ČlánkyReportáže

Exkluzivní reportáž z festivalu Summer Jam

Rok se s rokem sešel a tak jsem se opět první červencový víkend vydala do Kolína nad Rýnem. Již tradičně se tam u jezera Frühlinger konal festival Summer Jam, který letos oslavil jubilejních 25 let a tak přidal podtitul „Let the spirit rise“ a hlavně představil neuvěřitelně nabitý program. Jedinou nevýhodou bylo, že tento největší evropský reggae festival se konal ve stejném termínu jako domácí RealBeat, který jsem tak musela oželet. Pokud jste to udělali obráceně, chvála vám za podporu místní scény. Tady je každopádně velká reportáž z místa činu, fotoreport najdeš zde >> Hned poté, co nás shuttle bus vysypal na zastávce nedaleko hlavní brány festivalu, mě pohltila atmosféra, na kterou jsem se tolik těšila. Ze všech koutů znějící reggae, usmívající se návštěvníci, pendlující cestu od jezera až po brány festivalu a příroda kolem mě jedním rázem odnesli na následující čtyři dny daleko od reality. 162_I přesto anebo právě proto, že oficiální program začínal v pátek, těžko jsme hledali volná místa pro stan. Stanovalo se naprosto všude. Na pláži, v lese, na břehu, vedle areálu, na svazích, i vedle kadibudek… Zkrátka všude! Pro všechny nedočkavce, kteří dorazili dříve, byl už v předvečer hlavního programu připraven zastřešený soundsystem. Ten všechny bavil nejen peckama v duchu festivalového programu až do brzkého rána.

Probuzení ve čtyřicetistupňové sauně není nejpříjemnější, a tak většina škvařících se lidí využila s nadšením možnosti zchladit se v jezeře či ledové sprše, ze které se mnohým zastavoval dech i srdce (rozhodně ne kvůli tomu, že sprchy byly společné). V první festivalový den nadšení z otevření bran festivalu poněkud spaluje žhnoucí Slunce, ale i tak tisíce škvarečků (seškvařených návštěvníků) zaplní areál, aby sledovali skvělé odpolední show, které předvedou bobo dreadi Lutan Fyah, kterému poprvé v životě spadne turban při vystoupení, a taky Jah Mason, při jehož vystoupení návalem vší energie vypadne proud.

50w_Královskou trojici pak uzavře úžasný Fantan Mojah, jehož lví řev a lion paw mi zní v uších ještě teď. Kvůli nabitému programu je takřka nemožné vidět všechna vystoupení, i tak se mi ale ještě poštěstí zastihnout křehkou zpěvačkou jménem Nekka, a večer díky přeplněné ploše před hlavním podiem, na kterém v tu chvíli vystupuje domácí Gentleman, vezmu zavděk Inner Circle, jednou z prvních reggae kapel, které jsem jako dítko slyšela, a bavím se. Jejich show je toho dne poslední, a tak se vyhnu přeplněné dancehall areně i sound systému a zamířím rovnou do stanu. Vzhledem k tomu, že sobotní program má být tím nejnabitějším ze všech tří dní, chci načerpat kapku energie.

Po polední koupačce v jezírku sbalíme slunkem ohřátou místní jablečnou limonádu, nektarinky, a vyrážíme vstříc sobotnímu slunečnému dni číslo 2. Hned na začátek nás uvítá loňský moderátor a majitel nejhlubšího hlasu Německa D-Flame. Po jeho looow show nás ovšem horké paprsky zaženou do stínnějších koutů. Během pauzy se k nám během pár minut přižene hodinová bouřka, hromy a blesky lítají těsně kolem a mojí pláštěnce je ve stanu opravdu dobře. Turbulence i Luciano vystoupili na hlavním podiu už zase za sucha, takže jsem měla možnost je vidět. Po koncertech se pak můžu odebrat na konferenci s T.O.K., kde se mimo jiné od kluků dozvídám, že se jim v Česku líbilo, a vystoupení v Žízníkově si užili, a tak se spokojeně odeberu k zelené stagi, kde zanedlouho vypukne dancehallové šílenství, které způsobí Flexx, Alex, Bay-C a Craig T naživo.

128_Souběžně s T.O.K. ale vystupuje Julian Marley a já tím pádem přijdu o možnost vidět naživo “Violence in street” v podání obou Marleyovic bratrů (Junior Gong je na programu později). T.O.K. odění v německých národních dresech mi to ale vynahradí, předvedou skvělou energickou show, kterou sleduje několikatisícový jásající dav, který se i přes protesty po více než hodinovém představení přídavku nedovolá. Nezastavujeme, máme zpoždění! Trošku vyšťavená z T.O.K. se ještě zúčastním poslední sobotní konference s Juju Marleym. Otázky typu “jaké máš vzpomínky na Boba Marleyho” musel Julian stejně jako jeho sourozenci slyšet nesčetněkrát, ochotně ale odpovídá na všechny dotazy. Nejspíš se mu uleví, když konference končí a on může zpátky do zákulisí za Juniorem.. Poslední bod sobotního programu a zároveń největší lákadlo celého festivalu je Nas a Damian Marley, čemuž taky odpovídá množství lidí shluklých před hlavním podiem. Jakmile selektor rozehřeje všechny přítomné, rozjede se koncert ve stylu hip hop vs reggae, New York vs Kingston. Nasir a Jr. Gong začínají jak jinak než s “As We Enter”, oba aktéři během koncertu dávají i nejznámější ze svých hitů jako „Welcome to Jamrock“ či „If I Ruled the World“, a i když už při společné “Road to Zion” poslouchám jenom z povzdálí, jde mi mráz po zádech. Třešnička na sobotním dni…

165_V neděli do nás Slunce opět pere 30° ve stínu, ale když Machel Montano rozpoutá svou šílenou karnevalovou show, roztančí všechny do jednoho, včetně mě. Šílení tanečníci, šílený Machel, vzduchem lítá prach zvýřený dusotem tancujícího davu a atmosféru Karibiku dotváří všudypřítomné vlajky Trinidadu a Tobaga. Poslední den si užívám, po Montanovi si dáme na čas a zastavíme se ve všech stáncích, abychom obkouknuli, co všechno se tu vlastně nabízí (a že toho není málo). Vinyly, CDs, naušnice, popelníky, bonga, papírky, zapalovače, oblečení všeho druhu, od rasta tkaničky, přes turbany, po šály dovezené z Etiopie, roztodivné klobouky, helmy na motorku ve stylu Luis Vuttona, ale také možnost nechat si udělat copánky či dready, nebo se najíst v jednom z mnoha stánků s karibskými nebo africkými pokrmy. Ještě pozdravím u Rase Kennetha, kterého tu ve stánku s rasta oblečním potkávám už třetím rokem a jdu si užít poslední dva koncerty. Midnite mě zaujme svým klidným, ale poutavým projevem, pořídím pár fotek a spěchám na setkání se soca šílencem Machelem Montanou.

101_Pak už zbývá jenom poslední, leč jeden z těch nejlepších koncertů, které jsem na Summer Jamu mohla vidět. Legendární Toots Hibbert & the Maytals přivedou všechny do varu, a i když ne všichni znají texty jejich písní, řev a jásot povzbudí Tootse k téměř dvouhodinovému vystoupení, které zakončí tradiční ohňostroj. Tečku za ročníkem s pořadovým číslem 25 napíše “Redemption Song” v podání Andrewa Murphyho, který hlavní stage uvádí už pěknou řádku let, a který si za své sympatické vystupování zaslouží nemalý potlesk a poděkování od pořadatelů.

To byl Summer Jam 2010. Plný zážitků, slunce, smíchu, tance, skvělých koncertů a nových přátel. Let the spirit rise…

Exkluzivní fotoreport najdeš v galerii >>

Meggie

Back to top button