Skoro každý rok se tu rozčilujeme nad výběrem akademie Grammy v kategoriích, kterým evidentně moc nerozumí. Jak jinak by mohli nominovat pořád dokola stejná jména a opomíjet ty skutečně zásadní kousky? I letos je to tak trochu stejná písnička, ale začněme tím pozitivním. I když jsou také ve výběru snad každý rok, potěšily nás další dvě nominace pro geniální jamajské duo Sly & Robbie – jedna za vlastní album se Spicy Chocolate jménem THE REGGAE POWER a pak za Shaggyho desku OUT OF MANY, ONE MUSIC, kterou produkovali a která je asi vůbec nejkvalitnějším reggae zářezem v Shaggyho dvacetileté diskografii. Možná že právě kvůli tomu se prý v USA zas tak dobře neprodává, takže Grammy booster zní jako logická výpomoc. Dalším nominovaným jsou američtí SOJA s deskou AMID THE NOISE AND THE HASTE, které jsme měli možnost vidět v říjnu i v Praze. Deska je to zajímavá a z reggae alespoň částečně vychází, ale pro mně rozhodně nepatří k pěti nejzásadnějším reggae albům tohoto roku. Navíc i zbytek nominací je tak trochu podle šablony – Sean Paul má venku novinku FULL FREQUENCY, kterou potřebuje podpořit, protože časy „Dutty Rock“ (2002) jsou dávno pryč. Nemůže také chybět zástupce Marleyho klanu. Letos to vyšlo na Ziggyho s deskou FLY RASTA (Stephen a Damian si s novinkou strategicky počkají až na 2015). Pátá nominace mi pak zůstává záhadou a musím si jí ještě dnes pořádně poslechnout – Lee Scratch Perry s deskou BACK AT THE CONTROLS. Že by voodoo? A nebo má akademie předplacené smlouvy, kdy koho podpoří? A nebo prostě akademie nezná víc než jen klasiky žánru? Podívejte se schválně na nominace z předchozích let, hodně jmen se tam opakuje pořád dokola a ostatní jsou bez šance.
PS: Sám za sebe bych z této pětice hlasoval pro Shaggyho album se Sly & Robbie, jak to máte vy? Dejte vědět níže v komentářích a nebo rovnou hlasujte v anketě v pravém sloupci na hlavní straně.
* Admirál Kolíbal
