Sly Dunbar: Překlad interview s legendárním mistrem reggae bubeníků
Sly Dunbar a Robbie Shakespeare jsou jednou z naprosto esenciálních rytmických a producentských dvojic , z jejichž více než třicetiletého vztahu se zrodilo odhadem kolem 200 000 skladeb. Mnozí považují za jednu z jejich nejváženějších hudebních a produkčních prací produkci alba Two Sevens Clash (souboj dvou sedmiček, 1977) od Culture, které má status jednoho z největších alb roots reggae éry. My bychom se v tomto případě superlativ rádi vystříhali, protože Sly & Robbie dělali a produkovali hudbu pro snad všechny velké jamajské umělce. Jejich seznam spoluprací začíná pro představu legendami, jako jsou Peter Tosh, Toots & The Maytals, Black Uhuru, Dennis Brown, Gregory Isaacs, Maxi Priest, Shaggy, Shabba Ranks, Beenie Man a dokonce i Sean Paul. Dodejme zároveň jedním dechem, že pracovali i s mnoha ikonami mainstreamu. Jmenovitě např. Bob Dylan, Mick Jagger & The Rolling Stones, Grace Jones, Joe Cocker, Sting, Carlos Santana, Sinead O’Connor, Madonna, Herbie Hancock, Robert Palmer a tak dále. Jaké to asi je v jejich kůži? Kupodivu jsou oba pánové přes velké vytížení stále nohama na zemi, při osobním setkání přátelští a s úsměvem na tváři a bez debat absolutní profíci. Pro první seznámení s nimi jsme pro vás přeložili do Češtiny interview se Slyem Dunbarem pro internetový magazín PeppaPot a přejeme vám inspirativní počtení…
Jak se, jako jeden ze světově nejznámějších bubeníků a producentů, vyrovnáváte s takovou pracovní zátěží?
Nuže, jsem především a zejména muzikant, ovšem produkující muzikant. Jen se pokouším tvořit vlastní hudbu, uspokojit své fanoušky. Někdy je to docela složité, ale jindy se obě tyto role sbíhají do jedné, a tak se je prostě snažíme naplnit.
Říká se, že jste mistr bubnování…
Dobrá, ale ne tak úplně. Víš, prostě se jen trochu snažím. Lloyd Knibbs je duchovní otec!
Někdo mi řekl, že Ansel Collins měl něco dočinění s Tvou kariérou.
Jó, jasně! Ansel byl ten, kdo mě vzal do studia, když mně bylo asi patnáct. Poprvé jsem hrál v Night Doctor a druhá věc, kterou jsem pro něj nahrál, byl song Double Barrel, kterého se prodalo přes milión kusů. Takže mým kmotrem je Ansel Collins, protože byl první, kdo mě kdy vzal do studia.
Líbí se Ti, co se dnes děje s hudbou v rámci oživení reggae?
Reggae bylo odjakživa populární. Ale teď máme větší pokrytí v médiích, více rádií a mladých, kteří se více zabývají hudbou. Ale stále ještě máme spoustu práce s tím, aby jsme udrželi vysoký standard, aby jsme se mohli dostat na mezinárodní trh a zůstali tam. My do toho nechceme jít jen s jednou melodií, ale měli bychom tam mít vždy přinejmenším šest takových songů. Sean Paul a Jr. Gong si teď vedou hodně dobře, a jsou tu další mladí umělci, kteří budou mít úspěch, když se jim podaří vyvinout se a budou se mít šanci předvést. Myslím si, že Jamajka má spousty talentů. Podívej se na UWI a Cast (nyní UTECH), je tam hodně dobrých autorů a my musíme jít za nimi a nabídnout jim šanci.
Dělá reggae dobrou práci, když proniká do mainstreamu?
Vždycky to tak bylo. Dělá to odjakživa, kam jen má paměť sahá, tak se podívej: Harry Belafonte byl první velkou hvězdou a potom Ansel Collins udělal Double Barrel. To bylo kolem roku 1969 a od té doby se reggae stalo hitem. Ale co říkám je, že bychom měli vytrvat v práci a dobrém standardu tak, že posadíme žánr na správné místo.
Slyi, spousty lidí, kteří se dívají na reggae lokálně i mezinárodně, říká, že potřebuje superstar, co si o tom myslíš?
Dobrá, osobně si myslím, že potřebujeme nějaký příklad. Někoho, kdo má charisma a kdo může vyjít ven a mít svět, který jej může obejmout. Vidím, že to přichází, ale nevím, kdo to má být. Všichni si počínají výborně, takže nevím. Podívej se, jak byl Bob Marleytou hlavní silou, a potom v Americe, řekněme, Michael Jackson. Vidím, že to přichází, ale nevím, kdo to je, takže prostě musíš pracovat s každým. Nad tím my ale nedumáme, děláme jen svou práci, a když se to projeví, tak to tak bude.
Řekni mi něco o slavné kapele, které jsi byl součástí – The Revolutionaries?
The Revolutionaries bylo něco jako studiová skupina, která se občas sešla. Já, Ansel Collins, Bertram „Rancho“ McLean, Robbie Shakespeare, Radcliffe „Duggie“ Bryan, Uzziah „Sticky“ Thompson, Noel „Scully“ Simms a Dean Fraser. Občas taky Tommy McCook, Herman Marquis, Bobby Ellis a spousta dalších. Nahrávali jsme většinou pro labely Channel One a Treasure Island. Hráli jsme hodně instrumentálek…
Je tu stále poptávka po instrumentálkách?
Jasně. Je tu poptávka! Vzpomeň si, instrumentální věci byly vždycky jak taneční hudba, po té bude poptávka vždycky. Hodně lidí nemusí souhlasit, ale myslím si, že když instrumentální skladby stojí na moderních riddimech, lidi si je koupí. Je to jen o tom, nalézt ten správný groove. Rád bych dodal odvahu každému nastupujícímu muzikantovi, aby dostal instrumentální album do ulic.
Považujete sami sebe se za jednu z nejlepších kapel Jamajky?
Dobrá (smích), nevím, je hodně těžké překonat The Skatalites. Když se další kapely vystřídaly v nahrávání, tak si v tuto chvíli myslím, že Skatalites a možná Taxi Gang jsou jediné, které se dodnes často zaměřují na instrumentální tvorbu.
Nedávno jsi dodělal album s Sinead O’Connor, kde předělala hodně reggae písniček. Jsou tu i další projekty, kterým se věnuješ?
Ano. Právě jsme dokončili dvě turné – evropské a americké. Burning Spear s námi přijel do Ritz a hráli jsme píseň Congo Man, to bylo silný! Žádný zpívání, on jen hrál na perkuse celou hodinu a půl. Bylo to fakt něco, co se musí vidět.
Reggae naživo na předávání cen Grammy Awards… Jak se vám to povedlo?
Reggae na udílení Grammy je dobrá věc pro průmysl, protože jsem vždycky snil o tom, že budu vlastnit jednu z těchhle věcí (smích), a teď, když jednu máš, tak se na to podíváš a řekneš si: „Chlapče, nikdy jsem nesnil o tom, že se tenhle sen vyplní“ (smích).
Jak často jsi se na ty své díval?
Dobře, každý den je musím vyleštit (smích), protože mám dvě, víš? Pro umělce je to opravdu dobrý pocit, když jsi nominován na Grammy a vyhraješ. Je to jako vyvrcholení celé té dřiny, co jsi udělal, takže to je radost.
Za které dvě alba jsi dostal Grammy?
Dostali jsme Grammy za první desku Black Uhuru. To byla vůbec první Grammy pro reggae album! Později jsme dostali další za desku Sly, Robbie & Friends. Byli jsme také nominováni za dubové album. Musíme ale ocenit i další projekty, například Tempo a Carribean TV, myslím si, že budou dělat Karibiku dobré jméno.
Skupina Black Uhuru byla na vrcholu, když se rozpadla, co se stalo?
Definitivně byli další velkou věcí z Jamajky, ale prostě se rozpadli. Ale nevím, co se skutečně stalo. Myslím, že to bylo nedorozumění mezi dvěma zpěváky.
Byli také Sly & Robbie součástí Black Uhuru?
Jasně, když se podíváš na obal alba Anthem, můžeš vidět mne a Robbieho na zadní straně. Další desky pak byly Anthology a Tear It Up, produkovali jsme i celé album Black Uhuru.
Ptal se: Ra-Umi Alkebu Lan, PeppaPot.com
Překlad: Rastanda, Jakuzza & Lomesh
