Terezinha Araújo

Svou hudební kariéru začala jako malé děvče. Zpívala „morny“ a „cloadeiry“ v divadelním souboru na základní škole v Konakry, hlavním městě Guineji, kde její rodiče žili v exilu. Skupina byla založena uprostřed osvobozenecké války při vzrůstajícím povědomí kulturní identity lidu Guineji-Bissau a Kapverdských ostrovů, které byly kolonizovány Portugalci. Když Terezinha vystoupila v „Palácio do Povo“ v Konakry, objevila ji Miriam Makeba, jež byla rovněž v exilu a která se od té doby starala o hudební vzdělání Tereziny. V roce 1972 v Dakaru Terezina poprvé objevila, jaké emoce je její hlas schopen vyvolat, když svou verzí morny od Jota Monteho Fidjo Maguado rozplakala publikum. Po tomto úspěchu se skupinou Senegal projela Gambii a Mauretanii a zúčastnila se 10. Mezinárodního festivalu mládeže v Berlíně 1973, kde získala ocenění pro nejmladší zpěvačku v historii festivalu. Na speciálním koncertě vystoupila po boku Miriam Makeby, které bylo vysíláno televizí v celém východním bloku. V září téhož roku přijela do Ivanova, města vzdáleného 300 km od Moskvy, kde navštěvovala mezinárodní školu.Tam její učitel okamžitě rozpoznal Terezinhin talent a podpořil jej. Zúčastnila se různých kulturních projektů a též vystoupila v největším moskevském sále v Hotelu Rosija.

V roce 1975 se poprvé vrátila na Kapverdské ostrovy. Byl to rok, kdy země získala nezávislost. Zde potkala svého učitele Vala a pod jeho vedením zpívala píseň Fidjo Maguado za doprovodu samotného skladatele této písně Jota Monteho. V Ivanovu a později v Moskvě, kde studovala učitelství se zúčastňovala více a více kulturních aktivit. Založila a vedla Africký balet, byla zvolena představitelkou studentů z Kapverdských ostrovů a Guineje-Bisau. Zúčastnila se v mnoha soutěžích kde byl její talent pravidelně veleben, než se definitivně vrátila na Kapverdy v roce 1985 a stala se odpovědnou za pedagogickou koordinaci mateřských škol na Ministerstvu vzdělání a kultury. V tom roce poprvé vystoupila sólově v hlavní městě Kapverdských ostrovů (Praia) a reprezentovala svoji vlast na Festivalu mládeže v Severní Korei.

Na začátku 90. let se stala zakládající členkou kulturního spojenectví Simentera a sólovou zpěvačkou v souboru stejného jména, jejíž debut vyšel v roce 1992 pod titulem RAÍZ. Od té doby vydala čtyři CD se svojí kapelou a každým rokem byla na několika světových turné. V posledních 10 letech navštívila téměř všechny evropské země, USA a Brazílii. Hrála na největších evropských festivalech. Ve slavné pařížské Olympii zažila „standing ovation“.

Dnes Terezinha Araújo hraje repertoár Luzofoní Afriky s velkým podílem morabes a sodade. Písně z Angoly a ngumbe rytmy Guineji-Bissau, které jsou o válce a osvobozeneckém boji, ale též o lásce. S velice zřetelným a citovým hlasem zpívá morny jejího dědy – José Araújo a její tety – Fátima Araújo Estrela, právě tak jako semby a angolské rebity jejího strýce Eleutério a Carlose Sanchese. Na počest Amilcara Cabrala, který byl po mnoho let nesporný lídr povstání, interpretuje jednu z jeho písní, doprovázenou tradičními Kapverdskými kytarami, cavaquinho (portugalský druh ukulele) a perkusemi. Za citlivé aranže je odpovědný člen Simentery Kim Bettencourt . Zpívají spolu písně ze země, kde se občas musíte na chvíli posadit, zaplakat si a načerpat tak novou energii, abyste mohli pokračovat v tanci a zpěvu navzdory všemu neštěstí.

* PJ Music