Ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe. “Peeteh Morgan zemřel ve věku 46 let.“ Jako by se i klávesnice bránila tu větu přetavit do psaného textu. Ale bohužel, je to pravda. Ačkoli bych mnohem radši psal recenzi na nové album Morgan Heritage nebo přinášel report z jejich koncertu, musím teď dát dohromady pár odstavců o životě zlatého hlasu soudobého reggae, který v neděli 25. února 2024 utichl navždy. Zatraceně předčasně!
Peter Anthony, kterému nikdo neřekl jinak než Peetah, se narodil 11. července 1977 do rodiny zpěváka Denroye Morgana. Morganovi vyrůstali v jamajské komunitě uprostřed New Yorku a od mládí muzicírovali. Peetah dal dohromady se sedmi sourozenci skupinu, kterou pojmenovali Morgan Heritage (a není to jediná formace tvořená dětmi Denroye Morgana, existovalo třeba i personálně nepropojené trio L.M.S.). Morganovic děcka projevovala značný talent a v roce 1994 vydalo americké hudební nakladatelství MCA Records jejich debutové album Miracles. Upřímně řečeno, tohle ještě zázrak úplně nebyl a budoucí reggae behemoty byste v nich nepoznali. Album tak trochu tápe, zda chce být autentickým reggae či nějakou karibskou popinou. Nicméně reggae umělcům se nepoštěstí vydávat desku na poměrně velkém americkém labelu každý den a když se skupina v srpnu 1995 vydala na Jamajku, čekalo je nejen vystoupení na festivalu Reggae Sumfest, ale hlavně měsíc ve studiu se zkušeným jamajským producentem Robbie Dixonem známým jako Digital B. Pod jeho vedením skupina našla svůj styl.
Kombinace klasického roots reggae s moderním kabátem, která je provází do současnosti. Když se zavřeli do studia, začali chrlit jeden skvělý singl za druhým. Protect Us Jah, Africa, Here We Come, Set Yourself Free… Měsíc nestačil, Heritage zůstali na Jamajce hned tři a natočili základ desky pojmenované po nejsilnější pecce Protect Us Jah. Skvělý album!
Kromě Bobby Digital B si Heritage střihli spolupráci s dalším velkým producentským jménem, nikým menším než Králem Jammym. Ze sbírky singlů resultoval další solidní set jménem One Calling. Devadesátky jsou období, kdy si Jamajka vzpomněla na svou hudební minulost a postavila most k tradici Boba Marleyho a jeho generace tzv. uvědomělých umělců. Generace nových hlasů, zastoupená lidmi jako Garnett Silk, Luciano či Everton Blender, znovu hrála klasické reggae. Snad s novým kabátem, ale klasickým poselstvím. Morgan Heritage se stali nejen součástí tohoto proudu, ale troufnu si říct, že v roce 1999 poslali do světa i ten nejsilnější manifest své generace.
Deska Don´t Haffi Dread z roku 1999 je moderní klasika, která se svou silou rovná čemukoliv, co vyprodukovala zlatá éra žánru o dvě dekády dříve. Ustálená sestava Morgan Heritage s Peetem jako hlavním zpěvákem, Royem alias Grampsem, který nejen dobře ovládá elektrické varhany, ale jehož bohatý baryton skvěle doplňuje bratrův tenor, Unou na klávesách, Mr. Mojo u perkusí a Lukes s kytarou, to vše doplněné o bicí Dustyho Millera (v alternaci s jmenovcem Josephem) a basou Dennyho Dennise. Hymna po hymně. Základ jejich živých koncertních setů. Když si najdete videoklip k titulní písni, možná se budete smát té dobové estetice. Nicméně stejně si nebudete moc pomoc – ten song je ztělesnění tradiční reggae message a Heritage jej zpravidla zařazovali na druhé místo ve svých živých vystoupeních. Angličtina pro takové desky používá výraz “Tour de Force.“
Vedle celých alb se Morgan Heritage podíleli i na jednotlivých singlech. S Buju Bantonem si střihli Psalm 23. Nebyla to úplně první adaptace starozákonního žalmu (z hudebního nebe zdraví mezi jinými i Antonín Dvořák), ale kombinace Bujuho chrapláku s Peetem a Grampsem dala vzniknout mimořádně silné verzi. „Duši mou občerstvuje, vodí mne po stezkách Spravedlnosti pro jméno své…“
Morgan Heritage se také podíleli na produkci několika silných riddimů. Ten asi nejlepší, pojmenovaný po jejich songu Liberation, se stal základem alba verzí riddimu Mt. Zion Medley pojmenovaného příznačně Morgan Heritage Family and Friends vol. 1. Tam se objevili mj. Toots Hibbert, Capleton, Ras Shiloh, Jah Cure, Buju Banton, Bushman a mnoho dalších, kterým to tehdy sakra pomohlo v jejich kariéře. U Morgan Heritage pak následovalo několik dalších solidních studiových i koncertních alb a pak v nejlepším několikaletá pauza, u které Peetah a Gramps rozjeli vlastní sólové projekty.
Pak se ale kapela vrátila v plné síle se singlem The Return a albem Here Come the Kings, což jsme mohli pořádně ochutnat v roce 2014, kdy se poprvé a naposledy podívali do Prahy na pozvání Jahmusic a Lucerna Music Baru. Následovalo veleúspěšné album Strictly Roots, které vyhrálo Grammy za nejlepší reggae album roku 2016. Přesto postupem času skupinu opustil Luke Morgan a Una přestala vystupovat, protože jí postihla srdeční příhoda. Morgan Heritage ale nepřestali existovat a pořád představovali jednu z největších atrakcí na reggae festivalech i při klubových vystoupeních. Sám jsem je viděl naživo pětkrát, shodou okolností v pěti různých zemích. Jejich koncerty byly vždy přehlídkou profesionality a skvělého hudebnictví, což si český massive při jejich koncertu v Lucerně a nebo předloni na bratislavském Uprisingu.
Peetův odchod k hoře Sion přišel jen dva roky po jeho otci, ve dnech kdy na Jamajce probíhají dlouho očekávané volby a také trochu symbolicky v době, kdy po světě vstoupil do kin velký hollywoodský životopis Boba Marleyho. Snad i proto se o něm píše ve „velkých médiích“ jako jsou třeba New York Times. Nejsem kvůli tomu o nic méně smutný, ale věřím, že Peetah tu s námi zůstane díky té hromadě skvělé hudby, kterou za svůj život vytvořil. Mělo jí být ještě mnohem víc, ale buďme rádi za tu, kterou nám tu zanechal. Za zmínku rozhodně stojí alba Loyalty (2019), Avrakedabra (2020), Legacy (2021) i poslední – Afrikou inspirované – The Homeland (2023), kde se objevují tak pestří hosté, jako jsou Youssou N’Dour, Stonebwoy, Gentleman, Shaggy, Beenie Man, Bounty Killer, Popcaan, Busy Signal nebo třeba Shatta Wale.
Z vyjádření jeho kolegů lze poznat, jak moc jej měli rádi a že byl Peetah nejen výborný zpěvák, ale zejména výborný člověk. A dovolte mi na závěr evokovat vzpomínky z článku, který jsem napsal před dvěma lety nejen o setkání s Morgan Heritage i připojit výzvu – choďte na koncerty, kupujte desky. Jak zpívá Macka B – Support Them While They Are Living.
* Ferro & Admiral K
