Brzo ráno po Ziggyho koncertu v Praze nabírám směr Belgie, abych zažil několik dalších skvělých koncertů. Má volba v bohaté festivalové nabídce letos padla na Reggae Geel – jeden z nejstarších, možná snad vůbec nejstarší reggae festival v Evropě. Letos se na loukách farmářů na kraji městečka Geel konal již 41. ročník a jeho program a atmosféra si rozhodně zaslouží podrobnou reportáž. Zároveň bych tím chtěl podpořit i ostatní reggae fans, aby jezdili na akce, protože tak můžou naživo objevovat do hloubky kulturu, co je zajímá. A nabídka je fakt bohatá! Vedle festivalů Ruhr Reggae Summer, Reggae Jam a Summerjam v Německu je tu Hill Vibes a nově i One Love v Rakousku, šestidenní Rototom Sunsplash ve Španělsku, jednodenní Reggae Rotterdam v Holandsku a nebo třeba Over Jam ve Slovinsku. Toto je je jen malý výčet, je jich mnohem víc, a slovenský Uprising na konci prázdnin beru jako samozřejmost. Seznam letních evropských festivalů nabitých velkými top a di top interprety je v posledních letech obrovský a stačí jen si vybrat, kam se za zážitky vydat. Teď už ale hurá za mým letním objevem – do belgického Geelu…
Buju Banton – jméno které se letos hrdě a s dávkou exkluzivity objevilo asi na pěti evropských koncertech bylo zlatým hřebem celého festivalu. A k tomu Beenie Man, Busy Signal, Agent Sasco, Marcia Griffiths, Rockers live show, The Congos, Richie Spice, Half Pint, Bushman, I-Wayne, Randy Valentine, Kumar, Kranium, Keida, Rootz Underground, Sir David Rodigan a spousta dalších se představilo během dvou dnů na čtyřech pódiích. První dojem po příjezdu na místo ve mě zanechá prostředí – okraj menšího belgického městečka se podobá spíše farmářské roztroušené vesničce mezi pastvinami, políčky, a remízkami stromů. Jedna taková větší louka s malým borovým lesíkem obehnaná plotem, tvoří hlavní areál, po okolních loukách kempy a zázemí pořadatelů. Vítejte na Reggae Geel 2019…
Program na hlavním pódiu nedává moc šancí, než chtít jej vidět od začátku do konce, v půlhodinových pauzách mezi koncerty pak je prostor pro procházení zbytku festivalového areálu. „Hello Reggae Geel, how are You feeling?“ Cedric Myton nás vítá a první živé vystoupení festivalu originálních The Congos s belgickou kapelou Pura Vida připraví atmosféru pro nadcházející dva dny. Po půl hodinové pauze je na main stage střídá I-Wayne, na něj navazuje Bushman, který zaujímá kvalitním pěveckým výkonem.
Můj oblíbený a žánrově univerzální Agent Sasco pak načíná večerní pasáž koncertů. Turf President aka Busy Signal nabíhá na stage ve sportovní teplákovce, běhá, skáče a „háže“ do publika jeden hit za druhým…
Poslední vystoupení dne na hlavním pódiu pak patří královské veteránské All Stars sestavě která se v roce 1978 stala ústředními postavami filmu Rockers – tady ve složení Big Youth, Leroy „Horsemouth“ Wallace, Kiddus I, Bernard Collins, skupina Kush Art, Lloyd Parks a jeho kapela We The People Band dávají možnost cítit originální roots rock reggae v nejčistší podobě.
Noc je ale ještě mladá, a tak s koncem jejich vystoupení začíná v Dancehall areně showtime jamajsko-amerického zpěváka, co si říká Kranium a dívčí publikum šílí…
Během druhého dne se mezi koncerty proplétám areálem. Příjemné místo je borový lesík, ve kterém jsou tři soundsystémové stěny amsterdamského King Shiloh Soundsystem a jejich 18″ Corner stage. V noci tahle lesní stage dostává díky světlům další rozměr a vybízí k odletu do galaxie bass music. Bounce Dancehall arena je obrovský stan, ve kterém jede v podstatě nonstop dancehallová párty, ze které se člověku nechce odcházet. Během pátku se průběžně o vibe stará „one man army“ Warior Sound, který vyplňuje prostor mezi ostatními soundy, mezi kterými byl například i vysoko ceněný japonsko-americký Yard Beat. V sobotu se pak během dne přidávají producenti DJ Spetik a dokonce i newyorský Massive B. Třetí hudební stage festivalu je Tallawah kde se střídají žánry jako ska, soul a dub. Nehudební část festivalu pak představují klasicky gastro zóny s autentickou kuchyní z celého světa od Asie přes Afriku až po Karibik a taky poměrně rozsáhlá „nákupní vesnička“. Celkově areál působí příjemně a je zde stále co objevovat.
Startovací sobotní koncert na hlavním pódiu patří kapele Rootz Underground z Kingstonu, o kterých teď pár let vůbec nebylo slyšet. Letošní comeback s novou deskou ale dává tušit, že nadšení je tu pořád. Banda se do toho pořádně opřela a svůj set proložila mnoha až rockovými pasážemi. Zpěvák Stephen Newland je bavič se vším všudy a tak první koncert dne nechává velmi příjemný dojem.
Po nich už nastupuje britský Randy Valentine, kterého jsem naposled viděl jako nakrátko střiženého talentovaného mladíka v soundsystémové show na Uprisingu. Od té doby se rozrostly nejen jeho dready, ale také jeho skills, zářezy i kapela. Randyho střídá na podiu Kumar se svou novou kapelou, a předvádí mnohem více energickou show, než jakou jsme mohli vidět minulý rok na podzim v Praze při jeho akustickém koncertu. Po něm si už stage bere pod kontrolu Richie Spice, jehož nová deska je také na spadnutí a následuje jamajský veterán Half Pint s nesmrtelnými hity Greetings, Level the Vibes atd.
První a jediná dáma v roli hlavního vystupujícího na hlavní scéně není nikdo jiný než skvělá Královna reggae Marcia Griffiths s hlasem jako zvon a energií a charisma, na které se nezapomíná. Ve svém vystoupení představí jak historii z dob I-Threes a spoluprací s Bobem Marleym, i své sólové songy a nové album nahrané na klasické riddimy ze Studio One. Lahůdka!
Nálada se pak razantně mění s příchodem novodobé africké superstar Burna Boy, koncert, který vnesl do beden parádní afrobeat v podání živé kapely a pod pódium přilákal hlavně mladé publikum, co chtělo tančit.
Královna na pódiu dnes už byla, ale teprve teď přichází ostřílený dancehallový král Beenie Man. Ve velkém stylu, s energií a zásobou hitů odpálí show, která nenechá jediného návštěvníka v klidu. Mezi koncerty na hlavním pódiu stíhám ještě příjemnou zpěvačku jménem Keida, která střídá zpěv s deejay pasážemi a mám radost, že jsem se na opačný konec areálu na tento koncert vydal. Stejný výlet jsem si udělal také předchozí den, kdy na Tallawah stage vystupovalo veteránské vokální uskupení ze Studia One – The Tennors.
Celý festival se v podstatě na minutu přesně držel oficiálního časového harmonogramu a to tak striktně, že několikrát dostali interpreti informaci ze zákulisí a museli své vystoupení ukončit o něco dřív, než by sami chtěli. První tolerované zpoždění přišlo až s posledním koncertem, setup na hlavním pódiu se začal razantně měnit. Nastoupila větší kapela než je obvyklé a vše se precizně připravovalo. Ve vzduchu bylo cítit napětí a očekávání…
Tuto atmosféru pak umocnilo silné intro a do něj se začal pomalu zapojovat hlas, na který všichni čekali, a plynule vše přešlo do silné hymny Destiny a s ní na pódium přišel Buju Banton. Nepřeberné množství hitů od nyabinghi přes reggae, po party dancehall – vše ve velmi silné atmosféře díky skvělé kapele Til´Shiloh Band složené ze zkušených muzikantů jako jsou Steven “Lenky” Marsden nebo Mitchum “Khan” Chin. Buju je ve formě a s kapelou to funguje. V žádném případě nelze říct, že by bylo jméno Buju Bantona letos zbytečně „v hajpu“, protože živý koncert s celou kapelou doopravdy přináší to nej, co se od jeho koncertu očekává. Radost to vidět a slyšet na vlastní uši!
A jak zakončit tyhle dva dny plné skvělých koncertů? Bounce Dancehall stage a Sir David Rodigan, víc není třeba dodávat. V programu byl sice zmíněn společný set společně s King Jammys, který nakonec nebyl přítomen, ale nebylo by to už moc? Na závěr posílám obrovské díky všem milým lidem, které jsem na festivalu potkal, je skvělé vidět a cítit, že organizace i takto velkého festivalu se dá stále dělat od srdce a v rodinné atmosféře.
Big up Big Boss, Johan, Youri, Rick & many more. One Love!
* text a fotky: Jirka Grussmann aka Shotta G
Velký fotoreport v odkaze >>>
