Shaggy se narodil jako Orville Richard Burrell v Kingstonu na Jamajce, aby se pak v osmnácti odstěhoval za svojí mámou do Brooklynu. "Za svojí rodnou hroudu považuju Flatbush," říká sám Shaggy. V Americe poměrně brzo prorazil s dvěma klubovýma hitovkama Mampie a Big Up, který mu produkoval Sting International, což je člověk, co má dodnes zásadní vliv na Shaggyho hudbu. Dvě úspěšný pecky místních dancehalllů ale člověka neuživí, a tak se Shaggy v ´88 dal k mariňákum a sloužil i během Války v zálivu v roce 1991. Do USA se vrátil o dva roky později rozhodnutý uspět za každou cenu. Spolu se Stingem natočil album PURE PLEASURE a singl Oh Carolina (remake stejnojmenné klasiky od Folkes Brothers) okamžitě obsadil první místo žebříčků v Británii a dalších devíti zemích! Následujícím albem BOOMBASTIC z ´95 Shaggy potvrdil, že umí dělat povedený pecky a vysloužil si za to v ´96 i Grammy za Nejlepší reggae desku.

Pak se ale kolem Shaggyho nějakou dobu nic nedělo a jeho oblíbenost značně upadala, až mu nakonec label Virgin Records vypověděl smlouvu. A možná to bylo paradoxně to nejlepší, co se mu mohlo stát, protože ho to nakoplo ke kontraktu s MCA, pro které natočil album HOT SHOT. Na desce najdete hity It Wasn´t Me a Angel, který jste určitě slyšeli na vlastní uši, takže je jasný, že Shaggy ochutnal opravdu vrchovatou porci slávy až s tímto albem. Šest týdnů od vydání okupoval první příčku v prodeji desek v Americe, kde si jeho CD pořídilo na šest miliónů lidí! Dohromady se po celém světě alba HOT SHOT prodalo kolem deseti milionů kusů a v 15 zemích bylo na vrcholu žebříčků prodejnosti. Následně se tak na Shaggyho snesla doslova smršť nejrůznějších ocenění.

Po pravdě si zároveň ale vysloužil i dost ostrou kritiku od jeho kolegů i ortodoxních fanoušků dancehallu za prznění stylu a podbízivost. Jeho styl složený dancehallových beatů střižených R&B rytmama a okořeněný jasně vyslovovanou patois je prostě lahůdkou pro mainstreamové publikum, ale odcizilo Shaggyho od jeho původních fanoušků. Jenže přesto se tento recept ukázal být velice úspěšným a položil základy k přijetí dancehallu širším publikem, jako je tomu teď. Sám Shaggy to komentoval slovy: "Před patnácti lety, když se v Karibiku pařilo na veterány jako jsou Shabba Ranks nebo Tiger, neznali Američani z naší hudby nic moc kromě Boba Marleyho." Pravdou tedy zůstává, že Shaggymu se povedlo dostat slovo dancehall do slovníku mainstreamových posluchačů. "Myslím si, že největší výzvou bylo, aby posluchači přijali patois. A tak sem do svých textů namíchal pár anglických slovíček, tak, aby rozuměli o čem zpívám, ale pořád jsem se držel dancehallových melodií. A právě pro ty melodie si dovoluju říkat tomu dancehall..."

Otázka teda zní : Vzdal se Shaggy podstaty svý hudby proto, aby byla pochopitelná i pro posluchače středního proudu? "Jsem ze starý školy," říká na to on sám, " já tuhle hudbu poslouchám od dob Shabba Rankse, když byl zrovna v hodně hardcore poloze. Když se dostal k peckám jako Trail-A-Load, tak by to do středního proudu nezapadalo. Takže pro songy jako Bombastic jsem musel udělat R&B remix, ve kterym jsme to podkreslili Marvinovym Let´s Get it On. Výsledkem ale je, že dneska si můžu dovolit používat autentičtější dancehallovej zvuk, protože už jsem publikum zaujal. Zkouším tak vytvořit fůzi dancehallu s půvabem crosseoveru."

Není pochyb o tom, že Shaggyho si oblíbila spousta lidí po celém světě a on zároveň otevřel dveře mnoha dalším umělcům. Na dnešní scéně to jsou určitě Beenie Man, Sean Paul nebo Damian Marley, který vděčí za část svých dancehallových fanoušků právě Shaggymu. Přestože tedy on sám ten správný dancehall nehraje, žádných povzdechů se od něj nedočkáte - ví, jaký má u posluchačů jméno a proto jim dává to, co od něj chtějí slyšet. "Tohle je přesně to, na čem jsem makal spoustu let. Nemělo by smysl otočit se najednou k čistýmu dancehallu, když jádro mých fanoušků mě zná v jiný hudební poloze."

Ačkoliv je tedy Shaggyho přínos pro hudební scénu evidentní, stále zaznívají mnohé šťouravé otázky, pídící se po jeho stylové hodnověrnosti. Navzdory milionům prodaných desek po celém světě, příznivci čistýho reggae i hardcore ragga mu odpíraj jeho zásluhy i obdiv, kterými zahrnují jiné umělce. "Víte, můj respekt na Jamajce je ten, o kterym se nemluví. Nemůžou prostě smazat co jsem udělal, protože je to zaznamenaný na mejch deskách. Prodal jsem víc alb než kterejkoliv karibskej umělec, (v době alba HOT SHOT) dokonce i víc než Bob Marley. Natočil jsem čtyři megahity a tak jenom pozoruju to jančení kolem mýho jména a nemám k tomu co říct. Jsem zkrátka pořád ten, na kterýho se plive," komentuje situaci sám Shaggy.

Shaggyho kariéra ale nevypadala vždycky tak růžově, a ani on se nevyhnul vrtkavým náladám publika a ústrkům pracovníků hudebního průmyslu. Náhrávací společnosti mají totiž stále nedostatky v prosazování karibských umělců na trhu. V roce 1997 Shaggyho doslova vykopli z Virgin Records po nepříliš kladných ohlasech na album MIDNIGHT LOVER. On sám jejich jednání říká žvejkačkový styl! "Žvejkali mě, dokud jsem jim dával hity a když jsem začal upadat, tak jsem pro ně už byl vyžvejkanej. Vyplivnou tě a koukaj - jakoupak novou příchuť můžeme na Jamajce najít? Hele, Beenie Man… Tak to s nim podepíšem. Vlastně kse, tal udržel kariéru Beenieho nad vodou," směje se dnes Shaggy.

Není pochyb o tom, že hudební průmysl je plný podrazů a křiváren, ale pokud člověk něco obětuje, může se mu všechno špatný mnohonásobně vynahradit. Shaggy už v současnosti nepochybuje o svém místě v dějinách reggae. Jeho kamarád Sly mu navíc vždycky připomíná, že to vlastně všechno dělá pro lásku k hudbě. "My máme v týhle hře roli průkopníků a revolucionářů."

* Denise Campbell, PeppaPot.com
přeložila Magdalenka

Diskografie:
PURE PLEASURE 1993 / Virgin
BOOMBASTIC 1994 / Virgin
MIDNITE LOVER 1997 / Virgin
HOT SHOT 2000 / MCA
HOT SHOT ULTRAMIX 2002 / MCA
LUCKY DAY 2002 / MCA
FRIENDS REUNITED 2004 / Universal
CLOTHES DROP 2005 / Geffen

Odkazy:
http://shaggyonline.com