Projekt The Tosh Meets Marley, který zavítá 4.března 2009 do pražské Lucerny, k nám zavede hned několik zajímavých postav jamajské hudby. Kdo se zajímá o reggae poněkud víc do hloubky, tomu jména jako George ‚Fully‘ Fullwood či Tony Chin musí být důvěrně známá. A když se k těmto borcům připojí pár solidních chlapíků od ‚fochu‘, máte pohromadě band jako víno: Fully Fullwood band. Pojďme si k jeho členům a tomuto projektu otevřít encyklopedii..
George ‚Fully‘ Fullwood a jeho kamarád Valentine ‚Tony‘ Chin se velmi dobře znají ze skupiny Soul Syndicate, formace špičkových hudebníků, kteří v sedmdesátých letech hráli v kingstonských studiích pro nejrůznější producenty. Soul Syndicate můžete slyšet například na zásadní desce Keitha Hudsona FLASH OF MY SKIN, SKIN OF MY BLOOD – prvního jamajského konceptuálního alba z roku 1973. Nejvíce věhlasu si ovšem členové ‚Syndikátu‘ vysloužili jako studiová kapela producentů Winstona ‚Niney The Observer‘ Holmesse a nedávno zesnulého Bertrama Browna. Kromě Fullyho s Tonym patřil k jádru Soul Syndicate ještě legendární kytarista Earl ‚Chinna‘ Smith, který na oba vzpomíná jako na své vzory a učitele. Nebyl zdaleka jediný, kdo Fullyho s Tonym respektoval. Jejich kvality uznávali i rude boys v kingstonských dancehallech. ‚Když rudeboys zvolali ‚Fully‘, tak to byla moje ochrana při hraní na drsných místech. Střílelo se a zabíjelo přímo na tanečním parketu, ale když si byl dobře známý muzikant, tak si k tobě nikdo nic nedovolil.‘ Věhlas přinášel Fullwoodovi i jiné výhody. Například když od svého otce dostal auto. ‚Bylo moc pěkné a byl jsem na něj opravdu hrdý. Neustále jsem ho leštil, takže bylo beze šmouhy. Byl jsem do toho auta blázen. Bylo bílé s dvěma modrými pruhy na bocích. Kdykoli si to auto viděl, věděl si, že Fully je někde poblíž. Nikdo na to auto ani nešáhnul, protože rudeboys mě ochraňovali, jelikož jsem byl muzikant.‘
Fully s Tonym zažili se Soul Syndicate hodně zajímavých věcí. Například po jednom koncertu se členové ‚Syndikátu‘ vraceli na korbě náklaďáku do svých domovů doprovázení skupinkou rudeboys. Někteří z cestujících si nedělali násilí a zasedli za bicí bubeníka Leroye ‚Horsemouth‘ Wallace. Horsemouth jim vyčinil a to neměl dělat, neboť rudeboys jej zbili a shodili z korby. Jak vzpomíná Fully: ‚Když Horsemouth nasedl zpátky na náklaďák, bylo jeho oblečení roztrhané a on po zbytek cesty jen tiše seděl. Pak udělal řidič chybu a zastavil v Horsemouthově bydlišti, kde měl svůj gang. Takže seskočil z auta a svolal členy svého gangu. Společně vyběhli za náklaďákem a měli v rukách mačety. Ti badboys, kteří Horsemoutha zmlátili, najednou vyměkli a ječeli na řidiče ‚Jeď! Jeď!‘ Náklaďák jel dobře 20minut co to jen šlo, takže ho Horsemouthovi lidi nemohli chytit. Kdyby se jim to povedlo, tekla by krev.‘
Prestiž Soul Syndicate však spíše než v pěstním zázemí spočívala v hudebních kvalitách jednotlivých hráčů. Žádný div, že si skupina v letech 1973 až 1975 vysloužila ocenění pro nejlepší doprovodný band. V jamajských podmínkách to byli právě studioví muzikanti jako Fully a Tony, kdo měl největší vliv na konečný výsledek nahrávání. A Soul Syndicate ostatně neexceloval jen ve studiu, nýbrž i na prknech koncertních sálů a venkovních auditorií. O zpěv se v takovém případě podělili jak členové skupiny (zejména u Earla Smithe vzbuzuje údiv, že svůj vokál nikdy nepoužil na sólové desce), tak ‚stálí‘ spolupracovníci, vesměs mladí zpěváci na počátku své kariéry. Jejich výčet je víc než luxusní – Dennis Brown, Freddie McGregor a Michael Rose. Pro všechny tři byla spolupráce se Soul Syndicate jedním z odrazových můstků ke hvězdné kariéře…
V druhé polovině sedmdesátých let se pak hlasem kapely stal Donovan Carless, někdy též zvaný Carlos. Carless na rozdíl od svých předchůdců nikdy nedosáhl světového věhlasu, ovšem jedná se o zkušeného hudebního matadora s dobře vypracovaným vokálem a hlavně – Fully Fullwood jej pozval i do projektu The Tosh Meets Marley!
Po letech, kdy se Soul Syndicate objevoval v kreditech jako doprovodná skupina věhlasných i méně věhlasných zpěváků, se v roce 1977 naskytla příležitost vystoupit do světel reflektorů. Americký obchodník jménem Warren Smith totiž velkoryse zafinancoval nahrávání jejich prvního sólového alba s názvem HARVEST UPTOWN, FAMINE DOWNTOWN. Členové Syndikátu se na něm v dobrém slova smyslu dokonale vyřádili. Vznikla tak deska s unikátním soundem, který kromě dobově módního roots reggae zahrnoval i prvky rhytm & blues, jazzu a funku. O cosi podobného se Soul Syndicate pokusili i se svým druhým albem WAS, IS & ALWAYS z roku 1980. V té době se ale Syndikát scházel stále obtížněji, neboť jeho jednotliví členové se vrhali na sólové projekty či do jiných skupin, kde jejich věhlas zpravidla ještě vzrostl. Navíc Tony Chin v roce 1981 emigroval do USA a to znamenalo definitivní zánik Soul Syndicate.
Fully Fullwood se v osmdesátých letech stal baskytaristou v kapele Word, Sound & Power, čili doprovodném bandu Petera Toshe. Na toto období a zejména na Petera Toshe Fully rád vzpomíná. Po Toshově tragickém úmrtí pak zformoval The Fully Fullwood Band, špičkový doprovodný ansábl, o který se během vystoupení opíraly takové hvězdy jako Justin Hinds, U-Roy či Michael Rose s Black Uhuru. Před třemi lety vydal svůj ‚sólový‘ debut FOR ALL TIME (mimochodem velmi zdařilý), a co nevidět by na něj měl navázat počinem zvaným FULLY LOADED.
Tonyho kariéra se úspěšně rozvíjela i ve Spojených Státech. Nejprve hrál s Jackem Millerem v jeho The International Reggae All-Stars a později se přidal k pop-reggae skupině Big Mountain. Až zas někdy uslyšíte jejich hitovku „Baby I Love The Way“, vězte, že na kytaru hraje právě Tony Chin. Od roku 1996 se pak znovu setkává na pódiu s Fully Fullwoodem jako opora jeho bandu. I Tony má na svém kontě dvě sólová alba- MUSIC & ME a JAMAICAN CLASSICS. Ta druhá, jak název napovídá, se skládá z reinterpretací ostrovních hitovek z éry rocksteady, Tonyho oblíbené periody vývoje jamajské hudby. I když ostatní členové The Fully Fullwood Band nejsou tak známí, stačí letmý pohled do jejich životopisů a hned je vidět garance kvality. Tak třeba klávesista Jawge Hughes si zahrál s takovými legendami, jako bezesporu jsou= Wailing Souls, Mighty Diamonds či Bunny Wailer a Joe Higgs (ten si těsně před svou smrtí střihl i hostovačku na Jawgeho sólové desce). Kytarista Vince Black nezůstává vůbec pozadu, protože na krku svého nástroje má pomyslné skalpy mj. Sugar Minotta, Tony Rebela, Eek-A-Mouse či Rase Michaela. Ve fiktivní přetahované za nimi nijak nezaostává ani bubeník Karl Wright s exkluzivním listem hvězd obsahujícím Culture, Dennise Browna i Maxi Priesta či Shaggyho. A pozor, Karl nejen skvěle ovládá svůj nástroj, ale také po čertech dobře zpívá, za což si vysloužil přezdívku Angel! Druhý klávesák Delroy Clarke měl dlouhá léta svou vlastní kapelu The S.W.A.M.M.P. Band a služeb perkusionisty Rocka Deadricka využívala i Tracy Chapman. Vzato kolem a kolem, The Fully Fullwood Band je opravdu důstojným pokračováním Soul Syndicate.
* Ferro
link: www.fullyfullwood.com
