Reggae hudba je obklopena příběhy a legendami a jedna z nejslavnějších se motá kolem zpěváka Edi Fitzroye. Tento muž, vlastním jménem Fitzroy Edwards, byl prvním, kdo na Jamajce pustil reggae v rádiu. Už to samotné by stačilo k zapsání do zlaté knihy historie, ale pravou legendu tvoří způsob, jak to udělal… Skandál první velikosti, který mnozí znají, jen nevědí, že je spojen právě s postavou Edi Fitzroye!
Ještě na začátku sedmdesátých let byla na Jamajce jen jedna rozhlasová hudební stanice JBC Radio, která hrála převážně americké R&B a soul a rozhodně to nevypadalo, že by se situace pro reggae mohla v brzké době změnit. Jenže Edi Fitzroy se se svým kámošem rozhodl pro radikální akci. Jednoho krásného dne začala stanice JBC hrát reggae a hrála jej dokonce celý den! A to jen proto, že se zmíněná dvojice zabarikádovala ve studiu a převzala kontrolu nad playlistem. Tato událost z nich udělala skutečné hrdiny jamajského reggae a a samozřejmně netrvalo dlouho, na ostrově se začalo hrát v rádiích i více domácí muziky. Takhle to ale celé začalo! Mimochodem jestli vám to připomíná jednu scénu z filmu The Rockers, máte pravdu! Původní inspirací byl právě Edi Fitzroy, který to opravdu zrealizoval…
Fitzroy Edwards se narodil 17. listopadu 1955 v Chapeltonu uprostřed jamajské farnosti Clarendon. Jeho otec byl selektorem v místním soundsystému, a tak byl Edi hudbou ovlivněn doslova od plenek. K první vlastní nahrávce Miss Molly Colly mu později pomohl Mikey Dread, s kterým v roce 1978 vyrazil jako předskokan na britské turné kultovní punkové skupiny the Clash, která otevřeně přiznávala svou lásku k jamajské muzice a ovlivnila hodně Britů v rozšíření jejich hudebních obzorů.
Na počátku osmdesátek Edi začal spolupracovat se dvěma producenty (Lloyd Norris a Trevor Elliot) a hlavně kapelou Roots Radics, kteří se postarali o jeho výbornou debutovou desku Youthman Penitentiary (1982). Ještě stejného roku následovalo další album Check For You Once, které se udrželo celý měsíc v čele žebříčku nejprodávanějších jamajských alb. V osmdesátých letech byl Edi i pravidelným účastníkem festivalu Reggae Sunsplash. V době nástupu dancehallu a slackness byl čím dál tím významnějším hlavně pro své uvědomělé sociální texty. Otvíral témata, jako je život v ghettu nebo ženská práva. Například jeden z jeho největších hitů The Gun vypráví o nekonečném koloběhu násilí, s kterým má Jamajka letité zkušenosti.
V roce 1984 Edi získal Rockers Award v kategorii nejuvědomělejší umělec (Most Conscious Performer). Ocenění získal za song Princess Black, který prý původně napsal pro svou mámu. Následovala spolupráce na charitativním singlu Land of Africa na pomoc trpícím hladomorem v zemi zaslíbené. Společně s Eddiem song nazpívali i pánové Gregory Isaacs a Freddie McGregor. Poté následovalo založení organizace Music Is Life zaměřené na dlouhodobější pomoc trpícím a hladovým v Africe, na čemž Fitzroy spolupracoval mj. s Judy Mowatt, Ritou Marley, Ibo Cooper nebo Orvillem Tysonem.
Z éry devadesátek musíme zmínět hlavně několik duetů – Mind Must Be Free s Jackem Radicsem (Shocking Vibes 1992), Bounty Hunter s Papa Sanem (Henry K 1993) a hlavně úspěšný singl Africa is Calling s Frankie Paulem (Digital B 1995). Mezitím ještě spatřilo světlo světa v ´93 album Deep in Mi Culture, po kterém následovalo turné po Spojených státech s kapelou Massawa. S nimi navštívil mimo jiného i Vermont Reggae festival a gigantický Reggae on the River v Kalifornii. V roce 1996 vydal Bobby Digital na svém labelu Marleym inspirovaný riddim Heathen s mocnou armádou populárních jmen (Shabba Ranks, Beenie Man, Morgan Heritage, Cocoa Tea, Ninja Man, Prezident Brown ad.) a došlo u toho i na zajímavý duet Edi Fitzroy & Cutty Ranks, který najdete pod jménem Long Time. U stejného labelu pak rok poté vyšla nová verze hitu Princess Black feat. Sizzla Kalonji. Rok před koncem milénia ještě Edi stihl vydat u Isaacsova labelu African Museum singly I Love You a další hymnu proti zbraním Bury the Guns.
V roce 2000 mu vyšlo poslední regulérní album We A Lion vydané u Witty Records. Žel tehdy Jamajka ještě ulítavala na programovaných riddimech, takže z dnešního pohledu vás to po zvukové stránce asi moc neosloví. Spíše koukněte po starších deskách a nebo výběru Best of Edi Fitzroy: The Musical Ambassador Years (2008). Pár singlů nicméně vyšlo i v novém miléniu, třeba Run Come Come (2004) pro Zion High Productions nebo Throw Down (2005) pro francouzský label Heartical. Edi nikdy nebyl mezinárodní superstar, přesto byl v reggae komunitě velmi uznávaným veteránem, jehož tvorba a texty zůstanou navždy ve zlatém archívu jamajské historie. Z těla odešel ve věku 61 let v sobotu 4. Března 2017. Rest in Peace!
* Boldrik & Admiral
https://youtube.com/watch?v=3uadiXeuSEs%3Flist%3DRDrLNJ9hS4K90
