Pamatuje tu někdo jméno Nicodemus? Včera uplynulo přesně třicet let od chvíle, kdy v New Yorku opustil hmotné rozměry, a tak bychom rádi připomněli jeho hlas, který svého času patřil mezi nejvýraznější na jamajské scéně, když jí hýbal rub-a-dub.
Nicodemus, vlastním jménem Cecil Wellington, se narodil v roce 1957 a svou kariéru deejaye u mikrofonu začal v roce 1976 u Socialist Roots sound systému po boku selektora Dannyho Dreada. O dva roky později jej Prince Jammy propojil se soundem Tape-Tone, kde si Nicodemus vybudoval silnou pozici na kingstonské dancehallové scéně. Jeho hluboký, okamžitě rozpoznatelný hlas býval přirovnáván k Prince Far I nebo Prince Jazzbovi, ale Nicodemus si brzy vytvořil vlastní styl – a především pověst deejaye, který byl ve svém živlu přímo u sound systému.
Na přelomu 70. a 80. let se začal stále výrazněji prosazovat také ve studiu. V roce 1980 na sebe upozornil kombinací Jamaican Rockers Hop s Ranking Trevorem, která patřila k nejúspěšnějším nahrávkám jeho tehdejšího sparring partnera. O rok později přišla série singlů, které z Nicodemuse udělaly jedno z velkých jmen nastupujícího dancehallu – Gunman Connection, Bone Connection, Hail Nico Dread, Bubble Nicodemus Bubble nebo Tubby’s Daddy.
Zásadní byly v té době jeho sessions s Roots Radics v Channel One a nahrávky pro producenta Henryho „Junjo“ Lawese. Právě Junjova produkce Boneman Connection se stala Nicodemusovým průlomovým hitem i za hranicemi Jamajky. Greensleeves následně vydali split album Deejay Clash s Toyanem, které dokonce doplnili hlasovacím lístkem, na kterém si posluchači mohli vybrat vítěze souboje. Nicodemus zároveň už nahrával i pro Jammy’s, Joe Gibbse, Linvala Thompsona a další producenty tehdejší scény. K jeho povedeným kombinacím patřily mimo jiné Holding On To My Girlfriend právě s Linvalem nebo Rock Steady Party, což byl duet s Leroyem Sibblesem.
Přes všechny studiové úspěchy ale Nicodemus zůstával především „deejay’s deejay“. Jamaica Observer po letech připomněl jako jednu z jeho největších předností schopnost „build lyrics on spot“, tedy skládat a rozvíjet lyrics přímo v dancehallu. Právě jeho improvizace, timing a způsob práce s riddimem ovlivnily další generaci deejays, jako jsou Early B, Super Cat, Professor Nuts nebo Chaka Demus. Poslední jmenovaný si na začátku kariéry dokonce říkal Nicodemus Junior, než přijal jméno, pod kterým se později proslavil po boku Plierse.
Nicodemus, Super Cat a mise na Mars
Zvláštní kapitolu Nicodemusova příběhu tvoří jeho dlouholeté přátelství se Super Catem. Nebylo to spojení, které by vzniklo až ve studiu. Znali se ještě z dob před svými velkými hudebními kariérami a oba se pohybovali kolem jamajských dostihů a koňských stájí. Super Cat později Nicodemuse označoval za jednu ze svých velkých inspirací.
Jejich cesty se výrazně propojily znovu v polovině osmdesátých let kolem Stereo Mars. Super Cat byl tehdy etablovanou hvězdou legendárního týmu Killamanjaro, dle svých vlastních vzpomínek podle sound opustil právě proto, aby pomohl Nicodemusovi s návratem. Majiteli Killamanjara, kterým je Noel Harper, prý tehdy oznámil, že jeho přítel „Nicodemus the Great“ se vrací a že spolu mají „mission in Mars“.
A mise skutečně vyšla. Stereo Mars se v polovině osmdesátých let stal jedním z hvězdných kingstonských soundů. Dochované tapes z let 1985–1986 zachycují vedle Nicodemuse a Super Cata legendární vystoupení, kde si s nimi podávali mikrofon taky Tenor Saw, Burro Banton, Cutty Ranks, Yami Bola, U-Brown, Junior Cat, Danny Dread a řada dalších. Právě sound tapes jsou dodnes možná nejlepší cestou k pochopení toho, proč měl Nicodemus mezi ostatními deejays takovou reputaci. Studiové singly zachycují jen jednu část jeho umění; dance ukazuje jeho schopnost reagovat na publikum, riddim i ostatní deejays v reálném čase.
Z období Stereo Mars pochází i jedna krásná historka, která Nicodemuse nenápadně spojuje s jedním z nejslavnějších hitů jeho blízkého kamaráda. Super Cat vzpomínal, jak při návštěvě Nicodemuse zaslechl jednu z žen použít výraz „boops“. Slovo ho zaujalo, začal pátrat po jeho významu a později z něj udělal téma svého průlomového hitu Boops. Nicodemus tak stál tak trochu i u zrodu skladby, která Super Catovi výrazně pomohla na cestě k mezinárodní kariéře.
Od analogového rub-a-dubu k digitální revoluci
Nicodemus přitom dokázal něco, co se nepodařilo každému z deejays jeho generace – přežil zásadní proměnu jamajské hudby v polovině osmdesátých let. Rub-a-dub postavený na živých kapelách začaly po revoluci jménem Sleng Teng stále více nahrazovat digitální riddimy, ale Papa Nico se v novém prostředí neztratil. Pro Jammy’s na Sleng Teng nahrál Eagles Feather a brzy poté vznikla celá alba Nuff Respect pro Skengdon nebo Mr. Fabulous pro Wittyho.
Právě Nuff Respect ukazuje, jak přirozeně dokázal svůj starší deejayský styl zasadit do nové digitální estetiky. Najdeme na něm mimo jiné Mr. Fabulous nebo Suzie Wong a Nicodemus se tak z původní rub-a-dub generace přenesl přímo do světa, ze kterého už vyrůstal moderní dancehall.
Wild Apache a americká kapitola
Na konci osmdesátých let se znovu naplno propojily cesty Nicodemuse a Super Cata. Společně vystupovali i v Británii a jejich přátelství se následně přeneslo pod hlavičku Catova labelu Wild Apache. Výsledkem byla jedna z nejpamátnějších kombinací jejich kariér s názvem Cabin Stabbin‘ natočená jako 3 the hard way společně s Junior Demusem. Nahrávka uspěla také ve Spojených státech a znovu obrátila pozornost k Nicodemusovi i jeho staršímu katalogu.
Nicodemus a Super Cat pokračovali skladbami jako I & I Prerogative nebo novou verzí Dog Is Better Than A Gun a kolem Wild Apache se postupně vytvořila sestava, v níž vedle nich stáli Junior Demus a Junior Cat. Vyvrcholením bylo album The Good, the Bad, the Ugly & the Crazy z roku 1994. Jamaica Observer ho později zařadil mezi nejlepší hardcore dancehallová alba a čtveřice se společně objevila také ve westernově stylizovaném videu Scalp Dem.
Pro Nicodemuse to byla pozoruhodná druhá kapitola kariéry. Deejay, který se prosadil ještě před nástupem Yellowmana a digitální revolucí, se najednou pohyboval po boku Super Cata v době, kdy se dancehall stále výrazněji prosazoval v New Yorku a celých Státech. V roce 1992 vyšlo album Old Veteran a jeho samotný název vlastně dokonale vystihoval pozici, kterou už tehdy Nicodemus na scéně měl: veterán, jehož kořeny sahaly k soundsystemové kultuře sedmdesátých let, ale který stále dokázal držet krok s novou generací.
Ani tím jeho aktivita neskončila. V roce 1995 vydal Dancehall Giant a absolvoval sedmitýdenní turné po západě Spojených států s umělci kolem sanfranciského Positive Sound Massive. Ještě krátce před smrtí tedy aktivně vystupoval a nahrával.
26. srpna 1996 Nicodemus zemřel na komplikace spojené s cukrovkou. Bylo mu pouhých 39 let.
Třicet let po jeho odchodu možná jeho jméno není mimo okruh znalců jamajské hudby tak známé jako Yellowman, Super Cat nebo další hvězdy, které přišly po něm. V samotném příběhu dancehallu ale zůstává důležitou spojnicí několika epoch – od soundsystemového undergroundu sedmdesátých let přes rub-a-dub a Roots Radics, nástup digitálního dancehallu až po Wild Apache a newyorskou scénu devadesátých let, kde zážil třeba Shabba Ranks nebo mnohem později třeba Shaggy, který se u Nicodemuse notně inspiroval.
A kdo chce pochopit, proč o něm jeho současníci mluvili s takovým respektem, neměl by zůstat jen u studiových alb. Stačí si najít některou ze starých Stereo Mars tapes a poslechnout si mistra tam, kde byl od začátku doma: před sound systémem, s mikrofonem v ruce a riddimem, nad kterým mohl stavět lyrics přímo na místě.
Rest in power, Papa Nico.
