ČlánkyNovinkyReportáže

Colours of Ostrava ovládla méně zvučná jména

Festival Colours of Ostrava vyrazil minulý víkend do nové dekády a to ve velkém stylu. Novým místem konání se stala jižní část staré Vítkovické slévárny a největšími lákadly tam byli Bobby McFerrin, Alanis Morissette, Janelle Monaé či Björk, která ale bohužel musela kvůli zdravotnímu stavu odřeknout celé turné. Náš redaktor byl každopádně na místě, takže níže najdete zevrubnou reportáž o tom, jak se nám na této největší domácí world music události líbilo. Těšíme se zároveň na vaše reakce.

Celý festival se rozjel už ve čtvrtek, kdy vystoupil Rufus Wright se svou kapelou, stejně tak i Vlasta Redl či izraelští Infected Mushrooms. Páteční večer patřil zejména Bobby McFerrinovi a jeho přátelům z uskupení WeBe3. Během vice než hodinového vystoupení spolu jamovali a freestylovali, čímž očarovali přihlížející dav, který byl už tradičně do děje také zapojen. Těsně před koncem se k nim také připojil Dan Bárta. Jak jsem pozoroval mého oblíbeného českého umělce s někým, jako je tento vokální mág, tak jsem byl po dlouhě době pyšný na naši hudební scénu. I tak jeho vystoupení, kde v první půlce byl zvuk dost potichu, nebylo tím nejlepším na letošních Colours.  Hned po něm na druhé hlavní stagi se rozjeli Lindigo z francouzského ostrova Réunion, nejdále ležícího území EU. Ti rozproudili krev všem přítomným a roztancovali je výtečnou hudbou. Právě oni, aspoň pro mě, byli jedním z největších zážitků.

Na jejich vystoupení hned navazovalo další na scéně České Spořitelny, hlavního partnera festivalu. Tím byli Antony and the Johnsons z Velké Británie s přizvaným Janáčkovým Filharmonickým Orchestrem. Zpěvákův hlas spolu s orchestrem vytvořily naprosto jedinečnou a vekolepou podívanou. Ze záčátku jsem nebyl úplně ohromen, po chvíli si však toto spojení podmanilo i mě. Na zbylých scénách byla možnost vidět také Lauru a její tygry nebo Lenku Dusilovou se svým novým projektem Baromantika. Večer na hlavním pódiu program uzavřeli šílení Flaming Lips s výtečnou vizuální a hudební podívanou.

Během sobotního dne s přestávkami celý den poprchávalo, takže bylo téměř nemožné se vecpat do krytých scén. U vchodů se tvořili fronty, aby tak lidé mohli shlédnout unikatní prostor s vystupujícími z celého světa. Jako byl Portico Quartet nebo úspěšné divadelní předstávení Hrdý Budžes. Ti, co se však deště nezalekli, mohli shlédnout skvělou dávku vystupujících na dvou hlavních pódiích. Jako první z nich to byla keňská kapela Sauti Sol nebo velká hvězda chilského reggae – zpěvák Quique Neira spolu se švýcarskou kapelou Najavibes.

K večeru se už počasí vyjasnilo a na hlavním pódiu se objevila francouzská divoženka ZAZ. Ta se svým pestrým repertoárem od smutných šansonových písní až po chytlavé rtymy, jež rozančily dav čítající kolem 30.000 hlav, si festival naprosto podmanila a rozhodně se zasloužila o jedno z nejkvalitnějších vystoupení festivalu! S koncem jejího vystoupení se na druhé hlavní stagi rozjel koncert slavného eklektického umělce Hugh Masekela z Jihoafrické Republiky. Ten spolu se svou kapelou pobavil mixováním jazzových rytmů s afrobeatem a také svým tanečním umem. Bohužel jsem během jeho koncertu musel odejít, takže jsem si jeho skvělé vystoupení nemohl užít naplno.  Poté pak už byl čas na největší hvězdu festivalu, písničkářku Alanis Morissette, která ale upřímně nepodala zrovna nejlepší vystoupení.

https://youtube.com/watch?v=1zvebkwdGoY

Poslední den Colours of Ostrava vládlo příjemně počasí. Naše výprava se do Vítkovického areálu dostala spolu s koncertem Staff Benda Bilili, kapely s hendikepovanými umělci. Ti ukázali lidem, že i přes postižení zdraví se dá jít za svým a přinášet pozitivní náladu skrz hudbu. Během dne se pak na dvou hlavnich scénách vystřídala řada umělců jako jsou Buty nebo britský zpěvák Fink. O další skvělou a energickou show se pak klasicky postaral Parov Stelar Band, uskupení stejnojmeného producenta a DJ z rakouského Linzu.

Po jejich vystoupení se už mohlo jít do úplného finále „ostravských barev“. Zlatým hřebem se stala půvabná Janelle Monaé se svým ArchOrchestrem. Pro mě jednoznačně nejlepší vystoupení festivalu odstartovala rodačka z Kansas City svou písní „Dance or Die“ a během následujících chvil projela naprostou většinu svého úspěšného debutu alba THE ARCHANDROID (SUITE II and III). Početné obecenstvo se dočkalo i nové písně „Electric Lady“, titulní písně z filmu o agentovi 007 – Goldfinger. Nebo se také na přání zpěvačky posadilo na zem a sledovalo jeji taneční nadání. Dostalo se i na vzpomínku na krále popu v podobě písně jeho rodinné kapely „I Want You Back“ či na krále komiků Charlieho Chaplina a jím napsanou píseň „Smile“.

Poté se už pokračovalo pouze na taneční Helax and Playa Stage, ve stanech a barech. Tímto už přelomový ročník festivalu skončil. Musím se přiznat, že jsem v předchozích letech necítíl potřebu festival navštívit. Ale Colours of Ostrava mě nadchlo hned první den tak, že s mou účastí mohou organizátoři počítat i příští rok. Šlo o dost možná nejlepší hudební zážitek mého života, kdy nový areál, skvělý program, velká navštěvnost a přátelské ceny vykreslili jedinečnou a pohodovu atmosféru. Teamu pořadatelů vyjadřuji tímto velký respekt a díky za výtečně odvedenou práci. Ano, nějáka ta nepatrná chyba se vloudila, ale nešlo o nic zavazneho. Už teď se těším co přinese příští ročník.

VIVA COLOURS OF OSTRAVA!!!

* Marek

http://www.colours.cz/

Back to top button