Arrested Development: Rozhovor se Speechem
Co inspirovalo Arrested Development k vydání nového alba?
Toto album je ve skutečnosti první nahrávkou AD po dlouhé době, která vyšla celosvětově. Víš, předposlední, dva roky staré album Among The Trees vyšlo pouze v Evropě, Asii a Austrálii. Amerika neměla možnost ho slyšet a my jsme věděli, že většina našich fanoušků ve Spojených státech ani netuší, že jsme od devadesátých let něco vydali. Je to tedy cosi jako comeback. Jedná se o oficiální desku vydanou na celém světě, což je skvělé. Proto jsme ji nazvali Since The Last Time a snažili se, aby se lidé při jejím poslechu cítili dobře.
Jak se ti spolupracovalo v rámci kapely?
Byli úžasní, myslím kapelu. V posledních pěti letech jsme všichni hodně „vyrostli“ díky tomu, že jsme se museli znovu naučit navzájem spolupracovat. Když jsme poprvé vešli do studia, byli jsme všichni trochu nervózní, protože jsme si nebyli jisti reakcí těch ostatních. Ale jakmile jsme se zaposlouchali do beatů, velmi rychle jsme se vpravili do jakési muzikantské rutiny. Měl jsem z toho úžasný pocit vzájemné harmonie, opravdu nádherné harmonie.
Jak dlouho trvala práce na novém albu?
Dva roky, v podstatě jsme ho nahráli… , víš, udělali jsme ho vskutku velmi zvláštním způsobem, protože producent Sam Hollander žije v New Yorku, jak je jistě známo. Posílal mi jednotlivé tracky do Atlanty a já jsem na ně napsal svůj text, stejně tak One Love, další, kdo v kapele dělá rýmy, na ně napsal své texty a pak jsme vše poslali zpátky Samovi, který přidal ještě trochu muziky. Znovu mi ho poslal zpět, tentokrát jsem k němu přidal trochu muziky já, někdy jsem track trochu prostříhal a pak k němu začal zbytek kapely přidávat basové linky a kytaru a nahrazovat samply živými nástroji a tak nějak se to nabalovalo, zvláště když jsme to pak vzali do studia. Když jsme byli na turné, měli jsme sebou laptopy a Pro Tools a veškeré další přenosné vybavení, abychom mohli nahrávat i během turné. Takže někdy jsme se pustili do nahrávání, sotva jsme slezli z pódia. Tato deska jsou dva roky strávené na cestách kolem světa, stovky emailů se zvukovým souborem v příloze a taky spousta technologie. Spousta, jak bych to řekl, virtuálního nahrávání.
Co se změnilo od vydání předchozího alba?
Myslím, že jsme se v průběhu let hodně změnili. Myslím, že během práce na každé desce jsme se snažili zlepšit se jako kapela. A myslím, že se to podařilo, myslím, že s každou další vydanou deskou jsme schopni napsat lepší písně. Taky si myslím, že na tomto albu byl dán prostor i dalším členům kapely, například Eshe je na prvním singlu Down & Dirty (Clap Your Hands), kde zpívá sólo, ačkoliv je většinou v roli naší tanečnice. Zpívá taky ve skladbě Heaven. One Love v mnoha skladbách na desce rýmuje a já jako hlavní zpěvák tam taky mám samozřejmě celou řadu vokálů. Myslím, že tato deska je rozšířením našeho záběru, protože je to první album v historii kapely, které obsahuje i písničky na párty. Jsou na něm dobré oldschoolové párty pecky, protože Eshe, naše tanečnice, miluje písničky, které člověka roztančí, které neobsahují hluboké poselství nebo něco podobně vážného. Vždy chtěla, aby kapela něco takového natočila. Ten nápad mě nijak zvlášť nenadchnul a dlouho jsem odolával, ovšem tentokrát nás přesvědčila, takže jsme udělali dvě písničky jen pro zábavu – Down & Dirty a I Got The Feeling. Jsou zábavné, takové letní písničky určené jen k tanci. Eshe miluje tanec. Nemůžu se dočkat, až je předvedeme živě, protože Eshe má na tyto písničky vymyšlených pár pěkných tanečků. Myslím, že lidé si ty písničky pořádně užijí. V jistém smyslu to bude naše premiéra.
Nakolik osobní jsou tvé texty?
Písně… texty jsou pro mě velmi osobní, protože se věnují právům pro ghetto, právům pro lidi v ghettu. Pravdou je, že když se dívám na lidi v ghettu, soucítím s jejich situací, protože vím, v jaké pasti se nacházejí. Nízké sebevědomí, nízký příjem, bída, bludný kruh opravdu smutných situací a podobně. Mám slabost pro lidi z ghetta a jejich práva, takže to hodně prožívám. Zvláště písně jako je It’s Time. Hovoří o tom, že nastal čas překonat ignoranci a hloupost a… zkrátka celkově změnit způsob, jakým jsme žili zvláště v rámci černé komunity. Písně jako Inner City jsou pravdivou výpovědí, protože hovoří o životě uprostřed města, tak jak ho vnímám – a uprostřed města trávím většinu svého času – jak vidím to, co vidím. Tyto písně jsou určené lidem v ghettu a já je – řekl bych – myslím smrtelně vážně.
Které kapely a kteří umělci tě ovlivnili?
Pravda je, že miluji spoustu muziky. Tedy, abych byl konkrétní, miluji brazilskou hudbu, samozřejmě, že miluji hip-hop, miluji starý soul a rhythm and blues… a taky spoustu kapel, které mě v minulosti hodně ovlivnily. Víš, například takový Jerry Butler, Earth Wind & Fire nebo Sly And The Family Stone nás ovlivňují neustále. Sami sebe vidíme jako kapelu Sly And The Family Stone současnosti. Velký vliv na mne měli i Joni Mitchell, Charles Mingus a další jazzoví umělci. Řekl bych, že nejvíce mě ovlivňuje hudba, která otevírá mou mysl. Každý člen kapely má však vlastní, jedinečný vkus. Eshe je blázen do gospelu a podobně. Rasa zase zbožňuje reggae a věci blízké reggae, takže v této kapele je, co se hudebního vkusu týče, každý pes jiná ves. A protože má každý z nás opravdu jiný hudební vkus, když se zaposloucháš do desky, uslyšíš, že hudba na ní se ubírá mnoha různými směry, což je dle mého důsledek toho, jací jsme jako kapela.
Jaký příběh se váže k písni Down And Dirty?
Down and Dirty je jedna z těch písní, které mi připomenou mé dětství. Když jsem byl malý, táta měl noční klub, kde jsem tančíval na písničky z Motownu a od The Spinners a tato píseň mi to připomíná. Je to taneční píseň asociující ve mně obrázek bavících se lidí. Víš, když dnes jdete na párty, lidé už zdaleka netančí tolik jako dříve. Lidé mají ve zvyku akorát kývat hlavou do rytmu hip-hopu a tato píseň sice je hip-hopová, je však určena tanečníkům. Tolik k Down & Dirty. Ty nízko posazené vokály zpívá Eshe a je to žhavá pecka… pořádně žhavá pecka.
Řekni nám více o skladbě Miracles…
Skladba Miracles je pro mne jako hymna. Je hymnou celé desky, protože hovoří o zázracích v mnoha smyslech, o zázraku, že se AD podařilo dostat zpět do hlavního proudu hip-hopu a hudby obecně. Věřili jsme, že se to podaří, že se nám v této době pozlátka, zlatých zubů a tlustých zlatých řetězů podaří návrat, že budeme moci dělat hudbu, jejíž součástí je uvědomění a poselství. Věřili jsme, že to dokážeme. Víš, ta píseň je též o lidech v ghettu, kterým se většinou líbí jednoduchá hudba. Myslím tím jednoduché melodie, jednoduché koncepty, zkrátka taková přihlouplejší muzika. A my jsme chtěli říct: „Nemusíme dělat přihlouplé písničky, vy jste přeci chytřejší a máte navíc.“ Děláme tedy hudbu pro lidi, která je inteligentní, ale taky se na ní dá tančit a která může stát na počátku nějakého zázraku… Myslím, že tato píseň je hymnou pro všechny ty lidičky..
Která z písní na novém albu je vaše nejoblíbenější?
Jednou z mých nejoblíbenějších je skladba Stand. Název jsem si vypůjčil od písně kapely Sly And The Family Stone. Líbí se mi nálada té písně, je plná a jemná zároveň. Víš, je to hodně pohodová písnička a hodí se na léto, kromě toho se mi líbí i její poselství. Je o lidech bojujících za to, v co věří. V této době není lehké za něco bojovat, protože celá popkultura člověka přesvědčuje, že by měl setrvat na místě a být šťasten tam, kde je, místo aby bojoval za cokoliv, v co věří. Myslím, že tato píseň je inspirací pro lidi, kteří ve svém životě chtějí udělat nějaký krok a postavit se za něco. Myslím, že je to dobrá píseň a je ze všech písní na desce mou nejoblíbenější. Líbí se mi ze všech nejvíc.
Jaké byly tvé první pocity, poté co jsi slyšel konečnou verzi alba?
Víš, já jsem v tom příliš zainteresován, jsem příliš blízko. Chci říct, že jsem z ní samozřejmě měl dobrý pocit, ale je to taky první deska, kdy jsem veškerou kontrolu nechal na managementu a Samovi, který je jedním z producentům, hlavním producentem tohoto alba. Můj přístup byl: „Děcka, dělejte, co myslíte, že bude nejlepší“. Každou píseň, kterou jsme nahráli, jsme nejprve poslali Samovi a mému managerovi. Chtěli jsme nejprve zjistit, co si o ní myslí a když se jim líbila, použili jsme ji. Když ne, nechali jsme jí být. Pro mne to bylo mnohdy těžké, protože některé z těch písní se mi opravdu líbily, ale chtěl jsem se vzdát kontroly nad touto deskou, protože mi záleželo na tom, aby kapela rostla a opustila zajeté koleje. Doposud jsem vývoj desky řídil já a toužil jsem to nechat žít vlastním životem, bez mého zasahování. Chtěl jsem vědět, čeho jsme schopni, když vize desky vznikne v hlavě někoho jiného. Když bylo vše hotové, byl jsem velmi potěšen. Měl jsem pocit, že jsme se rozhodli správně. Víš, myslím, že je to vskutku skvělá deska. Myslím, že je to naše nejlepší deska za dlouhou dobu.
Co můžeme očekávat od nadcházejícího turné?
Je to vlastně poprvé, co měníme svůj program a na toto nové turné chceme udělat zcela nový program. Chceme představit materiál z nové desky, ale předvedeme samozřejmě i starou klasiku, věci ze starších alb. Hlavně se ale zaměříme na věci z desky SINCE THE LAST TIME, na což se velmi těšíme. Chceme naše publikum přivést zpět do přítomnosti. Myslím, že to bude vzrušující turné.
Nakolik důležité je pro vás živé hraní?
Pro kapelu je zcela zásadní, o živém hraní jsme. Živé koncerty jsou tou nejúžasnější věcí. Až na živém koncertu můžete skutečně pocítit, kdo jsme. Snažíme se, aby se naše nahrávky co nejvíce přiblížily živému hraní a s každou další deskou se snažíme zlepšit. Co nejvíce se přiblížit živému koncertování.
Jak udržujete kontakt se svými fanoušky?
Abych byl upřímný, jsme lidé orientovaní na prostředí ulice, pohybujeme se stále po těch samých místech, co dřív. Nemáme životní styl celebrit. Hodně sice cestujeme, ale dokonce i na cestách máme ve zvyku stýkat se a bavit s těmi samými lidmi, co kdysi a podobně. Tímto způsobem tedy zůstáváme v docela úzkém kontaktu s našimi fanoušky. A nezapomínejme na Internet. Máme pořádně velké stránky, které jsou docela přecpány módou a stylem. Víš, máme stránky věnované módě, stránky věnované vizuálnímu umění. Dozvíš se na nich, samozřejmě, i data našich koncertů a podobné informace. Fanoušci nám pořád píšou, a tak máme zpětnou vazbu, víme, co poslouchají kromě naší hudby. Co se jim líbí na našich nahrávkách. Na našich stránkách je velký diskusní panel, na kterém se diskutuje o řadě různých otázek. Lidé mají možnost zjistit, o čem a jak přemýšlíme a mohou na to reagovat, což považuji za dobré. Myslím, že způsob, jakým udržujeme kontakt s našimi posluchači, je dobrý. Fanoušci mají pocit, že jsme otevření a že nás mohou oslovit, protože nám mohou kdykoliv napsat, a že se pravděpodobně dočkají odpovědi. To je skvělé..
Myslíš si, že se kvalita hiphopové produkce zhoršila oproti situaci před deseti lety?
Ó ano, s tím naprosto souhlasím. Když jsem jako kluk poslouchal hip hop, miloval jsem několik velmi jednoduchých písniček. Nebyly nijak hluboké. Nebyly určené pro intelektuály, nic takového. Jako děcko jsem je miloval, ovšem rozdíl mezi dneškem a tou dobou je, že dnes je jednoduchoučkých věcí nad hlavu, je toho příliš mnoho. Odlišné věci nejsou zdaleka tolik prezentovány veřejnosti. A tak z rádia celý den posloucháte akorát hudbu pro malý děti. Zvedá se mi z toho žaludek. Říkám si, existuje přeci tolik skvělého hip-hopu a i proto věřím, že by píseň Miracles mohla lecos změnit, naznačit směr, dát impulz k zájmu o hip hop hlubšího obsahu. Víš, co tím myslím? Nevím, ale myslím si, že k tomu dojde.
Kdo vymyslel název alba?
K tomuto názvu jsme došli po dlouhém přemýšlení, víš, pravdou je, že jsme pro tuto desku měli vymyšlenou partu názvů a ještě více konceptů, a tak jsme se zeptali lidí na serveru MySpace. Položili jsme jim otázku: „Který z těchto titulů je podle vašeho názoru nejlepší?“ Lidé nám napsali zpátky a Since The Last Time byl jedním z těch, které fanoušci považovali za nejlepší. A tak jsme ho tedy použili..
O čem hovoří píseň Since The Last Time?
Since The Last Time je jednou z nejoblíbenějších písní na desce, protože z ní prostě mám dobrý pocit. Připomíná mi staré věci Arrested Development. Uvádí posluchače zpět do doby, kdy se s námi setkali poprvé a taky je uvádí do současného kontextu. Ve svém textu se dozvědí, jak jsme se znovu sešli, jaká byla celková atmosféra a kdo vlastně jsme. Ale dozvědí se i o těžkých časech, kterými jsme prošli, o tlaku vyvíjeném na kapelu, jejíž první deska je hitem, ale na té druhé už se jí tolik nedaří a nakonec se rozpadne. Myslím, že tato píseň dokáže každému přetlumočit, jaké to je octnout se v podobné situaci.
Není někdy obtížné tvořit hudbu v osmi lidech?
Jo, no, jak jste řekl, je nás osm. Je dost těžké udržovat vztah s dvěma lidmi, najednou jich je osm. Víš, během let jsme udělali značné pokroky, protože jsme dozráli jako individuality. A myslím, že tuto rapovou hru hrajeme pořád líp, je to… Když děláte hip hop tak dlouhou dobu, jako my, naučíte se postupně, jak spolu vycházet, kterým tématům se vyhnout a o kterých si můžete otevřeně povídat, celý vztah je tak nějak zdravější. A také mnohem zábavnější. Dnes se při práci bavím mnohem víc, než v devadesátých letech, v první kapitole historie AD. Třetí kapitola je zatím ze všech nejlepší. Skvěle se bavíme.
Co děláš ve volném čase?
Jojo, to víš, děti změní celý tvůju život. Pomohou ti vyrůst, dospět. Donutí tě… musíš se snažit naučit větší odpovědnosti. Když jsem byl svobodný, nebylo moc toho, za co bych byl odpovědný. Byl jsem jen já, nikdo a nic jiného, což je podstatně snazší. Když ale máš děti, jsi za ně odpovědný. Když jsme odcházeli z porodnice ze svým prvním dítětem, říkal jsem si… zkrátka jsem nemohl uvěřit, že mi Bůh svěřil toto dítě. Říkal jsem si, nejsem na to připravený. Nevím, jak na to. Pak se ale začneč učit. Začneš se do toho dostávat, uvědomuješ si, čemu tě učili rodiče a co teď musíš ty sám předat vlastním dětem. Je to divná situace, opravdu velmi divná. Neměnil bych, kdyby mi nabídli celý svět, protože svou rodinu miluji, ale řeknu ti… Vše ve tvém životě se nadobro změní.
Změnilo se ve tvém životě něco od doby, co jsi otcem?
Změnilo se mnohé, v první řadě jsem se oženil. Jsem ženatý jedenáct roků a mám dvě děti. Jednomu je jedenáct, tomu druhému devět. Učím své děti v domácí výuce, věnuji se jim. Taky spolu hráváme kopanou, chodíme společně na lekce taekwondo a podobně. Kromě toho griluji kukuřici. Můj táta vedl 30 let živnost s grilovanými kukuřičnými klasy a dnes mu je sedmdesát, takže mi firmu předal. Asi před čtyřmi týdny jsem byl ve svém rodném městě v Milwaukee, kde jsem griloval kukuřici a prodával ji lidem, znáš to. Stál jsem u pokladny a obsluhoval zákazníky. Takže to jsou věci, kterými se zabývám. Jsem rovněž pastorem, asi tak před dvěma měsíci mě církev jmenovala pastorem, takže nyní vedu komunitu přibližně 105 umělců a bavičů, celý kolektiv zajímavých lidí. Dělám mnoho různých věcí. Můj život je docela naplněn aktivitou.
Co tvé plány do budoucna?
Rádi bychom pokračovali v naší kariéře. Již jsme začali pracovat na novém materiálu a přemýšlíme o tom, kterým směrem se budeme dál ubírat. Snem AD je prodávat spousty desek bez pomoci komerčních rádií a celého toho cirkusu kolem. Máme doopravdy silnou posluchačskou základnu, a nyní se snažíme ještě o to, aby to byla také dobrá posluchačská základna. Takže, přátelé, zůstaňte nám věrni a počkejte si na nový materiál .
* přeložila T. Dacková
www.speechmusic.com
Edel Music AG > www.edel.de
