Je taková škoda, že jedna přezdívka tohohle drobného chlapíka, kterému postupem času začal úsměv zlátnout, ho zařadila do škatulky, ve které už pro některé zůstane napořád. Řeč je o Laurelovi Aitkenovi, který byl označen jako Godfather of Ska. Žádná o tom, že by ska nehrál, ale bohužel je tím často přehlíženo jeho vynikající reggae období, nezapomeňme na soulové taneční šlágry, r’n’b balady otevírající vaši duši, nebo boogie fláky, které vás ovanou divokým koncem 50tých let. Myslím, že titul Pioneer of Jamaican Music je ten nejpřesnější. Ale teď už pěkně po pořádku…
Mladý Kubánec
Není to legenda, že by se Laurel Aitken narodil na Kubě, je to fakt (i přesto, že jsem s dočetl i o Panamě a o tom, že se vlastním jménem jmenoval Oliver Stephens… no, popojedem). Stalo se tomu tak 22. srpna 1927 v Santiagu. Jeho otec byl Jamajčan, o matce se příliš neví, stejně jako o Laurelově jedenáctiletém pobytu na Isla de Cuba. Tam se každopádně naučil španělštině jako své mateřštině, což pak náležitě zúžitkoval (suma sumárum: španělština, angličtina, italština a i francouzština, to je arzenál jazyků, kterými se Laurel domluvil a nezapomeňme na patois). Ovšem v roce 1938 už rodina Aitkenů žila v Kingstonu (nejslavnějším Laurelovým sourozencem je bezesporu jeho bratr kytarista a příležitostný zpěvák Bobby). Netrvalo dlouho a mladý Laurel se o sebe a sourozence musel starat sám, neboť rodiče jim zemřeli v letech 1940, rsp.1941. Zpíval po ulicích, než povýšil a vítal turisty v hotelech zpěvem calypso odrhovaček. Celé toto snažení eskalovalo do jeho vystoupení ve Vere John’s Opportunity Hour (tehdejší soutěž pro pěvecké talenty), kde zvítězil. Vedle toho si vydělával jako studiový hudebník, kdy hrál na piano. Ovšem jeho pěvecká hvězda začala strmě stoupat a tak „El Cubano“ vystupoval častěji a častěji a sváděl boje o popularitu s dvojicí Scully & Bunny. Vše ale, krom minima veřejných vystoupení, zůstávalo u kočování po turistických letoviscích, či marginálního vystupování v rádiu. Zvláštní to věc, kdy mladík z chudých poměrů de facto reprezentoval bohaté vrstvy. To nic nemění na tom, že jeho vystoupení 
složená z menta, calypsa a r’n’b, zpívaná anglicky nebo španělsky, ovlivněná jmény jako Nat King Cole nebo Louis Jordan, musela stát za to.
Boogie In His Bones
Ovšem Laurel Aitken se plně našel ve stylu, kterému tehdy dominovali američtí umělci Floyd Dixon nebo Rosco Gordon – boogie; respektive v jeho jamajské mutaci. Tento jakýsi předchůdce rokenrolu, který ještě tak trochu postrádal jeho prudkost, dokázal roztančit davy, a proto byl tak populární. Laurel byl jedním z nejpopulárnějších interpretů na Jamajce, také díky několika nahrávkám, které již vydal. Ale až nahrávka vydaná u Island records s hudebním doprovodem kanadského jazzového kvarteta působícího na Jamajce ho vymrštila mezi nejzářivější hvězdy jamajského showbusinessu. Byla to „Little Sheila“ na A straně a B stranu okupovalo „Boogie In My Bones“. A co víc, tato deska byla vůbec prvním domácím number 1 jamajské hudební hitparády, kterou do té doby okupovali americké šlágry. V té době hrál Laurel Aitken vedle rozpustilých humorných textů, i věci, které více mluvily o každodenních strastech chudých, ale také měl v repertoáru téměř rasta věci jako „Ghana Independence“ nebo „Nebuchadnezzar“ a to prosím pěkně ještě předtím než Count Ossie se svou partou Prince Busterovi zabubnovali na „Oh Carolina“. Z ranku spirituálních písní můžeme jmenovat ještě „Daniel Saw The Stone“, „Heile Heile“, „Lion Of Judah„…
Jeho spolupráce s Island records ovšem jedním vydaným singlem neskončila a celá spolupráce vyeskalovala v Laurelovo přestěhování do Velké Británie v roce 1960. Tím se vyhnul ohromné jamajské ska vlně, a tak se vlastně stal záhy neznámým umělcem ve své domovině…není divu, že v něj po celý život zůstala hořkost. Ovšem v Anglii byla situace jiná. Tam měl stále statut hvězdy, jak u britského publika, tak hlavně u rozrůstající se jamajské komunity, jíž se brzy stal neoficiálním mluvčím. Vedle spolupráce s Island nejvíce v Anglii pracoval s Pama records, kde byl i producentem, ale nahrával i pro Blue Beat, Doctor Bird nebo EMI. Na Jamajce nahrál i několik singlů u Duke Reida, Leslie Konga („Fire In Mi Wire„), JJ Johnsona (Rise & Fall) nebo Bunnyho Lee („It’s Too Late“, „Landlords & Tennants“) . Jak bylo řečeno, tak Laurel emigroval před ska boomem a jeho verze ska zůstala víceméně „proto-ska“. Stále v něm byly a jsou patrné prvky calypso a boogie. Stačí si poslechnout songy jako „Coconut Woman“. Avšak „čistokrevné“ ska, stačí si vzpomenout například na „Bad Minded Woman“.
https://www.youtube.com/watch?v=kmI6Ml43Wfw
Reggae Popcorn
Poskočme o trochu dál, na konec šedesátých let. To Little Bosse (jak mu říkali Skatalites) zastihneme v nejpilnějším tvůrčím období. Hutný zvuk reggae jako by mu byl ušit na míru. Neříkejte, že vás hity jako „Jesse James“, „Skinhead Train“ nebo „Reggae 69“ spolehlivě neroztančí. Laurel v té době spolupracoval s velice populárním Dandy Livingstonem (milý čtenář jistě zná jeho hit „A Message To You, Rudy“). Ovšem toto přátelství vzalo za své, když Dandy podle Laurela vykradl kapele The Tennors píseň „Ride Your Donkey“. Na Dandyho přímo zaútočil v písni „Donkey Man“, kterou vám doporučuji si sehnat. Vedle toho Laurel produkuje rebelantské písně jako již zmíněná „Landlords & Tennants“, protestující proti soustavnému zvyšování nájmů; ale také útočí na rasistického politika Enocha Powella v songu „Run Powell Run“ (run Powell run, black man a come…to mluví samo za sebe). Vedle toho neopouští další „pro-black“ témata („Heile Heile“, „The Lion“ – písně oslavující etiopského císaře Haile Selassieho). Romantické a milostné balady najdeme stále. A ještě se stačil starat o kapely jako The Marvels, Freedom Singers (nezaměnit se stejnojmennou kapelu ze Studio 1) a DJ’s jako Dice The Boss, King Horror nebo Tiger (což byl vlastně jeden z Laurelových pseudonymů, a proto si ho nepleťte s „pozdejším“ DJem stejné přezdívky).
Ovšem v roce 1972 zájem o reggae v Británii upadá a život někdejší british reggae smetánky dostává hořkou pachuť. Laurel se snaží zachránit co se dá vydáváním různých reggae-funk hybridů, ale labuť zpívá svou píseň (když si poslechnete „Blue Beat Dance“, tak na vás asi taky padne zoufalost)… A tak můžeme v sedmdesátých letech najít Laurela Aitkena, jak ve španělské restauraci sedí u piana a hostům hraje k dobré chuti.
Skinhead
Velký návrat přichází s revivalem ska a nástupem 2tone kultury. Laurel se chopí velehitu „A Message To You, Rudy“ a píše mu pokračování. Vyvolávač trablů (rude boy) se nám díky tomu v písni „Rudi Got Married“ žení. Dnes si zkuste tento song pustit na party, kde jsou alespoň tři skinheadi a bude se vám zdát, že tančí celý svět. A přidejte k tomu hymnu Laurelem věnovanou právě skinheadům – „Skinhead“ a celý svět se zbortí pod návalem čiré radosti. Tím se Laurel etabloval v rámci undergroundové scény, kde už úspěšně zůstal. Začala tak obrovská šňůra jeho koncertů po Evropě, USA a také Japonsku. V tomto období s ním spolupracovalo mnoho kapel, jmenujme: Potato 5, jeho kapela Pressure Tennants, The Busters, Court Jester’s Crew, španělští The Skarlatines (se kterými nahrál španělsky nazpívané album EN ESPANOL)…
Také notně spolupracoval se španělským labelem Liquidator, kde vydal album právě se Skarlatines, singl „Tic Tac“ a poslední věc, na které se podílel, výběr jeho doposud nevydaných věcí „Superstar“.
Superstar
V posledních letech už Laurelovi zdraví příliš nesloužilo, ale i přesto dále živě vystupoval, ač už bylo čím dál tím víc znát, že mu ubývají síly. Pak začaly přicházet koncerty, které se na poslední chvíli odvolávali, koncerty, které se odvolali předem, koncerty, na které vůbec nedošlo. V roce 2003 prodělal infarkt, avšak v roce 2005 vystoupil na koncertě v Club Ska, aby poděkoval celé ska komunitě za podporu v nemoci. Laurel svůj boj prohrál 17. července 2005 v nemocnici v Leicesteru. Odešel muž, který měl právo být zatrpklý, protože v jeho domovině nikdy nedostál uznání, za práci, kterou pro ni odvedl. Zároveň odešel Kmotr ska, Reggae rebel, Soul Master, Rocksteady King…odešla jedna z nejdůležitějších a nejopomíjenějších postav ska a reggae.
Na závěr slova vlastníka Liquidator records, která taky můžete najít na přebalu posledního alba, na kterém Laurel spolupracoval SUPERSTAR:Toto album je věnováno památce Laurela Aitkena, který zemřel několik dní před vydáním tohoto alba, krátce po tom, co jsme spolu pracovali na konceptu a myšlence toho celého. Zůstaň navždy v pokoji, můj příteli.
* Rejnok
links:
Laurel Aitken @ myspace
