ČlánkyProfily

Burro Banton: Rudebwoy veterán jamajského dancehallu

Burro Banton – nazývaný také Burro nebo Papa Burro, jak se tehdy ještě psával, byl vedle Nicodemuse jedním z nejvýraznějších ze skupiny badman deejays, kteří se v ranných 80. letech chopili mikrofonu. Mrazivě bručivý zvuk jeho hlasu, který je podobný struhadlu, byl jako stvořený pro pistolnické řeči, příběhy z ghetta. Dokonalý dancehall noir, vyjadřující vůni skryté agrese, podobné pocitům, když jste uprostěd ghetta v dancehallu obklopení tlupou drsňáků. Stejně jako Ranking Joe, U-Brown či Brigadier Jerry byl i Burro Banton vzorem živého deejaye, jehož nejlepší vystoupení se táhnou přes nespočet Killamanjaro, Volcano a Stur-Mars mixtapes. Burro je maratoský běžec, kterému proudí texty z pusy mnoho hodin. Dokáže přeskočit v jednom a tom samém verši ze souhlasu s rasty na to, jak likviduje rivala. Burro se dá se srovnat se selectorem, který na povel „MIX ME!“ tahá crossfaderem sem a tam. Byl to deejay pro milovníky textů, který měl bohužel málo šancí bodovat u lidí, kteří nepoznají metaforu ani tehdy, když jí dostanou plnou ranou do břicha.

Štace našeho šampióna ve studiu se přesto dají vyjmenovat celkem rychle. Prvním nahraná písnička byla „Who are the General Now“ z roku 1981. Pocta General Echovi, který krátce předtím přišel o život při policejní přestřelce – Burro jeho styl studoval a jeho sounds Echo Tone Hi Fi a Stereophonic jako nováček všude sledoval. V roce 83 se Burrovi povedlo více velkých zásahu – nejdříve „Nonstop“ a „Tell Me What yuh Want out of Life“ pro Henry „Junjo“ Lawese a poté „Chicken farm“ pro nového favorita mezi místními producenty jménem George Phang. Burrova kariéra nahrávajícího zpěváka přesto nakonec zůstala smutně nenaplněna. Zvládl vydat pouze jediné album BURRO v roce 1983! Z mého pohledu to je klasický deejay set začátku 80. let. Z Burrova pohledu ale velká rána vedle, navíc mizerně podpořená. Burro se ještě dnes pře se svým ex-producentem: „Junjo si mně schoval pro svůj vlastní sound (Volcano), ale Yellowmanovi dal všechny top-riddimy a otevřel mu dveře do celého světa“, vypustí ze sebe na to téma zasmušile.

Po delším exilu v Americe to Burra opět zavolalo do jeho starého revíru, do Grants Pen. Pecka „Hard to Deal with“ dělá čest jeho reputaci. Nepoddal se snahám o přiblížení k „žonglujícím producentům“, jak je odmítavě nazývá, ale omezil se svými vokály jen pro nahrávky lidí, typu autor Street Sweeper riddimu Wycliffe „Steely“ Johnson (na kterém zremixoval písničku „Boom wa dis“ / „Nonstop“) a Bobby Konderse & Massive B, který se mu stal blízkým přítelem a zvládne jej nalákat na skoro každý výběr. První část následujícího rozhovoru se odehrává v přeplněné kavárně na letišti v Berlíně-Teglu, druhá část mezi cestujícími ve frontě před check-in Air France v Paříži, kam se Burro a Bobby Konders zařadili, aby si vyzvedli své palubní lístky pro let do New Yorku… Burro mluví pomalu, důrazně a zní jakoby se mu hodila hrstka Fisherman´s Friends. Jeho deejayská životní dráha se ukazuje, jako exemplární všeříkající sága plná rychle se měnící loajality, clashů a zabíjení soundbwoys. Pasuje to k tomu jeho srovnávání s vojákem, který musel vést boj, pamatovat na mrvé a ctít tradici… Mnohem jasněji než jiní ztělesnil dancehall étosy „Mek a Bread“ a „Murder & Create“. Dal jsem trochu dohromady jejich znění, a aby se tomu lépe rozumělo, dal jsem občasné poznámky a časové i místní údaje do závorek. Zvláště při posledním rozhovoru Burra nechávala paměť hodně ve štychu. Důraz je tu kladen na Burrově roli aktéra soundsystémů a děj se koncentruje hlavně na začátek 80. let, tedy dobu, v které podle mnoha názorů „vládl“ spolu s Josey Walesem Jamajce. Tady ke kus historie dancehallu v šesti kapitolách:

1. BLACK HOOVER / ROOTS UNLIMITED / HOT SIZZLER

„Všechno to začalo roku 1978 v Grants Pen u soundu jménem Black Hoover. O něco později jsem se dal dohromady s Josey Walesem, mým prvním deejay-sparings partnerem. To bylo u Roots Unlimited Hi Fi. Josey začal s deejayingem krátce po mně a udělal si jméno jako vtipálek, který improvizoval texty pro všechny ty holky, který mu přeběhly přes cestu. Tehdy tu věc ale ještě nebral tak vážně… Dva roky jsme byli my dva spolu s Williem a Bustym (sound-operator a selektor z Roots Unlimited) jedna parta. Pak byl Josey postřelen. Schytal šest kulek, když šel po ulici… Útok měl politické důvody, náš sound byl spojený se sympatizanty Labour party, strany pracujících JPL. To se stalo v roce 1980 a tento případ byl součástí jednoho z nejkrvavějších jamajských zúčtování (kvůli říjnovým volbám toho roku). Pár lidí mně varovalo a nahánělo mi strach. Mysleli si, že jsem tím dalším na seznamů lidí k odstranění, když to potáhnu dál s Josey Walesem. Opojil jsem se od Roots Unlimited a šel zpět k Black Hoover. V Grants Pen mi říkali: „Burro, ty jseš za mikrofonem tak dobrej jako Ranking Trevor nebo Ranking Joe…“ To byl kompliment, který mě povzbudil… CAH IN DEM TIMES NOBODY COME BADDER THAN RANKING JOE! On byl tím nejlepším deejayem, kterého jsem kdy viděl. Časem mi došlo, že se u tak malého lokálního soundu jako je Black Hoover neposunu dál, tak jsem se nechal najmout od Hot Sizzler. Jejich sídlo bylo nedaleko v Standpipe (slumy vrchní části města Liguanee). Jeho majitel si mohl dovolit být velkorysý, protože měl dobře placené místo u Stanley Motors a nebyl závislý na příjmech jeho dancehallu. Byl prvním, který mě vzal do klubu Jungle (v Arnett Gardens), abych tam zadeejayoval. Jungle měl pod kontrolou George Phang. Brzy poté jsem už patřil do jeho Bibow Posse (volné seskupení mladých umělců, mezi které patřil i Peter Metro, jeho brácha Squiddley, Dickie Ranking ( který se později přejmenoval na Snagga Puss a v roce 2002 na Mr. Balance J) a zpěváci z Arnett Gardens – Bubbler a Thriller). Bibow… Ten pojem byl tou dobou hype-slang. Když tě tehdá někdo viděl sedět na okraji cesty v Arnett Gardens a zapomněl tvé jméno, tak se ptal „SEE BIBOW DEH?“

2. GEMINI

Bylo to rozhodné slovo George Phanga, které mi dopomohlo k jobu u Gemini. Tehdy bylo Gemini tak velké jako je dnes Stone Love IT AH RUN THE COUNTRY! Provozovali vlastní klub (Gemini klub na Half way tree road), kde se každou středu v noci rozhodovalo, který deejay se dostane k moci. Yellowman, Ringo, Welton Irie, Lone Ranger, ti všichni prorazili právě v Gemini klubu. I mně ten klub pomohl, abych se jednou pro vždy dostal mezi top DJs! Jeden roku jsem k nim patřil. Udělali pro mě víc, než já pro ně, ale na to, jak mocný to byl sound, platili mizerně. Znovu a znovu jsem říkával majiteli Papa Gemmmu: „Šéfe, MI BUSS THE PLACE! Co takhle nějaký bonus?“ To pak dělál, že je hluchý…

3. KILLAMANJARO

Jednoho dne, přesněji řečeno den před Štědrým večerem 24. 12. 1982, jsem se šel podívat do Skatelandu na jeden sound, který jsem předtím znal jen z vyprávění: Killamanjaro. V tom dancehallu nebyla ani noha! Stál jsem opuštěně v ohromné hale, kde se jezdí na kolečkových bruslích, posadil se na postranní dráhu a poslouchal, jak pouštějí jeden dubplate za druhým – „Dubplate playin´ in the Ghetto Tonight“ od Johnny Osbourna, „Papa Jaro have a dub line“… Nezněli jako regulérní disco typu Gemini, kde se vedle reggae pouštěla i zahraniční muzika. Byl to raggamuffin sound, ten druh soundu, pro který jsem chtěl dělat! Jejich rezident DJ byl Jim Kelly (starší brácha Juniora Kellyho). U typa jménem Ted jsem se informoval, kdo je majitelem soundu a on ukázal na Mr. Harpera, toho chlapa, co byl v Downtownu zaměstnán u banky Nova Scotia. Představil jsem se mu a požádal o práci. Mr. Harper na to odpověděl: „Moc rád bych tě zaměstnal, ale jen, když tě akceptuje Jim Kelly.“ To bylo k zbláznění! Já a Kelly jsme spolu dřív byli u Roots Unlimited. On nebyl rezident, protože to měl ze Spanish townu, kde bydlel, do Waltham parku (základny, kde operovali Roots Unlimited) hodně daleko a taki jen přicházel a odcházel. Tak jsem k němu přišel a povídám: „KELLY, DAT SOUND BAD, YUH KNOW? Sem patřím!“ Více slov nebylo zapotřebí. Na můj první dance pro Killamanjaro jsem sebou vzal i Petera Metra. Byli jsme kamarádi – staré Arnett Gardens connections nás daly dohromady – a spolu jsme deejayovali od 9 večer do půlnoci. Pak jsme se vypařili. On musel dál k Metro Media, já k Gemini. Den na to mi Mr. Harper dal 200$ za tři hodiny práce – u Gemini jsem taky dostával 200 dolar; ale týdně! To byl můj pevný pla a kolikrát jsem Papa Gemmiho prosil o přidání… Kostky byly vrženy, CAH THIS T´ING (deejaying) IS ALL ABOUT YUH WAA´N SUPP´N! Po nějaké době jsem začal přetahovat publikum od Gemini k Jaro, protože s náma se stal sound Mr. Harpera mocným. Dirty Harry a Oh Lord se starali o warm up a po nich jsme přicházeli my s Kellym. Abychom se ukázali i mezinárodně, přiletěl občas i Lone Ranger (který tehdy už žil v New Yorku). KILLAMANJARO IS THE T´ING NOW. WE MUSH UP JAMAICA!

Co se naší reputace jako badman soundu týče… Mělo to hodně co dočinění s tím, že jsem byl první gun deejay! Ještě před Nicodemusem jsem přišel s lyrics jako „Badman takeover“ a „Gunman connection“. Komentoval jsem jen původně to, co jsem viděl ve své komunitě Grants Pen, ghetta nahoře na okraji Constant spring road, kde se to dodnes třese erupcema násilí (poslědně v říjnu 2001 po zastřelení Andrew Phanga). Zhroutil se mi svět, když byl Jim Kelly zavražděn ve Spanish townu v roce 1983. Bylo to pro mě, jako kdybych ztratil bratra a měl jsem z toho noční můry… Pokaždé, když jsem šel do práce, viděl jsem, že tam už není. Byla to nejstrašnější část mého života.

4. VOLCANO

Přibližně ve stejné době začínal Junjo Lawes se svým vlastním soundem Volcano. Té noci, kdy měli první vystoupení před Kingston Industrial Works ve Spanish townu, měli s sebou Yelowmana, Toyana, Little Johna a Luie Lepke. Všichni tam byli, protože každý chtěl vidět, jestli si ten sound udrží ten hype. To ohromné množství lidí, které se tam nacházelo, ale jen zíralo apaticky před sebe. Vypadalo to, že se nikdo nehýbe. Pak mi někdo dal do ruky mikrofon… Nechtěl jsem ten sound „převzít“, tak jsem dal jen tři pecky. A potom? Pozdravy střelbou, bušení na ploty kolem slumů, prostě rachot…MI JUST NICE UP THE SCENE!

Další den jsem dostal zprávu, že mně Junjo vyžadujje“ vidět. Říkám „vyžaduje“, protože Junjo měl tenkrát dancehall business totálně pod kontrolou díky svým produkcím. Šel jsem teda k němu a on mi povídá: „Burro, žádné dlouhé diskuze, YUH HAFFI DEEJAY THE SOUND!“ Pak mi vystavil šek na 32 000 jamajských dolarů (v té době přibližně 6 000$) – jen aby mě přemluvil k přestupu k Volcano! To bylo poprvé v životě, co jsem viděl tolik peněz. Vůbec jsem si nechtěl nechat proplatit ten šek, chtěl jsem, aby se mi „rozpustil“ v kapse… když jsem ho pak přeci jen do banky donesl, zdráhali se mi ho připsat na konto. Mysleli si, že jsem ho ukradl, protože ten šek byl úplně špinavý… nechal jsem ho projít mnoha rukama, jednoduše proto, že jsem chtěl demonstrovat, jaká je moje cena na trhu. Junjo mi pak musel vystavit nový a dal i instrukce Stevemu a Belovi, kteří měli pod kontrolou jeho sound: „Je to jedno, kde hrajete, kolik vyděláte a koho ještě budete muset zaplatit – postarejte se o to, aby Burro nikdy neodešel s prázdnou! Od dněšního dne je rezidentem. Ne já, ale publikum mu dalo tenhle job!“ Spolu s Toyanem, Little Johnem, Billy Boyo, Luie Lepkem a Lee Van Cliffem jsem byl součástí Junjo´s teamu. Když jsme hráli poprvé na venkově – už si nevzpomínám na to místo – pozval promotér jako speciálního hosta i Josey Walese… THE BADDEST DEEJAY IINA THE WORLD! Každý věděl, že bude clash. Řekl jsem mu: „Já tě zaučil, Josey. Nezapomeň na to!“ Táhlo se to sem a tam – tři hodiny. On nebo já, to bylo tou jedinou otázkou, která zajímala publikum. Tu noc se žádný jiný deejay nedostal do blízkosti mikrofonu! Joseymu došel dech jako prvnímu. Všichni pak říkali: „Burro vyhrál!“ Náš dobrý vztah tím ale nijak neutrpěl… Pár měsíců na to opustil Josey Stur-Gav (U-Roy´s sound) a připojil se taky k Volcano.

5. JARO…AGAIN!

Volcano se během krátké doby stal top sound na Jamajce. Vznikaly ale osobní konflikty a přiostřovaly se. Byla tu skupina, která tvrdila, že Josey Wales je nejlepší deejay na Jamajce, druhá naopak tvrdila to samé zase o mně. Oba dva jsme chtěli dokázat, že jsme tím No. 1! Charlie Chaplin dělal problémy… Časem mi došlo, že si to chce se mnou clashnout, i když byl součástí party Volcano. Jednoho dne (v červenci ´84, abychom byli přesnější!) došlo k velkému clashi Volcano VS Killamanjaro. Místem konání bylo 121 Maxfield Avenue (jeden dancehall v horní části Maxfield Avenue blízko policejní stanice, kam jsem sám (autor článku) taky dřív zašel, mimo jiné proto, že tam měl nějakou dobu rezidentní lokalitu Jah Love sound. Dorazil jsem tam pozdě a ještě než jsem došel k bráně, slyším Joseyho, Charlieho a jejich sparring partnery… AN´ DEM A BUSS LYRICS ABOUT MI! Volcano byl MŮJ sound… ale ti dva nezněli, jako kdyby chtěli nastoupit proti Killamanjaro – zněli, jako kdyby ten clash byl proti mně a publikum šílelo! V tom momentu jsem si řekl: OK, dnes v noci se Jamajka doví, kdo je tím nejlepším deejayem! V té době bylo při clashi pravidlem, že každý sound hrál po dobu jedné hodiny. Když byla Volcano´s hodina pryč, nechal jsem si podat mikrofon… a přeběhl jsem ke Killamanjaro! Supercat (který spolu s Early B zaplňoval tu mezeru, kterou tam zanechal odchod Burra a úmrtí Jimma Kellyho) nevěřil svým očím! Ale abych pravdu řekl, první hodinu jsem neviděl žádnou posund. Potom ale přišlo na řadu zase Volcano, ale pak… Vybavuji si, jako kdyby to bylo včera: Jaro hrálo dubplate od Al Campbella „Long time Jaro a wait pon yuh, long time Jaro sent come call yuh“ a to nejlepší na tom bylo, že to měli vylisované na mém oblíbeném riddimu „Answer“. V té době jsem zkoušel nový vokály „NA-NA-NA-NINE, NA-NA-NA-NINE…“ – a měl jsem právě čerstvě hotový set textů, v kterých jsem zmiňoval jmenovitě Joseyho i Charlieho . Do té doby to vlastně nebyl můj styl, já jsem lyrickej deejay, čímž chci říct: nepoužiju tvé jméno, aby vytvořilo mé texty. To bylo poprvé, co jsem něco takového udělal. Řekl jsem: „A DANCE DEM A KEEP OVER WASHINGTON, DEM SENT FI JOSEY WALES AN´ HIM FRIEND PRINCIPAL (Charlie Chaplin), BUT ALL DEM A CHAT COULDN´T CORK DI SESSION…“ A najednou: BLAM! BLAM! BLAM! střelba zleva, zprava, prostě všude!

Supercat mi vytrhl mikrofon z ruky a zařval: „CHARLIE CHAPLIN A DREAD AN´ STILL HIM EAT MEAT. BURRO CATCH HIM WITH A POUND OF PORK INNA BROWN PAPER AN´ TELL HIM ´BOUT CHEESEBURGER!“ A ještě víc střelby! Té noci si Supercat udělal jméno… Pak se to ale zvrhlo – Josey Wales byl maximálně rozčílenej, chtěl ten duel ukončit „fyzicky“ a vytahoval dlouhej nůž! Supercat měl najednou v ruce cepín… Naštěstí mezi ně hned skočil Cornwall „Bigga“ Ford, jeden z nejznámějších jamajských super policajtů, který byl přítomný na většíně dancehallů, a ty bojující kohouty od sebe oddělil. Řekl: „Josey, přijmi dnes v noci svou porážku, YUH CAN´T DO DEM DEEJAYS HERE NUTTN´!“ Nikdy v životě jsem nebyl tak hrdý, byla to největší chvíle mé kariéry!

Poslechni si ale, co bylo dál… Opustil jsem ten dancehall jako poslední. Počkal jsem, až si Jaro spakuje svůj sound. Tenkrát se ještě celé vybavení vešlo do VW-busu Mr. Harpera, bassové repráky s dvojitou 18´ membránou, prostě všechno… Mával jsem mu dokonce, i když už vyjížděl na ulici, lidi na mně koukali, gratulovali mi a slunce už dávno vyšlo… Byl jsem moc vzrušený a pyšný, než abych šel domů. Tak jsem se vydal do Skatelandu, protože jsem věděl, že se tam večírky táhli často až do dopoledních hodin. Stál jsem jednoduše před vchodem, čekal na lidi co vycházeli…I…I…I FEEL SO GOOD! (Burro se zakoktává, hustě kašle, rozplývá se vzrušením a Bobby Konders, který se k nám mezitím připojil, se rozčiluje, jako kdyby do něj uhodil hrom: „Sakra, Burro, to jsi mi nikdy nevyprávěl!“. Jak na tuto ránu reagoval Junjo? (Burro s potěšením opakuje mou otázku a ztlumí hlas, že div nešeptá, když odpovídá). Nerad to říkám, ale: IT WAS THE KILLING OF VOLCANO! Ten sound už na Jamajce nikdy víc neoperoval. Volcano byl jediným sound systémem, který to po prohraném clashi opravdu vzdal. Ostatní soundy po těžkých porážkách znovu nastoupily. Ne tak Volcano. Já jsem ten sound vybudoval… a já jsem ho i ZNIČIL.

6. STUR-MARS

Přidal jsem se pak zpátky k Jaro´s. Do té doby, než se Nicodemus vrátil na Jamajku v roce 85, už 4 roky předtím emigroval do Ameriky. Jednoho dne mě kontaktoval a povídá: „Burro, brzy se objeví na Jamajce jeden počítačovej sound z ciziny – Stur-Mars (zpočátku to často psali jako Stereo Mass). Majitel je ohromně bohatej Kenneth Black (známější jako Skengdon nebo Skengman), politický aktivista, obchodující milionář a dancehall impressario… Chtěl mít v setu jen ty nejlepší deejays – lidi jako ty a já, Supercata a General Treese… selectorem tam je Danny Dread, což dřív byla pravá ruka Junja u Volcano). Když říkám „počítačovej sound“, mám tím na mysli, že ta technologie, kterou Stur-Mars používali, byla nejlepší na Jamajce. Přepravili si ty nejnovější tranzistory z Miami a měli zvukový efekty, jaké jsme do té doby ještě neslyšeli… Byl to Demus, který mě zatáhl do Mandeville na jednu z prvních akcí Stur-Mars. Deejayoval jsem půl hodiny a pak jsem předal mikrofon pár novějším mladíkům, jako Cutty Ranking a Ricky Tuffy. Zatímco jsem jednoho z nich pozoroval, přistoupil ke mně ve tmě nějaký muž, dal mi do ruky svazek srolovaných bankovek a řekl: „Tvoje dnešní gáže, doufám, že jsi s tím spokojený.“ Vytrousil jsem se z davu a začal jsem počítat… Bylo tam 57 padesáti-dolarovek, americkejch padesáti-dolarovek! A ten typ se mě ptal, jestli jsem s tím spokojený???

Jen jsem ještě řekl Demusovi: „MI WAAN´ LEAVE YUH! Musím zpět na svůj yard, musím o svym štěstí vyprávět celýmu světu!“ Po příjezdu do Kingstonu jsem vletěl ke své přítelkyni, vytáhnul z toho svazku tři bankovky a dal jí instrukce: „Dej do pořádku dům! Dej se do pucu! Kup něco k jídlu!“ Pak jsem se řítíl dál do Seaview Gardens, kde tenkrát žil Supercat se svou gyal. Jmenovala se Sharon a my jí říkali Sharon Boops, ano jistě.. SHE IS THE BOOPS! (což znamená, že ta lady zaopatřovala Supercata, ne obráceně! Sharon taky inspirovala jeho obrovský hit rok na to). Cat ještě spal, tak jsem ho vytáhl z postele. Nebyl moc dobře naladěný, bručel jen: „Eeh Burro, Mr. Harper vře zlostí, protože jsem se včera opět neobjevil v práci, CHA…“ Ještě během toho, co lamentoval, jsem vyprázdníl kapsy a ukázal mu, co jsem vykasíroval za svou práci v Mandeville. Pak jsem oddělil zase tři bankovky, položíl je na stůl a řekl: „To je tvůj podíl. Cate, ten chlap (Skengdon) tě chce!“ Koncem roku 85 jsme byli oba rezidentní deejays u Stur-Mars. Do té doby, než mě vzal Supercat a Nicodemus sebou do Ameriky…

Burro si právem myslí, že byl podveden o ten velký úspěch, což mimo jiné odvozuje od toho, že dancehall sessions byly za jeho „velké“ doby navštěvovány jen jedním typem lidí. Říká: „JUST ONE SET AH PEOPLE COME A DANCE“. Tím má na mysli vězně ghetta. Když se ho ještě bezprostředně po poslední výzvě o nastoupení na palubu ptám, zda lituje toho, že v roce 87 emigroval do Ameriky – kde žil skoro 10 let – dává si na čas než odpoví a nakonec se pokouší bezbarvým hlasem vysvětlit něco, co ještě sám pořádně nezpracoval. „Opustit Jamajku byla chyba. Mohl jsem být tím mužem… Ale tenkrát jsem ještě nebral deejaying jako opravdové povolání. Byla to RUDE BWOY záležitost, tak jsme to tenkrát viděli v Grants Pen. Lidi jako já jsou bez výběru zastřelení policií nebo od pouličních střelců. Stát se deejayem bylo jediné, co jsem mohl udělat, abych zůstal naživu… Když jsem byl v Americe, dlouho, dlouho poté, jsem se začal proklínat, co jsem mohl udělat za kariéru. Možná, že jsem tenkrát prostě nechápal…“ Burro se zadrhne uprostřed věty, zatřese hlavou, zamhouří oči až jsou z nich jen bílé štěrbiny, nechá klesnout svou tašku na zem a stojí jako solný sloup před odbavovací přepážkou, až pak tiše opět promluví: „Mohl jsem tušit, že tenhle celý DJs business bude jednoho dne tak šíleně velký?“ Když mu na závěr dávám jeho jediné album k podpisu, nemůže odtrhnout oči od obalu, na kterém je zachycený v sedě na motorce. „Na to focení jsem si půjčil Toyanovu Hondu“, řekl, když znovu zvedl oči. Zasmušení zmizelo z jeho hlasu a záblesk úsměvu mu rozehrál kolem pusy. „Ranking Toyan – holky ho milovaly! U Volcano byl většinou na řadě hned po mně, poté když jsem ten dance rozjel. MI CORK THE SESSION AN´ HIM NICE UP THE PLACE AFTER(WARDS)… I jeho život byl zkrácený kulkou nějakého střelce nechť odpočívá v pokoji…“ (stejně skončili i Henry „Junjo“ Lawes, King Tubby, Tenor Saw, Peter Tosh, Prince Far I, Nitty Gritty, Hugh Mundell a mnoho dalších / pozn. korektora). Bobby Konders je tím, který teď do Burra šťouchnul loktem a vrátil jej do přítomnosti, vzal jej za ruku a postrčil před sebe směrem ke kontrole dokladů. „Uvidíme se na Jamajce, vojáku!“

Diskografie:

1985 BANTON (Junjo)
1995 DA ORIGINAL BANTON (Massive B)

Bobby Konders prý chystá nové albu Burro Bantona, které bude teprve třetím za jeho celou 25 letou kariéru! Od roku 2000 ale vydal už pěknou řádku 7´ singlů (většinou u u Massive B).

původní text: Ulli Gueldner (2003)
Překlad z německého časopisu Riddim 04/03: Makka

links:
www.burrobanton.com
www.massiveb.com
Henry „Junjo“ Lawes

Back to top button