Salif Keita: Kouzelník z Mali
Ačkoliv Salifu Keitovi, potomku významného šlechtického rodu byl předurčen osud privilegovaných a uctívaných, krutý žert přírody z něho učinil outsidera. Narodil se totiž jako albín. Snad právě proto má dnes Salif Keita tak blízko ke svému publiku. Svou neobyčejnou magickou sílu prý získává dlouhými meditacemi uprostřed malijské buše. Tam, kde se nad ním Bůh přece jenom ustrnul a obdařil ho jedním z nejfenomenálnějších hlasů této planety. Když v sedmaosmdesátém roce vydal v Paříži album SORO, natočené za pomocí nejmodernější studiové techniky, převrátil tím dějiny novodobé africké hudby.
Z malé vesnice Djoliba ležící na území bývalého Francouzského Sudánu, dorazil do hlavního města Bamaka v devatenácti letech – je ročník 1949. Chtěl studovat, ale handicapoval ho slabý zrak, a navíc byl bez peněz. Přivedlo ho to do nočních klubů, kde si začal vydělávat na živobytí zpěvem, s doprovodem kytary. „V hudbě jsem od počátku cítil velkou moc. Stala se pro mne záležitostí duše a já poznal, že je to pro mne jediný způsob, jak se dotknout Boha.“ Po dvouletém trmácení se po bamackých klubech přijal nabídku stát se zpěvákem The Rail Bandu. Orchestr představoval na svou dobu reprezentativní vzorek moderní malijské hudby a protože ministerstvo kultury nešetřilo na penězích, z Rail Bandu se stala jedna z prvních profesionálních kapel vybavených elektronickými nástroji, pyšnící se i dechovou sekcí. Po třech letech Salif Keita se svým dvorním kytaristou Kante Manfilou přechází k další, skvěle vybavené kapele Les Ambassadeurs.
https://www.youtube.com/watch?v=u0gSVp0mAEw
U Keity nicméně všechno neleželo pouze na úchvatném hlase. Jako jeden z prvních afrických hudebníků totiž dokázal vidět za horizont. Ve sloučení elektronických nástrojů a nejmodernějších nahrávacích technologií s africkými loutnami a perkusemi spatřoval jedinou možnost, jak představit africkou hudbu v plné síle a zároveň ji dál rozvíjet, ať už po rockovém nebo popovém způsobu. „Směs tradičního a moderního, to je naše budoucnost. Ne pouze v Africe, ale všude. Je to zároveň nejlepší způsob jak žít.“ Během své hudební kariéry spolupracoval při natáčení svých moderních, často až rockově znějících alb s mnoha evropskými hudebníky, ale také například s Carlosem Santanou či Vernonem Reidem. V roce 2002 však doslova šokoval celý svět převážně akustickou deskou MOFFOU. Ta představuje v Keitově kariéře zásadní obrat. Donutil publikum ustrnout, sklonit se před jeho nezpochybnitelnou tvůrčí i hlasovou genialitou. Stal se opět věrozvěstem. Vybrousil ryzí hudební diamant, v jehož odlesku se třpytí dávnověkost s citlivou renovací. Racionálně zhodnotil fakt, že kytara, jakkoliv do Afriky implantovaná teprve před desítkami let hraje v dnešní africké hudbě nezastupitelnou roli. Odpojil ji však ze zásuvky a postavil na roveň tradičním dřevěným nástrojům.
U alba MOFFOU, ale i u jeho loňského pokračování M´BEMBA se nepochybně jedná o naprosto úžasnou esenci dosavadní Keitovy kariéry, přičemž i při tak rázném odstřižení od nejrůznějších studiových mašinek necítil potřebu hodit jen tak za hlavu málem polovinu života stráveného v Paříži, to když do reje afrických zvukově nedostižných harf a bubínků zcela přirozeně zapadne i rozpustilý akordeon nebo piano. Salif Keita se nachází na samém vrcholu své hudební kariéry, což potvrzují i jeho fascinující koncerty, při nichž ho doprovází kapela snů poskládaná z těch nejlepších západoafrických hudebníků. Keitovy koncerty zpravidla gradují majestátní protestní písní Nou Pas Bouger proloženou strhující funky exhibicí všech muzikantů, během níž zve Keita na pódium ke společnému tanci lidi z publika. Pak přicházejí chvíle, kdy přestáváte vládnout tělem a v duchu si přejete aby to nikdy neskončilo. Ostravské publikum čeká nezapomenutelný zážitek. Setkání s hlasovým Bohem.
Diskografie:
Seydou Bathili (1982)
69-80 (Sonodisc)
Soro (Syllart, 1987)
Ko-Yan (Mango/Island, 1989)
Amen (Mango/Island, 1991)
L’enfant Lion (Mango/Island, 1992)
The Mansa Of Mali…A Retrospective (Mango/Island, 1994)
Folon… The Past (Mango/Island, 1994)
Papa (Metro Blue/Blue Note, 1999)
Moffou (Universal Music, 2002)
Remixes from Moffou (Decca/Universal Music, 2004)
M´Bemba (Universal Music, 2005)
* Jiří Moravčík
