Roy Edward Ayers Jr., legendární vibrafonista, zpěvák, skladatel a producent, opustil 4. března 2025 hmotné rozměry po dlouhé nemoci ve věku 84 let. Mnozí možná znají jen jeho ikonický song Everybody Loves the Sunshine, ale jeho tvorbu rozhodně stojí za to proposlouchat podrobněji. Před tímto svým největším hitem, které najdete na stejnojmenném výtečném albu z roku 1976, totiž vydal od roku 1963 šestnáct dalších alb (!) a poté ještě několik desítek dalších desek. Jeho muzika protínala jazz, funk, soul, hip hop i tzv. neo-soul, který jsme nedávno znovu akcentovali v rámci nečekaného odchodu Angie Stone.
Narodil se 10. září 1940 v Los Angeles do hudební rodiny, jeho otec vedle práce na parkovišti hrál na trombon a máma byla učitelkou klavíru. South Park (později známý jako South Central), kde Ayers vyrůstal, byla centrem afroamerické hudební scény jižní Kalifornie. Když mu bylo pět let, slavný vibrafonista Lionel Hampton mu věnoval první paličky na vibrafon, což zcela zásadně ovlivnilo jeho budoucí hudební dráhu.
„Bylo to, jako kdyby mi předal pochodeň,“ vzpomínal později Roy.
Vibrafon je melodický bicí nástroj patřící do skupiny idiofonů. Vypadá podobně jako xylofon nebo marimba, ale místo dřevěných destiček má kovové lamely. Pod každou lamelou je rezonanční trubice s motorizovanými klapkami, které při otáčení vytvářejí charakteristický třaslavý (vibrující) zvuk, a to se tehdy skvěle hodilo do jazzu. Vibrafon je známý svým jemným, éterickým zvukem, který se často používá k vytváření snové nebo mystické atmosféry.
Roy chodil na střední školu Thomase Jeffersona na Central Avenue. Jako teenager tak vyrůstal uprostřed vibrující jazzové scény v Los Angeles, kde hráli velikáni jako Dexter Gordon nebo Charles Mingus. Navíc sousedem mu byl slavný vibrafonista Bobby Hutcherson, který jej uvedl do hry na vibrafon i světa jazzu. Během studií Ayers také zpíval ve sboru a vedl kapelu s názvem The Latin Lyrics, ve které hrál na ocelovou kytaru a klavír. Ayers začal nahrávat jako bebopový sideman už v roce 1962. O rok později vydal svůj debutový album West Coast Vibes, kde s ním hrál na saxofon Curtis Amy. Náležité pozornosti se mu pak dostalo, když opustil Los Angeles City College a v roce 1966 se připojil k slavnému jazzovému flétnistovi jménem Herbie Mann, s kterým hrál až do roku 1970 a poprvé procestoval svět. Tato bohatá praxe urychlila a ovlivnila jeho hudební vývoj a fůzi jazzu s dalšími žánry. Roy nebyl typ na to, aby zůstal v pozadí. Chtěl tvořit vlastní zvuk.
V roce 1970 založil kapelu Roy Ayers Ubiquity – a tím začala jeho éra plná funkových groove, soulových vokálů a futuristického zvuku. „Ubiquity“ znamená „všudypřítomnost“ – a přesně tak chtěl, aby jeho hudba působila. V ’73 složil soundtrack k filmu Coffy, kde hrála Pam Grier, a jeho jméno se tak dostalo do širšího povědomí. O rok později vydal album Mystic Voyage, kde se objevily skladby Evolution a hlavně undergroundový hit Brother Green (The Disco King). Opravdový průlom pak přišel v roce 1976 s Everybody Loves the Sunshine. Ten song? Čistá magie! A stejně tak celá deska – rozhodně musíte slyšet!
„Chtěl jsem napsat něco, co zní jako pocit slunce na tvé kůži,“ vyprávěl Roy. A podařilo se mu to. Sladká linie vibrafonu, hypnotické vokály a uvolněný groove udělaly z této skladby nadčasovou hymnu. Samplovali ji Erykah Badu, Mary J. Blige i Common. Když ji slyšíš, najednou je svět plný slunce.
Roy Ayers ale nechtěl být jen jazz-funkový průkopník. V roce 1979 vyrazil na šestitýdenní turné po Africe s legendárním nigerijským praotcem afrobeatu. Ano! Fela Kuti a Roy také nahráli společné album Music of Many Colors, které ve dvou bezmála dvacetiminutových skladbách propojilo jejich unikátní hudební světy.
V 80. letech se pak Ayers začal více zaměřovat na produkci – spolupracovala s Sylvia Striplin, nahrával s Whitney Houston, a jeho hudba postupně začala žít druhý život v hiphopu. Budoucí legendy rapu, jako jsou A Tribe Called Quest, Nas nebo Dr. Dre si půjčovali jeho beaty a vibrafonové linky. „Je krásné, když vidíš, že tvoje hudba inspiruje další generace,“ řekl Roy. „Je to jako kruh, který se nikdy neuzavře.“
Roy Ayers veřejně vystupoval až do roku 2023 a jeho koncerty byly oslavou života, plné radosti a hudby, která měla sílu spojovat. I když nás teď v březnu 2025 ve věku 84 let opustil, jeho hudba dál žije v nespočtu nových podob. Vystupoval vedle i mladších umělců, kteří na něj pohlíželi s obdivem. Thundercat, Anderson.Paak nebo Robert Glasper – ti všichni citovali Roye Ayerse jako jednu ze svých největších inspirací. „Roy Ayers je důvod, proč moje hudba zní tak, jak zní,“ prohlásil jednou Glasper.
„Vždy jsem chtěl, aby moje hudba byla všudypřítomná, aby zasáhla co nejvíce lidí.“
Jeho hudba je základem doslova stovek hiphopových a R&B tracků. třeba jen Everybody Loves the Sunshine samploval 2Pac v tracku Lost Souls, Common ve skladbě The Light, Mos Def v Sunshine a Mary J. Blige v My Life. Song Searching si vypůjčili Pete Rock & C.L. Smooth, skladbu We Live in Brooklyn, Baby si vzal Black Moon na svůj track Buck ‘Em Down. Nas použil jeho melodii ve skladbě My Way, zatímco Dr. Dre jeho groove přetavil do Xxplosive. Roy Ayers ale neovlivnil jen hip hop. Jamiroquai a Erykah Badu přiznávají, že jeho jazz-funkový styl je inspiroval k vlastní tvorbě. Erika De Casier, Tom Misch nebo Yussef Dayes – to jsou současná jména, která nesou jeho vliv dál do budoucnosti.
A co rodina? Ayers byl známý tím, že svůj soukromý život chránil před veřejností. Měl několik dětí a v rozhovorech občas zmínil, že je pro něj důležité, aby i ony měly vztah k hudbě. „Hudba je něco, co se dědí, co proudí generacemi. Možná nebudou vibrafonisti, ale hudbu budou cítit.“ A tak to je. Roy Ayers možná odešel, ale jeho hudba je tu pořád – ve vibrafonových melodiích, v samplovaných beatech, v groovu, který se nikdy nezastaví. Protože když si pustíš Roye Ayerse, všechno je najednou o něco radostnější.
* Admirál Kolíbal
„Hudba je univerzální jazyk. Spojuje lidi bez ohledu na jejich původ nebo kulturu.“
Vybraná diskografie studiových alb:
West Coast Vibes (1963)
Virgo Vibes (1967)
Stoned Soul Picnic (1968)
Daddy Bug (1969)
Ubiquity (1970)
Coffy (1973) – soundtrack
Change Up the Groove (1974)
Mystic Voyage (1975)
Everybody Loves the Sunshine (1976)
Lifeline (1977)
You Send Me (1978)
Fever (1979)
No Stranger to Love (1979)
Love Fantasy (1980)
Africa, Center of the World (1981)
Feeling Good (1982)
In the Dark (1984)
You Might Be Surprised (1985)
I’m the One (For Your Love Tonight) (1987)
Nasté (1995)
Mahogany Vibe (2004)
