Tak. První velký evropský reggae festival letošní sezóny máme za sebou. Tím otevíracím pro Jahmusic i tentokráte byl Summer Jam. Ani letos jsem tedy neporušila tradici a vydala se k jezeru Fühlinger. A protože stejně jako po každém předchozím Jamu i letos ve mně zůstalo spoustu dojmů a inspirace, přináším vám teď report a fotky. Motto letošního ročníku bylo „Together as one“, a z určitého pohledu se v jeho duchu vlastně nesl i celý festival. Společně jako jeden se návštěvníci Summer Jamu hrnuli do shuttle busů, aby z nich zase pár minut poté mohli i se všemožnými vozíky, bágly a zavazadly vyrazit k jezeru Fühlinger a hledat kam by hlavu i stan složili. Šťastlivci vše stihli před krátkou, leč řádnou bouřkou, která tak pro zbytek dne dala za dost předpovědi počasí. Jako jeden jsme si s partou vydechli, když nás celní policie Kolín s úsměvem propouštěla po důkladné kontrole auta i řidiče, a jako jeden jsme očekávali co letošní festival přinese. A vzhledem k tomu, že letošní warm up se oproti loňským ročníkům nesl v duchu roots, nálada tomu odpovídala a žádná zvláštní party se nekonala. A tak pro mě tentokráte hudební svátek všech reggae příznivců začal až v pátek.
Svou evropskou premiéru si tu konečně odbyli rebelové z Kingstonu Raging Fyah. I přes poměrně brzký čas (cca 18hod) se prostor před zelenou stagí slušně zaplnil a tak mohlo začít představení jednoho z nejlepších bandů současné Jamajky. Fyah představili svoje debutové album Judgement day a nutno říci, ze si první vystoupení na německé půdě náležitě užívali. Není třeba vyzdvihovat ten či onen song, album i band jsme Vám představili už dříve zde. Jenom dodám, že pokud budete mít cestu k sousedům na slovenský Uprising, rozhodně si jejich koncert nenechte ujít. Celá šestice totiž disponuje výbornými harmoniemi, výborně ovládá nástroje a na pódiu působí jako jeden sehraný celek. Mezi mnoha umělci dnešní doby, kteří na koncertech pouze odvádí svou práci,mě opravdu těší, že existují i ti, , je kteří pro hudbu doslova dýchají…
Prvním headlinerem byla popová hvězda Sean Paul. Oproti očekávání a předchozím reakcím na některé jeho předchozí vystoupení jsem rozhodně neodcházela zklamaná výkonem dancehallové star. Vzhledem k tomu, že Sean P není zpěvák, ale entertainer, žádné extra pěvecké výkony či pure reggae jsem ani neočekávala. Jeho tanečnice předvedly žhavé kreace a doplnily tak energickou show kingstonského rodáka, který na half playback předvedl hity z celé jeho kariéry od Ever blazin přes Still in love až po aktuální She doesn´t mind, který se drží na prvních příčkách hitparád. V páteční večer se otevřela i dancehall arena, ve které vystoupili Christopher Martin a Lord Kossity. Ty jsem ale, vzhledem k pokročilé hodině a vzdálenosti od areálu oželela. Ostatně Christopher Martin už vystupoval i v Praze, kam ho během své tour přivezl Gentleman.
***
V sobotu byly na programu mimo jiné stálice Summer Jamu, energičtí Irie Revoltés a drobná Nneka, která je momentálně na evropském turné v jehož rámci vystoupila i v Bratislavě. Dalším zástupcem novodobého roots reggae z Kingstonu pak byl Protoje. O kvalitách mladého rasty jsem nebyla zcela přesvědčená, a tak jsem s očekáváním sledovala jak za doprovodu výborné francouzské kapely Dub Akom vběhnul na pódium, aby mě během energické show přesvědčil, že i když nepatří mezi zpěváckou špičku, mikrofon ovládá a publikum si získat dokáže. Na tour ho doprovází bratranec Don Corleon, jeden z nejoceňovanějších jamajských producentů, který se na podium také mihnul. Asi největší ohlas podle očekávání sklidil hit původně nazpívaný s Kymani Marleym „Rasta Love“:
Po pro mě nezáživném vystoupení Collie Budze přišly na řadu vrcholy sobotního večera. Těmi byli legendární Burning Spear, který na hlavní stagi sklidil ohromný aplaus už při příchodu a Beenie man se Zaga Zaw bandem na vedlejším pódiu. Překvapením pro mě bylo, že oproti klubovému vystoupení v Lucerně Moses publikum úplně nerozproudil a atmosféra mimo kotel mi přišla trochu mdlá. Po krátké konferenci s Beeniem jsem už ale spěchala do daleké Dancehall areny. Sotva jsem doběhla, začala čistě dancehallová záležitost v podání Agenta Sasca. Mocný hlas a tomu odpovídající flow dostalo lidi do varu, a tak byla jenom škoda, že show Assassina, který se na dancehallové špičce drží několik let, trvala pouhých 45minut.
***
Závěrečný deštivý den zpříjemnil svým nevšedním hlasem J Boog z Havaje, který předskakoval Million Stylezovi, který mně bohužel nijak neoslnil. Zelenou stage mezitím rozhoupali britští Dreadzone a pak už nastal čas pro headlinery. Alborosiemu mikrofon rozehřála svým krásným hlasem Ikyia (mírně připomínající Etanu), a Albo už potom předvedl klasiku. Překvapil jenom, když si na moment pozval na pódium Beenieho, který do té doby dával v zákulisí rady Ikiyi. Příjemnou tečku za 27. Ročníkem Summer Jamu pak udělal Stephen Marley, který za menšího přispění syna Jo Mersy představil Summer Jamu svůj REVELATION PT.1 a předvedl zkrácenou, asi hodinovou verzi toho, co jsme měli možnost vidět koncem května v Lucerně. Stephen pak Summer Jam uzavřel nesmrtelným evergreenem One Love, při jehož prvních tónech noční oblohu rozzářil typický závěrečný ohňostroj.
Letošní line-up byl sice oproti přechozím ročníkům „slabší“, rozhodně to ale neubralo na atmosféře celého festivalu, a proto nezbývá než jen čekat, co si pořadatelé připraví na příští rok.
* Meggie
