Cheikh Lô ze Senegalu je mezi africkými muzikanty unikát, nikomu se nepodobá. Skládá písně s křehkými a jemnými konturami, jejichž naléhavost stojí hlavně na Cheikhově zpěvu a ornamentech perkusí. Jeho poslední album vyšlo ve stejné době jako M´BEMBA Salifa Keity – a kritika se nebála přiznat, že Cheikh Lô je na stejné úrovni.
Narodil se senegalským rodičům v Burkině Faso, vyrůstal pod vlivem guinejské skupiny Bembeya Jazz, poslouchal Jamese Browna a Otise Reddinga. V 80. letech se v Paříži živil jako studiový bubeník, hrál konžskou rumbu a zaskakoval v kapele Papa Wemby. Jeho inspirace sahají daleko za hranice mateřského kontinentu; zahrnují flamenco, reggae i brazilské rytmy.
Svůj debut NE LA THIASS – který produkoval jeho krajan Youssou N’Dour – vydal Cheikh Lô v roce 1996, a když o tři roky později natočil druhé album BAMBAY GUEEJ, v rozhovoru pro britský časopis fRoots prohlásil: „Afričtí zpěváci se zpravidla drží jednoho stylu. V případě Ali Farky Toureho je to blues z oblasti Songhai, Baama Maal hraje styly ze severního Senegalu, kdežto Cheikh dokáže zahrát cokoli.“
Jeho nahrávky se od vžitých představ o africké hudbě podstatně liší. U Cheikha Lô převládají impresionistické barvy kytar, žesťů a kláves, jeho melodie jakoby hnal dopředu svěží mořský mistral. Navzdory tomu, že k jeho ranným inspiracím patřil americký soul a funk, nesnaží se vás zahltit zvukem.
Své zatím poslední album LAMP FALL natáčel Cheikh v Dakaru, Londýně a v Bahii, což je ta nejvíce africká část Brazílie. Ve skladbě Sénégal-Brésil hostuje 40 bubeníků z karnevalového ansamblu Ile Aiye, s nimiž v poněkud neobvyklé kombinaci hraje africký mluvící buben. Na rozdíl od nové generace senegalských hudebníků se ale Cheikh Lô neztotožňuje s hiphopem, o němž prohlašuje: „To je hudba včerejška, zatímco já hraju hudbu předvčerejška.“
Diskografie:
LAMP FALL
BAMBAY GUEEJ
NE LA THIASS
www.sasamusic.com/a16_cheikh_lo/artist_home.htm
* Jiří Moravčík
