Rozhovory

Buju Banton: Rozhovor z Žizníkova

Buju Banton v Žizníkově bylo něco jako sen, který se podařilo uskutečnit díky turné k jeho novému albu RASTA GOT SOUL. 12. Září startuje jeho americká část, na které jej čeká přes 30 koncertů. Pár z nich ale bylo opět zrušeno díky lobby orchránců homosexuálů. Ti Bantona odsuzují za song, který napsal, když mu bylo 15 let a v kterém kritizoval tehdy známý případ znásilnění. Žel to byl příliš velký hit a díky němu mnozí přehlížejí jeho další tvorbu (více @ outtaroad.com) / Tady je původní rozhovor, který vzniknul po koncertu na desátém ročíku festivalu Reggae Ethnic Session..

Tvé poslední album RASTA GOT SOUL je více spiritualní nežli Tvoje předchozí deska. Je pro to nějaký zvlaštní důvod?
Ano, je to tak, jak říkáš. Nová deska je spiritualní, protože je potřeba dodat lidem tohoto světa nějakou energii. Predešlá deska byla více dancehallová, protože mám dvě skupiny fanoušků, které musím uspokojit. Jedna má ráda především dancehall a ta druhá především reggae. Mé dancehallové posluchače potěšilo album TOO BAD a já upřímně doufám, že mé reggae fanoušky potěší album RASTA GOT SOUL.

Mně osobně se líbila velmi. Proč si chtěl přijet do České republiky? Proč si chtěl hrát právě tady?
O tomto místě jsem dosud slyšel jenom v televizi, sledoval jsem váš boj za suverinitu v 90. letech, když jsem dorůstal v mladého muže. Můj sen je dostat se hlouběji do této země. Skrze svoji hudbu. Více představit reggae. Ale jsem tady poprvé, tak jsem chtěl ukázat i trochu dancehallu. Mým přáním je vidět svět a přinést mu svoje poselství…

Jak se ti hraje v Evropě?
Hraní v Evropě je výborné. Lidé oceňují hudbu. Lidé oceňují mou hudbu na celém světě, ale tady v Evropě to prostě miluju. Nejsem tady často, vetšinou hraji na východním pobřeží a podobných místech. Oni se mě a mou hudbu snaží držet mimo Evropu, takže si musím složitě razit cestu a tak vždycky, když mám možnost přijet do Evropy, je to velmi vítaná možnost.

Reggae se hodně často dotýká rasových otázek. Co myslíš, že na něm přitahuje bílé, zejména Evropany?
Neřekl bych, že je to o rase. Je to o tom, že lidé, kteří o něco v životě bojují, mají co říci. Je to tak jednoduché. Když o nic nebojuješ, tak nemáš co říci. Pokud ano, máš toho spoustu co říci. O způsobech, kterými bojuješ, o zásadách, za které bojuješ. Ale všichni se vyvýjíme. Má hudba nepřichází jen s jedním úhlem pohledu. Také nemám zkušenosti se vším. Ale viděl jsem měnící se svět, umírat velké vůdce, vůdce otáčející se zády ke svým vlastním lidem. V Bagdádu umírá 25 lidí každý den a to je tichá genocida. Tohle rozdělení moci vidí dnes mé oči.

 

Čím se podle tebe tvé poselství liší podle toho, jestli ho slyší Evropané anebo Jamajčané?
Mé poselství… Mé poselství vychází z mé duše a z mého srdce. Nevím, jak dávat 25 ani 50%. Nikdy jsem nebyl zvyklý dávat 75%. Ale určitě vím, jak dávat 110%. A ode dne, kdy jsem vzal do ruky mikrofon, je to to, co dávám lidem. Je dost lidí, kteří se mnou chtějí sdílet moje duševní výšiny, kterých dosahuji na pódiu, a vracet mi moji radost. A já je tak mohu přivítat ve svém světě. Nebo na své planetě…

Úžasné! Díky!


* Misha Baker

Nepřehlédněte
Close
Back to top button