Legendární kapela Fat Freddy´s Drop z novozélandského Wellingtonu, která propojuje reggae, dub, soul, downtempo, trip hop i další žánry do zcela jedinečného zvuku, konečně přijede do Prahy a to už v úterý 2. srpna 2022! U té příležitosti jsme dostali jedinečnou možnost uskutečnit rozhovor s jedním ze zakladatelů kapely, přezdivaným MU aka DJ Fitchie. Berte to jako poslední lákadlo na skvělý koncert, který proběhne už toto úterý v pražském open-air prostoru Ledárny Braník. Akci pořádají Everything Goes…
Ahoj Fitchie, hodně dlouho jsme na vás v Česku čekali a jsme moc rádi, že toho konečně dočkáme! Znáš trochu Prahu nebo Českou republiku?
Moc ne, bude hezké si tam zahrát. Myslím že to bude poprvé, už nějakou dobu jsme se snažili proniknout trochu dál na východ, protože už nějakou dobu hráváme v Berlíně a dalších částech Německa, Skandinávie a Francie. Určitě ale bude příjemné zahrát si víc koncertů napříč Evropou.
Takže jste ještě nikdy nebyli v Praze a tohle bude vaše poprvé?
Myslím si, že před pár let zpátky jsme v Praze přespávali, ale neměli jsme tu koncert. Nejspíš jsme byli na cestě jinam.
Aktuálně jste na evropském turné nebo na cestě kolem světa?
V zásadě je to stejně turné, na kterém jsme byli když uděřil covid v roce 2020, což bylo turné po Evropě. Měli jsme naplánovaných asi 32 koncertů, ale odehráli jsme jen první z nich ve Frankfurtu, když se svět začal zavírat. Hranice se začaly zavírat a my jsme si museli pospíšit domů, abychom tu nebyli nuceni zůstat. Prozatím tedy cestujeme jen po Evropě.
Tak jako tak jste ze Zélandu na dlouhé cestě a hodně lidí vám je za to hodně vděčných. Navíc cestujete i s novým albem a vlastně ne jen jedním, během lockdownu jste vydali dvě alba! Můžeš nám o nich něco prozradit?
Spíš to jsou záznamy živých hraní, které jsme měli na zajímavých místech. První album je z krásného prostoru na radnici Wellingtonu, a pak to nejčerstvější, které se jmenuje Wairunga, to je z pro nás velmi důležitého místo. S Dallasem jsme tam v minulosti napsali hodně naší hudby a jezdíme tam i na prázdniny. Taky jsem se tam oženil se svou manželkou. A je to speciální album, natočili jsme ho na krásném trávníku, celé za jeden den. Jsou tam nějaké odlišné verze starších písniček a dvě tři úplně nové.
Gratuluji k svatbě.
Haha. To už je dávno.
Co ty dlouhé tři roky izolace, pomohlo to nějak kapelu stmelit a být kreativní, nebo to bylo spíš složité?
Trochu složité. Pro každého v kapele to bylo jiné. Upřímně, mám doma opravdu hezké studio, ale i tak jsem se po tom prvním roce a půl začal nudit. Živé hraní je důležitou součástí toho, co děláme, a hodně nám chybělo být na pódiu a cestovat a dělat koncerty. Sice moc rád skládám a natáčím, ale nejspíš mám živé hraní ze všeho nejraději.
Energie na koncertech je pro kapely vždy něco velmi vzácného. Říká se, že co publikum dává kapele, to může kapela dát publiku nazpět, což ale samozřejmě funguje oběma směry. Jaká je nálada na tomto turné? Jak vnímáte vibes v Evropě po tak dlouhé pauze a izolaci?
Myslím si, že zatím jsou naše koncerty přijímány velmi dobře. Určitě je znát, že spousta našich fanoušků už dlouho čekala, a my se taky velmi těšíme na koncert. Takže odezva byla dobrá a energie skvělá. Zatím jsme s tour velmi spokojeni.
Fat Freddy’s Drop opravdu existují už od roku 1999?
Ano, zhruba, tak nějak.
Jak jste se dali dohromady? Jste parta kamarádů? Prozradíš nám více z vaší historie?
Hudební scéna v našem rodném městě na Novém Zélandě, což je Wellington, je velmi provázaná a celkem velká komunita muzikantů. Někdy v půlce devadesátých let tam bylo hodně živo a já v té době ze všeho nejvíc hrál jako DJ. Experimentoval jsem už ale s používáním studiové techniky – třeba jsem hrál s mixpultem, ke kterému jsem mohl připojit páskový delay a bral jsem i mikrofon, a Dallas (náš zpěvák) občas přišel improvizovat do dubových a housových nahrávek které jsem pouštěl. Sem tam se stavil i náš trumpetista a na všechno jsme dali spoustu reverbů. To byly opravdové začátky. Pak jsme začali dostávat pozvánky na festivaly a postupně se z toho stal serióznější projekt. Na začátku to prostě byly jen mé DJ sety a kamarádi, kteří přišli jamovat. Po nějaké době se ukázalo, že to celkem funguje, a že to lidi chtějí vidět, takže z toho postupně vznikla celá kapela.
Na Novém Zélandě má hudba velmi specifický zvuk – alespoň pro moje uši. Vnímám to v reggae a dubu, ale i v jiných žánrech třeba u Shapeshifter nebo Six60 – takový prostě novozélandský zvuk. Podobně jako třeba Jamajka nebo Virgin Islands, kde mají svůj velmi specifický zvuk reggae. Nový Zéland má také hodně osobitý zvuk. Považovali jste se vlastně v začátcích za reggae kapelu? Vím, že čerpáte z mnoha různých vlivů, jak bys ty popsal váš sound?
Tohle byl vždycky trochu oříšek. Kretivně jsme hodně demokratická kapela. Myslím, že ze všech možných žánrů je v nás všech hlavně dub, roots a reggae. Všichni jsme také chodili na wellingtonskou jazzovou školu, takže je tam silný základ funku, jazzu a soulu. Náš zpěvák Dallas vyrostl hodně se soulem a r&b a je velkým fanouškem lidí, jako jsou D’Angelo nebo Bilal. Já jsem hodně DJ, ale reggae a elektronika mi byly vždycky hodně blízké. A náš klávesák má hodně rád house, takže je tam celkem hodně přísad, ale v tom co děláme rozhodně vystupuje hodně reggae.
Mám takovou teorii, že ten zvuk Zélandu je odkazem Boba Marleyho, když navštívil Nový Zéland na jednom ze svých posledních turné. Jako by zasel nějaké zárodky do generace našich rodičů. Přijde mi, že Nový Zéland a reggae jdou hodně dohromady, možná je to tím prostředím, možná ostrovem nebo těma všema plážema. Co je na Novém Zélandu tak jiné?
Asi se dá najít hodně podobností mezi Jamajkou a Novým Zélandem, samozřejmě ta nejvíc zřejmá je, že jsou to dva malé ostrovy. Nový Zéland je velmi klidné místo – úplný konec světa – život je tu o dost jednodušší. Nemyslím, že by byl nějak zpátečnický. Líbí se mi na tom, že pokud jde o tvorbu hudby, na Novém Zélandě nejsou žádná pravidla, nemáme tu žádné silné jazzové nebo reggae kořeny. Je to místo, kde se snadno mísí různé vlivy, které si přineseme odjinud ze světa a přidáme k nim něco vlastního.
Jak silný je vliv domorodé maorské kultury? Obecně na Novém Zélandě i specificky u vaší kapely. Je tam nějaký vliv?
Myslím si, že jedna z věcí, nejen hudebně, když tu byl Bob Marley, byla, že Maorové neboli původní obyvatelé Nového Zélandu, měli spoustu problémů velmi podobných tomu, co zažívali lidé na Jamajce a v Karibiku. Celá ta koloniální historie.. Určitě si myslím, že bylo hodně věcí, které v domorodých Maorech rezonovaly, když tu byl.
Poslední otázka: Co mohou diváci očekávat od vaší show? Pokud ještě někdo nikdy neslyšel vaši hudbu, co bys mu vzkázal? Přijď, protože…
Přijď, protože náš set začínáme jemně, ale během následujících dvou hodin to postupně rozjíždíme. Hrajeme minimálně dvě hodiny a snažíme se, aby na konci bylo publikum pořádně nažhavené.
Minimálně dvě hodiny?! Takže vás hudba opravdu baví…
Ano. Nemůžeš to rozjíždět jako blázen celé dvě hodiny, musíš postupně. Je to cesta.
Praha se rozhodně těší a s mnoha přáteli se už nemůžeme dočkat, až vás v úterý naživo uvidíme a uslyšíme. Fat Freddy’s Drop poprvé živě v Praze! Přeji vám bezpečnou cestu a see you very soon.
Díky za podporu naší hudby!
* Lukáš Kolíbal