Luciano: Rozhovor zdaleka nejen o jeho novém albu United States of Africa
Se svolením webu UnitedReggae jsme pro české reggae fans přeložili jeden rozsáhlý a velmi zajímavý rozhovor. Jepther McClymont aka Luciano je oblíbený a ve světě reggae velmi vážený zpěvák, který vydává už dvě desetiletí a na kontě má přes 40 alb. Díky Bohu to nevypadá, že by se intenzita nahrávaní nových hitů zpomalovala. Jeho zatím nejnovější album z léta 2010 se jmenuje UNITED STATES OF AFRICA. Zabýva se především děním v dnešním světě a možná i díky tomu se o něm mluví, jako o jednom z jeho nejlepších za poslední roky. Na desce se zabývá mj. ekonomickým a hospodářským poklesem nebo potřebou větší stability v Africe. Tento rozhovor udělal Angus Taylor na londýnském festivalu One Love…
Na tvém předchozím albu JAH IS MY NAVIGATOR si hodně zpíval o tvém vztahu s Bohem. Na tvém novém albu se zabýváš hlavně aktuálním děním vě světě. Proč jsi se rozhodl právě pro toto téma?
Myslím, že musím svým fanouškům ukázat, co všechno se dnes ve světě děje. Nezpíváme jen o tom, jak se dostaneme do nebe. Nezpíváme jen o Zionu a všech těchto nádherných snech. Musíme se také zabývat otázkami, které ovlivňují lidi, jejich mysl a věchny ty věci, které se toho týkají. Musíme mluvit o recesi, která se děje, o teroristických útocích a všech těchto věcech. Sociální komentáře, víte? Protože toto jsou věci, které se dotýkají nás všech.
Proč přišel právě teď čas na album, jehož titulní skladba se zaměřuje na Afriku?
No upřímně proto, že se na světě mluví o jednom uspořádání světa a máte jednu Evropu a všechny tyto podobné věci. Myslím si, že potřeba o tom informovat není jen na mé straně, ale také na straně producenta, kterým je Brother Frenchie (track „United States Of Africa“ je jeho nejoblíbenějším peckou na albu) a také všech lidí z VP Records. Například v poslední době proběhlo Mistrovství světa ve fotbale v Africe a tak je světové vědomí opravdu zaměřeno na tento kontinent. Myslím si, že i toto jsou imposly, proč jsme se rozhodli tuto skladbu použít jako titulní.
Co tě přimělo ke spolupráci s Frenchiem na tomto konkrétním albu?
Brother Frenchie a já spolupracujeme už mnoho let, dělali jsme spolu tracky na vinylové singly. Dokonce písně„A No Like We No Like Them“ a „Be Aware“ jsme dělali před nějakým časem společně. Jeho produkce je skvělá, tak jsem si jej vybral za producenta. On je ten typ, ke kterému si můžete jen tak přijít, cokoliv zazpívat a zase si jen tak odejít. A on vám klidně řekne: „Tohle se mi nelíbí Luci. Proč nezpíváš tu melodii trochu více procítěně? Zkus to…“ Rozumíte? Právě takový producent to je, a tak ho nemůžete odbít něčím starým.
I přesto, že Dean Fraser tentokrát nic neprodukoval, stále hraje na saxofon. Co je nejlepší na spolupráci s Deanem?
Mr. Dean Fraser tady byl od počátku, od samého počátku mé kariéry. Byl tu již od dnů u Philipa „Fatis“ Burrella (label X-Terminator – pozn.př.). Protože od dob co jsem byl s Fatisem, byl Dean jako hudební režisér. Mr. Fraser měl vždy veliké hudební porozumění a znal různé hudební směry. Není proto pochyb o tom, že mezi námi existuje velký respekt.
Během skladby „Be Aware“ mluvíte o vampírech a „backbiters“ (těch, co vás kousnou zezadu). Tedy těch, kteří se přiživují na spravedlivých lidech. Jsou tyto texty založené na tvém osobním životě?
Ano, je to z mé vlastní životní zkušenosti. Je to zkušenost z počátku loňského roku, kdy se za mnou připlížil člověk a udeřil mě do hlavy železnou tyčí. Presně toto inspirovalo tento track.
Pomyslel si někdy na odchod z Jamajky? Třeba do Afriky, jako například Sizzla, když se věci tak zhoršily?
Jsem určitě u procesu vytvoření základny v Africe, protože musím. A i když za sebou Jamajku nenechám a neodejdu, věřím, že mám tam někde propojení s Afrikou a že moje „pupeční šňůra“ byla přestřihnuta právě tam. Nemůžu ale jen tak opustit Jamajku, ale zároveň si musím vytvořit pevnou základnu v Africe. Protože já jsem ten, kdo přišel a zpívá „One Way Ticket to Africa“ a zpívá tolik o Africe. Bylo by velmi smutné, kdyby moje cesta skončila v Babylonu a ne v „mé vlasti.“
Píseň „King Of Kings“ je kritická k náboženství a chování některých lidí. Co tě inspirovalo napsat text k této písni?
Když jsem studoval lidské povahy a chovaní, zdálo se, jako by lidé četli některé části Bible, byli s nimi spokojeni a používali si je ke svému výkladu. Já upřímně věřím, že ze základů, které byly stanoveny, existují určité zásady, které bychom se měli snažit dodržovat. Myslím si, že lidstvo se ve skutečnosti nesnaží dodržovat zásady, které pro nás Bůh připravil. Například, pokud se zaregistrujete na internetové stránky, tak byste se měli ujistit, že vše, co tam píšete je pravda a celé internetové stránky jsou pravdivé. A pak tu není žádný rozdíl mezi duchovním šifrováním Všemohoucího. Spiritualita musí být v rovnováze. Je to jako způsob, kterým mne hudba naučila tolik o harmonii a souladu. Když jsou v rovnováze a zajišťují, že jsem stále v správném rytmu, když zpívám. S duchem Boha Všemohoucího a lidskou duší je to stejné. U nás je zakotvení v duchu schopné fungovat efektivně, jako duchovní bytost, a musíme dodržovat šifrování, které nám Všemohoucí dal. Myslím si, že člověk má právo si zvolit určitou náboženskou ideologii a filozofii, která je pro něj pohodlná a nebo vyhovuje jeho životním cílům. To je to, co si myslím já. A věřím, že tato píseň řeší tuto záležitost. Místo toho, abychom odešli s vlastní interpretací a vlastním přesvědčením, jak by Bůh asi mohl chtít abychom žili, bychom měli sledovat duchovní šifrování, duchovní Bibli a skutečné duchovní znění.
Na tomto albu je slyšet ústup od moderní produkce a má výborně vybrané riddimy, které zní, jako by pocházely ze 70. let. Skladba „Moving On“ je na starém riddimu od Paragons, „Hossana“ je zase na na starém riddimu z produkce Bunny Lee. Jak důležité je vrátit se ke kořenům?
Toto je opravdu jedna z věcí, kterými na mne brother Frenchie hodně zapůsobil. On je právě ten muž, který přišel s některýmy riddimy a zaryl mi je přímo do žíly. Jedná se o hudbu, kterou miluju. Vyrůstal sem na tomto druhu vibrací. Miluji takové riddimy a upřímně si myslím, že právě to mne propojuje s kořeny. Je příjemné zpívat na up-tempo beaty a zároveň na těchto opravdu rooots reggae riddimech. To také podporuje zachování našeho kulturního dědictví a houpavých „roots rockin“ riddimů v uších našich lidí. Protože, když jsem viděl, co provedl Bitty McLean s písní „Walk Away“, poznal jsem sílu hudby. Když byly skladby o lásce nazpívány na původních foundation riddimech, byly i divácky mnohem úspěšnejší. Cítím velikého ducha v roots-rock reggae music. To není jen ve způsobu nahrávání a počítačové digitalizaci, ale také to, že lidé stále chodí do studia se skutečnými živými nástroji a nahrávají. Ve dnech, kdy se nahrávalo jen takto, nikdy nebylo tolik nahrávek. Mohli jste tak cítit ducha, který tyto lidi spojoval, a oni mohli hrát s naprostou přesností.
Na téma živých nástrojů: Nedávno jsi dělal s americkým violoncelistou Davem Egarrem na jeho album KINGSTON MORNING. Jak k té spolupráci došlo?
Yes Man, ten chlap je génius! Setkal jsem se s ním přostřednictvím Handela Tuckera, což je producent, který na jeho projektu pracoval a pozval mně. On spolupracoval s Egarrem, a když jsem tohoto člověka viděl při práci se svým nástrojem, tak jsem cítil velké propojení mezi ním a mojí kytarou. Myslím, že když se lidé spojí se svým nástrojem, tak se tím nástrojem stanou a mají potom mnohem víc co říct svým posluchačům, kteří si najdou čas a naslouchají jim. Když jsem se s Davem setkal, tak jsem byl velice ohromen, už jak se ke mě blížil. Cítil jsem vibrace a energii a poznal jsem, že toto byl posel od Boha. Ten muž je posel, takže když jsme spolupracovali, tak to bylo od jednoho poselství k druhému, Cítil jsem se při tom opravdu skvěle.
Haile Selassie by letos oslavil své 118. narozeniny. Jak jsi oslavil tuto událost?
Byl jsem na turné v Itálii a na oslavu jsme měli speciální večer, kde jsme Jeho narozeniny zmínili a měli jsme i připravený speciální song, který jsme složili, abychom této noci vyjádřili sílu Jeho Veličenstva. Byla to pro mne obrovská čest. Zpívali jsme o lásce, o Jeho Veličenstvu a uctívali jej. A nemohl být lepší den, jak toto výročí oslavit.
Nedávno proběhl na Jamajce pokus o zlepšení obrazu tamní hudby prostřednictvím mediálních kampaní, a vládní intervence. Jak to cítíš jako někdo, kdo se zavazuje ke spravedlivým textům?
Myslím, že vládě trvalo příliž dlouho, než s tím začala. Toto mělo proběhnout už dávno. Jak se ale říká, nikdy není příliš pozdě a díky za to, že mají tento přístup k hudbě. Reggae – a ne jen reggae, ale hudba sama o sobě – je tak velkým a důležitým aspektem v naší zemi, že vláda – a to nejen na Jamajce – tomu musí věnovat pozornost. Myslím si, že by bylo dobré mít nějakou formu právních předpisů a také vládu, kolem které lidé nechodí a nezpívají stále dokola ty stejné staré „braky“. Musíme mít nějakou formu morálního standartu, podle kterého se budeme řídit my.
Měli jste tour po Evropě a teď vystupujete v Londýně na festivalu One Love 2010. Jaký je to pocit být headlinerem na prvním reggae festivalu v Londýně od té doby, co jsi zde hrál na festivalu Peace & Love před deseti lety?
Musím vzdát díky, protože pro mě cokoliv se jménem One Love mluví samo za sebe. Vidíte také, že když jsem byl pozván, tak jsem vůbec neváhal. Rastafariánství mluvilo o One Love ještě dřív, než všichni znali bratra Boba Marleyho, a ten jen proslavil celý tento slang, když se zmiňujeme o „One Love“. Vždy, když se dva rastové potkají, tak si vždy říkají „One Love, iyah, One Love“ – toť z mé znalosti rastafariánství. Jsem velice rád, že jsem součástí toho, co přinese lidem One Love. Jako muzikant jsem šťastný za tuto příležitost přijít a prezentovat se lidem. Zjistil jsem, že na festivalech po celém světě, ať už v Evropě, Anglii, Velké Británii nebo Americe, lídé velmi tíhnou k roots reggae. A jsem rád, že je toho součástí Boží posel. Občas, když hovoříme o festivalech, které nedávají prostor opravdovému roots a neumožní vystupovat umělcům, kteří jsou věrni svému poslání, se často nedostane takového uznání. Jsme tak velice rádi, že se tady obrátili na nás, a děkujeme že nás sem povolali.
* Originální rozhovor pořídil Angus Taylor / UnitedReggae.com
Se svolením autora přeložil a upravil Kol-ler. Anglický originál byl publikován zde.
