Pionear je muzikant, šéf, producent a majitel labelu Germaican Records, který je v oblasti reggae bez pochyb jedním z nejdůležitějších vydavatelství v Evropě. Na svém kontě má hafo celosvětově úspěšných riddimů (Doctor´s Darling, Curefix, Pharao, Electric Boogie, Valentine ad.) nazpívaných od mnoha jamajských top artistů. Zároveň hojně spolupracuje s muzikanty v Evropě a specielně v posledním roce masivně rozjel podporu mladých talentů. V rámci těchto mezinárodních aktivit dokonce na nový riddim Rodeo v produkci Germaican & SeeeD nazpívalo své verze už i pár Čechů a tento měsíc spouštíme www.germaica.net/cz – českou verzi jeho portálu o dancehallu. Rozhovor je proto velmi aktuální a zároveň pozvánka na Germaican Roadshow, která proběhne 16. listopadu v pražském Abatonu…
Vojta: Ahoj Pionýre, ty jsi začal hrát s kapelou Messer Banzani už v 80. letech… Jaká byla tou dobou v Německu reggae scéna a co vlastně byl první impuls, který tě k reggae dostal?
Pionear: Začali jsme jako ska band se ska publikem. Z toho jsme se plynule vyvinuli v reggae kapelu a stejně tak se měnilo i naše publikum. Německá reggae scéna se podle mého názoru vyvíjela po celá 90. léta se soundsystémy jako Concrete Jungle, Pow Pow a později i Sound Quake, kteří pak rozjeli svůj samostatný business s deskama. Tou dobou se vše točilo okolo roots music a dancehall se ještě tolik neprosazoval. Když uspořádala agentura Contour music festival Summer Jam v roce ´86 a Messer Banzani tam hráli poprvé, vystupoval tam i Shabba Ranks. Byl to jeho debut na evropské pevnině… Následující zimu nás Contour pozvali jako předskokany na klubovém turné hvězdných jamajských zpěváků jménem Sugar Minott, Jr. Reid a Mutabaruka. Jako backing band je doprovázel 809 Band & Dean Fraser. Přesně toto turné bylo tím impulsem, který mě, jak říkáš, dostal k reggae. Později nás Dean pozval do Kingstonu, abychom nahráli album s Firehouse Crew a Sly Dunbarem…
Od té doby se hodně změnilo. Co bylo důvodem pro založení Germaican Observer a vůbec celého Germaica business v 1999?
Začal jsem produkovat riddimy od roku ´95 a to nejdříve s německými umělci. V ´98 jsem se přestěhoval na Jamajku, abych se trochu prosadil na studiové scéně v Kingstonu a Dean mě představil u King Jammy´s, producenta a průkopníka „digitálního“ dancehallu. Líbil se mu jeden z mých riddimů a tak jej brzy na to vydal, což bylo pro Německo hodně důležitý a mělo to výtečný ohlas. Právě to byl důvod pro založení dancehallového labelu v Německu. A protože tu nebylo moc informací o umělcích se kterými jsme spolupracovali, tak jsme rozjeli i internetový magazín prezentující hlavně rozhovory s těmito umělci…
Dnes je u vás v Německu hodně internetových žurnálů o reggae a máte tam dokonce i tištěný časopis Riddim, labely jako Germaican, Pow Pow nebo Sound Quake… Všichni dělají požehnanou práci, ale je reggae scéna už opravdu tak velká, aby zaměstnala tolik lidí?
Většina crews tady jsou buď neprofesionální nebo poloprofesionální a dělají to všechno z lásky k muzice. Podle mě je reggae dnes trochu moc přemedializovaný a z obchodního hlediska možná i trochu přeceněný. Je tu prostě trochu moc lidí na tak malý trh.
A jaký je teda v Německu důvod pro oblibu reggae?
Není to jiný než ve zbytku světa. Reggae má svou univerzální přitažlivost a je to prostě muzika rebelů. Naštěstí tu máme spoustu výborných umělců jako jsou SeeeD, Dr. Ring Ding a Gentleman, kteří dokáží přitáhnout i takové lidi, kteří o reggae nic neví, ale líbí se jim jejich muzika. Hlavní důvod pro celkový úspěch tu dle mého názoru je v rozvoji profesionálních soundsystémů, jako jsou Sound Quake, Pow Pow, Supersonic, Sentinel nebo Kingstone, kteří v klubech propagují dancehall každý víkend.
Label Germaican Records toho udělal pro německou scénu opravdu hodně, a stejně tak i pro scénu jamajskou. Jaký je rozdíl ve spolupráci s umělci z těchto zemí?
Každý umělec je jiný a nejde moc kategorizovat mezi jamajskými a německými umělci. Všichni dávají do své hudby maximum!
Jaký to byl pocit poslat svůj první riddim na Jamajku – do země reggae? Jaké byly reakce zpěváků, když zpívali na instumentálku z Evropy? Tuším, že ten první riddim se jmenoval Bitch, mám pravdu?
Ten riddim jsem na Jamajku neposílal, protože jsem jej vytvořil v Celestial studiu přímo v Kingstonu během mého pobytu na Jamajce. Bylo to tehdy, když mě Dean Fraser seznámil s pár producenty, pro které jsem udělal pár riddimů v různých studiích. První verze do mých riddimů nazpívali Lukie D, Spectacular a Natural Black – všechno kámoši mých kamarádů v Kingstonu. Poté jsem začal získávat více zkušeností a postupně jsem se tak seznamoval s dalšími zpěváky. Ohlas na mou práci byl dobrý a pokud se umělci riddim líbí, pak ho rád i nazpívá… No ale pořád se nesmí zapomenout ani na finanční stránku ;-)) První mezinárodní riddim byl skutečně Bitch, ale Spectacular už předtím nazpíval i riddim jménem Arena.
A co zpěváci jako takoví? Potkal jsi jich spoustu osobně… Koho považuješ za nejzajímavějšího, nebo za nejzvláštnějšího?
Fajn lidi jsou Degree, Tanya Stephens, Lukie D, Cobra, Harry Toddler, ale nejpůsobivější je pro mne Sizzla. To pro jeho schopnost tvorby textů a protože je hudební génius. On je pro mně něco jako dancehallový Mozart…
Povíš nám ještě závěrem něco o slibných telentech reggae scény v Evropě?
P: Asi nejslibnější nováček na našem labelu je Ill Inspecta ze Stuttgartu. Zpívá v patois a píše výborné texty! Určitě ho čeká budoucnost někde na mezinárodní scéně. A pak třeba El Condorsito z Vídně s kořeny v Chile. Zpívá španělsky a pro toho, kdo má rád latino je jasnou volbou!
Díky za rozhovor
Vojta & Lomesh
profil Pioneara a jeho práce
www.germaica.net
www.germaica.net/cz
