Hudebně nejpestřejší český festival Colours of Ostrava se letos již po šesté v centru moravskoslezské metropole. Dvě hlavní pódia plus například prostory evangelického kostela nabídly přehlídku muzikantů ze všech koutů světa. V jednu chvíli hrál poblíž Slezsko-ostravského hradu romano hip-hop Gipsy.cz, aby je nato vystřídal král balkánské dechovky s kapelou Goran Bregović a první večer uzavřela „domácí“ skupina Richarda Krajča Kryštof. Během dalších tří dnů pak prolínání různých kultur, stylů a vlivů pokračovalo v plné síle. K vidění bylo vystoupení alternativního hip-hopu v podání Coldcut, koncert kubánského revolucionáře Alfonsa X, kytarovka žhavé rytmiky, francouzští Gipsy Kings, dále pak třeba zaujala tibetská zpěvačka Yungchen Lhamo, argentinský projekt Bajofondo Tango Club, švédský rock´n´roll Mando Diao anebo guinejskou koru v rukou Ba Cissoko. Reggae fanoušci si také přišli na své, a to v sobotu v noci, kdy výborně hráli United Flavour v doprovodu Big Famili.
Dvacet tisíc návštěvníků se postaralo o rekordní návštěvnost, kterou údajně nečekali ani sami pořadatelé. Přes počáteční přeháňky se nakonec vyjasnilo a krom návštěvnosti padl i rekord teplotní. Sami pořadatelé hodnotí festival jako nejpovedenější v jeho celé historii, já osobně bych měl pár, myslím, že zásadních výhrad, ale to je na samostatný článek. Snad jen ve zkratce: projevila se i temná stránka takzvané world music, a sice když se muzika, kterou hrály kapely z celého světa shodovala. Ať už z Kuby nebo z Irska, pořád jste slyšeli ten jeden rytmus, tu funky kytaru, ta bonga a tak dále. Což trochu popírá smysl označení coby world music. Jako lék pak na mě zapůsobilo vystoupení prý nejpopulárnější kapely v Indickém oceánu Otentikk Street Brothers. Ti se na jedničku předvedli posledního dne zrovna v době, kdy na hlavní stagei vrcholil bohatý program, čili zrovna když hráli Mando Diao a zpěvačka Marianne Faithfull.Áha. Jejich vystoupení si s ničím nezadalo ve vztahu s ostatními umělci. Profesionální show, nacvičená choreografie, čtyři chlápci – zpěváci, toasteři i rappeři – hiphopového vzhledu míchající šťastné reggae sedmdesátých let s moderním dancehallem a s autentickým mauritijským stylem sega, ostřílená živá kapela na pódiu, zatímco před ním několik stovek rozjásaných lidí tančící z posledních sil. Jejich projev zněl přirozeně, doslova z nich přímo vyzařovalo štěstí, že můžou lidi bavit. Po evropském turné, kdy mimo jiné vystoupili u nás v Českém Brodě na Rock For People, to byl jejich poslední koncert. Patrně si ho chtěli užít jak jen nejvíc by to šlo. Což taky dělali a svou energií a nasazením uchvátili pomalu již usínající publikum. Jaman. Podle slov OSB hráli především nové věci z aktuální desky, se kterou se údajně na podzim opět do Česka vrátí. Pakliže budete mít možnost, určitě si na jejich koncert zajděte. To stojí za to vidět!
* Raveňák / s laskavým svolením www.metancity.com
links: Otentikk Street Brothers @ myspace.com
Kompletní report z festivalu najdete na Metancity:
den první / den druhý / den třetí / den čtvrtý
www.colours.cz
