Legendární zpěvák Winston Francis v exkluzivním rozhovoru

V rámci rozhlasového pořadu Jahmusic Reggae Station proběhl minulé úterý velmi zajímavý telefonní rozhovor. Legendární jamajský zpěvák Wiston Francis se s námi přátelsky rozpovídal o tom, jaké bylo nahrávání ve Studio One koncem šedesátých let i o svém hlubokém přátelství s lidmi, jako byli Bob Marley, Alton Ellis, Dennis Brown a další. Mluvili jsme také o aktuální situaci kolem pandemie i horkém tématu Black Lives Matter, o konopí a jeho nejzdravější formě užívání atd.  Součástí přepsaného interview je i audio záznam a samozřejmě přidáváme i songy, o kterých je řeč, ať si je rovnou můžete poslechnout.

Dobrý večer Winstone, říkal jsem před chvílí posluchačům, že jedna ze tvých přezdívek je Mr. Fix It. Je to podle tvého alba, které jsi nahrál v roce 1969 ve Studio One? Byl to váš debut, je to tak?

Ano, bylo to první album.

Jak vás napadlo napsat ten song a celé album?

Nejprve jsem nahrál písničku Mr. Fix It a všichni z ní byli nadšení, tak jsme se poté rozhodli, že podle ní pojmenujeme i celé album. Důvodem, proč jsem tuto písničku napsal, byl můj bratr, protože v té době jsem žil u něj v Miami a pokaždé, když jsem přišel domů, tak měl nějaké problémy s jeho přítelkyněmi. Povídal jsem si s nimi a dokonce jsem se s nimi i rozcházel za něj. Jednou, když jsem přišel domů a brácha tam byl, tak mi říká: „Potřebuju, aby sis s ní promluvil, jmenuje se Cutie“. A já mu na to řekl – vždycky když příjdu domů, nutíš mě abych si promluvil s tvými přítelkyněmi, kdo si myslíš, že jsem? Nějaký Mr. Fix It (opravář)? A on na to odpověděl: „Jo přesně! Ty jsi můj opravář.“ A tak jsem napsal tu písničku a asi po roce a půl ji nahrál.

A byl to hned velký úspěch, že?

Ano, byl to masivní úspěch. Bylo to tak úspěšné, že její verzi později nahráli i Freddie McGregor, Berres Hamond, Dennis Brown, John Holt, Yellowman, Cocoa Tea, UB40 a mnoho dalších.

Wow, první song a hned takový hit. Má další otázka bude stále k období Studio One. Byl jsi tehdy kolega legendárního Altona Ellise a také tam byl tehdy Bob Marley, ne?

Ano, ano. Naprostá většina mladých zpěváků z ostrova tehdy nahrávala ve Studiu One. nebo Dukea Reida. Byli to opravdu úžasné časy a dny ve Studio One s Altonem Ellisem, Bobem Marleym, také tam nahrával Ken Boothe, Dennis Brown… Víš, všichni jsme byli spolu ve Studio One.

A také Horace Andy, Johnny Osbourne, Bob Andy, Freddie McGregor a mnoho dalších. Měli jste spolu kamarádský vibes i později, když jste se stali slavní, nebo byla mezi vámi znát nějaká rivalita?

Ano, zůstali jsme kamarádi až do konce, než někteří odešli. Viděl jsem Altona týden před tím, než zemřel, chodíval jsem za ním dost často do nemocnice. Dříve zase Alton chodil často ke mně, bydleli jsme blok od sebe.  Byl to tak dobrý přítel, že když zemřel, letěl jsem mu na pohřeb na Jamajku. Stejně tak Bob Marley, když žil v Londýně, také jsme se parkrát potkávali a pokaždé jsme zastavili a dobře si popovídali o starých časech na Jamajce. Byl to dobrý přítel.

To rád slyším. Slyšel jsem, že Bob dokonce nahrál back vokály k tvé písničce. To bylo také ve Studiu One?

Ano, Bob nahrál back vokály ke dvoum mým písničkám. Jsou to Too Experienced a také California Dreaming.

Wow to bude možná pro někoho překvapení, jak legendární nahrávání jsi absolvoval. Jaké jsou tvé vzpomínky na Boba a jak se díváš na jeho odkaz? Možná byl pro někoho kontroverzním, ale přinesl velkou pozornost pro celou Jamajku a reggae music.

Víš, mnoho lidí tomu bude rozumět. Když začínáš v byznysu, tak nezačínáš na vrcholu žebříku, ale na úplně dole a pak teprve stoupáš vzhůru. Když jsme nahrávali spolu na Jamajce, bylo to dávno předtím, než si Bob udělal ve světě velké jméno, a stejně tak já. Nahrávali jsme spolu jako přátelé a on měl to štěstí, že se dostal do světa a stal se hvězdou dříve než já. Přestože se ale stal hvězdou, než odešel stále jsme byli přátelé, protože dobrá přátelství nikdy nekončí, když společně začínáte uplně dole.

Dobře, když se trochu posuneme. Kdy si se přestěhoval z Jamajky do Velké Británie?

Poprvé jsem do Británie přijel v roce 1969, odzpíval jsem pár koncertů a zase jsem letěl zpět. Když jsem přiletěl podruhé v roce 1971, vůbec jsem nenahrával a pouze jsem vystupoval jako kabaretní umělec. Trvalo to asi tři nebo čtyři roky. Procestoval jsem celé Spojené království, vystupoval jsem v různých klubech a v roce 1973 jsem dokonce vystupoval v Československu na velkém hudebním festivalu v Bratislavě. Letěl jsem do Prahy a z Prahy malým letadlem do Bratislavy. Vystoupil jsem tam po boku hodně muzikantů a také s chlapíkem z Guyany, jmenoval se Sol Raye. Přivezl jsem si od tamtud nějaké sladkosti a také český křišťál, který mám dodnes. Stále mi to místo připomíná.

Jaké tam byli vibrace? V roce 1973 tu byl hluboký socialismus. Jak lidé reagovali na karibskou hudbu?

Ano, bylo to přímo vedle řeky Dunaje a já si to velmi užil, bylo to fantastické. Lidé přišli a užívali si to. Byl tam s námi jeden milej chlap, myslím, že se jmenoval Rafael a ten nás vzal na hezká místa po Bratislavě. To jsem si také hodně užil.

Nejmenoval se ten festival Bratislavská Lyra?

Nevzpomenu si, jak se ten festival jmenoval, ale bylo to obrovské a bylo tam opravdu hodně lidí.

Četl jsem někde, že v těchto časech tam býval festival Bratislavská Lyra a na programu měli hosty jako Millie Small a tak. Tak je možné, že to souviselo se stejným programem…

Je to možné, protože, co já vím, tak se ten festival opakoval každý rok.

Millie Small je asi další dobrá kamarádka z Jamajky, že?

Ano, Millie jsem znal opravdu dobře. Znal jsem ji od doby, co se přestěhovala do Kingstonu ještě před tím než začala nahrávat. Byla to opravdu krásná a milá osoba.

Umím si to představit. Čest její památce a všem, kteří nás letos opustili jako Bob Andy nebo Delroy Washington. Viděl jsem na tvém Instagramu fotky s každým z nich. Byli jste v Londýně jedna velká reggae rodina a dobří přátelé?

Ano, jedna velká rodina. Delroy ke mně chodíval také velmi často, seděli jsme v zahradě a povídali jsme si o muzice, o budoucnosti, o tom co se stalo a co se nestalo a co bychom mohli udělat lépe. To stejné s Altonem Ellisem, chodil ke mně pravidelně a povídali jsme si. On kouřil, já jsem nekouřil, dodnes nekouřím, ale on kouříval a dopřávali jsme si krásné chvíle odpočinku u mě na zahradě.

Před dvěmi lety, když jsi byl v Praze, a povídali jsme si o konopí a ty jsi řekl „nekouřím, protože s tím můžeš dělat tolik zdravějšího…“ Mohl by jsi to lidem vysvětlit?

Ano, když si vygooglíte „cannabis“ nebo „ganja“, zjistíte, že je to jedno z vůbec nejmocnějších přírodních léčiv. A můžeš s tím ale dělat tolik zdravějšího, něž jej kouřit. Můžeš to také převařit a vypít a tímto způsobem z té byliny získáš všechny její benefity. Léčí to třeba rakovinu, všechny nemoci tím přepiješ. Konopí tě vyléčí. To je také důvod, proč to v tolika zemích konečně legalizují. Uvědomují si, jak moc je to dobré. Kouření je ta nejhorší věc, co s tím můžeš dělat. Pití čaje čistí tvou krev, otevře tvou mysl a udělá tvému tělu dobře.

Rozumím. Doufám, že bude více lidí, kteří si uvědomí ty benefity a konečně to dekriminalizují. Zpět k hudbě – ty jsi neúnavný a pořád pracuješ na nových písničkách a připravuješ nové věci. Nahrál jsi mj. velmi zajímavé a silné album s A.J. Franklinem jménem Stand Firm v roce 2003. Jednu písničku z tohoto alba si prý vypůjčili aktivisté v jako soundtrack k situaci, která se teď děje v Americe…

Ano, děje se to ale po celém světě. Víš, být rasista není dobrá věc. Použili to v rámci kampaně Black Lives Matter a ta písnička je velmi relevantní vzhledem k těm událostem, co se dějí. Napsali jsme to v roce 2003, ale když ji posloucháš, jakoby popisovala dnešní dění. Hodně lidí si i myslí, že je to nová věc, ale opravdu jsme to nahráli dávno v minulosti.

Chtěl jsem se zeptat – právě v souvislosti s Black Lives Matter – je to teď velké téma a za mně je až k nevíře, jak to některá média nebo politici obrátili vlastně proti černošské komunitě.

Ano. Důvod toho, proč jsou lidé rasisti, je ten, že si myslí, že černoši nijak nepřispěli společnosti. Ale teď právě díky hnutí Black Lives Matter si lidé začínají uvědomovat, že to je jinak. Třeba chlapík, který vynalezl telefon, byl černý. Muž jménem Garrett Morgan vynalezl semafor a byl to také černý. Muž, který jako první přišel s krevní transfuzí, byl taky černoch a stejně tak chlapík, který odstartoval průmyslovou revoluci tím, že vynalezl olejovou pumpu do aut. A nebo matematička, která spočítala, kolik je potřeba paliva pro raketu na cestu na Měsíc a zpět, ta byla také černá. Když to lidé právě díky BLM uslyší, tak si to začnou vyhledávat a uvědomí si, že tito lidé toho pro společnost udělali opravdu hodně.

Ano a to nemluvíme o tom, co přinesli do kultury a hudby. Chtěl bych se zeptat, jaký na to máš pohled ty, jako Jamajčan. Někteří lidé to otáčí z Black Lives Matter na All Lives Matter, protože to nezažili a nemají s rasismem zkušenost. Jak to vidíš ty?

Jamajské motto je Out of many one people- z mnoha, jedni lidé. Když jsem vyrůstal na Jamajce, neviděl jsem rozdíly mezi bílými a černými, nebo Indy a Asiaty. Já znám tebe jako Lukáše, ne jako bělocha a ty mě také nevidíš jako černocha, vidíš mě jako přítele, Jamajčana, chlapa, muže. Až když jsem přiletěl do států, začal jsem si tyto rozdíly uvědomovat, protože lidé pozorovali ostatní a říkali, že v mnoha věcech jsou lepší, než jsi ty, víš. Ale když si to vyhledají tak si uvědomí, že každý máme třicet dva zubů, dvě ruce a dvě nohy. Hnutí BLM je dobrá věc a právě díky tomu si to lidé uvědomují a zjišťují co ve skutečnosti rasismus je a co je to za špatnost

Toto je jedno z hlavních témat roku 2020 spolu s tou bláznivou pandemií. Jaká je situace okolo tebe? Sleduji co se děje na Jamajce, ale v Británii je prý situace o dost horší.

Ano, na Jamajce to mají pod kontrolou, na Covid-19 tam zemřel jen jeden člověk a všichni říkají, že je to tam už dobré a pod kontrolou. Parlament odvedl opravdu skvělou práci a lidé jsou na něj hrdí, že to společně zvládli. Když to začalo, zrovna jsem byl na cestě do Japonska. Letěl jsem do Singapuru a už jsem měl jen přejet lodí do Japonska, kde mi letos vychází nahrávka. Druhý den, co jsme měli jít na loď, přišla zpráva z Japonska, že zastavují všechny spoje, co míří tam i zpět. Takže jsem musel letět domů do Londýna. Letos jsem neměl ani jeden koncert, dal jsem jen pár rozhovorů a natočili jsme s UB40 písničku. To je vše, co jsem letos stihl, jinak jsem kvůli této pandemii celý čas doma.

Je to velké neštěstí pro mnoho lidí a nejvíce to zřejmě zasáhlo právě kulturu. Je pozoruhodné vidět, jak každá země a její politici mají zcela jiný přístup, jak si s tím poradit. Nedivil bych se ani, že to v nějaký moment najednou zmizí…

Ano, doufám, že se s námi brzo ta špatná holka Corona rozejde. Je to fakt špatná holka.

Jamajčané na to hned zareagovali mnoha písničkami. Namátkou Freddie McGregor a mnoho dalších a některé songy mně fakt baví. Jsi jeden z těch, co si myslí, že je to přírodní katastrofa nebo vnímáš jako velkou konspiraci?

Popravdě, já si radši nic nemyslím, protože je to velmi konfliktní téma. Hodně lidí říká, že je to kvůli 5G, někdo zase že to způsobila radiace. Slyším od mnoha doktorů mnoho různých názorů a pohledů. Říkají „měl bys dělat tohle, ale nesmíš tamto“. V této době je těžké něčemu věřit. Jediné co teď dělám já, že sedím doma, a když vyjdu ven, mám vždy roušku. Ven jsem začal chodit až před pár týdny, jinak jsem byl pořád doma. Vše co jsem potřeboval, to jsem si objednal online a přišlo mi to až domů. Našel jsem si rozvážku ovoce a každý týden si jej objednávam, jsem zvyklý jej mít každé ráno k snídani. A když mi přišlo domů, tak jsem jej pořádně umyl a mohl jsem to sníst. Zůstával jsem doma po celou dobu a když už jsem vyšel ven, tak s rouškou a když jsemse vrátil domů, tak jsem vypral oblečení. Roušku si vezmu asi tak dvakrát, poté ji vždy vyhodím a vezmu si novou. Jen abych byl chráněn. Kdybych něco měl, tak tím nechci někoho nakazit anebo já sám se nechci nakazit od ostatních.

Takže žádná práce ve studiu v mezičase?

Ne, vše jsem dělal z domova. Když zpíváš do mikrofonu, tak prskáš sliny. Když zpívám, musím si sundat roušku a také prskat. Nikdy nevíš, kdo do mikrofonu zpíval před tebou, tak se tomu radši vyhýbám.

Chápu, u nás v Česku je to dost rozdílné, měli jsme karanténu od března do června a teď už to skončilo. Máme znovu koncerty, lidé nemusí nosit roušky, ale média ohlašují příchod druhé vlny.

Ano, ano, hodně propagandy. Hodně politiků toho využívá a snaží se lidi vystrašit. Říkají, že zemřeš, když nebudeš dělat toto a tamto, lidé se pak opravdu bojí. Já říkám, že každý chce jít do nebe, ale nikdo nechce zemřít. Bojíme se smrti, i já se bojím, nechci umřít na Coronu, tak radši zůstávám doma.

Zpět k hudbě. Slyšel jsem, že jsi na něčem pracoval s UB40, měl jsi být hostem jejich online koncertu?

Ano, před třemi měsíci mi poslali jejich novou písničku a ptali se mě, jestli bych jim něco nenapsal i já. A tak jsem to udělal a nahrál jim demo a jim se to líbilo natolik, že to bude součástí jejich nového alba. Minulý týden jsme se o tom bavili a na albu nakonec budou dvě verze této písničky. Pro mne jsou UB40 jedni z nejhodnějších lidí v reggae music. Hodně Jamajčanů, kteří dělají muziku, za ni nedostalo řádně zaplaceno a nebyli jim připsány autorská práva z některých jejich songů, když je někdo přezpíval. Jako třeba Lord Creator, který natočil mnoho písniček. Kingston Town patří mezi mé oblíbené a UB40 tento song přezpívali. Poté jej sami zkontaktovali a on byl zrovna tou dobou v nemocnici a nemohl si dovolit zaplatit všechny ty náklady. UB40 mu dali všechny peníze z té písničky, Lord Creator mohl zaplatit všechny poplatky a dokonce si koupil i nový byt. Mě samotnému hodně pomohli stejnou cestou, proto jsem jim opravdu moc vděčný. UB40 nepomohli jen mně a Lordu Creatorovi, ale mnoha dalším jamajským zpěvákům, mezi kterými byl i Alton Ellis. Oni jsou úžasná skupina a velmi milý lidé. Nejsou to jen skvělí muzikanti, ale opravdový přátelé.

To rád slyším. Chtěl jsem se ještě zeptat na tvou spolupráci s David Rodiganem a na tu velkou oslavu padesáti let reggae music. Byla to prý opravdu velká událost, ale tady v Česku se o tom moc neví. Byl jsi tam ty, Freddie McGregor a spoustu dalších…

Ano, bylo nás tam spoustu – Bitty McLean, jeden z Marleyho kluků, Freddie McGregor, Tippa Irie, Maxi Priest, Horace Andy… Hodně lidí, které David Rodigan zná, nebo se mu líbí jejich hudba. A ano, byla to oslava padesáti let v Royal Albert Hall v Londýně. Nikdy před tím se tam nebyl reggae koncert, protože to je jedno z nejprestižnějších hudebních míst v Londýně a po celém světě. Bylo to opravdu plné dobrých vibrací, neměli jsme normální reggae kapelu, ale celý orchestr a ten krásně a naplno ovládl celé  to místo. Bylo úžasné s nimi pracovat a ta oslava byla fantastická! Další se měla konat tento rok, ale díky té pandemii se musela zrušit. Tak snad brzy, až ta zlá holka, jménem Corona odejde. Jsem si jistý, že bude další oslava příští rok.

Paráda! Teď jsem si vzpomněl, že jsem o tom vlastně psal článek, a celý koncert se dá vidět na YouTube.

Ano, můžete se na něj podívat znovu ze záznamu. Byl to opravdu úžasný koncert a úžasný večer. Jeden chlapík z Portugalska jménem Marcus se o tom zmiňoval a napsal u toho i o mém albu Stand Firm, že to je jedno z nejlepších reggae alb, která kdy bylo natočen. Doporučil to všem svým posluchačům, že je to masterpiece.

Ano je to skvělá deska a jsem moc rád, že jsi mi toto album dal na vinylu.

Vylisovali jsme pět tisíc kopií a všechny už jsou vyprodány. Dost lidí se mně ptá, jestli uděláme ještě další, tak nad tím teď přemýšlím. Možná v následujících týdnech budou znovu v obchodech, protože lidé je všechny vykoupili.

Dobře, lidé tě můžou sledovat na sociálních médiích pro více novinek. Dej nám vědět až to bude venku a my se o také zmíníme. Jak vlatně vidíš zbytek letošního roku? V rámci této situace je těžké něco plánovat, jak to vidíš ty? Máš nějaké plány ještě pro 2020?

Jediné co letos dělám je, že píšu nové písničky. Stále píšu a připravuju se na rok 2021, protože letos už se nic dít nebude. Nahrával jsem dříve písničku I Killed The Devil Last Night a pár dalších s Prince Fattym, tak dávám nové věci na instagram. Lidé mě tam najdou @WinstonMrFixItFrancis, na Facebooku a na Twitteru mě najdete jako @Winston Francis. Přidávám písničky i na Spotify, na Itunes a Apple Music. Ta nejnovější se jmenuje I’m an Israelite.

Ano, pustím jí hned, až skončíme s rozhovorem. Chtěl jsem se tě na tuto písničku také zeptat. Ty a Tarrus Riley, Luciano a Freddie, to bylo pěkné překvápko. Jak se to povedlo?

Tento song jsem napsal už hodně dávno a můj syn jej chtěl zprodukovat. Poté co jsme k tomu nahráli riddim, řekl mi, že o bude mít větší dosah a úspěh, když si k tomu pozveme různé zpěváky. Víš, ta písnička se jmenuje I’m an Israelite a má hluboký význam. Je to velmi silný song, že nad zlem budeme silnější, když tu bude zpívat více zpěváků. Nejprve jsem nahrával já, potom Luci a pak jsme přidali Freddieho McGregora a Tarruse Rileyho. Teď je to velmi populární písnička, Rodigan jí hraje ve své show a opravdu se mu líbí. Prodává se také velmi dobře.

Skvěle, to rád slyším. Těším se moc na další možnost vidět tě naživo a slyšet tvé písničky. Mockrát děkuju za tvůj čas a za krásný rozhovor.

Také děkuji.

* ptal se Lukáš Kolíbal, přepsal Adam Irie

AUDIO ZÁZNAM ROZHOVORU:

Reggae Rocksteady roots reggae rub-a-dub ska SoulČesko a Slovensko Jamajka UK