United Flavour: Rozhovor nejen o evoluci
S United Flavour jsem si tu povídal před dvěma lety, když vydali své první demo. Díky chytlavému songu „Revolution“ se tehdy dostali do mnoha rádií a díky rozjetým koncertům i na hafo festivalů, včetně několika lahůdek á la koncert s Manu Chao nebo Gentlemanem. Během těch dvou let kapela vyrostla na evropskou úroveň, a tak se hodně z nás těšilo, jak dopadne jejich debutová deska. Ta vyšla v červnu u nezávislého labelu Sub-Pub Records, ale širší distribuci okořenila svým mixem reggae, dancehallu, latina, r&b a hiphopu teprve teď na podzim. Možná jste už to album ochutnali, možná ještě ne, každopádně pro mě to je dobrá příležitost vám představit jednu z nejpozoruhodnějších kapel na domácí scéně. Zajel jsem proto do Nuslí na rozhovor s Djeiem, který kapelu založil, hraje v ní na baskytaru, sem tam toastuje a ještě navíc celé album produkoval a napsal skoro půlku songů.
Prozraď nám něco o novým albu a jeho vzniku. Vím, že jste na něm pracovali už od září 2006.
Hlavním účelem bylo zachytit co nejvíce živé energie a atmosféry našich písniček. Neměli jsme ale moc peněz, takže kapela musela nacvičit všechny písničky tak dobře, abychom pak ve studiu byli schopní nahrát 3-4 tracky za den. To si samozřejmě vyžádalo nějaký čas, ale pak jsme nahráli 25 songů během 5 dnů. V první fázi jsme nahrávali jen nástroje, v druhé vokály. Všichni hostující zpěváci a zpěvačky si museli napsat své texty (na albu je požehnaně hostů – King Kalabash, Baron Black, El Condorsito, Tina, Henry D a půlka Yellow Sisters – pozn. překladatele), vychytali jsme harmonie a museli se ujistit, že všichni znají své party tak dobře, abychom mohli jít do studia a utratit tam co nejmíň peněz. Carmen nahrávala hlavní vokály pro všech 25 písniček plus kompletní harmonie, takže každý song měl až 20 vrstev vokálů! To zabralo hodně práce a času na přípravu a Carmen to všechno pak stihla nahrát během 10 dnů, protože jsme museli šetřit. Když jsme to všechno nahráli, potřebovali jsme čas, abychom si ujasnili, co maká a co ne – to byla třetí, produkční část práce. Ale neměli jsme dost peněz na dobrého producenta, jako je třeba Wyclef Jean, proto jsme si to museli udělat sami. Studiový čas je hodně drahý, takže jsme si raději pořídili i vlastní vybavení…
Teď máte vlastní studio United Flavour?
Ano, můžeme teď do budoucna produkovat i další muzikanty. Produkce vlastních tracků na albu zabrala asi čtyři nebo pět měsíců, protože jsme chtěli všechny písničky nahrát ve dvou verzích…
Proč dvě verze?
Zkušenost je taková, že track většinou nikdy nevyjde přesně tak, jak jste si ho představovali nebo jej slyšeli ve studiu. Proto jsme rovnou udělali skoro každou pecku ve dvou žánrech a pak si vybrali na album tu, která se nám víc líbí… To taky zabralo hodně času, který ale byl třeba, než jsem vyrazil do Paříže mixovat ve studiu Black House Music.
Na albu je hodně různých stylů a hostů, proto dostalo název UNITY (Jednota)?
To je jeden z důvodů, ten hudební. Deska se jmenuje UN ITY taky proto, že jednota je to, za čím si United Flavour stojí. Hlavní myšlenkou je jednota, ale nejde jen o spojení stylů, to bychom mohli nahrát i českou polku, blues nebo country. Hlavní ideou byl fakt, že my všichni lidi na světě máme společnou výzvu – a to je duchovní výzva. Všichni jsme přišli z jednoho bodu v historii a skončíme v jednom bodu v budoucnosti. My – všechny bytosti jsme proto propojení. Na obalu desky je pěst, která svírá ostnatý drát, to je to společné duchovní utrpení. Strom, v který ta ruka přechází, reprezentuje stabilitu v lidské historii a taky genetický vzorec našeho vývoje, který vznikl z jednoho kořene. Mimochodem nedávno vědci přišli na to, že všichni na světě mají ve svém DNA společný jeden původní chromozom, kterému se říká Y. Bez ohledu na rasu se proto potýkáme s podobnými problémy.
Prozraď nám ještě něco o písničkách na desce. „Revolution“ asi už každý zná, ale jsou tam i mnohem emotivnější songy, které mě zajímají…
Jasně na albu máme i písničky s hlubšími tématy, ale hity si vybírají posluchači. My samozřejmě budeme moc rádi, když lidi budou víc přemýšlet a vyberou si za svůj hit právě tyto tracky, ale to je na nich. Při přípravách desky jsme se s Carmen dohodli, že nebudeme dělat prvoplánový politický songy. Z toho se už stalo klišé – proti globalizaci, proti babylonu, i když málo kdo ví, co vlastně babylon je, atd. Hodně muzikantů přijalo klišé: „Chci udělat něco hlubokýho, tak začnu kritizovat společnost ze všech stran a budu cool.“ Nechtěli jsme jít tímto směrem. Rozhodli jsme se být zralý a dospělý. Žiješ ve svobodném světě, tak musíš mluvit o tom, co znáš, místo toho, abys plácal o věcech, o kterých nemáš ani páru… Kdyby to album vznikalo v Africe, bude úplně jiný. Jenže my žijeme v Evropě, tak jsme chtěli popsat život, jaký tady žijeme. A to jsou hlavně duchovní a vztahový trable. Neřešíme tu až tak moc finanční a ekonomickou krizi nebo přemíru násilí v ulicích. Hodně songů proto mluví o vztazích. Vyjádřit ženě, že ji miluješ, je důležitou součástí života. Evropa je přece plná zamilovaných příběhů…
BABYLON
Mluvil jsi o tom, že hodně lidí mluví o babylonu, ale neuvědomují, o co vlastně jde.
To je dlouhý příběh… Co Babylon byl v historii a co symbolizuje dnes hlavně díky vizi rastů o moderním světě. Abych to zkrátil: Babylon reprezentuje to, co lidi každý den duchovně svádí z cesty. V tomto významu to je hodně komplexní, takže někdy ani nelze říct, co to přesně je. Existují očividný věci, jako jsou násilí, policejní násilí, drogy a další negativní věci. Ale taky je dost věcí, který nejsou tak viditelný , ale o to nebezpečnější…
Třeba jak ten systém pracuje?
Ale znova: když mluvíš o systému, co je to ten systém?
Třeba že pracuješ jak magor a na konci dne nemáš nic?
To je systém nebo volba jisté skupiny lidí, kteří to tak asi chtějí. Někteří lidi se rozhodli, že budou mít jistý životní styl pro svou vlastní prosperitu. A tato skupina lidí se rozhodla vnutit ostatním svůj styl. A to je babylon – velmi sobecký způsob, jak si svět přizpůsobit pro sebe a nechat ostatní, aby sloužili tvému záměru. Na konci dne pak vidíš, že takový jednání a systém mají své oběti a často to jsou jejich vlastní děti. Pak vlastně ani nevíš, proti komu ten systém pracuje. Ale vidíš, že to je sobecký svět, který využívá mnoha dalších. Tomu říkám babylon. A když mluvíme o babylonu, vlastně každý může být babylon. Žiješ v systému, takže nemáš jinou šanci, než hrát podle jeho pravidel, pokud nejsi samostatně soběstačný úplně mimo civilizaci. Všechno to je otázka hodnot. Pokud ti jde hlavně o peníze, uděláš cokoliv, abys je získal. Klidně zničíš sám sebe, svou rodinu, ženu, cokoliv, aby to získal… Babylon může být ale i sobecká láska, která chce jen brát a nic dávat a stává se destruktivní. To je taky babylon, není to vůbec jednoduchý…
MUZIKA
Tento web čte hodně lidí, kteří zkoušejí hrát, zpívat a produkovat a určitě by to rádi někam dotáhli. Co bys jim ze svých zkušeností doporučil?
Geniální nigerijský saxofonista Fela Kuti jednou řekl, že hudba je z 98 % práce a dvě procenta zábavy. Je to velká výzva, když musíš pracovat a neživí tě rodiče, abys zároveň věnoval dost času své muzice. Když nemáš dost peněz, aby sis pořídil počítač nebo gramofon, je to těžký, ale dobrá zpráva je, že když si tím projdeš, budeš mít víc příběhů. Dobrý umělec totiž má co říct. Když nemáš co říct, nemůžeš být dobrý umělec. Muzikant je vyprávěč příběhů… Často právě problémy, výzvy v životě a fakt, že nemáš nejlepší podmínky k práci, to ti dá časem kredit a věrohodnost, pokud na tom budeš pracovat na těch 98 %. Jestli se chceš dostat opravdu na vrchol své hry, je ale potřeba deset let důsledné práce. Třeba si myslíš, že na to stačí dva roky, je to možný, pokud ti Bůh opravdu vrchovatě nadělil nebo když máš kolem sebe správný lidi. Na solidní prosperitu ale umělec potřebuje deset let práce.
Před dvěma lety jsme si na stránkách Bbaráku povídali o zdi mezi hiphopovým publikem a posluchači reggae. Vidíš za tu dobu nějakou změnu k lepšímu?
Upřímně ano, vidím. Nevím, jestli to bylo předtím jinak a já jen neviděl, ale teď opravdu vidím změnu a pomohli tomu umělci i média. Například pecka „One Blood“, kterou Game postavil na vokálech Juniora Reida, hodně pomohla prolomit hranice, aby si lidi uvědomili, že je pravda, o čem jsem tu mluvil před dvěma lety. Není rozdíl mezi hiphopem a tím ostatním. Muzika je prostě muzika a lidi budou vždycky používat nejlepší formu, jak se vyjádřit. Rád vidím, jak lidi jsou čím dál tím víc otevření k různým hudebním stylům a jsou citlivější ke kvalitě hudby než k žánru.
Co třeba máš právě teď ve svým přehrávači?
Právě teď tam je Game, Estelle, D´Angelo a tři alba Boba Marleyho KAYA, CONFRONATION a SURVIVAL, který jsem už dlouho neslyšel.
Jak se ti vůbec líbí aktuální trendy, které teď frčí?
Z mého pohledu je opravdu zajímavý, co se právě teď děje. 50Cent vydal nové album ve stejný den jako Kanye West a vedle toho je hafo mladých r&b umělců. Je hodně zajímavý vidět, že máme mnohem víc, z čeho si vybrat, než před pár lety. Kanye je úplně jinej než Fifty a ten zas nemá nic společnýho s crunkem z jihu. A vedle toho je tu r&b a spoustu projektů mezi tím vším, například karibská interpretace hiphopu a r&b. Myslím, že to je fakt zajímavá situace, která se mi líbí.
Co tvoje producentská TOP5?
#1 je a vždycky byl Dr. Dre, toho z trůnu nikdo nesejme. #2 pro mě je Timbaland , protože je fakt šílenej. Dokázal lidi přimět k tomu, aby si oblíbili, co dělá. Je to pořád stejnej beat jako před 25 lety, ale pořád to funguje (smích). A číslo 3… (dlouze přemýšlí) rozhodně to není Puff Daddy (smích).. Kdybych to mohl rozšířit na TOP5 v rámci historie, řekl bych Bob Marley & The Wailers, protože si produkovali svý vlastní věci a muzika, kterou nám dali, to je ještě víc než Dr. Dre… Když si vezmeš fakt, že to dělali před dvaceti lety, pořád to zní stejně dobře jako cokoliv, co teď vychází…
Na čem teď pracuješ ty?
Právě produkuji tracky pro pár svých přátel a s United Flavour chystáme klubové turné, které bude od 28. listopadu až do Vánoc. Konkrétní data najdete na www.unitedflavour.com. V rámci podpory alba zároveň dokončujeme hned tři videoklipy na písničky „My Way“, „Le Petit“ a „Dreamland Worker“, které snad už brzy poběží v domácím éteru. A příští rok se chceme soustředit hlavně na zahraničí.
Poslední otázka – máš ještě nějakou zprávu pro českou scénu?
Muzika patří do kategorie show-business, ale hodně lidí tu odmítá tu obchodní část, asi aby byli cool. Jenže aby se malá země, jako je Česká republika, a její umělci prosadili i v Evropě, potřebujeme vybudovat místní scénu tak dobře, aby se tu muzikanti uživili. Proto říkám, že business je velmi důležitý pro budoucnost české scény. Když si všichni budou vypalovat tvoje album, protože ví, že bydlíš tady na Vyšehradě a potkávají tě v klubu, to není okey. To budoucnosti místní scény nepomůže. Dělat muziku je velmi drahá záležitost, takže když v tom budeme pokračovat, tvorba muziky bude jen pro bohatý. Pokud chceme zvrátit tenhle vývoj a podpořit domácí scénu, je třeba vybudovat uvědomění, že hudba není zadarmo a že muzikanti na tom strávili třeba patnáct let práce, abys teď měl co poslouchat. Natáčení desky spolkne třeba půl melounu, tak prosím investuj svých 250 Kč, což je deset piv, a pomož scéně růst. Čechy jsou plný mladých talentů, ale když je nepodpoříme, nedočkáme se úspěchu jejich muziky v zahraničí. V tom je ten business: kupujte domácí umělce, aby mohli dělat lepší muziku.
* Lomesh
links:
www.unitedflavour.com
www.myspace.com/unitedflavour
původní rozhovor z roku 2005 >>
