Lion Dread jsou bezpochyby na pražské reggae scéně respektovaná skupina, a to i přes pouze dva oficiální koncerty v jejich několikaleté historii. Kdo zná muzikanty z této kapely, rozhodně jim nebude upírat maximální nasazení a perfekcionistickou snahu o co nejkvalitnější roots zvuk a rytmus, ani zásluhu o nakažení spousty lidí zájmem o reggae. I proto se dalo očekávat, že jejich druhý koncert v Roxy navštíví dav spřízněných (d)uší. Opak byl však pravdou. Ještě v půl deváté byl na poloprázdný klub velmi smutný pohled. Důvodem tohoto faktu byla podle mého názoru jednoznačně neuvěřitelná cena (300 Kč!). Nevím, kde se zrodil ten šílený nápad, ale jeho výsledek byl jasný: minimum diváků. A přestože v průběhu koncertu zaplnila Roxy alespoň částečně také řádka turistů, na celkové atmosféře se to podepsalo.
Ale od začátku: Po DJském úvodu, který obstarali Papa Pot a Babylonrocker se na pódiu objevil jediný ze tří slibovaných jamajských hostů, který dorazil – Walley Goddis, který se chvíli pokoušel přítomné vyhecovat k uvítání kapely. Podařilo se mu alespoň přilákat lidi z temných koutů před pódium. Na něj po chvíli nastoupila plná sestava Lion Dread a bez velkých okolků se chopila nástrojů. Oproti prvnímu koncertu hned příjemně překvapil lepší zvuk, přesto, že ani tentokrát nebyl bez chyby: Téměř celou dobu nebyla skoro slyšet Kubšova kytara a Miki za perkusemi předváděl, k mojí velké lítosti, absolutní pantomimu. Zato mnohem lépe tentokrát dopadla rytmická sekce.
Naprostá většina skladeb byla postavena na výrazných bass and drumových linkách, jako vystřižených z učebnice roots reggae. Právě rytmika je jednoznačně nejsilnější zbraní Lion Dread a nutno přiznat, že šlape obdivuhodně. Pomalejší tempa napomáhají hypnotickému účinku hudby a opravdu sahají až ke kořenům. Chop obstarávaný rytmickou kytarou a klávesami do výsledného zvuku pěkně zapadal, ale díky absenci výraznějších (snad jen lépe nazvučených?) harmonií jsem měl, od půlky relativně dlouhého koncertu, dojem, že jsem to vlastně všechno už před chvílí slyšel. Dokonale šlapající rytmický organismus bez zapamatovatelných melodií by mohl obohatit profesionální zpěv, ale to se právě dostávám k největší slabině celé akce. Frontman Lion Dread se sice od minula hodně zlepšil, to ovšem nic nemění na tom, že není, a pravděpodobně ani nikdy nebude, zpěvák. Jeho vystoupení bylo opět tristní a srazilo výsledný dojem z koncertu o příčku dolu.
Lion Dread stále zůstávají velkou nadějí pro české reggae a nezbývá než doufat, že se pokusí postoupit o krok dál a zároveň se vrátí nohama na zem. (Co takhle koncert za 150 Kč v menším klubu, pánové?) Jinak je možné, že na příští show přijdou jen šatnářky, a to by byla škoda, ne?
Jáchym Gondáš
link: www.liondread.com
