Před očekávanou pražskou premiérou jsme se sešli s Patricem, abychom si promluvili o jeho muzice, začátcích, a zajímavých projektech jako např. Brothers Keepers, Afrostep, nebo dvou ožehavých tématech, ebole a Band Aid. Došlo ale i na politiku, Patricovu produkci a nejenom to. Dozvíte se o jeho plánech na rok 2015, i co si myslí o epidemii, která se dotkla i Sierra Leone, země, kde má kořeny. Zjistíte taky, proč ho zklamal organizátor charity Bob Geldolf nebo proč by jste v blízké době mohli obdržet pozvání do bazénu. Velké díky patří Patricovi za jeho čas, a příjemné povídání, doprovodnému bandu Supowers, nejen za výborný koncert, ale i příjemnou atmosféru, a samozřejmě také Fource Ent. za organizaci celé akce!
Jak se ti daří?
Dobře, děkuju, trošku jsem se dnes prošel přilehlými pasážemi, dal si dobré jídlo, všechno je zatím fajn.
Takže jsi neměl příležitost projít se starým městem?
Vlastně ne, ale budu se muset vrátit jako turista, mám to tu rád. Žiju v Paříži a všichni říkají, že je to hodně podobné, jenom víc old school.
Právě si se vrátil z Vroclavi, jaká tam byla atmosféra?
Bylo to výborné, mají tam ohromující halu, která vypadá, jako by byla postavena pro velké proslovy, opravdu působí mocně. Dokonce mi říkali, že tam kdysi promlouval i Hitler, a to mě docela dostalo, wow… Donutilo mě to zamyslet se nad tím, jak se s časem různá místa přetváří. Tenkrát bylo předmětem poselství zlo, a dnes – lidé jako Alpha Blondy, Nneka a já vystupujeme, a tím poselstvím je láska a název akce je One Love. Takže ve světě dochází i k dobrým změnám.
Měl jsi alespoň tam nějaký čas pro sebe, nebo to je pořád ten stejný příběh?
Taky ne, slyšel jsem, že na polský standart je to velmi pěkně město, a taky že ho v minulosti okupovalo Česko!
Nemyslím, že by Česko v historii okupovalo nějakou zemi…
Ok, okupovat je asi špatné slovo, co jsem tím myslel, bylo, že patřilo pod Česko kdysi v minulosti.
Ano, to už zní pravděpodobněji. Vraťme se zpět k životu na tour, je pro tebe po i po těch letech stále ještě náročný?
Je to pro mě velká výzva, protože mí muzikanti se stále obměňují. Zrovna teď se mnou zase hraje můj úplně první klávesista, se kterým jsme společně v hudbě začínali, máme spoustu společných vzpomínek a i naše hlasy spolu znějí dobře. Ale proto, že se lidé mění, musíme se vždy sehrát, naučit se znovu sety, ale také rád zkouším i něco nové. Je to pro mě výzva a já sám jsem svým největším kritikem. Což může být dobré pro mé příznivce, ale myslím, že moje kapela mě občas musí nesnášet (smích).
Myslím, že i baskytarista je s tebou poměrně dlouhou dobu?
Ano, po klávesákovi je tím druhým, se kterým hraju nejdéle.
Na téhle tour prezentuješ své poslední album THE RISING OF THE SON. Vyšlo v loňském roce, jaké jsou reakce posluchačů?
Ano, byl jsem teď na tour poměrně dlouhou dobu a reakce publika jsou velmi dobré, i většina tour je téměř vyprodána. Lidé často oceňují fakt, že jsem se vrátil k reggae a že často zkouším něco nového, ale přitom zůstávám věrný tomu svému. Vždy se najdou nějací kritici, i po ANCIENT SPIRITES se ozývaly různé hlasy, ale mým mottem je změna, a kdybych svou hudbu neměnil, bylo by to pokrytecké. Snažím se zlepšovat a doufám, že to lidé ocení, že se snažím jít hlouběji, protože to je to, čeho si na ostatních cením já. Nemám rád konkrétní albumy, když se mě zeptáš, kdo je můj oblíbený umělec, řekl bych ti Bob Marley, v každé jeho hudební podobě, například mám rád éru, kdy nahrával r´n´b´ve Švédsku, o té lidé moc nevědí, ale i rock steady a ska. Prostě se vyvinul do podoby, kterou měl ke konci. Mými vzory nejsou ti, kteří dokola recyklují jeden a týž nápad.
Během své poslední tour jsi mimo jiné vystoupil i s Protoje. Jak jste se vy dva poznali?
Je to vtipné, že se ptáš, Protoje bude za pár dní v Paříži a pozval mě, abych si s ním zazpíval. No, tenkrát jsem pořádal akci zvanou Super Sunday, která byla opravdu super. Nabízelo se výborné jídlo od šéfkuchaře s Mišelinskou hvězdou, vizuální umění a samozřejmě hudba, jedno velké jméno v malém klubu, jako je vaše Lucerna. A vždycky bylo vyprodáno. Takže jsem ho pozval a od té doby jsme přátelé, mixoval jedno z mých alb, když jsem byl na Jamajce a pracoval jsem s jedním z jeho producentů.
Také jsi na Jamajce vystupoval, je to tak?
Pravda, díky Protojemu! Už jsem předtím na Jamajce byl, ale byla to zábava. Tamní muzikanti mě znají, ale i mimo jamajskou scénu. Zrovna včera jsem chtěl pozdravit Alpha Blondyho, když už jsme byli na odjezdu a on mě vzal na podium během jeho songu a navedl mě, abych zazpíval, dokonce řekl „mám tohohle týpka rád“ a já byl ohromený. Vzpomínám si, když to samé udělal v mých začátcích Buju Banton, který byl už tenkrát mým vzorem.
Sleduješ nějak kauzu Buju Bantona?
Moc ne, není čas. Mám jeho telefonní číslo, ale ještě jsem ho nekontaktoval. Víš, jaká je situace?
Chystá se další stání a slyšela jsem, že má docela dobré šance, uvidíme. Zmiňoval si, že si spolupracoval s producentem Protojeho, šlo o Dona Corleona?
Ano, toho jsem myslel.
Jaká to byla spolupráce?
Často pracuji a produkuji na Jamajce, částečně tam i vlastním jedno studio. Jamajka je země, která je založená na vokálech, a tak jsou velmi tvrdí na vokalisty, nechají tě nahrávat znovu a znovu, dokud nejsou naprosto spokojení.
Poslední album jsi nahrával na Jamajce, v Německu a Francii. Kde jsi odvedl největší kus práce?
Je to o obou světech. Když potřebuji nejlepší vokály, jedu na Jamajku, pro lepší zvuk většinou jdu do sého studia Supow a struny dělám v Anglii. Záleží na tom, kde se já nebo ten druhý zrovna nacházíme. Vždycky s sebou ale vozím přenosné studio.
Nejsi „jenom“ zpěvák, ale máš i další nadání. Letos jsi organizoval akci s názvem Afrostep, kde jsi hrál jako doprovod na svou kytaru vedle ostatních zpěváků, které jsi pozval. Jaké to bylo, stát v pozadí?
Ah, ty o tom víš? No, byla to cesta jak se vrátit zpátky ke kultuře. Jsem tam, kde jsem, jenom díky lidem, kteří mi na mojí cestě pomohli. Vzali mě na podium a dali mi šanci ukázat, co je ve mně. Dnešní hudba je mnohem víc sobecká, než bývala. Musíme udržet pozitivní náladu, jamovat a otevřít pódium novým talentům, jinak tahle kultura zemře. Víš, hudba je dnes o komerci, řídí se rádii, a tím, co chtějí hrát. Samozřejmě musím své písně také umístit, jinak bych neměl možnost dělat akce jako je Afrostep nebo Super Sunday. To jsou věci, ve které věřím a které mě dělají šťastným, a vlastně z nich nemám žádný zisk. Jenom reinvestuji. A hrát na kytaru, společně s Tony Allenem byla pocta, je to jeden z nejlepších bubeníků, legenda. Takže pro mě to bylo vážně fajn, nepotřebuji stát v popředí, já už jsem si svoje dokázal. Na Afrostep jsem vážně hrdý.
Bylo to opravdu pěkné.
Ty jsi to viděla?
Ano, někdo mi poslal link na live stream, a tak jsem měla možnost kousek vidět.
To je super! V Německu je to ojedinělá věc, vzali jsme mainstream umělce, a ti hráli jejich songy v beatu afro, a to do té doby nikdo neudělal.
Plánuješ nějakou další spolupráci s některými z umělců, kteří na Afrostepu vystoupili? Bylo by zajímavé tě vidět třeba ve spojení s hip hopem, s umělci jako je Max Herre nebo Megaloh.
Ha, Max Herre je můj kamarád! Neviděla jsi mě s ním?
Viděla jsem jenom jedno video, zhruba před rokem…
OK, protože jsem na jeho posledním albu, a také na MTV Unplugged Max herre. A Megaloh? Kdysi jsem mu produkoval nějaké věci a dohadujeme se na něčem dalším pro další album.
Už pracuješ na dalším?
Hehe, myslel jsem pro jeho další album.
Aha, a když už jsme u toho, jak to vypadá s tvým dalším albem?
Vlastně na něm pracuji a je téměř dokončené. Bude se jmenovat THE SUPER ALBUM. Není to doslova „best of“, ale budou na něm některé moje „klasiky“, ale v jiném aranžmá, plus live koncert a ještě k tomu přibudou nějaká videa na mém youtube kanále. Taky pracuji na nových písních, chtěl bych album dokončit tak, aby mohlo vyjít v červnu. V příštím roce bych si chtěl vzít čas sám pro sebe, cestovat, získat novou inspiraci, spojit se s přírodou. Kromě toho mám v plánu i speciální letní tour, SUPER tour. Jako když jsem pořádal Super Sundays, jenom teď se to bude odehrávat v bazénech!
A bude to pouze ve Francii a Německu?
Poslouchej, jestli mi najdete bazén tady…
Haha, máme tu spoustu bazénů.
Mám na mysli pořádný, nedělám si legraci, najdi mi nějaký a já do toho půjdu!
Takže to bude podobný koncept jako série koncertů při východu Slunce, které jsi pořádal vloni?
Ano! Chci vytvářet nové zážitky, něco odlišného.
Zmínili jsme, že také produkuješ; děláš produkci také pro Noraa, která s tebou byla na tour v loňském roce?
Ano, produkuji pro ni, pak ještě pro jednu zpěvačku z Anglie, které by mělo album vyjít příští rok, a také jsem produkoval pro první album Selah Sue, určitě ji znáš, a také pro Cody Chesnutta, na což jsem nejvíc pyšný.
Opravdu?
Ano, miluju jeho první album!
Takže jsi musel být nadšený songem s ním na tvém posledním albu…
Ano, je to jeden z nejlepších hlasů naší doby!
http://youtu.be/wS52q9qzMoo
Mluvíš také více jazyky, německy, francouzsky, ale tvé písně jsou anglicky, uvažoval jsi někdy o tom, dělat vlastní věci v němčině nebo francouzštině?
Už jsem dělal, zrovna dnes mi někdo poslal odkaz na video, počkej, ukážu ti to, je to fakt vtipný, umřeš smíchy! Když mi bylo šestnáct, dělal jsem i muzikál a dub poezii, divadelní hru v němčině a dokonce to i vyhrálo cenu za literaturu (Patrice vytáhnul telefon z kapsy a ukázal nám video – a ano, společně jsme se zasmáli)… A tohle je Adé, můj dobrý kámoš (ukazuje na moderátora ve videu).
Není to Bantu?
Ty ho znáš?
Ano, znám ho už z Brothers Keepers, vlastně video „Will we ever know“ je jedním z prvních, kde jsem viděla i tebe.
Ok, když jsem mluvil o lidech, kteří mi pomohli v začátcích, on je jedním z nich. Byli jsme jako rodina – chodil jsem s jeho mladší sestrou, z čehož on ale moc šťastný nebyl, haha. Ale potom jsme taky založili skupinu, která se jmenovala Bantu.
Aha, myslela jsem, že je to jeho jméno.
Vlastně jsem na to jméno přišel já, v knize od Steva Biko, říkali mu Bantu, protože prezentoval lidem, a Bantu znamená lidé. Pak z toho vzniknulo i seskupení a jeho dnešní jméno je Adé Bantu, protože pokračoval dál v odkazu, který jsme vytvořili se skupinou. Taky byl tím, kdo inicioval tenhle muzikál i Brother Keepers. Zrovna předevčírem jsem s ním mluvil. Včera jsem hrál s Nnekou, která byla i součástí jedné mojí tour, a byla taky spojená s Bantu. Adé umí hledat dobré talenty.
Jak vlastně vzniknul koncept Brothers Keepers?
Ve východním Německu zabili chlapa, který se jmenoval Adriano. Byli to maniaci, příznivci pravice, a v podstatě celá černá komunita v hudebním businessu na to reagovala songem Adriano. V té době bylo velmi důležité vyjádřit se tímto způsobem, protože Německo není jako Amerika, tady má každý svou komunitu, ale zároveň existuje velká afro-německá historie. Takže si myslím, že ta píseň byla dobrá pro mladé lidi, kteří se v ní nějakým způsobem mohli najít. Také to bylo varování společnosti, že tak hrozný čin je nepřípustný, nemůžeš zabít někoho na základě toho, že je černý!
Myslím, že tenhle problém v Německu v určité míře přetrvává, pořád můžeme slyšet o „náccích“. Nemyslíš, že by bylo dobré vytvořit něco podobného i dnes?
Budu k tobě upřímný. Přijal jsem účast v Brothers Keepers jenom kvůli Adému. Zeptal se mě „Šel by jsi do toho?“ a já samozřejmě řekl ano, věřím v jeho integritu. Problémem bylo, že někteří lidé v tom projektu měli úplně odlišné představy, a ne se všemi jsem souhlasil. Někteří nebyli uvědomělí a bylo to poprvé, kdy o takovém tématu přemýšleli a přišli s ním do styku. A na druhé straně jsi měla lidi, kteří měli strašné zkušenosti. A potom všechna ta ega, to byla noční můra. Ale máš pravdu, když je to potřeba, je to potřeba!
Dovedu si představit, že to muselo být těžké, mít v jedné místnosti dvacet alfa „samců“…
A „alfa žen“ taky, měli jsme i Keepers sisters! Myslím ale, že problém s pravým křídlem je globální, mohli bychom mít pravici i ve Francii, kde je zrovna konflikt a mohl by to být velký problém. Když by se volby konaly dnes, vyhrála by Marine Le Pen, byla by prezidentkou, a to je dost strašidelné. A všechno jenom proto, že zbytek politické scény to podělal, ne proto, že by ti druzí byli lepší, ale protože pravice si za něčím stojí a lidé přitahuje vedení.
Podobný problém máme i v Česku…
Že, je tu vůbec někdo, komu záleží na něčem jiném než na zisku?
Volíš vlastně ve Francii, nebo Německu?
Měl bych volit v Německu (úsměv). Ale je to frustrující, v podstatě nemáš volbu a měla by si volit aby nezvítězila pravice, což není zrovna ideální situace.
Je to smutné, myslím, že my všichni volíme pro menší…
Zlo, ano… Politika má jeden základní problém. Je zaprodaná. Lidé musí být zodpovědní za svou vlastní konstituci a svá slova. Pokouší se vystavět umělé situace, drama, válku, epidemie, aby mohli vytěžit to svoje.
Jednou z věcí, která média ukazují podle svého obrazu a o které nemáme kompletní pravdivý obraz je ebola. Máš kořeny v Sierra Leone, byl jsi ty, tvá rodina nebo přátelé nějak ovlivněni touto situací?
Musíme být přesní. Předem Afrika se skládá z 54 zemí, z nichž tři jsou zasaženy ebolou – tři malé země. Další tři ji úspěšně přemohli – Nigerie, Senegal a Kongo. Momentálně tohle téma řeším hodně, je to frustrující. Existuje tolik názorů. Jedni říkají, že ty vakcíny, které dávají lidem jsou samotná ebola, že je přivezl Červený kříž. Bylo zabito několik pracovníků Červeného kříže, protože zemřelo deset dětí poté, co dostaly vakcíny a jejich matky se rozzuřily. A na druhé straně máš příběhy, které tvrdí, že vakcíny byly úspěšné. Co na tom nechápu je, proč byly do Sierra Leone a Libérie odeslány další vojenské jednotky, které navíc nejsou nijak lékařsky trénované. V podstatě chtějí nějaké zdroje a vytváří si situaci, ze které je můžou vytěžit. Nezakázali mezinárodní lety, takže se neobávají toho, že by se ebola mohla šířit; ví, že nakažení se není tak snadné. Takže mezi tím vším se snažíme pochopit, co se vlastně děje.
Taky to hodně prožívám i kvůli té kauze Live Aid, iniciované Bobem Geldolfem. Max Herre se mě zeptal, jestli chci být součástí. Víš, všichni z německé scény se zúčastnili, Peter Fox, Gentleman… Takže jsem to nějak nezpochybňoval, účast jsem přijal. Ale potom jsem zjistil, o čem to vlastně je. Momentálně mám rozepsaný otevřený dopis, abych se od toho distancoval. Taky jsem otevřený veškeré kritice. Jestli k tomu máš co říct, vezmu to rád v úvahu. Jednou z podmínek kontraktu bylo také to, že vyberou píseň (pozn. red.: bylo vybráno „Do they know it´s Christmas time“, a přepsáno do němčiny). Většina těch německých muzikantů ani nenapsalo svůj part. Každopádně Bob Geldolf odmítá jakoukoliv kritiku, i od lidí, jako je Adele, která se odmítla zúčastnit. Ti lidé možná jenom chtěli pomoct jinou cestou, bez PR a vánoční odrhovačky…
Opravdu ráda tohle slyším, zrovna dnes jsme se o té kauze bavili…
Prostě s tím nesouhlasím. Jak něco takového může udělat? Místo toho, aby se sám sebe ptal, jak by vše mohl vylepšit? Snažili se ukázat hrozný obrázek Afriky, použili slovo ebola přes celou mapu Afriky. Je to v podstatě rasistické, Afrika je obrovský kontinent a oni se snaží vytvořit stigma…
Přesně tak, první věc, kterou člověk ve videu uvidí, je umírající žena…
Poslouchej, ujišťovali mě, že tu scénu vystřihnou! Ten song byl hotový za 36 hodin – uděláš svůj part, nevíš, co se děje za tebou, vedle… Byl jsem zrovna v Berlíně a tak jsem se tam zastavil. Byl jsem v nahrávací místnosti pět minut, promluvil jsem s pár přáteli a zase jsem jel. Další den to celé bylo zmixované a vyšlo video. Smlouva říkala, že ji musíme podepsat ve znění, v jakém je. Jenom jsem je prosil, aby tam nebyly žádné takové scény. Myslím, že jsem určitě nebyl to největší jméno, které se účastnilo, a všichni měli na starost jiné věci. Když jsem tu scénu viděl, říkal jsem, lidi, tohle není Afrika, kterou se snažím ukázat. Tohle je žena. Má rodiče, děti a rodinu. Chtěla by si ty, chtěl bych já, aby nás ukazovali takhle? Nikdy!
Jak jsem řekl, snažím se napsat dopis, ale v žádném případě nechci poškodit nikoho, kdo se na tom songu objevil. Mysleli to dobře, jenom něco podepsali, aniž by se dostatečně informovali, stejně jako já. Ujišťovali mě, že Oxfam je důvěryhodný partner. A až později jsem zjistil, že měli skandál už vloni! Bob Geldolf je obklopen smrtí v jeho vlastní rodině. Jeho dcera zemřela na předávkování heroinem vedle svého dítěte. A jeho žena také. Nesnažím se ho zdiskreditovat, ale očividně není tím nejlepším, když přijde na pomáhání lidem.
Nedávno jsem mluvil se svým přítelem z Nigérie, Adé, a taky říkal, zvítězili jsme nad tím sami, nepotřebuju tenhle druh podpory! Celý svůj život se snažím ukázat moderní, zajímavou Afriku. Jsem zahanbený celou tou situací.
Je zajímavé sledovat, že se taková věc může stát i zavedenému muzikantovi, jako jsi ty.
Víš, je to taky moje chyba, měl jsem se zajímat víc.
Takže jsi dostal svou lekci.
Ano, a velkou. Ale znovu říkám, jsem otevřený kritice. Je to jako se softwarovými aplikacemi, vytvoříš upgrade, lepší verzi, díky tomu, že ti lidé řeknou, co nefunguje jak má.
Dobrá tedy, zkusme skončit pozitivně, je ještě něco, co chystáš do příštího roku?
Opravdu chci cestoval, sám, chci trošku přírody. Určitě pojedu pár festivalů, ale to je všeJ
Budeš i na Summer Jamu, ročník 2015 by měl být velký?
Třicátý, ano! Vlastně bych to neměl říkat haha, ještě to nebylo zveřejněno. Ale nevadí, klidně to napiš;)
Děkuju za tvůj čas, Patrice, užij si koncert!
I tobě díky!
*Markéta Zelená
