I letos jsem neporušila tradici a už pošesté se vydala na německý festival Summer Jam. Tentokrát se ale konečně, spolu se mnou, vydala naše kompletní redakce. A tak vám letos poprvé nabízíme festivalové postřehy ze tří různých pohledů, a to včetně show, které nás nejvíc zaujaly, zklamaly, co nás na festivalu bavilo, ale i prudilo. Tři dny plné pohody, koupání a počasí ve stylu „96 degrees in the shade“ a setkání lidí tvořících evropskou reggae scénu. Report hned ze tří párů očí a uší najdeš za jedním klikem…
MEGGIE:
Cesta autem se protáhla, a tak jsme si stany stavěli až za tmy. Vyšťavení po náročném dni jsme vynechali každoroční warm up party, otevřeli si vínko, a sbírali síly na třídenní nálož toho nejlepšího, co dnešní reggae a dancehall scéna nabízí. V pátek zajdeme do překrásného kolínského Domu, zapálíme svíčku za Buju Bantona a pak už vyrazíme směrem k branám festivalu. První koncert, na který jsem se těšila, byl Matisyahu. Pohodové vystoupení, které ovšem postrádalo náboj, který mají solové show rodáka z Brooklynu. Spokojeně si ale poslechnu pecky z posledního alba Spark Seeker, a po klasice „One day“ přeladím na dancehall mode. Na stage se totiž chystá Busy Signal. Ten se představí ve výborné formě, dá Signal a dostane přítomný dav do varu a k mému potěšení vystřihne i desetiminutový segment lejzrovské „Watch out for this“. Netřeba slov. Bumaye!
Dávám si pauzu, připravím foťák a spolu s dalšími dvěma desítkami fotografů a kameramanů dvacet minut čekáme, než se dostaví první headliner Summer Jamu, opozdivší Snoop Doggy Dog aka Snoop Lion. Čekání mě odradilo, humbuk okolo něj a Wailera mě nebaví, a tak udělám pár fotek a běžím na zelenou stage, kde už úřaduje Tarrus Riley a Black Soil Band. Co dodat, Tarrus je prostě profík. Singy singy. Neomrzí ani posté. Když pak ještě dorazím na tiskovku, a znovu vidím, jak má Tarrus všechny novináře pod palcem, jenom se usmívám. Oddělím se od zbytku party, který pokračuje do dancehall areny na Pow Pow a odeberu se nabrat energii na velký zítřek.
Sobota nabídne Juniora Kellyho s podmanivým hlasem, kterým si získá publikum, mladičký objev Chronixxe, který mě překvapí pěkným hlasem i vystupováním profíka, a v neposlední řadě také ratolesti Denroye Morgana. Morgan Heritage potvrdí pozici headlinera a hlas Grampsa Morgana mě dostává do kolen. Wow. No a na závěr dne pak předvedou svou univerzální show blázni z Major Lazer. Konfety. Dutty wine. Daggering. Stage diving. Zorbing. Více konfet. Létající trička. Mdlý Popcaan. Bláznivá show. Ještě kouknout na kousek Diplova setu a naposledy absolvovat půlhodinovou cestu z až příliž daleké dancehall arény. Sladký spánek…
Poslední den Summer Jamu, poslední probuzení slunečními paprsky. Neděle je ve znamení slunění, koupání a naprosté pohody. Meet and greet s Patricem? Proč ne… Je libo pohodový setíček od novozélandských Fat Freddy´s Drop? Sem s ním! Popíjení jakéhosi horce s Uprising crew? Samozřejmě, sousedi jsou sousedi, že. Den se chýlí ke konci, předposledním koncertem je pro mě Protoje & Indiggnation. Proto mě nepřekvapí, deejay je kvalitní a se svou vlastní kapelou se cítí jistěji, ale víc mě baví právě jeho kapela. Styloví týpci mi připomínají původní Wailers. Uvidíme, jak se jim bude dařit dále. Říká se to nejlepší nakonec. Patrice je muzikant každým coulem, předvede výborný koncert, střídá několik kytar, akustický set i jam s kapelou a na podium pozve Protojeho, s kterým si střihne remix „Summer Jam, be wise“. Tenhle koncert, ale i celý festival byl Soulstorm jak se patří.
MAREK:
Musím se přiznat, že jsem si zprvu nebyl jistý svou učastí na tomto festivalu. Bylo to I line-upem, který mě nenadchl tolik, jako v loňských letech. Nakonec jsem se rozhodl zúčastnit a udělal jsem dobře. 28. Ročník Summerjamu se vskutku vydařil. Celé tři dny provazelo dobré počasí a když bylo největší teplo, dalo se koupat v jezeře obkopujícím okolí. Mezi nejlepší vystoupení pro mě patří Tarruse Riley a jeho Blak Soil band. Hned první večer mi dokázal už podruhé svou kvalitu. Stejně tak i Major Lazer, který svou skvělou show nadchl nejen mě, což publikum dokázalo skvělou spoluprácí. Z těch, co jsem viděl poprvé to byl jednoznačně Chronixx se Zincfence. Cítím, že od tohoto mladého talenta můžeme očekávat velké věci. Přeji mu mnoho úspěchů nejen s blížícím se albem Dread & Terrible. Náramně pobavil Protoje, ale i zvučnější jména, jako je Busy Signal či Morgan Heritage. Největším překvapením však pro mě byl něměcký Patrice. Majitel jedinečného hlasu se svou kapelou celý víkend na Fuhrlinger See uzavřel. Jediným negativem, které jsem pocítil byla vzdálenost Dancehall stage, jež byla od našeho stanu vzdálená přes půl hodiny. Kromě toho šlo o povedený ročník SummerJamu a zajistil si také mou účast i v budoucnu. FREE YOUR MIND!
LUKÁŠ:
Takřka vše už bylo trefně řečeno výše, takže za mně jen pár postřehů. Summerjam jsem letos navštívil po hodně dlouhé odmlce dvanácti let a tak jsem byl hodně zvědavý, kam se to za tu dobu vyvinulo. Nepamatuju si upřímně rozdíl ve velikosti kempu nebo kotle před podiem, ale tohle bylo každopádně hodně natěsno! Stanové městečko už dávno není městečkem, ale velkoměstem se vším všudy včetně africké čtvrti. Stany stály doslova všude, kde to jen trochu bylo možné a kdo přijel až v pátek, kdy začínal festival, ten horko tězko hledal místo přímo na kraji asfaltky nebo za plotem v lesíku. Většina návštěvníků byla z Německa, ale bylo slyšet i hodně angličtiny, francouštiny a holandštiny. Bylo vtipný vidět, jak kdo jezdí často a kdo je nachystaný na kempování, protože extrémy byly oboustrané. Někdo měl nejen vlastní sofa a za stanem vlajku svýho města, ale i zahrádku a nafukovací bazén! Vyražme ale už konecně za muzikou, která byla za plotem na ostrově, kam se dostanete jen po povinném šacování na jednom ze tří přístupových mostů. Drinky samozřejmě nejsou povoleny a když se pak podíváte na ceny na ostrovních barech, tak pochopíte proč. Po přepočtu například jednoho mojita na české koruny (250Kč) by asi většina lidí stejně raději zůstala u čisté vody a něčeho v papírku. Pokud tedy máte štěstí to a na příjezdových cestách vám už neprojeli baťohy oficírové s psí smečkou. Reggae posluchač je přeci jen velmi snadný a nápadný terč, takže kolínská bezpečnost má hotové žně. A co ta muzika? Ano, vedle odtaženého auta hned tu první noc festivalu, aby to bylo na konci pořádně drahý (220EUR), mi utkvělo v paměti i několik hodně dobrých koncertů: Dostali mně hlavně Romain Virgo, Fat Freddy´s Drop, překvapivě výborný Protoje a samozřejmě Tarrus Riley s Deanem Fraserem, kteří po hudební stránce Snoop Liona, který zrovna pokuřoval na hlavním podiu, doslova zadupali do země. V tuto chvíli program alespoň dával na výběr, na co máte zrovna náladu, ale párkrát se i stalo, že jste stáli před dost schyzofrením rozhodnutím. Dáte přednost jménu Busy Signal nebo Romain Virgo? Chronixx nebo Junior Kelly? Občas to bylo fakt těžký, ale Summerjam je prostě gigantická záležitost, takže s tím je třeba počítat. Jinak obecně super zážitek, jen ty astronomický ceny, překlepy v programu a velké vzdálenosti byli obecně malým minusem v pohodlí. Ale kdo jede na festival, musí s tím počítat. Takže příště: Větší parta kamarádů, více praktických příprav a přijet alespoň dva dny před festivalem, ať máte kde parkovat a vychytáte dobré a strategické místo na stan. Z určité strany jezera to totiž máte do dancehallu pěšky snad hodinu, a to vás pak unavené nepřesvědčí ani když tam tancuje 5000 lidí a za gramcema je výborný domácí sound Pow Pow Movement, německý objev Jugglerz nebo třeba Diplo s upřímně naživo dost marným Popcaanem. Je to na vás, Summerjam vám hodně nabízí, zálěží na tom, jak si ten víkend užijete vy. Za mně celkový dojem 70 ze 100%
+ pestrý program, atmosféra, press area, krásný areál jezera
– program nutící k schizofrenii, vysoké ceny, dlouhé vzdálenosti, nemožnost parkování
