Dvaadvacátého dubna oslavíme nejen Den Země, ale také velkou událost pro místní komunitu posluchačů reggae a dubwise music. Do Prahy totiž v rámci evropského turné míří Hempress Sativa s novým albem Woman a jeho italským producentem Paolo Baldinim! Na tuto akci se už dlouho hodně těšíme a máme proto velkou radost, že můžeme v předvečer této události představit zbrusu nový rozhovor, v kterém Sativa sdílí mnoho zajímavého. Otázky posílal Kuba Dread z Shakk-Attack, který je zároveň pořadatelem seriálu Dub Club Prague, který pro tento výjimečný večer upgradoval na Dub Club Live. Děkujeme za sdílení.
Kdybys mohla sdílet pódium nebo spolupracovat s jakýmkoli legendárním umělcem z historie, kdo by to byl a co byste spolu zahráli?
Tohle je těžká otázka. Je několik umělců, se kterými bych opravdu chtěla spolupracovat. Jak to zúžit? Hmm… Byla by pro mě pocta vystoupit s Peterem Toshem, Stepping Razor osobně. Zahráli bychom jednu skladbu o Africe a druhou o ganje. Byla by to spolupráce dvou pan-afrických umělců, kteří zároveň rádi obhajují entheogenní rostlinu. Další by pak byla legendární Lauryn Hill a udělaly bychom medley Fu-Gee-La a Ooh La La La, s propojením hiphopu a reggae.
Představ si, že můžeš poslat zprávu svému mladšímu já ještě před začátkem hudební kariéry – jakou radu nebo povzbuzení bys mu dala?
Svému mladšímu já bych poslala zprávu: „Jsi Výjimečná! Jsi božsky Vyvolená! Máš zářit svým Světlem, nikdy ho neztlumuj kvůli těm, kteří nezvládnou tvůj jas! Riskuj mnohem víc sama za sebe, víc si věř a důvěřuj své intuici, investuj víc lásky do sebe. Jsi mnohovrstevnatá a multidimenzionální a je jen otázkou času, než to lidé pochopí. Dělej všechno, o čem sníš. Jsi neomezená bytost a jsi odolná bytost. Jsi velmi vzácná. Způsob, jakým přemýšlíš a jak zacházíš s ostatními, je jedinečný a v odlišnosti je krása! Oslavuj svou neobvyklost, oslavuj svou výjimečnost, oslavuj to, co tě odlišuje od ostatních, protože Nejvyšší tě vybral pro božský účel. Přeji ti životní vrchol, lásku, ochranu, hojnost zdraví a prosperitu od temene hlavy až po chodidla. MILUJI TĚ, KERIDO.“ Povzbudila bych své mladší já, aby dál mluvilo pravdu! Vždy jsi byla naladěná. Pokračuj v hledání poznání. Braň to, co je správné. Božsky vyvolená, hvězdné semínko!
Existuje nějaké místo, se kterým cítíš hluboké spojení při psaní nebo vystupování? Čím je výjimečné?
Při každém vystoupení cítím hluboké spojení s božským vědomím. Když zavřu oči a nechám muziku, aby mě vzala hlouběji do hudebních hlubin. To, co to dělá výjimečným, je to, že svůj talent vnímám jako dar od nejvyššího zdroje a pokaždé, když vystupuji, si uvědomuji, že jsem božsky tvořivá.
Máš nějaké tradiční jamajské rčení nebo přísloví, kterým se řídíš nebo které inspiruje tvoji hudbu?
„A nuh every skin teeth a laugh“ (Ne každý, kdo ukazuje zuby, se opravdu směje.) Vždy si uvědomuj, že lidé mohou být falešní a měli bychom umět tyto energie rozpoznat. Napsala jsem o tom celou píseň.
Představ si svou hudbu jako strom – jaký by to byl strom a co by představovaly jeho plody?
Kdybych si měla představit svou muziku jako strom, byl by to strom Pravdy a jeho plody by představovaly upřímnost.
Co tě inspirovalo k tomu začít s reggae muzikou?
Skutečná inspirace určitě vycházela z mé rodiny. Ale byl tu jeden konkrétní umělec, který nazpíval píseň, kterou jsem vnímala jako ponižující vůči mladým dívkám, a opravdu mě rozzlobilo, že jako společnost podporujeme myšlenku, že je v pořádku, aby dospělý muž připravil mladou dívku o panenství. Viděla jsem ten nesoulad. Připadalo mi, že tehdy normalizujeme oslavu pedofilie. Cítila jsem potřebu změnit ten narativ a tehdy jsem začala psát a strukturovat hudbu tak, aby působila proti glorifikace slackness a přinášela smysl pro vědomí.
Která tvoje píseň má pro tebe největší osobní význam a proč?
Marching Outta Babylon – v době, kdy jsem začala psát tuto píseň, jsem právě dočetla The Philosophy and Opinions of Marcus Garvey. Cítila jsem potřebu mluvit pravdivě o historii Afriky. Že nejsme podřadní. Že máme bohatý a rozmanitý příběh, který ovlivnil celou civilizaci. Africká populace si to potřebuje připomínat. Buďme hrdí na své dědictví, kulturu a spiritualitu, stejně jako jakýkoli jiný národ na světě.
Jaké poselství by si podle tebe měli posluchači odnést z tvé hudby?
Sílu a ducha odolnosti! Posílení odvahy. Vlastně nemám žádná očekávání. Hudba mluví ke každému jinak. Pokud v ní někdo najde odolnost, nezdolnost a odvahu postavit se za dobrou věc, jsem vděčná.
Můžeš nám říct něco o své spolupráci s Paolem Baldinim? Jak k ní došlo?
Řekla jsem Paolovi, že chci vytvořit nové album a sdílela jsem s ním svou představu. Byl nadšený, že to můžeme uskutečnit. Přestože jsme spolu nepracovali od Boom, tedy asi 10 let. Odletěla jsem za ním do San Foca, San Querino k němu domů a začali jsme tvořit.
Jaké společenské téma je pro tebe nejdůležitější a chceš ho řešit skrze hudbu?
Zajímají mě všechna společenská témata, není jedno konkrétní. Každá nespravedlnost by měla být odsouzena. Pokud se některé téma objevuje častěji, je to kvůli jeho rozšíření a normalizaci. Může to být i tím, že o něm nemluví dost lidí, a proto je důležité zvyšovat povědomí. Proto je na mně využít hudbu jako prostředek k protestu, upozornění a informování. Mluvila jsem o kriminalitě, násilí, nespravedlivém zacházení s marginalizovanými komunitami. Hodně se věnuji rasismu z pohledu někoho, kdo ho zažil a viděl i u ostatních. Mluvila jsem o Africe a nespravedlnosti vůči Afričanům. Reggae je nástroj pozvednutí a jsem vděčná pokaždé, když se to děje.
Kdyby byla tvoje hudba barvou nebo kombinací barev, jaké by to byly a proč?
Byla by to kombinace zelené, hnědé a černé – pro hudbu, která podporuje zdraví, prosperitu, odolnost a sílu.
Jak se mentálně a emocionálně připravuješ na živé vystoupení?
Před vystoupením si ráda broukám a dělám hlasová cvičení. Pak ticho. Připravit mysl mentálně i spirituálně.
Jaký je tvůj skrytý nebo překvapivý talent, o kterém většina fanoušků neví?
Už to asi není tak skryté, protože jsem to párkrát zmínila. Tanec.
Kdybys měla popsat svou hudbu třemi slovy, která se běžně nespojují s reggae, jaká by to byla?
Připrav se na dopad.
Jaký je nejneobvyklejší nebo nejpřekvapivější zážitek, který jsi zažila při živém vystoupení?
Jednou někdo přinesl na pódium rostlinku ganji, když jsem vystupovala na Beloved Festivalu.
Kdyby se tvoje poslední album proměnilo ve film, jaký žánr by to byl a koho bys chtěla do hlavní role?
Non-fiction a hlavní roli bych hrála já.
Reggae je silně zakořeněné v sociálním komentáři a vyprávění příběhů – jak bys popsala příběh, který chceš svým vystoupením vyprávět lidem v Praze?
Příběh „Bitter, Sweet“… Vysvětlím. Lidé milují Hempress Sativa kvůli „feel good“ trackům jako Wah Dada Deng – Boom. Je to krásná hymna, u které můžete zpívat, a která reprezentuje „sladkou“ stránku reggae – radost, energii, tanec a zapomenutí na starosti. Ale je tu i druhá stránka mé hudby, která mluví o „hořké“ realitě toho, co se děje na národní i globální úrovni. Život je o rovnováze a neměli bychom své problémy jen vytancovat, aniž bychom je řešili. Je to jako zametat to pod koberec. Reggae je osvobození, protest, výzva k akci, spirituální hudba i one love v jednom. Ale ke skutečnému one love se nedostaneme, pokud nebudeme řešit vědomí lidí.
A závěrem – dokonči větu: „Praho, přijíždím…“
… Přinést nezapomenutelnou noc.
