Skatalites: Vzpomínky na Ska-tality slovy Lloyda Brevetta
Po více než třech letech k nám opět přijíždí nesmrtelná reinkarnace legendární jamajské kapely The Skatalites, tentokráte ovšem bez dalšího ze zakládajících členů – vinikajícího kontrabasisty Lloyda Brevetta, jemuž je spolu s bubeníkem Lloydem Knibbem přičítáno vynalezení již více než čtyřicetiletého a stále oblíbeného rytmu ska. Tento stařičký rastaman, který na sebe před třemi roky na festivalu Respectmusic na Štvanici strhával pozornost muzikantskými kousky a výbornou náladou, se rozhodl zkusit štěstí s vlastní skupinou. Ve skupině ho nahradil neméně zdatný basista Val Douglas, jehož známý A-Team Band byl v 80. a 90. letech hlavní doprovodnou kapelou na tůrách slavného Reggae Sunsplashe.
Zavzpomínejme nyní společně s panem Brevettem na počátky fenoménu Skatalites:
„Tam na Jamajce se dala jednou dohromady parta muzikantů a prostě začala hrát… (Skupina spolu jako doprovodná kapela hrála někdy od roku 1962-1963, ale oficiálně byla založená v červnu 1964 v divadle Odeon; na jaře 1964 pak ve známém Studiu One nahrála svou první samostatnou desku „SKA AUTHENTIC“ ). Hráli jsme v kapelách, po klubech a hotelech, kde jsme hráli se zásobárny aranží dobře známých písní, který vedoucí kapely nakupoval, obvykle z Ameriky, vytištěné na notovém papíře – nebo jsme hráli jazz. Chvíli jsme takhle pokračovali, ale pak jsme si řekli, že chceme dělat nějakou hudbu pro nás – naší vlastní muziku. A tak jsme u toho samýho jazzu změnili styl rytmu – tím, že kytara hrála to „chank! chank! chank!“ (tzv. skanky) a bubeník hrál down-beat namísto up-beatu, kterej by hrál v jazzu.“
Jméno „Skatalites“ údajně vzniklo tak, že bubeník Lloyd Knibb (podle jiné verze to byl zpěvák Joseph Gordon alias Lord Tanamo, hvězda menta a kalypsa) přišel s názvem „Satellites“ inspirovaným vesmírnými závody mazi Spojenými Státy a Ruskem. Kapelník Tommy McCook se prý smál a navrhl: „ne, když hrajeme ska, budem se jmenovat Ska-talites“. Ostatní to nejprve považovali za vtip, ale nakonec se to ujalo… Nyní však předejme slovo opět panu Brevettovi: „Od těch dnů právě tahle hudba byla důležitá, a je tomu tak dodnes. Byla to naše muzika, která nakopla mladý a proslavila Jamajku po celym světě. Lidi to milovali, a šli za náma kamkoli. Na oslavy dne nezávislosti (nezávislost na Velké Británii získala Jamajka 6. 8. 1962) vyzdobili velikej náklaďák květinama a navrch postavili Skatalites – a my jsme hráli skrz celej Kingston a lidi šli kolem dokola a za náma běželo celý město.“
„Byli jsme muzikanti který si volali různí producenti (samozřejmě zejména Clement „Sir Coxsone“ Dodd a Artur „Duke“ Reid, ale kapela spolupracovala v podstatě se všemi důležitými jamajskými producenty) – abychom hráli ska jako doprovod pro různé zpěváky (samozřejmě pro The Wailers, The Maytals, Jimmy Cliffa, Altona Ellise, Kena Boothe, Delroye Wilsona, Desmonda Dekkera a mnohé další; kmenovými zpěváky pro Skatalites pak byla již zmíněná hvězda Lord Tanamo, talentovaný zpěvák soulu Jackie Opel a nestárnoucí pěnice Doreen Shaffer, která se skupinou vystupuje dodnes). Byli jsme první kapela, která to takhle opravdu dělala a zůstávala vždy pohromadě – a byli jsme spolu už dva nebo tři roky – takže když si lidé tu muziku poslechli, hned chtěli, abychom pro ně taky hráli. Byl jsem to já na basu, bubeník Lloyd Knibb, Tommy McCook na ságo, to on byl skutečnej vedoucí, Roland Alphonso na saxofon (na altku pak Lester Sterling či Karl Bryan, kteří v kapele foukají dodnes), Don Drummond na trombón (po jeho tragickém umístění a smrti v psychiatrické léčebně ho někdy zastupoval Rico Rodriguez), Jah Jerry (vl. jménem Jerome Hinds) na kytaru (sólové kytary se příležitostně chopil i kytarový mistr Ernest Ranglin), Dizzy (Johnny) Moore (či Baba Brooks) na trumpetu a na klávesy hrál Jackie (Donat) Mitoo. Všechno to byli velice dobrý muzikanti, kteří uměli číst noty i skládat hudbu. Skatalites byli nejlepší skupina muzikantů, která kdy z Jamajky vzešla.“
Veliká koncentrace individualit a hudebních velikánů byla nakonec i kamenem úrazu. Po o něco málo více než roce oficiální existence se v srpnu 1965 kapela rozpadla zreformovalado dvou skupin v čele se dvěma hlavními rivaly: Soul Vendors Rollanda Alphonsa a Supersonics Tommy Mc Cooka. S velkou slávou vstaly Skatalites z popela v červnu 1983, kdy vystoupili na Reggae Sunsplash Festivalu v Montego Bay. Za necelý rok již po dlouhé odmlce vydávají album “THE RETURN OF THE BIG GUNS“ . Netrvalo dlouho a znovu si získali srdce statisíců nadšených fanoušků. Svou pozici mytické superskupiny samozřejmě obhájili na tisících koncertech a desítky velkých koncertních šňůr a nahrávek. Ani skvělí muzikanti však nežijí navěky, takže rok za rokem do penze či na Sion odchází někdo další z původních členů (už jen proto by jste měli na koncert zavítat!), z nichž dnes v kapele zbyli již jen 3 (bubeník Lloyd Knibb, saxofonista Lester „Ska“ Sterling a zpěvačka Doreen Shaffer). Staré muzikanty však střídají mladší, méně legendární, avšak neméně kvalitní. A jisté je, že sláva, drive a duch Skatalites je nesmrtelný.
(podle knih „Reggae, The Story of Jamaican Music“ Lloyda Bradleyho, „The Rough Guide to Reggae“ Steve Barrowa a Petera Daltona a „Ohně v dlaních“ Timothy Whita a www.skatalites.com sepsal a přeložil Skahannes)
www.skatalites.cz
