Habib Koité: Rozhovor z Prahy (2001)
Habib Koité se narodil v roce 1958 v západoafrickém Mali a je dnes mezinárodně velim uznávaným zpěvákem a kytaristou, který propojuje západoafrickou hudební tradici se západním rockem. V jeho doprovodné skupině Bamada je několik velmi talentovaných západoafrických hudebníků (např. hvězdný hráč na balafon Kélétigui Diabaté). Koité je známý svou unikátní hrou na kytaru, používá pentatonické stupnice a některé jeho skladby jsou ovlivněny blues i dalšími žánry. Oproti jiným známým malijským hudebníkům (jako je a Salif Keita nebo Oumou Sangaré) upřednostňuje srozumitelný, uvolněný, tichý a koncentrovaný zpěv před technickou dokonalostí. Všechny skladby píše sám, texty jsou v angličtině, francouzštině a bambarštině. Tento rozhovor vznikl v roce 2001 před jeho koncertem v pražském paláci Akropolis.
Habib: Má hudba vychází z mé duše, je nejspíš každodenním odrazem toho, kým jsem a jakým způsobem žiju. Určitě je její součástí i spiritualita, ale v zrcadle zvaném hudba se jí odráží pouze tolik, kolik je jí obsaženo v originálu jménem Habib.
Táňa: Zajímalo by mě, do jaké míry při koncertech či práci ve studiu improvizujete a necháváte se ovlivnit momentálním nápadem či náladou a jak důležité je to, co je předem připraveno?
Habib: Kapela původně vychází z improvizace. Ovšem, na turné je třeba postavit set, který je předem daný a improvizace přijde časem. To ale záleží spíš na hudebnících samotných a na konkrétní situaci. Koncertní program je vždy připraven velmi pečlivě.
Táňa: Ve vaší biografii jsem se ke svému velkému překvapení dočetla, že jste kromě tradiční malijské hudby studoval rovněž flamenco a klasickou kytaru. Protože mě to velmi překvapilo, ráda bych věděla, zda-li vás skutečně ovlivňují kytaristé vycházející z jiné hudební tradice a pokud ano, kteří konkrétně to jsou.
Habib: Když jsem byl mladší, bylo mi třeba patnáct let, tak jsem hrál cokoliv – rock, jazz, tradiční hudbu – záleželo na vkusu publika, pro které jsem hrál. Rovněž jsem studoval klasickou kytaru, ale flamencu jsem se opravdu nikdy nevěnoval….
Táňa: Já jsem to skutečně v jedné z vašich biografií četla a protože jsem poslechu vašich desek věnovala určitou, sice ne dlouhou, přesto však část svého života, překvapilo mě to. Ve vaší hudbě jsem slyšela mnoho vlivů a barev, ale ne flamenco...
Habib: Používám tradiční prstovou techniku, která se v mém kmeni používala odjakživa a je možné, že naše hudba má jisté společné kořeny s hudbou z Andalusie či Alžíru, ale nic o tom nevím….
Lukáš: Jak se vám tady líbí a jak velký je kontrast života, či životního stylu, na nějž jste zvyklý v Mali a toho, co můžete jako návštěvník zvenčí pozorovat v Čechách?
Habib: Jsem tady potřetí. Dnes jsem ještě neměl čas se projít městem, ale při svých předchozích návštěvách jsem viděl Karlův most a Hradčany a velmi se mi to líbilo.
Táňa: Sdělovací prostředky tady v Evropě se, bohužel, zabývají africkou realitou pouze v případě, že tam vznikne válečný konflikt, popřípadě dojde k masakru mezi dvěma kmeny. Proto by mě zajímalo, jaká je společenská situace v Mali?
Habib: Teplota v Mali se nyní pohybuje kolem 46 stupňů ve stínu. Vládu v Mali lze považovat za demokratickou. Například vláda Spojených států amerických má velice dobré vztahy s našimi politiky a všeobecně jsme považováni za jednu z nejvíce demokratických zemí na africkém kontinentě. Zanedlouho se budou konat nové volby. Nynější prezident má za sebou dvě volební období. 80% obyvatelstva Mali je negramotných. Většina lidí mluví jazykem bambara a též francouzsky. Lidé se informace dozvídají prostřednictvím rozhlasu, který je velmi oblíbený. Hlavním městem Mali je Bamako.
Lukáš: Proč se lidem narozeným ve městě Bamako říká, že pocházejí z tlamy krokodýla?
Habib: Na rodném listu mají totiž všichni, kdo jsou narozeni ve městě Bamako vytištěný obrázek tří malých krokodýlů. Lidem z Bamako se tedy říká, že jsou bamada – z huby krokodýla.
Lukáš: Jste jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. „world music“…
Habib: Hned na začátku bych rád řekl, že nemám moc rád škatulku s názvem world music. Tento název je opravdu dobrý jen k tomu, aby posluchače upozornil na fakt, že daná produkce či umělec pochází z jiného kulturního prostředí…
David: Já se potýkám se stejným problémem. Se svojí kapelou hraju bretonskou hudbu, která je rovněž zařazena do šuplíku world music, spolu s hudbou andských indiánů, malijských lovců a bojovníků či vietnamských rolníků… Přitom se jako world music označuje i hudba, která není folklorem té které země a nejsou ani jiné společné prvky, které by dávaly smysl takovému zařazení…
Táňa: Zajímalo by mě, jaký máte pocit, když stojíte na pódiu někde v Londýně, Paříži či New Yorku, když vaší hudbou roztančíte sál lidí, z nichž většina o Mali a o prostředí, v němž ta hudba vznikla vůbec nic neví…
Habib: Je to úžasný pocit, když vidím, že má hudba oslovuje lidi na celém světě. Tady nejde o peníze – ty jsou předem vyřešené ve smlouvě a dál mě nezajímají. Radost a spokojenost, kterou mi dává roztančený, jásající sál nelze nijak finančně nahradit. A na svých cestách se stále víc utvrzuji v tom, že je hudba universálním komunikačním prostředkem, přesahujícím omezení geografická i jazyková.
Táňa: Chci se zeptat na poselství, které se prostřednictvím své hudby snažíte předat posluchačům….
Habib: Lidé v Mali velmi pozorně naslouchají textům, které zpíváš. Každá píseň je pro ně poselstvím.
Táňa: Já jsem četla texty další významné malijské zpěvačky Oumou Sangare, které jsou poselstvím pro ženy, proto mě zajímalo poselství, které ve svých textech sdělujete vy.
Habib: Hlavním tématem mé hudby je ukázat mladým lidem v Mali, ale i jinde na světě, co si mají vybrat z dnešního světa, co z toho, co přináší globalizace je dobré a co je lepší nechat být.
Lukáš: O čem vypráví skladba Cigarette A Bana?
Habib: Všichni členové mé kapely kouří a já jsem zarytý nekuřák, pořád mě přesvědčovali, ať si s nimi zakouřím a já nikdy nechtěl, tak o tom.
Lukáš: Máte rád reggae? Co pro vás znamená hnutí rastafariánů?
Habib: Cítím určitou sounáležitost, určité hodnoty, třeba odpor proti válce a násilí nás spojují. Naše cesty se v mnohém podobají. Je tady i určitá fyzická spojitost a totiž to, že na hlavě mám dready. Ale nevím, jestli se můžu považovat za rastafariána. Rastové třeba nejí maso… V Chicagu mám kamaráda, který je rasta a ten je vegan – nejí ani vajíčka.
Táňa: Rastové nesmí jíst vepřové maso, zakazuje jim to Starý zákon, kterým se řídí…
Habib: Já pocházím z muslimského prostředí a nejím mnoho masa, nejím vepřové. Ale včera večer jsem ho měl k večeři a je mi dobře. Nejsem tak ortodoxní. Co ale opravdu nemůžu jíst je maso ulovených divokých zvířat, to mi nedělá dobře. Jinak se musím přiznat, že jím moc rád.
Táňa: Já taky…
Lukáš: Z toho povídání dostávám hlad…
Lukáš: Které náboženství má v Mali rozhodující vliv? Když jsem poslouchal vaši hudbu, měl jsem pocit, že v ní nacházím stopy arabské či muslimské?
Habib: Převažuje islám, ovšem ne fundamentalismus, protože mladá generace je sice vychována v duchu islámu, ovšem chce žít svobodněji, nechce trávit hodiny v modlitbách. Do našeho jazyka pronikla určitá arabská slova i jméno Boží je z arabštiny.
Lukáš: Jakou muziku máte rád?
Habib: Poslouchám jazz, rock, latinskoamerickou hudbu. Včera večer jsem tady v baru poslouchal techno. Zajímá mě vždy, jak se asi cítí člověk, který danou muziku složil, o čem asi v tu chvíli přemýšlí a jak je to poskládaný dohromady.
Lukáš: Nepřipadá vám současná taneční hudba příliš jednoduchá, příliš bezduchá, zrovna třeba techno?
Habib: V případě, že má hudba jednotvárný rytmus, dostáváme se do království zvaného tranz. Měl jsem kamarády, kteří přijeli z Evropy, aby v Africe hráli muziku. Byl to zrovna ten typ lidí, který pořád potřebuje změnu – potřebovali měnit rytmus, tóninu, v níž hráli, zkrátka potřebovali změnu. Africká hudba jim po určité době začala připadat stejná, jednotvárná a oni se začali nudit. V hudbě jde spíš o myšlenku.
Táňa: Africká muzika je složena z opakujících se smyček, které se ale vyvíjí, možná pulsuje jako lidské srdce, to bije více-méně stejně, ale přesto mi připadá velmi zajímavá. Je možné, že někoho nudí, ale to pak asi ta osoba vůbec neposlouchá. Anebo neslyší.
Habib: Podle mě se dá poslouchat veškerá hudba. Uvidím vás večer?
Lukáš: Samozřejmě, už se nemůžeme dočkat. Hodně štěstí a děkujeme za rozhovor.
Habib: Hodně štěstí.
ptali se Tatiana Dacková a Lukáš Kolíbal
překládal David z francouzského institutu
Habib Koité & Bamada home page: www.contrejour.com/Habib/HKhome.html
World Music Charts Europe: www.rootsworld.com/wmce/
Pořadatel pražského koncertu: www.palacakropolis.cz
