Habib Koité: Hrdina západofrické hudby z tlamy krokodýla
Habib Koité se narodil v Mali roku 1958 v tradiční rodině griotů z Khassonké. Svůj cit pro hru na kytaru rozvinul doprovázením maminky a své nadšení pro hudbu zdědil od dědečka z otcovy strany, který hrál na tradiční čtyřstrunný nástroj kamele a´goni, spojovaný s lovci z malijské oblasti Wassolou. „Nikdo mě přímo neučil zpívat nebo hrát na kytaru,“ vysvětluje dnes Habib, „jen jsem se díval na své rodiče a z nich to přecházelo do mne.“ Habiba vedli ke kariéře inženýra, ale na naléhání strýce, jenž rozpoznal jeho talent, jej poslali na Národní školu umění (INA) v malijském hlavním městě Bamako. O šest měsíců později už byl dirigentem prestižní školní kapely INA Star. Hudbu na této škole studoval čtyři roky a po úspěšném absolvování jej INA pro jeho působivý talent rovnou zaměstnala jako učitele hry na kytaru. Už v průběhu svých studií tak měl možnost hrát a vystupovat s mnoha uznávanými hudebníky, jako je například Toumani Diabaté nebo Kélétigui Diabaté. Kélétigui je dnes členem Habibovy kapely a Koité zpíval a hrál i na Toumaniho nahrávce SHAKE THE WORLD (Sony 1991).
V roce 1988 dal dohromady s kamarády z dětství vlastní skupinu Bamada. Toto slovo znamená „v hubě krokodýla“ a používá se jako hrubá přezdívka pro obyvatele Bamaka. Kapela se brzy rozehrála a začala vystupovat po Mali. O dva roky později dostala pozvání do francouzského Perpignanu na festival Voxpole, kde vyhrála první cenu. Ta zajistila dostatek financí na produkci prvních dvou singlů. Píseň „Cigarette A Bana“ (Dokončená cigareta) se ihned po vydání stala hitem po celé západní Africe. I následující singl Nanalé (Lok, polknutí) byl také úspěšný a kapela poté získala zvláštní cenu Radio France International (RFI) jako největší objev. Tato cena umožnila skupině podniknout v létě 1994 své první turné mimo Afriku…
V lednu 1995 se Habib setkal se svým současným manažerem, Belgičanem Michelem de Bockem. Výsledkem spolupráce se stalo první album MUSO KO, které se vzápětí po vydání dostalo na třetí příčku World Music Charts Europe. Od té chvíle se Habibova vystoupení, přímo nabitá sálající energií, stala událostí mnoha evropských hudebních festivalů.
Habib používá při hře na kytaru velice unikátní postupy. Ladí svůj nástroj na pentatonickou stupnici a hraje na volné struny jako hráli jeho předci na kamale a´goni. Jindy hraje hudbu, která je velice blízká flamencu nebo blues, tedy stylům které jej učil Khalilou Traoré, člen legendární malijské skupiny Maravillas, která hrála právě afro-kubánskou hudbu.
Druhé album MA YA vyšlo v Evropě v roce 1998 a ihned vzbudilo velkou chválu fanoušků i kritiků africké muziky. Na první příčce World Music Charts Europe strávilo dokonce tři měsíce. Propracována produkce odhaluje více akustickou a introspektivní polohu Habibovy hudby. MA YA vyšla v severní Americe u Putumayo World Music na začátku roku 1999 a způsobila, že se hned začalo mluvit o nové úžasné hvězdě world music. Habib se rozjel na jaře na turné s bluesmanem Ericem Bibbem. Společně tak podpořili i kompilaci MALI TO MEMPHIS, vydanou labelem Putumayo, která poukazuje na propojenost blues a hudby z Mali. Habib se poté vrátil ještě koncem roku rozzářit znovu koncertní sály a festivaly po celé Americe.
>Komerční úspěch šel ruku v ruce s obdivem kritiků. Ti o něm psali v časopisech People, Rolling Stone a věnovali mu mimo jiné titulní stranu Rhytm Magazine. Deska se začala hrát v rádiích po celých Spojených státech a v žebříčcích Top 20 se udržela neslýchaných 20 týdnů. Jen v Americe se prodalo 40.000 nosičů, po celém světě 75.000, což je na world music opravdu velký úspěch. Habibova osobní síla, šarm a umění mu přinesly obdiv i hudebníků, jako jsou třeba Jackson Browne nebo populární zpěvačka Bonnie Raitt. Oba nakonec odjeli do Mali, aby Habiba navštívili v jeho domově. Na podzim roku 2000 Habib vyjel na turné s jednou z nejznámějších zpěvaček západní Afriky Oumou Sangaré. Turné sklidilo veliký úspěch a vyprodalo i ty úplně největší sály v USA a Kanadě. A přestože Sangaré je ještě mnohem známější, i Habib si rychle získal svou hudbou diváky a přesvědčil je o svém umění spojovat žánry.
To dokazuje i na své třetí desce nazvané BARO, která navazuje chytlavými melodiemi a mistrovskou kytarou na předchozí MA YA. I ostatní členové kapely jsou bravurními instrumentalisty, a proto se nádherně poslouchají jejich různé nálady a polohy od kubánskými rytmy ovlivněné „Batoumanbe“ až k éterické „Sinamaw“. Prosté akustické aranžmá odkazuje na malijskou staletou hudební tradici a zároveň dává prostor západnímu vlivu tak, aby zaujalo vnímavé ucho kdekoliv na světě. Součástí kapely se také stal Kélétigui Diabaté, nekorunovaný malijský král nástroje zvaného balafon, s kterým nahrával v šedesátých letech i Lionel Hampton.
https://youtube.com/watch?v=3hPVSY2WBjc
V Mali se hraje mnoho hudebních stylů, které se liší kraj od kraje. Habib je jedinečný v tom, že tyto různé styly spojuje do nového pan-malijského přístupu, který odráží jeho otevřenost všem typům hudby. V Habibově tvorbě přesto převládá styl, který je založen na danssa, populárním rytmu z jeho rodného města Keyes. Sám Habib svůj styl nazývá danssa doso, což je termín, který spojuje tento populární rytmus se slovem doso pro loveckou hudbu, která má v Mali silnou a dlouhou tradici. „Dal jsem dohromady tyto dvě slova, aby symbolizovala hudbu všech etnických skupin v Mali. Jsem zvědavý na muziku z celého světa, ale dělám hudbu z Mali. V mé zemi máme tolik krásných rytmů a melodií. Mnoho vesnic a komunit má své vlastní hudební styly. Obvykle hrají hudebníci z Mali jen svou tradiční hudbu, ale já jezdím všude. Má práce je slyšet a pochopit tyto různé tradice a stvořit z nich svou hudbu,“ vysvětluje Habib Koité, který stojí tak trochu jednou nohou v minulosti a druhou v budoucnosti. Je umělcem generace, která je svědkem pádu kulturních bariér. Zatímco respektuje a váží si hudby svých předků, přemýšlí o tom, jaké to bude, až se kmenoví náčelníci budou dorozumívat ze svých domečků prostřednictvím počítače s celým světem. Hudba Habiba Koité dokazuje, že se nemusíme zříci minulosti, abychom se vyvíjeli a zdokonalovali, že přes všechny výhody moderního světa je dobré udržovat spojení s tradičním folklórem, historií a mytologií, které nám pomáhají zachovat si své duše.
přeložil Lomesh
