Tiken Jah Fakoly: Rebel s příčinou
Na sklonku sedmdesátých let dvacátého století skórovaly v afrických hitparádách písně Boba Marleyho. Obyvatele kontinentu oslovovaly Marleyho texty volající po jednotě Afriky a posilující hrdost jejích obyvatel. Velmi silnou stopu zanechalo Marleyho reggae zejména mezi obyvateli Pobřeží Slonoviny. Nakonec jeden z jeho nejschopnějších následovníků – Alpha Blondy – pochází právě odsud. Marleyho revoluční poselství poslouchal i tehdy jedenáctiletý Doumbia Moussa Fakoly.
Rodina Fakoly má ve své zemi slavnou historii. Její příslušníci patří ke kastě griotů, lidových vypravěčů, jež příběhy a legendy sdělují skrze hudbu. Podle jednoho ze svých předků si malý Doumbia později změnil své jméno na Tiken Jah. Ale nepředbíhejme a vraťme se do Odianne konce sedmdesátých let, kde Doumbia vyrůstal. Pozdější zpěvák se v mládí vyhýbal škole a raději trávil čas na místních tancovačkách. Vše došlo tak daleko, že jej otec, který pro synovy kratochvíle neměl nejmenší pochopení, za trest poslal za příbuznými žijícími na venkově. Fakoly se však právě zde hlouběji seznámil s reggae. Do srdce mu promlouvaly Toots & The Maytals, U-Roy, Dennis Brown a pochopitelně i Bob Marley. Kromě jamajských legend na něj však nejsilněji zapůsobil krajan Alpha Blondy. Při poslechu jeho alb v něm vzrůstalo odhodlání. Když se může prosadit Alpha Blondy zpívající francouzsky a lidovým jazykem Malinke, proč by to nemohl dokázat i on sám? Stála však před ním ještě dlouhá cesta. První krůčky na ní udělal v roce 1987, když se přidal ke skupině Djelys. Skupina se dlouho soustředila na živé hraní na úkor práce ve studiu, přesto si během několika let vybudovala u obecenstva solidní postavení. Po pěti letech mohli Djelys díky své vzrůstající reputaci vystupovat i s hlavními hvězdami místní reggae scény jako zpěvák Solo Jah Gunt.
Hlavní injekci popularity však Djelys dostali v roce 1993 díky účasti na soutěži talentů „Marlboro Rockin“, kde skončili na čtvrtém místě. Tento úspěch jim otevřel mnohé dveře, mimo prostoru v rádiu a televizi skupina záhy natočila i své debutové album nesoucí prostý název DJELYS. O rok později zemřel prezident Houphouët, který vládl Pobřeží Slonoviny více než třicet let. Zemí otřásala vlna nepokojů spojených s novými volbami. Do neklidné doby vyšlo druhé album Djelys pojmenované MISSIN. Během následujícího turné se skupina (a zejména její charismatický textař a zpěvák Tiken Jah Fakoly) stala pomyslným mluvčím mladé generace. Tiken začal psát texty, jež odhalovaly politické podvody a kritizovaly utlačovatelské režimy. Výtahem ke slávě, jež překračuje hranice, se stal singl Mangercratie. Tiken v textu kritizuje politiky, kteří utlačují lidi skrze takzvané demokracie a ostatní -kracie. Takovéto poselství se samozřejmě nezamlouvalo politikům, nicméně ani částečná cenzura nezabránila úspěchu písně, která se udržela na čele lokálních hitparád celých pět měsíců. Mangercratie se taktéž stala důležitým odrazovým můstkem k sólové kariéře, na kterou se Tiken vydal. V celé zemi se fanoušci hrnuli na jeho koncerty a Tiken se stal nezbytnou substancí mnoha hudebních festivalů po celé zemi.
„Ano, není o tom žádných pochyb, že Mangercratie mi skutečně udělala jméno,“ říká k tomu sám zpěvák. „Myslím, že z Mangercratie udělala takový hit skutečnost, že to bylo poprvé, kdy se zpěvák postavil a adresoval poselství přímo politikům, bez nějakého křoví okolo. ´Jděte a řekněte politikům, ať vynechají naše jména ze svých kšeftů. My rozumíme tomu, o co jim jde.´ Neříkám, že jsem byl první, kdo povstal a ukázal prstem na politiky, ale mnoho zpěváků, kteří tak učinili přede mnou, to dělalo s nějakou oklikou, použitím přísloví. Ale já jsem se rozhodl zaútočit přímo s textem typu ´Jděte a řekněte politikům!´ A myslím, že mladí lidé v Africe konečně získali pocit, že mají svého mluvčí. Myslím, že právě tohle mi získalo silnou podporu v západní Africe.“
Jeho věhlas záhy přeskočil hranice kontinentu a šířil se po světě. Zanedlouho se Tiken vydal „dobýt“ Mekku world music, Paříž. Svůj první koncert zde odehrál na jaře 1998 a byl to okamžitý úspěch. Již o čtvrt roku později se mu dostalo speciální pocty a vystoupil během finále fotbalového mistrovství světa na Stade de France. Jeho mezinárodní reputace se od té doby neustále zlepšuje, nicméně Tiken nezapomíná na své africké kořeny. Po mistrovství světa se vydal na velké turné po Burkině Faso. To je zpěvákovi bližší trmácet se po afrických zapadákovech, než budovat si kariéru v rozvinutém světě? „Ano, samozřejmě, tohle je naprosto zásadní. A přesně tohle jsem řekl lidem organizujícím mé francouzské turné. Řekl jsem, že kdykoli mě bude potřeba v Africe, v kterékoli zemi, tak chci mít volnost tam jít. Skutečně chci strávit tolik času, kolik jen lze komunikací s africkým obecenstvem. Je vskutku důležité navštěvovat místa jako Burkina Faso, kde nejsou žádní uvědomělí umělci a říci mladým lidem to, co potřebují slyšet. Je důležité přijet třeba do Mali nebo Guinei a urgovat prezidenta, aby pustil z vězení opozičního vůdce Alpha Condé. Tak každopádně vnímám svou misi.“
Tiken se stal hudebním věrozvěstem a jeho písně slouží africkému publiku jako svérázné noviny, které narozdíl od zkorumpovaných médií líčí politickou situaci v Africe v reálném obraze bez příkras. Ostatně nejen africké publikum potřebuje takové sdělení. „Je hodně podstatné, že moje hudba prorazila za hranice, protože i když se mezinárodní tisk pokouší informovat o událostech v Pobřeží Slonoviny, nenabídne celý obrázek. Zatímco když tam žijete na každodenní bázi, tak víte naprosto přesně o co na místní úrovni jde, což znamená, že máme přístup k informacím, ke kterým by se zahraniční žurnalista nikdy nedostal.“ Své „hudební žurnály“ vydává Tiken v docela solidním tempu a ne každé album se dostane do distribuce mimo Afriku. Nicméně album COURS D’HISTOIRE z roku 2000 si zde sehnat můžete a vřele jej doporučuji. Na jeho tváři se projevil jamajský make-up, neboť závěrečné mixy proběhly v legendárním studiu Tuff Gong. Výsledkem je originální zvuk, zádumčivý, seriózní a na míle vzdálený od radostného a vířivého projevu, jenž je blízký mnoha západoafrickým interpretům, který však skrz svou osobitost jednoznačně prozrazuje svůj africký původ. Tikenův nesmiřitelný postoj k diskriminaci, rasismu a k národnostnímu šovinismu zde rezonuje v každé písni, v každé sloce, v každé větě. Vezměte si například Nationalité, mistrné demaskování všech, kteří ve jménu „národní čistoty“ podrážejí nohy přistěhovalcům i jejich potomkům.
Mezitím v Tikenově domovině se kumulovalo napětí. Pobřeží Slonoviny zažilo v roce 1999 svůj první puč. Po něm sice přišli o moc pohrobci prezidenta Houphouët, nicméně společenský rozkol již zastavit nešel a zem se propadla do turbulence násilí a boje bratr proti bratru. Jak se v takových dobách zachová rebelující hudební prorok jako Tiken Jah Fakoly? Vydá album! Jmenovalo se LE CAMELEON a nezůstalo bez ohlasů. Třeba taková píseň Le Pays va mal… „Sednul jsem si a napsal Le Pays va mal, když jsme žili pod vojenským režimem v roce 2000,“ vysvětluje Tiken. „Pobřeží Slonoviny bylo v tu dobu opravdu neklidným místem, s mnoha problémy a sílícím napětím. Bylo to zrovna předtím, než přišel Laurent Gbagbo k moci. Domnívám se, že moje album muselo svým způsobem Gbagbovi pomoct, protože bylo antimilitaristické a on vykopnul militaristy. Já vím, že tohle byla jediná cesta, jak jsme mohli mít zpátky civilního vládce, ale řekl jsem to jednou a budu to říkat znovu, Laurent Gbagbo se dostal k moci náhodou. Kdyby povolili všem potenciálním prezidentským kandidátům postavit se do voleb, pak si čestně myslím, že by dnes nebyl prezidentem Pobřeží Slonoviny. Problém je, že to nebyla férová volba… Parlamentní a prezidentské volby byly naprosté fiasko! Když dáte takovýhle pohlavek demokracii, tak se z problémů nedostanete. S problémy můžete bojovat jedině, když dostane prezident skutečnou většinu hlasů! Naprosto odlišně to proběhlo při regionálních volbách. Ty proběhly pod mezinárodním dozorem a opozice v nich silně zabodovala. To ukazuje, že kdyby byly parlamentní a prezidentské volby zorganizovány stejně, tak by Laurent Gbagbo nebyl tam, kde dnes je!“
Zatímco LE CAMELEON byl převážně undergroundovou záležitostí, mimo africký kontinent obtížně sehnatelnou, v Tikenově kariéře se schylovalo k důležitému mezníku. Podepsal totiž kontrakt s firmou Barclay. S ním v kapse se vydal do domoviny reggae – na Jamajku. Zde se ho chopil známý klávesista a producent Tyrone Downie a tahle spolupráce vyústila v album FRANCAFRIQUE. Jak se bývalému spoluhráči Boba Marleyho zamlouvala práce s africkým rebelem? „Strávil jsem většinu své kariéry prací s Bobem a jamajskými hudebníky,“ vysvětluje Downie. „Tehdy bylo reggae skutečně spojeno s myšlenkami protestu a revoluce. Byla to hudba, která se snažila změnit svět. A musím říct, že s tímhle postojem jsem se už dlouho nesetkal. Takže bylo fakt skvělý narazit na někoho, jako je Tiken, který se chtěl postavit a bojovat za to, čemu věří. Hodně na mě zapůsobila Tikenova odvahu v popisování událostí v jeho zemi. Zahrajte jeho písničky na kterémkoli rádiu kdekoli na světě a dotknou se všech námětů!“ Na albu spolupracovala jakási nepsaná encyklopedie Kdo je Kdo v reggae? V čele se Sly Dunbarem, Robbie Shakespearem, Chinna Smithem a dalšími. Tyrone k tomu podotýká: „Většina muzikantů na Jamajce dnes pracuje s počítači a mašinkami. Ale to, co chce většina fanoušků v Evropě a Africe je klasický reggae. Nikdo už neposlouchá ty věci z Jamajky! Především, když chceš hrát „starý“ reggae, tak musíš zalovit mezi starými hudebníky. A člověče, když dostaneš naše hudebníky do studia, tak jsou absolutně ve svým živlu! Byl tam skutečně pocit nostalgie po starých dobrých časech, protože hodně muzikantů opravdu nudí ty současný věci. Mají pocit, že se ta hudba stala sterilní.“ Tyrone Downie odvedl výbornou práci a desce, která se skládá vesměs z přepracovaných verzí starších Tikenových písniček, vdechl svěží dech. Pomohla tomu i přítomnost několika hostů, takže například Mangercratie okořenil Anthony B a Justice dodal novou šťávu U-Roy. Album solidně zaskórovalo a pokud se chcete seznámit s Tikenovou tvorbou, tak není lepší volby. Dokonce jsem zaznamenal i videoklip k Y’En A Marre na jednom místním televizním kanálu! Spolupráce Downie-Jah Fakoly ovšem neskončila. Tyrone Downie se zapojil i do přípravy Tikenova turné a pomáhá i hudebníkům v jeho doprovodné kapele. Pohání ho altruistické přesvědčení. „Měl jsem velké štěstí, protože jsem měl Boba (Marleyho) jako svého hudebního učitele. Všechno, co vím o hudbě, o nahrávání, o koncertování-prostě o tom být dobrý profesionál-to jsem se naučil od něj. A cítím, že je mou povinností předat tuhle znalost někomu mladšímu, jako je Tiken, protože jednoho dne to i on předá do rukou někoho z další generace.“
Na sklonku roku 2004 se zrodilo další povedené dítko tohoto vztahu-album COUP DE GUELE. Opět se na něm objevilo několik zajímavých hostů, kteří dodali Tikenově hudbě nový rozměr. Tentokrát se spojil s Didierem Awadi z Positive Black Soul, bratry Amokrane ze Zebda a Magydem Cherfi. Tiken velmi toužil představit své album publiku v Pobřeží Slonoviny, panovaly však obavy o jeho bezpečnost a tak se koncert, jež uvedl nové písně, uskutečnil v jeho dočasném domově v Mali. Tiken uvedl do varu 20.000 posluchačů a v hodlá v tom pokračovat. A můžete si být jisti, že kdykoli a kdekoli tenhle zpěvák uvidí nějakou nespravedlnost, vždycky se s ní popere ve své tvorbě.
* Ferro
Diskografie:
COUP DE GUELE / 2004 Barclay
FRANCAFRIQUE / 2002 Barclay
MANGERCRATIE – COURS D’HISTOIRE / 2002 Epic (2CD reissue)
COURS D’HISTOIRE / 2000 Epic
LE CAMÉLÉON 2000 / vlastní produckce, vydáno jen v Pobřeží Slonoviny
MANGERCRATIE 1999 / Globe Music (na Pobřeží Slonoviny vyšlo v r. 1997)
MISSIRI / 1994 (lokální kazeta)
LES DJELYS / 1993 (lokální kazeta)
