Dubwise v roce 2020? O.B.F soundsystem nebo Paolo Baldini & Dan-I vydali nová alba
Dnes se blíže podíváme hned na dvě na reggae/dub soundsystémové scéně dlouho očekávaná alba, která schodou okolností obě vyšla ve stejný den, v pátek 29. května 2020. Toho dne dorazil z jižních svahů italských Alp svěží vítr v podobě spolupráce dvou elitních italských reggae/dub producentů Paola Baldiniho a Dan-Ie, kteří společný projekt nazvali Dolomites Rockers. Ze západního podhůří Alp pak dorazila v pořadí již třetí dlouhohrající deska celosvětově stále populárnějšího O.B.F sound systemu jménem „SIGNZ“. Každé z těchto alb reprezentuje trochu jiný přístup k žánru. Na jedné straně hluboce spirituální dub vycházející z tradiční „Jah Shakovské“ školy. Na straně druhé moderní, dancehallem ovlivněný taneční dub, který reprezntuje současnou (především západoevropskou) „raveovou“ dubovou školu. Pojďme se na ně podívat blíž:
PAOLO BALDINI DUBFILES meets DAN-I & IMPERIAL SOUND ARMY – „DOLOMITES ROCKERS“
(© + ℗ La Tempesta Dischi, 29. 5. 2020)
Čekání se vyplatilo a po více než roce od první upoutávky je první společné album dvou velikánů italské reggae/dubové scény konečně venku a k dispozici na všech digitálních platformách. A jelikož producenti a zvukoví inženýři často zůstávají mimo záři podiových reflektorů, určitě neuškodí si autory nejprve trochu blíže představit.
Paolo Baldini je už téměř 20 let klíčovou postavou italské reggae scény. Jako basák hrál v několika kapelách a riddim bandech (mj. např. B.R. Stylers), než se dostal do obecného povědomí jako producent, zvukový inženýr a dubmaster i zde velmi populárních Mellow Mood. Světový věhlas získal jeho sólový projekt Dubfiles, a to především díky spolupráci s tzv. „Dubfiles Allstars“ (viz skladba „Dance inna Babylon“) a hlavně s Hempress Sativou – live dub mix jejich společné skladby „Boom (Wah Dah Dah Deng)“ má k dnešnímu dni přes 16 milónů shlédnutí na YouTube.
Druhý autor, Dan Imperial, známý též jako Dan-I, je mozek a srdce nejznámějšího italského soundsystému Imperial Sound Army, s kterým posledních 10 let obráží celou Evropu. Mj. jako jeden z mála kontinentálních soundů opakovaně vystupoval na University of Dub v Londýně a nevynechal snad žádný žánrový festival v Evropě. Počínaje rokem 2006 vydal bezpočet skladeb (včetně mnoha vinylů a to i na svém vlastním labelu Imperial Roots). Pravidělně vydává digitální balíčky se svými dubplate mixy a aktivně podporuje soundsystémovou komunitu po celé Evropě. Jeho oblíbenou destinací je i ČR – jeho soundsystem jste mohli vidět a slyšet dvě léta po sobě před Crossem, v brněnském klubu Favál, nebo naposledy v roce 2019 společně s Jah Freem na akci Dub Club Prague v klubu Fuchs2.
Teď ale k samotnému albu. To už v lednu uvedl singl „We Rasta“. Ve výborně zprodukovaném videoklipu se nám představili oba umělci a ihned ohromili perfektně zvládnutým zvukem, skvělými aranžemi a zvukařskými postupy, to vše podtržené Dan-Iovým uhrančivým vokálem. Na první dobrou tak dali najevo, že na tuhle desku by se mělo vyplatit počkat. A vyplatilo se.
Hned zkraje zaujme příjemně zpracovaná grafika a poměrně vysoký počet skladeb – dvacetdva. První, co z desky uslyšíme, je hlas Marka Irationa z legendáních Iration Steppas, který se postaral o intro. Po něm následuje skladba „Ethiopian Anthem“ v rytmu nyahbinghi, která se postará o poklidnější rozjezd alba. Následuje spolupráce s Benji Revelationem „Mighty Negus / dub“ v již tradičnějším UK steppas duchu. Pro mě osobně je prvním opravdu velkým hitem na desce až skladba pátá – singlová „We Rasta“. Ta je zde obohacená i o parádní „raw“ dubovou verzi. Následuje velmi exkluzivní spolupráce se stále populárnějším Fikirem Amlakem (který v lednu vystoupil na Dub Club Prague spolu s King Alpha s.s.) a dnes již zesnulým bývalým zpěvákem kultovní kapely Midnite, legendárním Akae Beka, vlastním jménem Vaughn Benjamin. Pokud (stejně jako já) ceníte jeho hluboce spirituální hypnotický chanting, potom bude dozajista skladba „Banton“ vaší oblíbenou.
Můj osobní favorit z celého alba je skladba devátá – „Crucial“. Především Dan-Iovo flow a obsahové sdělení v textu považu za bezchybné. Instrumentálce samoné bych možná vytknul absenci nějakého úvodu (pár taktů, které vás naladí na to, co přijde) – tento dílčí nedostatek ale nacházím i na jiných místech desky. Páni se s tím zkrátka nehodlají mazat, a jdou rovnou k věci. Proč ne. Další skladbou je opět spolupráce s Fikirem Amlakem – „Selassie I Great“. Ikdyž si uvědomuji, že toto je de facto originální verze tohoto songu a dnes slavnější verze od Kinga Alphy byla nahrána až posléze, nemůžu se zbavit pocitu, že pomalejší a víc deep & heavy verze v rytmu rockers od Alphy prostě maká víc. Následuje vokální cover verze slavné Burning Spearovy skladby „Jah No Dead“ v rytmu UK steppas. Zde se opět ukazuje, jak Dan-Iovi (respektive jeho hlasu) ty roots covery sedí. Jistě, Spearova verze je prostě ultimátní, ale tohle je důstojný reprezentant na evropské soundsystém tancovačky, kde svou úlohu určite spraví na výbornou. Následuje další Dan-Iův kus, pomalý majestátní stepper „Vampaya“, který považuji za další podařený kousek z alba s nekompromisně spirituálním obsahem. V pořadí šestnáctou skladbou je „Jah Bible“ v které se vedle Dan-Ie představí i Cisco Kid – deejay z indického 10,000 Lions sound systemu, který mj. jiného zvučí i největší indický reggae festival – Goa Sunsplash. Společně nám servírují energický stepper s velmi vydařenými vokály v deejay a rub-a-dub stylu. Tento tune nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o další z vrcholů celého alba.
Následnou skladbu „Warriors“ s nekompromisní lyrikou Sammyho Dreadlockse, opět uvádí intro od Marka Irationa. Tento tune v originální dubplate verzi už je fanoušky Imperial Sound Army léta považován za esenciální hymnu soundu a proto, prověřen časem, vyšel před nedávnem i na vinylu. Posledním vocal/dub kombem na desce je skladba „Salute“. Další známá dubplate hymna Imperial Sound Army stejně jako další hluboce spirituální stepper, který vás při poslechu na silném zvuku slibuje odnést do vyšších výšin. Kdyby zde deska skončila, asi by mi to vůbec nevadilo, ale následuje ještě hudební epilog – závěrečná skladba „Duppy Conqueror“. Tento další cover klasického hitu The Wailers na mě tak trochu působí jako úvodní „Ethiopian Anthem“. Na můj vkus lehce nepřehledně, až se v ní místy trochu ztrácím. Nemohu se zbavit pocitu, že tento track byl tak trochu ušitý horkou jehlou – ale možná se samozřejmě pletu. Originalní jamajskou verzi miluji, ale tato na mě nějak nefunguje. Kdyby tyto dvě skladby (úvodní a závěrečná) na albu nebyly, asi by mi na desce nic nechybělo, ale chápu, že pomáhají budovat celkovou dramaturgii díla.
Podtrženo sečteno desku i spolupráci hodnotím velmi kladně. Na své si přijdou jak příznivci Dan-Iových striktních soundsystem stepperů, inspirovaných britskou dubovou školou – tak Paolových čistě analogových a organických dubů, více inspirovaných starou školou jamajskou. I přesto vše působí velmi kompaktně a propojeně. Vysoká úroveň studiových skills obou pánů je zde cítit téměř v každém taktu. Celé album propojuje spirituální poselství, nekompromisní „consciousness“ a hluboká odevzdanost věci. Žádnou bezobsažnou vatu tu nenajdete. Těmhle dvou to zkrátka věřím, a nic na tom nezmění ani počet tetování na jejich tělech. O to víc zde potvrzují, že Rastafari je stav mysli, nikoli dogmatické následování toho, co se smí nebo nesmí. Jestli bych měl desce něco vytknout, tak že je možná až zbytečně dlouhá a pár songů by mohlo zůstat jen jako dubplates. Občas by také neuškodily trochu pozvolnější nástupy do skladeb. Chápu, že právě toto funguje výborně na soundsystému, tedy jako jednotlivé singly s různými dubovými cuty, ale už hůř u desky, kterou by si člověk chtěl poslechnout jako celek. Asi jsem staromódní a poslouchání celých alb v jednom kuse už je přežitek, ale chvílemi to na mě působí, že autoři na tu pomyslnou pilu tlačí přece jen trochu moc. Napadá mě úsloví, že to tam „sázejí jak Baťa cvičky“ – jestli je to dobře nebo špatně (nebo ani jedno) už nechám na každém z vás. Trochu hůře hodnotím celkovou dramaturgii desky – jakoby na začátku pár skladeb trvalo, než album nastaví ten správný spád a vtáhne vás do sebe. Na závěr doufám, že tato spolupráce nebyla ojedinělá a že v ní pánové budou i nadále pokračovat. Byla by škoda, kdyby ne. Tak, abychom si je třeba jednou mohli společně poslechnout v živé show na Dub Club Prague.
O.B.F – „SIGNZ“
(© + ℗ Dubquake Records, 29. 5. 2020)
Dočkali jsme se! Třetí dlouhohrající deska O.B.F soundsystemu je na světě a rozhodně stojí za pozornost. Než se jí ale podíváme na zoubek, pojďme si fenomén O.B.F představit trochu blíže. Tahle parta se na evropské scéně zjevila jako blesk z čistého nebe kolem roku 2012 a hned od svých prvních vydaných nahrávek z roku 2013 začala nekompromisně udávat tempo. Během velmi krátké doby získala pozici klíčových trend-setterů svého žánru a z pomysleného evropského trůnu záhy sesadila i do té doby kralující Mungo’s Hi-Fi. Mozkem i srdcem tohoto původně švýcarského projektu ze Ženevy je zvukový mistr, producent a selektor Rico. Ten se společně se svým dvorním MC Shanti D. poprvé (a zatím naposledy) v ČR představil v rámci oslav osmých narozenin radiového pořadu Dubový High Jakuba Johánka v roce 2014. Ve stejnem roce vychází dnes již kultovní O.B.F album „Wild“ obsahující nezpočet skladeb, které se posléze staly hymnami tanečních parketů. V roce 2016 vydali zatím svůj nejúspěšnější hit „Sixteen Tons of Pressure“ s Charlie P, následovaný společnou, v pořadí již druhou O.B.F dlouhohrající deskou „Ghetto Cycle“ z roku 2018. Za zmínku ale rozhodně stojí i bokem vydané singly „Rub-A-Dub Mood“ a „Part of My Life“. Každá vydaná nahrávka nebo video vždy představuje vysoce nastavenou laťku, kterou O.B.F za žádných okolností nepodlézají.
Album „SIGNZ“ se již tradičně prezentuje velmi současnou, moderně vypadající grafikou, o kterou se opět postaral vizuální umělec jménem Laska. Bližší pohled ukáže, že deska obsahuje 22 tracků a seznam hostů dává tušit velmi poctivou hudební nadílku. Celá by se dala koncepčně rozdělit na jakýsi warm-up segment – poklidnější skladby v první polovině desky; a segment pro dub-ravers v druhé polovině. U této desky nejvíc platí přísloví: „Kdo si počká, ten se dočká“. Nyahbinghi intro s Nazambou na mikrofonu nás přijemně nastaví do poslechového módu. Hned úvodní skladba „Ina This Ya Time“ nás pak nenechá na pochybách, že trendy se budou nastavovat i tentokrát. Prvotřídní vokální kombinace Charlie P – Irah – Killa P nás naprosto organicky navede do hudebních zákoutí, kde se potkává reggae, dancehall a grime, a nutno podotknout, že zmíňeným borcům tento moderně znějící rockers rytmus sedne jak zadnice na hrnec a tento velký tune dává tušit, v jakém duchu se ponese i zbytek desky.
Následuje jamajská hostovačka, v které se představí jeden z velkyćh hlasů new roots – Jah Mason. Tento rootstepem nasáklý song sice nemá takové hitové ambice, ale jako jako součást alba funguje dobře a rozhodně neurazí. Další track – „I’m An African“ – a další velká legenda na mikrofonu – Tippa Irie. Jeho signifikantní a nestárnoucí hlas nás provede conscious tunem hledajícím kořeny africké diaspory a to na originálně znějícím minimalistickém rockers riddimu s chytlavou orientální linkou. Následuje příjemný reggae party song „Party Ram“ v podání Sr.Wilsona, který se mým favoritem nestane, ale určitě neurazí. V pořadí 7. skladba je Omega energií hluboce nasáklá „Rebel Daawtaz“, v které se představí kingstonská rodačka, jamajčanka Aza Lineage. Přiznám se, že jsem jí dříve znal jen z doslechu a touto skladbou mě okamžitě přsvědčila o svých vysokých vokálních a lyrických kvalitách. Moderně znějící O.B.F one-drop s živýmy dechy a nekompromisní skills na mikrofónu je jasná formula a Aza se tímto pro mě stává dalším velkým ženským hlasem z West Indies. Well done! Big tune a drop!
Následuje skladba „Bubble“ v podání Charlie P. Jestli máte rádi jeho styl (který v Praze poprvé představil letos v únoru), tato skladba nebude trefa vedle. Velmi přijemný party song s edukativním přesahem perfektně zapadá do poklidnější první poloviny alba, a dává tušit, že opravdová O.B.F bouře nás teprve čeká.
Devátý song je jediný, v kterém se představí originální O.B.F MC Shanti D. Skladba „Your Love“ je spíš odpočinkový love song, který osobně nepovažuji za nikterak zásadní a spíše zapomenutelný. Je ale výborným úvodem k prvnímu stepperu, co se na albu objeví, což je experimentálněji laděný song „Asian Nights“, který jakoby byl připomínkou devadesátkových dubů ovlivněných ambientem a ambient-housem. Tahle skladba mě vrátila o více než 25 let zpátky, kdy jsme z kazet poslouchali Billa Laswella a Jah Wobble. Tězko říct jestli to byl záměr, ale já vnitřně věřím, že ano. Každopádně dohromady s dalším intro předělem od Nazamby nás skvěle připraví na o dost přisnější „part 2“ alba, který odstartuje už následná „Musica“, v které se představí Belén Natalí a Sr.Wilson. U tohoto osvěžujícího songu, v kterém zazní i moje milovaná španělština, se nedokážu zbavit myšlenek, proč evropská soundsystémová scéna už dávno nezlanařila Sistu Carmen. Ne že by hermana Natalí byla špatná. Právě naopak- je výborná! Tento song s epickým intrem a nástupem je celkově moc příjemný a rozhodně na toto album patří. Publikum se vztahem ke španělsky zpívanému reggae si ho určitě zamiluje na první poslech.
A právě zde začíná opravdová O.B.F lavina. První bezpochyby těžkotonážní track je až 13. skladba „Driva (No GPS mix)“ s Biga*Ranxem a Sr.Wilsonem. Tohle už jsou O.B.F tak, jak je všichni známe a milujeme. Těžká basa, přísné beaty a syntezátory, podtržené skvělou (a vtipnou) lyrikou a flow. Ať sním vlastní klobouk, jestli tohle nebude hit všech steppas dancefloorů. Za mě určitě jeden z vrcholů alba. Dost možná nejlepší track a perfektní video s odkazem na 8-bitové videohry v jednom. 100%. Jestli jste ho ještě neslyšely pořádně nahlas s ohulenou basou, udělejte to právě teď. Jah je náš řidič – díky němu nepotřebujeme navigaci ani GPS. Je přísnější než Tesla, nahozenější než Chrysler, a rychlejší než Ferrari. BIM!!!
Podobně i následující (a zcela zásadní) Pupa Jimův track „Water“, který na základech tvořených klasickým O.B.F stepperem předává hluboké (nebojím se napsat) zenové poselství: „Buď jak voda. Vyprázdni svou mysl. Buď bez formy. Bez tvaru“. nebo v jiné časti songu „Buď jak včela, co se stará o svojí komunitu“. A když už máte pocit, že jste se ocitli v O.B.F nebi a nemůže být lépe, přichází skladba „Born Ina Fire“ od Josepha Lalibely. Dalši výborně zpracovaný originální stepper se silným vokálem a masivním zvukem. Další trefa za plný počet bodů. Jestli jste ale čekali, že nové album O.B.F bude hlavně o propojení žánrů grime a reggae/dub, tak následující track „Whagwan“ je právě pro vás. Je osvěžující slyšet nekompromisní flow UK grime veterána Killa P v kombinaci s Charlie P, a to na přísném UK steppas riddimu. Tento song nám rozhodně ukazuje jednu z možných variant, kudy by se tyto žánry mohly v budoucnu ubírat.
foto © Roland Kovac
Teď už je zcela jisté, že nás deska nenechá vydechnout až do samého konce. Přísná pumpovačka s aktivistickým poselstvím Biga*Ranxe „Under Pressure“ je toho jasným důkazem. Jestli je svět pod tlakem, tak já jsem pod tlakem tohodle songu. Asi už mi docházejí superlativa. S následující superpřísnou instrumentálkou „Sirenz“ O.B.F opět testuje, kam až lze zajít. Nenapadá mě žádná jiná produkce, která by svoje duby servírovala v takto striktním hávu. Jakoby Rico absolutně neuznával fyzikální zákony zvuku a realitu si ohýbal podle své potřeby. Bravo! Tohle jsou ty O.B.F, které miluju. Naštěstí už se ale dostáváme ke konci a zbývá poslední vokální track s UK legendou Daddy Freddym a supertalentovaným mladíkem Junior Royem. Skladba „My Sound“ je svižný stepper, který asi na jiné místo na album ani nešel umístit. Tenhle song je možná na můj vkus až moc hektický, ale laťku celého alba rozhodně nesnižuje. Naopak dává připomenout, že většina toho nejdůležitějšího z alba už se stala, a že tenhle sound je prostě neporazitelný za všech okolností.
Poslední oficiální skladbou alba je fanoušky vymodlený track „Akouphene“, kterému ve stejný den s albem vyšel i poutavý videoklip. Tahle věc už je dlouhá léta dubplateovým hitem všech O.B.F tancovaček, mnohdy hraná jako poslední skladba. Slyšet tuhle skladbu nahlas na jejich soundsystému je jako navšívit Jeruzalém. Po obojím můžete v klidu umřít. Po této návykové zabijárně následuje ještě skrytý bonusový track „SG Dub“, který je takovým zajímavým eintopfem všech žánrů na albu zastoupených. Na tuhle věc už si budete muset udělat názor sami.
Celkově desku považuji za velmi povedenou a v konkurenci dvou předchozích dlouhohrajících desek nikterak nezaostávající – ba právě naopak. Bez skrupulí nám zde O.B.F ukazují, kdo je králem evropské (nejen) reggae soundsystémové produkce, a že se zatím trůnu a žezla nehodlají jen tak vzdát. Dramaturgicky je deska výborně postavená. První polovina se nese spíše v poklidnějším duchu. Při prvním poslechu nás nechává trochu na trní, co se stalo s těmi O.B.F, co všichni známe, aby nám pak v druhé polovině dala jasně najevo, že nikam neodešli, a že jsou pořád zde – ale že musíme všichni začít respektovat, že značka O.B.F není jenom o přísném UK stepperu, ale jde o mnohem víc. Speciálně cením originální přístup, kdy tvrďáky typu Killa P a Irah můžeme slyšet na reggae rockers rytmu; kdy přísné synthy naráz nahradí ambientní plochy nebo živá flétna; nebo když v klasickém reggae songu slyšíme na pozadí rychlé a polámané šestnáctinkové noty, tak oblíbené v moderních pop žánrech jako je např. trap. Resumé? Já říkám ano! Napadá mě, že je možná jen trochu škoda, že talentovaný artist Nazamba, který by (slovy Jáchyma z Boanerges) klidně mohl být současným Prince Far-I, nedostal na albu místo jinde, než v předělech. Na druhou stranu jeho hlas přijemně provází deskou a celou ji tak vícméně moderuje.
Klidně už v červnu napíšu, že se jedná o jednu z nejzásadnějšćih desek roku 2020.Snad k nám budou mikroorganismy milosrdné a v listopadu si budeme moci poprvé vychutnat O.B.F s vlastním soundsystém i v Praze, se Sr. Wilsonem na mikrofonu. Jestli ano, pak je zpráva jasná – vidíme se na parketu!
*Dread K
Autor je producentem a zvukovým inženýrem Shakk-Attack, selektorem pražského Roots’N’Future soundsystemu, a spoluorganizátorem akce Dub Club Prague.
