Levi Tafari
Britský básník v rytmu dubu a reggae
autorské čtení v Britské radě, 15.11. 2001
Levi Tafari je významný britský básník pocházející z Liverpoolu, rastaman, vypravěč příběhů a zvěstí a v neposlední řadě i politický řečník. Jeho slova se nesou v rytmu reggae, a najít v nich můžete poezii, rytmus, inspiraci i vtip. Levi Tafari získal nemalou oblibu jak ve svém blízkém okolí, v rámci Velké Británie i za jejími hranicemi, v Africe i v Karibiku, po Evropě i v Americe. Levi využívá všechna možná média: televizi, rozhlas, divadlo, vystupuje na scénách, v kulturních střediscích atd. a také vede kurzy tvůrčího psaní na školách, ve střediscích pro mládež, knihovnách i věznicích. Hudební kariéru má Levi také rozmanitou – od spolupráce s ghanským souborem tanečníků a hráčů na buben přes účinkování společně s Liverpoolským filharmonickým orchestrem až po vlastní reggae kapelu „Ministry of Love“. Vydal tři sbírky básní a mnohé z nich figurují ve výborech poezie. Jako první prosazoval termín duboetry, což byl mimo jiné i název jeho první básnické sbírky.
Tímto textem lákal na vystoupení leták vydaný Britskou radou; vystoupení samotné tvořilo součást projektu „Den poezie“ a oznámeno bylo důkladně již předem, což si nesporně zaslouží pochvalu. Sál v přízemí se začal plnit už půl hodiny před ohlášeným začátkem a zdaleka ne jen lidmi s dready na hlavě, spíše převažovalo obecenstvo akademické, nevyhraněné a více či méně poeziemilovné. Za chvíli už nebylo kde sedět a část posluchačů si posedala na podlahu, další stáli ve dveřích a natahovali hlavy, aby taky něco viděli.
Organizátorka z Britské rady Leviho uvedla čistou britskou angličtinou a zmínila jeho vystoupení předchozího dne v Brně, kde se setkalo s velmi pozitivní odezvou, a krátce nastínila povahu jeho tvorby.
Na scéně se pak objevil asi čtyřicetiletý muž s dready, prohlédl si publikum zařícíma očima a spustil melodickým hlasem s jamajským přízvukem o tom, že vlastně z Jamajky jsou jenom jeho rodiče a že on sám se narodil v Anglii, že po škole pracoval jako kuchař a teprve pak se stal básníkem. Asi nejnápadnější byl rytmus jeho řeči a také uvolněnost, s jakou mluvil, obratnost a hravost, nesená v tisícileté tradici afrického vypravěčského umění. Dost výmluvně ji dokládala reakce publika – to doslova viselo Levimu na rtech a co chvíli propukalo ve smích, když zazněl nějaký žertík nebo slovní hříčka. Levi představil bubeníka, který ho po většinu skladeb mistrně doprovázel na djembe, a kontakt s publikem zesílil ještě tím, že jej vyvedl z tradiční role posluchačů a diváků a vysvětlil, jak se spolupodílet na zpěvu – prostě tak, že se přidají k refrénu a zopakují několik slov do rytmu. Vyzkoušeno, funguje.
Zatímco akademičtí básníci mívají sklon dokazovat, kolik básnických forem zvládají, jak jim jdou synekdochy a na samotnou poezii pak už moc místa nezbude, bylo na pódiu vidět, slyšet a cítit poezii velice blízkou samotným kořenům, prazákladům básnění – totiž živou, přítomnou, napůl zpívanou, doprovázenou hudbou, lehkým tancem a konečně i sborem, sestávajícím v tomto případě z obecenstva. Levi vyprávěl mezi skladbami o svém vztahu k jednotlivým tématům, jimž pak byla věnována následující báseň, ať už to byl jeho vřelý vztah k dětem, hluboká úcta k matce, láska k ženě nebo témata jako rasová nesnášenlivost, konzum nebo ekologie. Právě vyprávění mezi jednotlivými básněmi tvořilo pojivo, jímž byla témata i básně jedinečným způsobem a plynule stmelena; a v nich také Levi rozehrával nápaditá vysvětlení a náhledy na jednotlivé otázky či problémy. Jak tato vyprávění, tak i básně byly osobní, nestylizované a procítěné; některé básně byly úmyslně bez doprovodu a rytmus vycházel jen z hlasu a intonace; jiné, a těch byla většina, doplňoval buben. Básně byly věnovány básníkovu bezprostřednímu okolí (Toxteth Where I Reside, Liverpool), rodině (Mother), jeho vztahu k vlastní barvě pleti a jejímu přijetí okolím (Melanin, Black (Beautiful Like Ebony), A Picture), otázkám životního prostředí (Acid Rain, Ozone Friendly Poem, The Liquid of Life) a také konzumu a (Plastic Fatastic, Shape Your Own Destiny). Tématicky byly básně seřazené do „setů“ zhruba po třech: nejvýraznější z nich bylo téma rodiny, rasových rozdílů a bizarnosti konzumního světa. Spousta básní byla postavena na dvojznačnosti klíčových slov v nich použitých, a to s velkým citem a hravostí; žádné okliky, žádné květnaté metafory, daleko spíše zemitost a opravdovost byly vlastní každé z přednesených básní.
Levi se rozloučil skladbou věnovanou Bobu Marleymu, složenou skoro výhradně z názvů jeho písní a úryvků z textů; ačkoli jeho jméno zaznělo pouze jednou ke konci, bylo všem jasné, o koho jde. A pak – nekončící potlesk a houf lidí bažících po podání ruky a podpisu do knihy.
Posluchači dostali před zahájením leták, na kterém byla jedna z básní i přeložena. Jen těžko jde slovy zprostředkovat atmosféru, kterou bylo celé zhruba jedenapůlhodinové vystoupení prostoupeno, ale živost překladu to snad doloží alespoň částečně.
 | | |
| Plastic, plastic it’s fantastic manmade chemicals just like magic any way you like it they take it they make it plastic’s fantastic so please don’t break it …Anything you want can be made of plastic it’s versatile it’s really fantastic laboratory tested it’s scientific I wrote this in an attic to make it poetic Some plastics are soft some plastics are hard poeple out shopping with their plastic cards buing plastic plates and plastic spoons vinyl records with plastic pop tunes plastic combs and plastic phones plastic bins to put more plastic inleather trainers with plastic tags sold to you in plastic bags plastic stereos and video games arty pictures in plastic frames I went to the shops to buy some plastic shoes there were so many styles which ones should I choose? … Now big men acting like little boys
| Ta plastika plastická je vážně fantastická umělá chemie je prostě magie ať se ti to líbí nebo ne ze všech stran ti to někdo cpe tuhle plastickou fantazii lidi asi nerozbijí. …Všecko, co chceš, jde udělat z plastů, je to flexibilní, je to fantazie, po řadě laboratorních vědeckejch testů Píšu to v mansardě, tak je to poezie. Některý plasty jsou měkký, jiný zas tvrdý lidi platěj platikovejma kreditkama, kupujou plastikový příbory a sou na to hrdý, plastikový desky s plastikovejma písničkama. Plastový hřebeny a plastový telefony, do plastovejch košů cpou odpad z plastu, plastový blbosti, plastový gramofony, jo, do plastu balej spoustu chlastu. Plastikový rádia a videa a hračičky, moderní kumšt a plastikový rámečky. Šel sem do krámu koupit si plastový boty, ale je jich tam tolik, na rok do foroty! … Velký chlapi si hrajou jak malý
| |
| | |
Libor Haler
