák, jako jsou Turbulence, Lukie D, Mykal Rose, Ranking Joe nebo již zmíněný Gentleman. Koncept House of Riddim je v produkci riddimů a pokud taky zpíváte a líbí se vám něco z jejich instrumentálních beatů, napište jim na www.houseofriddim.com, protože mají opravdu rozsáhlý archív vlastní produkce.

Prozraď mi víc o riddimu Tragedy, v rámci kterého jsi teď na turné?

Nahrávali jsme ve Vídni se zpěvákem jménem Lukie D, který si poslechl jeden z riddimů House of Riddim a přes noc napsal text Tragedy. Když to pak ve studiu na první pokus bezchybně nazpíval, měli jsme z toho doslova husí kůži, a rozhodli se podle té písničky pojmenovat celý riddim. Ten jsme později nabídli i dalším zpěvákům, takže právě teď vychází série 7´ singlů u labelu Bassrunner. Svou pecku na tento beat nazpívali např. Thai Stylee, Nosliw, Spectacular, Cali P, Rebellion the Recaller ze Senegalu nebo D Flame s hostujícím Jah Malim z Jamajky.

Kdy ses ty objevil ve Vídni?

Mý rodiče se tam odstěhovali z Chile asi před 15 lety, protože tam byla napjatá politická situace. V Rakousku je to víc bezpečný, můžeš třeba v klidu poslat děti do školy…

Jak to vypadá na rakouský reggae scéně?

Máme tam hodně dobrých zpěváků, checkujte například jména Thai Stylee, Raggamaffia, IBK Tribe nebo Milkman. Před pěti lety jsme tam měli klub Irie Warriors, kde jsme pořádali hodně jam sessions u mikrofonu, což dobře propojilo místní komunitu. V Rakousku máme teď asi deset velkých soundů a ve Vídni šéfujou Bun Fire Squad, Bassrunner a hlavně Jah Power Sound, kteří jsou největšími veterány na scéně. V posledních pěti letech zájem o reggae a dancehall rapidně roste a dnes jsou soundy na každym kroku… Lidi ve Vídni jsou otevření, ale mimo město to je trochu jinak. Na party tam chodí hodně mladí týpkové, kteří se omezují jen na komerční produkci a nemají zájem si rozšířit obzory. Místo selektora jim vlastně stačí jukebox, což je škoda. Vnímám proto svou hudební misi, jako možnost, jak lze vzdělávat sebe i ostatní. Samozřejmě selektor hraje v první řadě pro lidi, ale měla by fungovat větší tolerance k novým vlivům. Hudba je přece o lásce a komunikaci…

Co konkrétně plánuješ do budoucnosti?

Z Prahy jedu do Berlína, kde dělám s producentem jménem Ganjaman. Pracuju na svém albu, a dávám si na čas, aby stálo za to. Postupně se probírám archívem beatů od House of Riddim, píšu nové písničky a těším se na návrat do Čech na Reggae Meeting a taky do Slovinska na Soča festival. Rád bych taky letos vyrazil zpívat s Damalistikem do Francie a Španělska…

DAMALISTIK:

Můžeš nám v úvodu představit sebe a svou práci?

Jsem Damalistik a reprezentuju Roots Survival Sound. Hraju reggae od ´98 a náš sound systém oficiálně začal fungovat v roce 2000. Shodou okolností jsem se stejného roku poprvé objevil v Čechách a od té doby se sem každý rok rád vracím. Pod jménem Roots Surival Sound se zároveň věnuju projektu mobilního studia, díky kterému nahrávám mladý lidi z ghett po celý Francii a pomáhám jim vytvořit demo CDs. Snažím se tak podpořit a šířit poselství reggae a kvalitní muziky po celé Evropě. Zároveň spolupracuju jako selektor s duem Big Famili, což je dvojka King Kalabash & Baron Black z ostrova Martinique, a chci propagovat je a celou karibskou kulturu všude, kde to jde. Nedávno jsem taky začal dělat vlastní riddimy na počítači a spolupracuju s mnoha dalšími muzikanty. Priorita Roots Survival ale stále je hraní roots & culture dancehallu v jamajském stylu s mikrofonem v ruce a bez omezení stylů. Proto se ve svých setech nebráním ani hiphopu, soca nebo reggaetonu.

Co pro tebe mají tyto styly společného?

Hip hop, reggaeton, soca, salsa a samozřejmě reggae jsou původně sociální muzikou ghetta a zároveň to jsou všechno rytmy z Karibiku. Lidi, kteří dělají tuto muziku, mluví o realitě a problémech kolem sebe a chtějí podpořit ostatní kolem sebe, aby si uvědomili svou hodnotu. Systém se nás snaží držet ve stádu a média často podávají zkreslené informace o tom, co se děje kolem nás. Hudbu proto vnímám jako zbraň, s kterou lze šířit skutečnou realitu.

Procestoval jsi celou Evropu, jaký zkušenosti ti to přineslo?

Měl jsem tak možnost uvidět nejrůznější životní styly, kultury a zároveň různé způsoby, jak používat sound systém. Potkal jsem tak hodně skvělých muzikantů i lidí z ulice. Učím se tak každý den.

Vidíš rozdíl mezi atmosférou v dancehallech v různých zemích Evropy?

Dancehall v každé zemi je něčím speciální… Například v Čechách miluju atmosféru v publiku, protože to tu není tolik o módě, ale především proto, že se lidi chtějí bavit a tancovat. Hodně mně taky baví energie v Polsku, kde sice nemají moc peněz, ale přesto tam je velká parta DJs, zpěváků, kapel, studií i labelů. Zároveň mně baví profesionalita německé scény a taky Španělsko pro jejich noční život, fiesty a slunečnou povahu. Hodně speciální je i Bosna, protože tam sice lidi o reggae moc neví a mají podobně jako v Polsku málo prostředků, ale přesto jsou neuvěřitelně pohostinní…

Vím, že jsi na svých cestách potkal hodně muzikantů, zmínil bys některé?

Hodně si cením například práce Ganjamana, berlínského zpěváka, který taky produkuje a dělá hodně pro reggae v německy mluvících zemích. Rád bych zmínil i bubeníka rakouské kapely a stejnojmenného labelu House of Riddim jménem Sam Gilly, který je taky skvělý hudebník a producent. Nedávno jsem od něj slyšel asi šedesát skvělých riddimů, které ještě nikdy nikde nevyšly! Další důležitou postavou je Jonah Gold z Goldheart music, který mně pozval do Švédska. Reggae scéna je i tam pořádně rozjetá, například jen ve Stockholmu je sedm specializovaných obchodů s reggae muzikou! V Čechách cením práci JahMusic promotion a taky mně hodně baví United Flavour, kteří propojují různé kultury a hudební styly nejen v rámci mikrosvěta své kapely. Navíc jsou skutečně talentovaní a pracují na profesionální úrovni.

Při své minulé návštěvě Prahy jsi hodně básnil o návštěvě Berlína, jak to tam vypadá s reggae scénou?

Berlín je v reggae z mého pohledu druhé nejrozjetější evropské město hned po Londýně, kde se potkávají možnosti západní Evropy se spontánníma vlivama východu. V souvislosti s Berlínem, bych rád zmínil hodně příjemnýho a vstřícnýho chlapíka jménem Frank z Topline Events, který tam organizuje reggae akce už více jak 15 let a to včetně hvězd, jako jsou Buju Banton, Mikey General, Ras Shiloh, Half Pint, Pinchers, Chuck Fender, Daddy Freddy, Bongo Chilli atd. Berlín je v reggae kultuře hodně aktivní město, třeba každý den můžeš jít někam tancovat a o víkendu je i pět akcí najednou…

A jak je na tom reggae scéna ve Francii?

Je tam hodně talentovaných zpěváků, ale obávám se, že jich je tolik, až pro není dost prostoru. Specielně umělci z ostrovů Martinik a Guadelup tam na sobě denně tvrdě makají a nahrávají nové pecky. Rád bych v této souvislosti znovu zmínil Big Famili a jejich pařížské studio Blackhouse Music, které pomáhá propagovat právě tyto lokální zpěváky. Francouzská vláda ale mezitím po vzoru USA zpřísňuje svou politiku proti kultuře ghetta, což je hlavně reggae a hip hop. Proto je hodně těžký tam pořádat akce, nájmy jsou předražený a hudba musí končit kolem jedné ráno. Dancehallová kultura byla ve Francii na vrcholu zhruba před deseti lety s érou Raggasonic. Tehdy bylo hodně nezávislých klubů, kde se dalo hrát, ale dnes je to fakt těžký. Některá města jako Paříž, Rennes, Lilles nebo Toulouse jsou naštěstí přesto odolná a v oblasti reggae a hip hopu hodně aktivní.

Co bys řekl o spojení kultur hiphopu a reggae?

Hodně lidí věří, že reggae je spojené s rockem. Je to pravda z hudebního pohledu akordů nebo harmonií, ale jak jsem už řekl, reggae je také úzce propojené s hiphopem. Sám jsem vyrůstal v kultuře rapu, scratchů a tagů. Hodně mých dobrých přátel doma ve Francii jsou staří hiphopový umělci a producenti. K reggae jsem se dostal, až když jsem začal hrát na kytaru a chtěl jsem spojit hiphopový přístup s kulturou dancehallu. Samozřejmě taky používáme gramofony k šíření muziky a texty jsou o podobných tématech. Jeden z prvních DJs (ve smyslu rappera) je Jamajčan jménem U-Roy a první sound systém pochází ze stejného ostrova. Málo lidí zároveň ví, že Kool Herc (první rapper na světě) přinesl rap z Jamajky do New Yorku. Proto se dá říct, že hip hop vzniknul z reggae a dancehall je táta. Rád bych vám k tomuto tématu doporučil k přečtení knihu THE NEW BEATS: EXPLORING THE MUSIC, CULTURE & ATTITUDES OF HIP-HOP (Anchor/Doubleday, 1994), kterou napsal Skiz Fernando, člen Word Sound & Power.

Jak vidíš budoucnost muziky?

Za posledních pět let se hudební svět úplně změnil. Předtím byl sen každého muzikanta nahrát a prodat své album, ale teď je fakt těžký prodat desku, protože můžeš všechno najít zadarmo na internetu. Prodávat je proto náročnější, ale libovolná muzika je každému mnohem víc dostupná, i když nemá na desky. Pro mě to není tragédie, protože s internetem můžeme zároveň lépe propagovat naší tvorbu a získat tak více možností k živému vystupování. Věnujeme se muzice a snažíme se tím uživit, ale není to snadný život. Tímto způsobem si v podstatě moc neužíváme, ale děláme, co nás baví a přežíváme. Proto se můj sound jmenuje Roots Survival a „roots“ v tomto případě neznamená jen roots reggae music, ale kořeny celé kultury, které je třeba podporovat.

Díky za rozhovor, chceš ještě něco vzkázat?

Děkuju Bohu za život každý den a mé rodině, za jejich podporu. A taky JahMusic, Big Famili a všem massives & crew, kteří pomáhají růst tomu, v co věří.
Lomesh

Back to top button