26. října 2015 se do Čech poprvé podívala legendární jamajská reggae skupina The Gladiators a společně s ní přijel i mladý jamajský singjay Droop Lion jako nový frontman. Úlohu měl nesnadnou, ale zhostil se jí s grácií, nadšením i respektem ke kapele, která psala dějiny. Přeci jen projekt funguje už od roku 1965 a do dnešního dne má za sebou přes 40 alb. Na podiu Lucerny tak po delší době stálo vícero stařešinů jamajské scény, o kterých se více dozvíte níže ve velké biografii. Zároveň jsme dostali povolení od kapely, že s vámi můžeme sdílet exkluzivní záznam celého koncertu, který nádherně zaznamenal Juraj Vass a jeho tým. Následně pak strávil desítky hodin ve střižně, takže moc děkujeme!
Historie kapely
The Gladiators vznikl původně jako vokální trio, které založil zpěvák a kytarista Albert Griffiths společně se starými přáteli z dětství Davidem Webberem a Errolem Grandisonem. Jejich první velký hit „Hello Carol“ společně nahráli v kultovním Studio One už v revolučním létu 1968, tedy v roce, kdy jejich kolega Toots Hibbert tento nově vznikající hudební žánr pojmenoval skladbou „Do the Reggay“. Právě The Gladiators se tak stali hned na počátcích velkými průkopníky rastafariánského poselství světu.
Singl „Hello Carrol“ hrál v jamajských rádiích o sto šest, takže o The Gladiators byl velký zájem. Doprovodný zpěvák David Webber ale musel v roce 1969 ze zdravotních důvodů odejít a tak jej nahradil Clinton Fearon. Podobná rošáda proběhla i v roce 1973, kdy místo Grandinsona přišel do kapely zpívat Dallimore Sutherland. Začátkem sedmdesátých let The Gladiators nahrávali pro nejrůznější slavné producenty včetně Lee Perryho nebo Lloyda Daleye. Největší úspěch ale přesto měly jejich nahrávky pro Studio One, kde vznikly hity „Bongo Red“, „Jah Jah Go before Us“ nebo „Mr. Baldwin“. Z období let 1966–1975 později vznikla kompilace hned pěti alb pod hlavičkou Roots Reggae Library.
V roce 1976 si jich všimnul Richard Branson a brzy poté podepsali smlouvu s jeho vydavatelstvím Virgin Records, kde následně vyšla trilogie alb Trenchtown Mix Up, Proverbial Reggae a Naturality. Dostalo se jim tak konečně celosvětové distribuce a písně „Mix Up“, „Jah Works“, „Roots Natty Roots“ nebo „Dreadlocks the Time is Now“ se definitivně staly nesmrtelnou klasikou. Vokální trio tehdy fungovalo ve složení Albert Griffiths (zpěv a kytara), Clinton Fearon (zpěv) a Gallimore Sutherland (zpěv a rytmická kytara). Na koncertech a ve studiích je pak doprovázel hvězdný tým muzikantů, jako jsou bubeník Sly Dunbar, baskytarista Lloyd Parks, klávesisté Ansel Collins nebo Earl „Wire“ Lindo, který později odešel hrát s Bobem Marleym & The Wailers. Za pozornost také stojí, že zvukaři kapely tehdy byli neméně legendární pánové Errol Thompson a Joe Gibbs, jejichž vlastní studiová produkce rovněž patří do zlatého fondu roots reggae.
V osmdesátých letech proběhla na Jamajce digitální revoluce, s kterou vzniknul nový trend jménem dancehall. Živé muzikanty při tvorbě hudby brzy vystřídaly krabičky, samplery a syntetizárory, které jednak neodmlouvají a hlavně jsou o dost levnější. Roots reggae kultura v podání The Gladiators a několika dalších kapel ale stále žije, jen trochu dál mimo hlavní proud. Albert Griffiths přesto během této dekády zvládl nahrát se svou kapelou 11 alb, které vyšly převážně u amerických vydavatelství Heartbeat a Nighthawk Records. V roce 1987 odešel z kapely po osmnácti letech Clinton Fearon a nahradil jej Clinton Ruffus, který ve skupině funguje dodnes. Kapela dál cestovala po světě a výjimečně velké pozornosti se jim vedle USA dostalo hlavně ve Francii, kde zájem o reggae podpořil (vedle vlny imigrantů z bývalých francouzských kolonií v Africe a Karibiku) také legendární Serge Gainsbourg, který v roce 1979 přezpíval francouzskou hymnu do reggae verze.
V roce 2004 musel i Albert Griffiths ze zdravotních důvodů předat štafetu dále. Do kapely přivedl své syny Alana a Anthonyho a všichni společně natočili v jamajském studio Anchor album Father and Sons. Al zkoušel zpívat otcovy hity, jak nejlépe uměl, kapela se přesto po několika turné a menším útlumu rozhodla, že za nového zpěváka chce raději vnuka druhého ze zakladatelů skupiny Davida Webbera. Tento mladý jamajský zpěvák a deejay si říká Droop Lion a jeho nakřáplý hlas má velmi blízko k Albertovi, ale zároveň funguje i na mladší generace vychované ragga a dancehallem. Droop se představil světu už v roce 2011 svým hitem “Freeway”, o dva roky později si jej vybral Capleton jako předskokana na svém evropském turné a poté začal naplno zpívat s The Gladiators. Letos si je mimochodem pozvali i legendární Israel Vibration do svého singlu “Man Up” na nové album Play it Real.
Začátkem loňského roku nahráli i The Gladiators s Droopem v Kingstonu novou desku Back on Tracks, kterou produkovali Clive Hunt, Cabel Stephenson a Clinton Ruffus. Je to první velká nahrávka The Gladiators po deseti letech, takže comeback doslova se vším všudy. Kapela poté vyrazila na turné v létě 2014, kdy se objevila na mnoha velkých festivalech Evropy, jako je belgický Couleur Café, španělský Rototom nebo rakouský Chiemsee. To jim tu znovu otevřelo dveře, a tak se letos na podzim vrátili na starý kontinent na velké klubové turné po evropských klubech, v rámci kterého se podívali i do pražského Lucerna Music Baru. Pokud jste ještě neviděli, doporučujeme náš videozáznam.
