Blastmaster. Krišna. The Teacher. To jsou přízviska, která provázejí Lawrence Parkera aka KRS-ONE po celou jeho téměř třicetiletou hudební kariéru a která beze zbytku potvrdil i ve středu v pražském Lucerna Music Baru. Sálem se valila vlna za vlnou, všichni na pódiu i pod pódiem ječeli radostí, výbuchy nadšení se střídaly se zamyšlenějšími pasážemi, aby po chvilce rázem došlo k další explozi. Nikdo nebyl mimo hru – kdo se netočil na hlavě, ten se točil na telefon; kdo neskákal jak šimpanz, alespoň jen tak kejval hlavou; kdo neměl mikrofon, stejnak nakládal jak o život. Prostě real hip-hop was over there. Fakt že jo.
V Lucerně bylo natřískáno už dlouho před začátkem samotného koncertu, selektor Tuco se snažil, seč mu síly stačily, vzduch byl naplněn očekáváním. Na minutu přesně se na pódiu objevil Kenny Parker, Krisův DJ i bratr v jedné osobě. Ještě ani nestačil vyzkoušet mikrofon a už se z publika ozývaly nadšené ovace. Svými nejvybranějšími hip-hopovými lahůdkami roztočil na plné obrátky i svoje Pioneery i celou párty. Ale co naplat, ať už zahrál pecky sebevětší, když se z mikrofonu ozval KRS, spadla klec. Přiřítil se na pódium jako lavina a ta se následně opravdu málem utrhla, protože se spustil aplaudující řev se sílou megatun. Po krátkém přivítání otestoval mikrofon a odposlechy úžasným freestylem, kterým zároveň udílel pokyny zvukařům, a pak už se jelo do plných.
První regulérní skladbou byla „South Bronx“, klasika všech klasik pro všechny, kdo by snad váhali nad tím, odkud že je hip-hop. V rychlém sledu následovaly další nehynoucí vály – „MC’s Act Like They Don’t Know“ nebo „The Bridge Is Over“ a ruce šly nahoru. První blok Kris zakončil svým trademarkovým skandováním, že opravdový hip-hop je právě zde, krátce se pozastavil nad příslušníky bezpečnostních složek a typickým „whoo-whoo“ rozjel pravé peklo s nakládačkou „Sound of da Police“. Sál, jenž byl původně arénou pro boxerské zápasy, se otřásal v základech. V tuhle chvíli musela pařit snad i šatnářka.
Kenny solil jeden riddim za druhým, proběhlo „The MC“ a pár dalších starých známých fláků, načež se v druhém rohu ringu objevil další bijec – Supernatural. Ten okamžitě ještě více rozdmýchal už tak vařící se atmosféru a během pár skladeb všem ukázal, že jeho pověst krále freestylových battlů rozhodně nelže. Jeho vtipné rýmy si s kulometnou kadencí braly na paškál cokoliv, co bylo v dohledu, od komercionalizace kultury až po vlezlé kameramany, kterým vyčinil, že on „is spitting so fast that the camera can’t handle it“. Muzika burácela, obecenstvo spokojeně halekalo a Superman ještě přikládal pod kotel svým šíleným „Fiiiiiiireeeee“!!! Jeho hlas byl tak silný, že se v tu chvíli už tak přebuzený zvuk zdejší diskutabilní aparatury proměnil v podstatě souvislý zkreslený signál srovnatelný 
s hlukovými stěnami noiseových kapel.
Po vzájemné představovačce s KRS-ONEm a krátkém zklidnění situace si pak Supernatural vystřihl výtečnou imitaci tří slavných MCs – postupně ve velkém stylu napodobil Slick Ricka, Busta Rhymese a Notorious B.I.G.. A líbilo se! Následně si vzal slovo opět Kris a rok po roku odrapoval celou historii hip-hopu, od prvopočátků v sedmdesátých letech až po nástup new schoolu na konci osmdesátek. A aby toho nebylo málo, pan Učitel neopomněl připomenout, že hip-hop začínal u Kool Herca, jamajského přistěhovalce, který hrával na reggae soundsystémech. A Kenny nelenil a vytáhl pro oba pány nálož nesmrtelných rub-a-dubových standardů, se kterými si poradili, jak nejlépe uměli, to znamená skvěle. A ani při letošním vystoupení si KRS-ONE neodpustil parádičku, při které vyvolal všechny b-boys z publika a dal jim prostor na pódiu, ať předvedou co umí, a po dobu dalších tří nebo čtyř skladeb jim dělal spolu se Supernaturalem pouze MC support.
Show pokračovala kulturní vložkou v podobě společného rapu na Vivaldiho „Čtyři roční období“, pak dalším blokem našláplých tracků a nato otěže opět převzal Superantural a všechny rozsekal svojí fanfarónskou exhibicí, v rámci které vyzval lidi v sále, aby vzali do ruky cokoliv, co najdou v kapse, podali mu to a on na to rozjel freestyle. A to bylo něco. Jeho rýmy byly prostě krutý, jinak se to nedá říct. Napřed si vzal něčí mobil, pak tričko, pak nepíšící tužku, pak láhev minerálky, „but the bottle’s fucking empty“ a zakončil to něčí peněženkou a linkou „but never give a black man your wallet“. Nepřekonatelný. Pro mě osobně nejluxusnější bod večera.
KRS-ONE se vrátil do hry se svou další klasikou „Hip Hop vs Rap“ a celá show nakonec vyvrcholila řetězem Supernaturalových freestylů – počínaje Krisovou biografií v jeho podání, konče parádní podívanou, při které Superman freestylovým rapem udílel pokyny osvětlovači a ten postupně rozsvěcoval a zhasínal jednotlivá světla a barvy. Velkej respekt Lucky Dubovi, zvládnul to na jedničku, real hip hop byl v tu chvíli právě u něj v kabině.
Takže sečteno a podtrženo – Lawrence Krishna Parker opět ukázal, že je mistrem živých show a že i ve svém relativně pokročilém věku strčí do kapsy leckterého mládežníka v rozpuku. A zároveň ukázal, že se nebojí s sebou přivézt freestylera, který je schopný ho svými skills strčit do kapsy, a tím potvrdit, že opravdový hip-hop není o hvězdách, ale o všech, kteří společně sdílejí taneční parket. A věřím, že to ví i Kato, který po něm hrál do poloprázdného sálu. Respekt.
* Raveboy
fotky (c) bbarak.cz
více fotek >>
