Jaké je to být muzikantem na Jamajce? Aneb když muzikanti pláčou
Když se řekne Jamajka, většina lidí si představí karibský ráj tak, jak jej prezentují média pro turisty. Samozřejmě, že nechybí moře, sluníčko a všechny ty typické „kýče“. Vedle toho jsou ale přítomny problémy, o kterých se až tak často nemluví. A ty se nevyhýbají ani hudbě. Vzhledem k tomu, že pro muzikanty je na Jamajce příležitostí na přivýdělek pomálu a konkurence obrovská, musí se většina z nich spoléhat na příležitosti v zahraničí nebo na hudební akce pořadané z vládních zdrojů. Ale ani to se častokrát nedaří, a tak jsou jedinými velkými příležitosti především festivaly Rebel Salute a Reggae Sumfest. I ty ale mají pro muzikanty svá úskalí… Na prvně jmenovaném se letos z kraje roku odehrálo něco pozoruhodného. Bushmanovi díky festivalovým průtahům a zpožděním organizátor zkrátil vystoupení doslova na pár minut. To ovšem na Jamajce není nic neobvyklého. Poprask ale způsobilo, že se Bushman domáhal podpory ještě na pódiu, a svá slova mířil především k Tony Rebelovi, který za celým festivalem stojí. „Podívejte se do Evropy, kde festivaly trvají i několik dní. Čekal jsem čtyři hodiny, než budu moct vystoupit a ani mě nenecháte dohrát dvacet minut?“. V emotivním rozhovoru pro jamajskou televizi se Bushman dokonce rozplakal. Zastání se mu dostalo nejen u spousty fanoušků, ale i u některých muzikantů, jako byl například Jah Cure, který vystupoval hned po Bushmanovi ale jelikož jeho hvězda září jasně i v mezinárodních vodách, zkrácení koncertu mu zase tolik nevadilo. „Dneska budu za toho hodného, ale Tony, postarej se o své muzikanty, tohle by se nemělo stávat,“ vzkázal Cure.
Samozřejmě, že hodně muzikantů zůstalo stranou z taktických nebo pokryteckých důvodů. Zkrátka si to u Rebela nechtěli pokazit. A i když rozruch od začátku roku utichnul, otázka jak to je s příležitostmi pro místní muzikanty, zůstává pořád otevřená. A tak jsem se zeptala tří muzikantů na jejich pohled. Tady jsou…
BAY-C: „Za mořem se jamajským muzikantům každopádně nabízí více možností. Mimo jiné je to otázka ekonomiky. V prvé řadě je mimo Jamajku mnohem větší market. Tradiční trhy jako nabízí Evropa, USA, UK nebo Kanada jsou logicky větší než populace tří milionů lidí na Jamajce. Když k tomu přičteme i Afriku, Asii a Jižní Ameriku, nabízí se větší sousto mimo Jamajku. Stejně důležité jsou i cizí měny, které mají větší hodnotu než jamajský dolar. A nakonec, lidé tíhnou k tomu, co je pro ně nedostižné a svůj vlastní druh berou za samozřejmost. Takže je možné najít „cizince“, který si najímá a pracuje s jamajskými muzikanty snadněji než samotný Jamajčan. A stejně tak to platí i obráceně. To je důvod, proč jamajští muzikanti a kapely tráví tolik času cestováním a na šňůře, protože mimo Jamajku se cítí víc cenění a milovaní.“
DELLY RANX: „Není to jednodušší mimo Jamajku. Mimo Jamajku jenom dostáváme lepší plat. Já tu jsem, abych uspokojil své fanoušky všude.“
MACKEEHAN: „Tady na Jamajce máme spoustu umělců a muzikantů a tak prostor, ve kterém se snažíme pracovat, je hodně limitovaný. Mimo Jamajku se nabízí mnohem více možností, a tak se většina muzikantů snaží najít další umělce, kteří pracují mimo ostrov, aby s ním mohli vyrazit na šňůru. A to je v podstatě způsob, jakým si většina muzikantů vydělává a přežívá. Je to o něco snazší, když si muzikant na turné, než ten, co vystupuje a žije jenom na Jamajce a snaží se vyžít z muziky na ostrově. Není tu dostatek shows. Myslím, že vláda do hudby neinvestuje dost prostředků a tím pádem tu ani není tolik akcí, které by muzikanty podpořily.“
* Meggie
