Vivian Jackson aka Yabby You (1946-2010)
Jakoby všech těch smutných událostí posledních dnů nebylo málo, přišla zpráva, že odešel další z veteránů roots reggae. Yabby You přezdívaný Jesus Dread, narozený v Kingstonu v roce 1946, byl autor mnoha klasik, za všechny můžeme jmenovat „Conquering Lion“, „Really Round Jahovan“, „Jah Vengeance“, „Deliver Me From My Enemies“, „Love Thy Neighbour“, „Deliverance“, „Ballistic Dread Locks“, „Dread Locks Man“, „Black Starliner“ nebo „Natty Bongo“. Produkoval také umělce jako Michael Rose, Michael Prophet, Jah Stitch, Trinity, Tony Tuff a Wayne Wade. Yabby zemřel 12. ledna v Clarendonu na Jamajce. Ať jeho duše odpočívá v pokoji. Komu to jméno nic neříká, povinně čtěte dál.. Dnes si přiblížíme osudy chlapíka, který se těší mezi znalci reggae naprosto výsadnímu postavení. Legenda? To je slabé slovo. Kult? To sedí spíš. Sběratelé vydávají neuvěřitelné částky za originální vinyly s jeho songy, přestože není zdaleka tak slavný, jako někteří kolegové. Snad protože jeho pojetí reggae je tak rigidní, že se nehodí do žádné jiné doby, než do sedmdesátých let? Nebo protože jeho texty, plné narážek na knihu Zjevení sv.Jana-Apokalypsu, způsobují chvění i po třiceti letech? Musíte si k němu prostě najít cestu a poslouchat. Dámy a pánové, Vivian Jackson známý jako Yabby You!
Vivian Jackson, který se později proslavil pod pseudonymem Yabby You, přišel na svět na přelomu čtyřicátých a padesátých let v Kingstonu. Jeho rodina nepatřila k hrstce privilegovaných a Yabby od mládí hořce zakoušel, co znamená slovo chudoba. Už ve dvanácti letech odešel z domova, neboť si našel zaměstnání v továrně na výrobu hrnců. Peníze, které si zde vydělal, si však vyžádaly krutou daň. Již v sedmnácti Yabby těžce onemocněl, jako následek několikaletého vdechování jedovatých zplodin. Od té doby trpí celou řadou neduhů, zejména artritidou, která silně znesnadňuje jeho pohyb. Život v drsných ulicích kingstonských ghett není procházkou růžovým sadem ani pro zdravého člověka, tím spíš pro mladého invalidu. Yabby se ocitl na dně a protloukal se, jak se jen dalo. Často navštěvoval dostihové závodiště a záhy se u něj objevil zvláštní talent – Yabby dosahoval neobyčejných úspěchů v tipování vítězů. Lidé si k němu chodili pro doporučení a když se naplnila, dostal Yabby podíl ze zisku. Fyzický handicap přivedl Yabbyho na duchovní cestu
Pokládal si otázky o boží existenci, vlastním osudu i o roli, kterou ve světě sehrávají černoši. ‘Máš rasta kulturu, Bobo kulturu a Ites kulturu (ites=heights). Vždy jsem žil zvláštním druhem života – kdy nejíš věci, které vyrůstají pod zemí ani ty, které musíš nějakým způsobem zabít. A také jsem nejedl žádnou sůl, ani nic podobného.‘ S tímto přístupem nejlépe konvenovala ideologie Ites. Yabby se však přátelil i s řadou rastafariánů, mezi kterými byl například zpěvák Melodians Brent Dowe. Při vzájemných diskuzích docházelo k ohnivým výměnám názorů, hraničícím až s hádkou. Jedna taková disputace přivedla Yabbyho k hudbě. ‘Říkal jsem, že nevidím Rastafari jako Nejvyššího, protože Nejvyšší žije ve mně… A vznikla tak hádka se všemi těmi rastamany. Já jsem se držel svého názoru a oni toho jejich, až to začalo být nudné. A pak náhle začalo pršet a oni šli spát. Když usnuli, zaslechl jsem v duchu nějaký hlas-jakoby andělský zpěv. A když se přehnala bouřka, změnilo se to v hudbu a já jsem slyšel ten hlas: King of Kings, Lord of Lords, Conquering Lion of the Tribe of Judah. Takže jsem zkoušel zpívat spolu s tím hlasem, který jsem slyšel v duchu. A pak se vzbudili a poslouchali mě a říkali, že taková věc by se měla nahrát.‘ Yabby – tehdy vlastně ještě Vivian – se nevyznal v nahrávacím procesu. Naštěstí však narazil na skupinu hudebníků, mezi kterými byl například bubeník Leroy ‘Horsemouth‘ Wallace, kytarista Earl ‘Chinna‘ Smith či baskytarista Aston ‘Familyman‘ Barrett. Tihle chlapíci znali své řemeslo do všech podrobností a kliček. Yabby jim předzpíval melodii a oni kolem ni zkonstruovali riddim. Teď ještě song nahrát a vydat, což však nebylo laciné. Aby vydělal dost peněz, vrátil se navzdory varování lékařů do továrny na hrnce, brzy se však jeho zdravotní stav znovu rapidně zhoršil. Konečně se Yabbymu po čase podařilo získat dost peněz, aby si mohl pronajmout studio Dynamic. Nezůstalo by mu však dost, aby mohl zaplatit hudebníkům. Ti mu však věřili natolik, že svou práci odvedli zadarmo. Pásku s prázdným riddimem pak vzal k věhlasnému inženýru a producentu King Tubby. Tubbymu se riddim velmi zamlouval a když mu Yabby předvedl hlasový part, nechal jej píseň nahrát a provedl závěrečné mixy. Přesto trvalo ještě dva a půl roku, než se skladba dostala na veřejnost. Yabby nejprve spořil na lisovací matrici a posléze na materiál, z něhož se desky vyrábějí. Napoprvé vylisoval pouhou stovku nahrávek a obcházel s nimi prodejce a selektory. V drtivé většině uspěl a tak brzy nechal vylisovat další exempláře. Yabby netoužil po osobní slávě, a proto záměrně uvedl na nálepkách pouze název písně – „Conquering Lion“ a žádné jméno interpreta. Když však chodili posluchači žádat selektory o přehrání tohoto songu, nepoužívali toto jméno, nýbrž opakovali mrazivý nápěv-‘Be You, Yabby Yabby, You‘, který tvoří nezapomenutelný motiv v „Conquering Lion“. A když o něco později prozradil King Tubby, že autorem je Vivian Jackson, začali mu lidé v okolí říkat Yabby You. Vivian přezdívku přijal za svou a vrhl se do dalšího nahrávaní. V roce 1974 si založil label Prophets a svou tvorbu vydával na něm. Prakticky vše, co zde během následujících několika let vyšlo, je dnes považováno za esenciální roots reggae. Yabby ve svých apokalyptických písních nenabízel snadno přijatelné poselství, nýbrž nekompromisní vize. ‘Jah vengeance surely will come down‘ varoval například v jedné z nich a pokračuje: ‘Out of the hills of Zion comes Jah lightning and thunder. Jah God shall roll and shake the land. The Lord shall roar a then they’ll know.‘ I v sedmdesátých letech, tedy době, která mimořádně přála náboženským projevům v reggae, se jednalo o sdělení ve své jednoznačnosti a důraznosti neobvyklé. Žádný div, že Yabbyho singly se nehrály v rádiích a přehrávala je pouze část soundsystémů. Zvláště u jednoho z nich, patřícího rastafariánské organizaci Twelve Tribes, se Yabby těšil zvláštní oblibě. Ta ještě vzrostla, když nahrál singl „Warn The Nation (Jah Love)“. Twelve Tribes si píseň o spravedlivém dreadovi, seslaném varovat babylonské národy, zamilovali zejména kvůli refrénu ‘Tell dem about Jah Love‘ .(Mimochodem, riddim k Warn the Nation ‘osedlal‘ nedávno Chezidek v jednom z největších hitů posledních let Inna Di Road).
S několika v rámci možností úspěšnými singly na kontě začal Yabby přemýšlet o vydání dlouhohrající desky. Ta přišla na svět v roce 1975 a nesla stejné jméno, jako Yabbyho legendární první nahrávka. Conquering Lion perfektně sumarizuje Yabbyho kouzlo, kdy transcendentální témata podává tak přesvědčivě, že jen mimořádně okoralá duše by mohla odolat Tohle už snad ani není hudba, nýbrž nově napsaná kapitola z Bible. Jak se po poslechu vyjádřil jeden anonymní dread: ‘Vedle tohohle zní všichni ostatní jako Osmondovi.‘ (Osmondovi byli americká sourozenecká skupina, cosi jako Kelly Family). Deska vyšla i ve Velké Británii, byť pod jménem Ram-a-Dam. V té době se reggae začalo prosazovat i v mainstreamu, Yabbyho hudba však zůstala výsadou undergroundu. Yabbymu to nijak nevadilo, nesnažil se oslovit široké masy, nýbrž raději hrstku těch, kteří jej pochopí. Na několika pozoruhodných skladbách taktéž můžeme vidět jeho tématický posun. Jestliže jeho první singly se takřka výhradně věnovaly nadčasovým spirituálním tématům, zhusta čerpajícím inspiraci z apokalyptických částí Bible, nově rozšířil svůj záběr o reflektování situace černošského obyvatelstva na Jamajce i jinde ve světě. Vedle pro Yabbyho typických skladeb jako Plague On the Land, či Chant Down Babylon Kingdom, natočil i politicky vyhraněné věci jako Sufferation and Starvation, Black Man’s Land (aka Go To School Jah Jah Children) a hlavně Fire Fire. V sugestivním textu nastiňuje Yabby neradostný obrázek kingstonské současnosti-‘I make a little move to check Tivoli, people them-a fight, police can’t go in there. I make another move to check Trenchtown, people ago run, run, run them a left them house. Fire, fire and we have no water.‘ Všechny tyto kompozice vyšly na albu Walls Of Jerusalem (známém též pod jménem Vivian Jackson meets King Tubby či Chant Down Babylon Kingdom). Titulní skladba je dalším Yabbyho šperkem. Příběh města, ve kterém byl ukřižován Kristus, mu slouží zároveň jako varování těm, kteří se nehodlají řídit božím zákonem. ‘I say don’t play, don’t play with fire. Fire will burn you. I say don’t play, don’t play with fire, Jah Jah is coming soon.‘ Fascinace příběhem Ježíše Krista uprostřed rastafariánských hord velebících jako mesiáše etiopského císaře Haile Selassie? ‘Rastamani mi říkali, že nejsem rasta, neboť velebím Ježíše. Dali mi své jméno, takže rastamani mě znali jinak – říkali mi Jesus Dread,‘ vypráví Yabby. ‘Mysleli si, že se za to stydím, zatímco já jsem nato hrdý, neboť vím, že nejsem rasta dread, ale Jesus Dread.‘
Yabby však nebyl jen vizionářský zpěvák, nýbrž i hudební producent. Díky vlastním nahrávkám měl v zásobě řadu hutných riddimů a byla by škoda je nevyužít. Díky výrazným basovým linkám se Yabbyho skladby perfektně hodily pro dubové remixy. Ačkoli zbaveny většiny vokálů, ponechaly si v sobě onu mýtickou sílu, kvůli které jsou tak ceněné. První várka prošla rukama legendárního Osbourne Ruddocka alias King Tubbyho. Tubbyho jméno se objevilo i na Yabbyho prvním dubovém LP King Tubby’s Prophesy Of Dub. Deska původně vyšla ve velmi omezeném množství několika set kusů, jedná se však o klasiku svého žánru. Dobrý dub má posluchače upozornit na některé skryté finesy původní skladby a vrhnout tak na ni nové světlo, což se v tomto případě určitě stalo. Velmi podobná slova chvály lze použít i na jiný Yabbyho dubový počin-album Beware, na jehož podobě se za mixažním pultem výrazně podílel i on sám. Yabby na své riddimy nahrával i jiné zpěváky. Svými verzemi přispěli například obskurní interpreti jako Errol Alphonso (nezapomenutalná hitovka Chant Jah Victory) či Dicky Burton (God Is Watching You), jakož i poněkud známější jména Patrick Andy, jeho jmenovec Horace anebo Tony Tuff. Za nejsilnější Yabbym nezpívanou, avšak produkovanou skladbu, však mnozí (včetně mě) považují pecku Conscious Man od Michaela Propheta. Naproti tomu jediným dlouhohrajícím počinem striktně v Yabbyho produkci zůstala deska Black Is Our Colour od Wayne Wade. Zpěvákovi, později proslaveném hitovkou (a stejnojmenným albem) Poor and Humble, bylo v době nahrávání pouhých třináct let. Yabby navzdory jeho nízkému věku nechal Wadea nahrát velmi uvědomělý set a jakoby tak předpověděl příchod jiného teenagera, stylově velmi podobného Hugh Mundella. Black Is Our Colour nabízí několik remaků Yabbyho vlastních skladeb, na prvním místě s Conquering Lion (zde nazvané Lord of Lords), stejně jako pár silných originálních kompozic. Deska dosud nevyšla na cd a zájemci jsou tak odkázáni na štěstí při shánění starého vinylu. Mimochodem, Generál Kryshpeen vlastní kopii tohoto alba..
Yabby pochopitelně nenahrával pouze zpěváky, ale i DJs. Jeho riddimy osedlalo několik věhlasných chlapíků s mikrofonem v ruce. Big Youth zaskóroval s Yabby Youth (další silná verze Conquering Lion), úspěchy s Yabbyho riddimy sklízeli i Jah Stitch, Tapper Zukie a celá řada anonymních DJů. Djem nejvíce spojovaným s Yabby You se však stal Trinity. Trinity, který svým stylem nezapře inspiraci v Big Youth, sklízel v té době první hektary slávy za rozpustilou hitovku Three Piece Suit. Pro Yabbyho však nahrával striktně kulturní texty. Kromě celé řady mocných singlů, přímo učebnicového materiálu pro toasting v roots éře, mu Yabby vydal, opět ve velmi limitovaném množství, i album Shanty Town Determination. Trinity se ve spolupráci s Yabbym podílel i na žhavé novince jamajských dancehallů-diskomixech. Diskomix se od normální singlu liší formátem-nevychází na sedmipalcové desce, nýbrž na dvanáctipalcové. Rychlost otáček je zpravidla stejná-45 za minutu. Diskomix tak trvá o něco déle, zpravidla 6-8 minut oproti 3-4minutám klasického formátu. Větší prostor je většinou využit pro plynulý přechod k DJingu, tématicky se přímo vztahujícímu k probíhající skladbě. Leckterý diskomix lze zavrhnout jako další pokus producentů vymámit z lidí peníze a ještě zvětšit zisky z jedné skladby, ne však ty, které vyšly na Yabbyho labelu Prophets. Pokud narazíte na tuto značku, můžete si být jisti, že si kupujete kus opravdové kvality.
Konečně několika pozoruhodných výsledků Yabby dosáhl s instrumentálními variacemi na své skladby. Ať už to bylo s Augustus Pablo v Pablo Dread Inna Red (další verze Conquering Lion) či Tommy McCook a Bobby Ellisem na celém albu Blazing Horns. Různé producentské aktivity Yabbyho na čas odvedly od vlastní tvorby. V roce 1977 dal o sobě vědět albem Deliver Me From My Enemies. Deska to není vůbec špatná, jenže… Jenže Yabbyho předešlá tvorba byla prostě příliš silná a svérázná, aby se na ni dalo jen tak navázat. Na Deliver Me ztratil něco ze své osobitosti, onoho legendárního hymnického Yabby You soundu, a více se přiblížil k běžnému modelu roots zpěváka. I tak na této LP nalezneme některé z jeho vůbec nejsilnějších songů. Titulní vál se objevil mimo jiné i v soundtracku k filmu Babylon, kromě něj nás okouzlí i Zion Gate (aka Judgement On The Land) a instrumentální Love in Zambia (která je v podstatě reedicí starší kompozice ska standartu Shank-I-Sheck). Ani nad ostatními skladbami nelze jen tak mávnout rukou, ačkoli přítomnost hned dvou milostných písní nás u Yabbyho zaskočí. Platí to zejména pro cover starého hitu Johna Holta Stranger In Love. Yabby jej pojal poněkud zvláštně. Jako člověk, který se v důsledku fyzického handicapu vymykal z normálu, opravdový cizinec
Yabby You a Trinity po třiceti letech
S trochu pozdní snahou podepsat kultovního umělce přišel na konci sedmdesátých let label Island. Yabby pro něj natočil jediné, avšak solidní LP Jah Jah Way. Není bez zajímavosti, že si na něm dal duet se známým DJem Robertem Brammerem, řečeným Clint Eastwood. (Mimochodem, je to Trinityho bratr). Yabbyho však stále více omezovaly vracející se zdravotní problémy. Poklesl i zájem posluchačů o uvědomělé reggae, který byl pro Yabbyho důležitým motorem. Nahrával tedy stále méně a méně. Ještě v roce 1985 mu vyšla deska Fleeing From The City, kterou podpořil společným turné s The Gladiators po USA. Koncertní šňůru však musel ze zdravotních důvodů přerušit a na čas se z hudební branže vytratil úplně. Svou uměleckou penzi od té doby přerušuje jen velmi zřídka. Počátkem devadesátých let nahrál několik písní pro Mad Professora, který je po doplnění duby vydal na albu Yabby You Meets Mad Professor. I když má deska své momenty, jen málokdo by ji asi považoval za Yabbyho špičkové dílo. To přeci jen větší šanci má album Jah Will Be Done nahrané koncem devadesátých let za přítomnosti takových jmen, jako Johnny ‘Dizzy‘ Moore, Jimmy Riley, Earl 16 či Clinton Fearon. Na konečných mixech se s Yabbym podílel legendární inženýr ze Studio One Sylvan Morris. Vznikla tak inspirativní nahrávka revokující Yabbyho dávnou velikost. Špatný zdravotní stav dnes bohužel činí z jeho koncertních vystoupení vzácnou událost. Jestli se vám však někdy naskytne příležitost jeho koncert navštívit, neváhejte. Pokud nikoli, můžete si jej užít alespoň při poslechu desek. Společnost Blood&Fire před deseti lety vydala epický boxset Yabby You-Jesus Dread 1972-77, který shrnuje drtivou většinu jeho nejsilnější tvorby, a to jak zpěváka, tak i producenta. Stejný label vydal i reedici alb King Tubby’s Prophesy Of Dub i Deliver Me From My Enemies a kompilaci Dub It To The Top. Sám Yabby znovu vydává singly vyšlé pod značkou Prophets, takže jsou dnes naštěstí slušně dostupné. To samé platí i pro jeho kruciální diskomixy. A tak mohou nové a nové generace fanoušků fascinovaně poslouchat Ježíšova dreada, který varuje před zkázonosnou silou hříchu a napjatě vyhlíží rytíře Apokalypsy. Nečiní tak pro peníze, ale kvůli Boží velikosti. Be You, Yabby, Yabby You.
Ferro
