Minulý týden svět fanoušků reggae zasáhla smutná novina. Ve věku nedožitých 70 let opustil svou pozemskou schránku zakládající člen Israel Vibration a zpěvák Cecil „Skelly“ Spence. Pojďme si připomenout jeho životní příběh…
V druhé polovině 50. let 20. století zuří na Jamajce epidemie obrny. Úřady vydávají varování, ale tahle choroba je mrcha zákeřná. Nakazit se je snadné a většina nakažených ani nemá příznaky, takže nemoc šíří bez svého vědomí. U těch pacientů, kde se příznaky projeví, jsou nicméně velmi těžké. Nemocným ochrne část těla a buď zemřou nebo se celý život potýkají s následky. Nejsmutnější je pohled na děti, které se jeden den oddávají radovánkám se svými vrstevníky a pak najednou propukne horečka a z tělíčka se stane neovladatelná schránka… Na Jamajce se takovým dětem poskytovala péče v rehabilitačním centru poblíž Západoindické univerzity (pozn. Západní Indie je historické pojmenování pro Karibik) v městečku Mona. Setkávají se tu i tři chlapci, Cecil Spence pro svou pohublou figuru zvaný Kostřička („Skelly“), Lascelle „Wiss“ Bulgin a Albert „Apple“ Craig. Žádného nečeká lehký život. Jamajská společnost se na postižené koukala skrz prsty a chlapci si během dospívání navíc osvojili rastafariánský životní styl. Jenže v rehabilitačním centru pro dreadaté nebylo místo. A tak Skelly jednoho dne přišel o místo v jamajském paralympijském basketbalovém týmu i v léčebně. To samé se stalo i jeho kamarádům.
Každý se protloukal, jak se dá. Wiss uměl šít a mohl tak pracovat jako krejčí (mimochodem doteď se této činnosti věnuje). Jeho kamarádí takové dovednosti neměli. Když to vyšlo, Skelly prodával různé plody jako ovoce a ořechy, Apple zase umíval okna autům na křižovatce. Občas přespávali na ulici. Pod hvězdami se ale sní ty nejsmělejší sny a jako mnoho jejich vrstevníků i oni doufali v kariéru v hudebním businessu. V polovině 70. let dali dohromady trio, které pojmenovali Israel Vibrate. V polovině sedmdesátých let je bylo možné potkat v ulicích Kingstonu, jak zpívají na rozích. Po centech si tak vydělali na studiový čas a nahráli svou první písničku Bad Intention. Ale jestli teď čekáte příběh o okamžitém úspěchu, tak vás zklamu. Píseň nikdy nevyšla. Kdoví, jak by to dopadlo, ale o triu hendikepovaných zpěváků se stále častěji mluvilo mezi samotnými rastafariány. K jejich nejvíce organizované větvi zvané Twelve Tribes of Israel se navíc přidalo několik úspěšných hudebníků a mezi sebou vybrali dost peněz na nahrání dalšího songu Why Worry? Skelly jej napsal pod vlivem úmrtí Haile Selassieho, kterého rastafariáni považovali za novou inkarnaci Krista. Když se zaposloucháte do textu, je to vlastně reportáž.
I went downtown just the other day, seeing rastamen, they were everywhere. They were all sad and faces looked bad. I knew the tribulation was really sad. I spread my nuts and then I said: Why worry, worry, worry when I can pray?
Ze singlu se stal hit, Israel Vibration začali vystupovat společně s ostatními zpěváky z Twelve Tribes jako třeba Dennis Brown. I Bob Marley z nich byl unešený a chtěl produkovat jejich hudbu. Po čase Twelve Tribes vybrali dost peněz na celé album a producent Tommy Cowan jej s pomocí muzikantů z Inner Circle nahrál. Album se podle titulního songu jmenuje Same Song a dnes je absolutní klasikou žánru. Same Song je další Skellyho signature tune. Vyjadřuje v ní přesvědčení, že různé rastafariánské denominace zpívají ten samý song. Celá deska obsahuje deset pecek. Skellymu patří pět, Apple přidal tři a Wiss dvě.
Zanedlouho následovalo další album Unconquered People, opět v produkci Tommyho Cowana. Trio si ovšem s producentem přestalo rozumět a pro další desku začalo spolupracovat s producentem Henry „Junjo“ Lawesem. Titul LP Why You So Craven? (Proč si taková bačkora?) byl políček směřovaný na Cowana. Nicméně ani s Junjem to nebyla bezproblémová spolupráce a Israel Vibration album vlastně nikdy nedokončili. Lawes jej později vydal, ale část partů nahrál s The Tamlins.
Skelly i Apple s Wissem se pod vlivem těchto neuspokojivých zkušeností vydali zkusit štěstí v Americe. Zprvu se snažili prosadit sólově, nicméně nikdo z nich nedosáhl pořádného úspěchu. Osud jim změnilo setkání s producentem Gary Himelfarbem, v reggae světě známým pod jménem Doctor Dread. Ten byl majitelem nezávislého hudebního vydavatelství RAS Records, které mělo v Americe v polovině osmdesátých let solidní postavení jako brána jamajských umělců k širšímu publiku. Himelfarb napsal knihu vzpomínek The Half That´s Never Been Told, ve které věnoval své spolupráci s Israel Vibration fascinující kapitolu. Dejme mu nyní na čas slovo:
„Jejich sólové nahrávky byly dobré, ale ani zdaleka tak silné jako ty, co udělali Israel Vibration jako skupina. Vysvětlil jsem jim, že bych je rád podepsal jako skupinu a pořád jim připomínal prohlášení Marcuse Garveyho, že v jednotě je síla. Spoluprací by mohli dosáhnout mnohem více. Síla Trojice. Ačkoli odporovali, nakonec se mi je podařilo přesvědčit.“ – Doctor Dread
Ale ani tak to nebylo jednoduché. K podpisu mělo dojít v Ital restauraci v New Yorku. Doctor Dread se tam vypravil autem ze svého washingtonského domu, cesta mu zabrala pět hodin. Jenže Skelly, Wiss a Apple se neukázali… Později to vysvětlili tím, že měli vystoupení v Kalifornii a neuvědomili si, že se nemohou dostavit.
„Ačkoli jsem si připadal znectěný, rozhodl jsem se dát tomu ještě jednu šanci. Měl jsem zrovna v USA na turné Roots Radics, takže jsem objednal studiový čas na pár dní. Koupil jsem tři letenky pro Vibes a řekl jsem jim, že jestli to myslí vážně, tak nastoupí do toho letadla a nahrajeme jejich první desku pro RAS. Docela se mi ulevilo (co povídám, byla to extáze), když se všichni tři objevili na letišti.“ Během pár dní bylo nahráno celé album Strenght of My Life. Doctor Dread zvolil strategii, kdy se všichni tři zpěváci střídali jako vedoucí hlas a každý měl tak k dispozici stejný prostor. Alespoň teoreticky tak nemělo docházet k třenicím a žárlivosti. Pro propagaci Israel Vibration naplánoval turné po Americe. První vystoupení málem zmařila příhoda, kdy Apple vypil špatný džus a měl pak těžké žaludeční problémy… Ale síla Israel Vibration se začala projevovat. První turné ještě nebyl komerční úspěch, podle Dreada RAS Records přineslo ztrátu 75 000,- USD, ale bylo to nutné, aby se skupina zapsala do povědomí. Byla to zkrátka dlouhodobá investice. Ještě druhé turné vedlo k ekonomické ztrátě, ale po třetím již byla čísla vyrovnaná a skupina lákala stále více diváků a prodávala více desek a merche. Zároveň cestovala po světě a její věhlas a popularita rostly. Když vyšlo album On the Rock, vzniklo kvalitní profesionální video k songu Rudeboy Shufflin.
„Pro příští album jsem musel zvolit k propagaci jako singl Skellyho song, abych nikoho neprotěžoval. Vybral jsem Feeling Irie a natočili jsme k němu cool video v ulicích Brooklynu. Ze Skellyho se stal tak trochu Pán Brooklynu, koupil si tam dům a stal se pevnou součástí komunity. Byl hrdý na svůj status Brooklyňana a chtěl jsem, aby se to projevilo i ve videu. Tlačili jsme Feeling Irie opravdu dost a Skelly byl na tahu ke slávě… Měli jsme domluvené turné po Evropě na propagaci nového CD a letěl jsem s nimi na první týden nebo dva. Když jsme přistáli, čekal na nás ten nejlepší patrový autobus, který se dal sehnat. Platili nám top částky za vystoupení a kamkoli jsme přišli, tam se k nám chovali s naprostým respektem. Shromáždil jsem všechny a řekl jim, že jsme to konečně dokázali. Všechny ty roky tvrdé dřiny se konečně začaly vyplácet a tady jsme. Teď a tady.
https://www.youtube.com/watch?v=-QZ6wXdSrgg
Byl jsem tak hrdý, že jsem se stal součástí úspěchu, kterého jsme společně dosáhli. Naneštěstí, oni byli úplně na dně a nemohl jsem pochopit proč. Pletichy a boj o moc se nepochybně vkradly do skupiny. Měli jsme domluvené vystoupení v nejpopulárnější zábavné televizní show ve Francii. V té show ještě žádný reggae interpret nevystoupil a byla by to velká propagace Israel Vibration a reggae. Naše dvě vystoupení v Elysée Montmartre byla už vyprodaná. Byli jsme hvězdy okamžiku. Měli jsme vystoupit s novým singlem Feeling Irie v televizi a naše turné vykopnout ještě výše. Jenže jak se říká, jako špatné jablko zkazí celý košík, Apple odmítnul se objevit v show, jelikož chtěl, aby se místo toho prezentoval Rudeboy Shufflin, jeho hit z předešlého alba.“ Tenze ve skupině nepolevovaly. A jediné řešení byl odchod Applea. Posledním řadovým albem, které nahráli společně, byla deska Free to Move (narážka na to, že Wiss přišel na dva roky o pas kvůli nějaké ganja záležitosti). Z tria se stalo duo. Trochu se změnil sound, kdy Appleovy charakteristické harmonie zpívané falzetem nahradily dvě doprovodné zpěvačky.
Upřímně, i když Israel Vibration nahráli ještě šest řadových alb, tahle ztráta byla hodně znát. Nejsou to špatné nahrávky, ale něco tomu chybí. Skellyho hlas měl vždy blíže k bluesmanům než operním pěvcům. Postupem času se stal jeho projev ještě úspornějším a na deskách to znělo výrazně lépe, než při koncertě. Ale i tak byl zážitek je vidět na živo. Obtížně se to popisuje, to člověk musel zažít (m.j. v roce 2018 v pražském Lucerna Music Baru).
Israel Vibration vystupovali ještě letos na jaře. Také se podíleli jako hosté na albu Groundation a jsou k vidění v klipu Original Riddim. Skellyho trápila artritida, se kterou se léčil. Nedávno se mu udělalo zle. V nemocnici provedli podrobnější vyšetření a diagnóza byla bohužel neúprosná – rakovina plic v posledním stádiu. Konec přišel rychle, 26. srpna vydechl Cecil Skelly Spence naposledy. V posledních okamžicích myslel na své fanoušky. „Pošlete jim lásku,“ byl jeden z jeho posledních vzkazů. Skelly děkujeme a nepochybujeme, že tam v Zionu cítíš, jak fanoušci posílají lásku Tobě za tu spoustu skvělé
hudby a osobní příklad v boji se strázněmi osudu!
* Ferro
