ČlánkyProfily

Beenie Man: Velký profil krále jamajského dancehallu

Organizátor festivalu Ghetto Splash, sponzor školy a fotbalového týmu ve svém rodném městě, a hlavně jedna z nějvětších karibských superstars a autor více než 50 jamajských hitů # 1! To je Beenie Man, který  už tento víkend přijede se svou kapelou poprvé i do srdce Evropy, aby nám ukázal, proč se o něm tvrdí, že je král a největší showman dancehallu. Jelikož to je opravdu zásadní událost, kterou u nás jen tak neuvidíte, tak jsme tímto koncertem otapetovali celé záhlaví, abyste se nemohli vymlouvat, že jste to přehlídli. A zároveň jsme vyhrabali z archívu velkou biografii, kterou jsem v roce 2005 psal pro časopis Bbarák, a kde se o Beeniem a jeho historii dozvíte mnohem víc.

BACK TO THE ROOTS

Beenie Man se narodil 22. srpna 1973 v kingstonském Waterhouse a od rodičů dostal prorocké jméno Moses Davis. Kultura na Jamajce všude přítomných soundsystémů jej oslovila už v předškolním věku. Umožnil mu to jeho strejda Sydney Wolf, který vedle bubnování pro Jimmy Cliffa (hvězdu filmu Harder They Come) pouštěl desky u soundsystému Master Blaster. Asi pomohla i skutečnost, že mezi blízkými přáteli rodiny byl např. Duckie Simpson z kapely Black Uhuru. A tak Beenie zpíval poprvé u soundsystému už když mu bylo pět, a první pecku ve studiu nahrál už v osmi letech! Dětské hvězdy většinou brzy vyhasnou a v dospělosti marně hledají dávno zašlou slávu, jak je vám už ale asi podle nadpisu jasné, že tohleto je jasná výjimka! Už o tři roky později Beenie Man (beenie v angličtině znamená „fazolka“, v patois to je výraz pro „malý“ nebo „drobný“) vyhrál národní soutěž mladých talentů a díky tomu se seznámil s klíčovým jamajským producentem jménem Henry „Junjo“ Lawes, u kterého natočil debutový singl „Too Fancy“. Z této doby zároveň existuje živá nahrávka JUNJO PRESENTS TWO BIG SOUNDS, kde se Beenie objevil po boku Dillingera a Fatheada. Poté se jej ujal Bunny Lee, který jej angažoval u svého Unlimited soundsystem, kde zpívali i Papa San a Burro Banton. Šéf Unlimited vytušil Beenieho potenciál a tak dal dohromady materiál na jeho první album, které dostálo název THE INVINCIBLE BEENIE MAN: TEN YEAR-OLD BOY WONDER. Stojí za to také zmínit fakt, že tou dobou už Moses chodil zpíval i k tehdy hodně populárním soundsystémům Prince Jammy´s, Volcano a STAX soundsystem. Posledně jmenovaný sound šéfoval Patrick Roberts, budoucí zakladatel labelu Shockin Vibes, kde Beenie vydává singly dodnes (připomínáme, že čtete profil z roku 2005). V roce 1984 si Mojžíše pozval na společné nahrávání Barrington Levy, z čehož se dvě pecky „Under Me Sensi“ a „Two Sounds“ stali absolutní klasikou. Tomu pomohl i remix z 90. let, takže tyto dva hity můžete slyšet od mnoha selektorů často i dnes. Vraťme se ale zpátky k původnímu datu vzniku, protože tehdy musel jedenáctiletý Beenie Man pověsit kariéru zpěváka na pomyslný hřebík a věnovat se škole…

Netrvalo to ale dlouho a Beenie Man se vrátil s plnou parádou začátkem 90. let. Společně se svým (samozřejmě taky zpívajícím) bráchou, který se jmenuje Little Kirk začali spolupracovat s již zmíněným Patrickem Robertsem aka Shockin Vibes, který je dodnes jejich manažerem. V roce 1993 Beenie Man s velkým úspěchem vystoupil na festivalu Reggae Sunsplash, což mu přineslo tisíce nadšených fanynek a otevřelo mu to zajímavé obzory do světa a první smlouvu s mezinárodním vydavatelstvím. V tu chvíli si tak mohl dovolit reagovat na výzvu ke clashi (tj. ekvivalent battle) od ragga zabijáka Bounty Killa, který mu navíc ukradl hlášku „people dead“. Tím odstartovala bitka, která mezi těmito dvěma deejays pokračuje průběžně až dodnes. Nejde tu ale ani tak o tu jednu frázi, ale o přístup k tématům a hlavně o to, kdo je na Jamajce skutečný Král dancehallu…

BEENIE MAN VS BOUNTY KILLA

Rok 1993 byl poznamenán první válkou v Iráku, což se promítlo i v náladě na Jamajce. USA tam není díky své politice příliš populární a tak se válka promítla z televizních obrazovek i do místních dancehallů, kde začali být opět populární tzv. gun tunes, pecky v kterých se opěvují zbraně a militantní přístup k životu. Není se proto čemu divit, že tamní publikum vyloženě vzrušovali souboje mezi deejays a duel Beenie Man VS Bounty Killa byl právě tím, co chtěl každý vidět na vlastní oči. První střet proběhl na podzim 1993 u příležitosti 21. narozenin soundsystému Stone Love v Kingstonu, kde Bounty Killa našeho mladíka poprvé veřejně provokoval. Beenie Man prý byl zaskočený z vývoje událostí, ale dav se nemilosrdně rozhodl, že chce vidět krev. Clash pokračoval v prosinci na festivalu Sting, na který se už Beenie Man stihnul připravit, aby svého soka smetl z pódia. Pomohlo mu k tomu i publikum, které v zápalu nadšení udělalo z Bountyho živý terč pro smršť plastových lahví. Beenie Man se tak stal nekorunovaným králem, i když se clash ještě několikrát opakoval s různými výsledky. V rozhovorech oba dodnes nešetří kritikou na toho druhého, ale zároveň se proslýchá, že v soukromí to jsou dobří kámoši, kteří spolu oslavují narozeniny. Potvrzuje to i fakt, že hned v roce 1997 vyšlo jejich společné split album GUNS OUT.

https://www.youtube.com/watch?v=KXGWB28g-c4

STRAIGHT TO THE TOP

Ve stejném roce Beenie Man spolupracoval s geniálním duem Sly & Robbie, s kterým nazpíval dvě variace hitů od Boba Marleyho. Z balady „No Woman No Cry“ udělal našlápnutou verzi o drsném životě jamajského ghetta „No Mama No Cry“ věnovanou zpívajícímu kámošovi jménem Pan Head, kterého zrovna ten rok někdo oddělal. Ta druhá písnička není o moc veselejší duet „Crazy Baldhead,“ v které odzpíval Marleyho vokály Luciano. Rok 1994 byl také ve znamení Beenieho konvertování k rastafariánům, alba Blessed pro jamajskou pobočku Island Records a turné po Velké Británii, kde jej na pódiu doprovodil Shabba Ranks, do té doby asi nejpopulárnější jamajský ragga deejay v Anglii. Za zmínku také stojí, že v rámci této cesty vznikla breakbeatová verze pecky „Under Mi Sensi“, díky které se Barrington Levy i Beenie Man provařili v britské oficiální hitparádě a hlavně mezi milovníky jungle music, což podpořilo rozmach nového propojení stylů zvaného raggajungle.

DANCEHALL QUEEN

Tou dobou už bylo většině Jamajky jasné, že pomyslnou korunu krále dancehallu už nemá na hlavě Buju Banton ani Bounty Killa, ale právě Beenie Man. Ten na důkaz této skutečnosti pojmenoval své nové album Maestro a jeho křest v New Yorku se tak rozjel, že jej museli předčasně ukončit místní hasiči. Každopádně vedle vydařených duetů roku 1995 (např. Lady Saw, Dennis Brown, Third World, Triston Palma, Mad Cobra, Lt. Stitchie) zabraly i Beenieho vlastní hity „Matey“, „Modeling“ a hlavně „Slam“ vysvětlující, že holky z downtownu jsou lepší milenky, než ty z lepších čtvrtí („Man if you bawl fi get funeral, you haffi get a slam from real ghetto gal…“). Tyto pecky upevnily Beenieho pozici všehoschopného zpěváka. Tehdy navíc měl poměr s Carlene, toho roku jamajskou Dancehall Queen, takže si tento fotogenický pár vysloužil pozornost médií srovnatelnou s romancí v britské královské rodině. Zajímavostí je také fakt, že tou dobou rádio DJ Richard Burgess uskutečnil zdánlivě nemožné: Beenie Man a Bounty Killa uzavřeli (dočasné) příměří.
Tato kapitola se ale jmenuje Dancehall Queen i proto, že v roce 1996 vzniknul film téhož jména, pro který Beenie Man nazpíval spolu s Chevellyn Franklin stejnojmennou titulní skladbu a dokonce v něm hraje jednu z nejvýraznějších vedlejších rolí, resp. sám sebe :-) Lehce uvěřitelný příběh vypraví o svobodné matce, kterou začne vydírat hodně divnej padouch, který v úvodu zabodne jejího kámoše a teď hledá jejího syna, který toho byl svědkem, aby mu udělal to samé. Hrdinka filmu je tak nucená hrát dvojí hru, v rámci čehož se dostane do prostředí místního dancehallu, kde zkusí přes nepřízeň okolností vyhrát titul Dancehall Queen, aby mohla zaopatřit své děti…

MANY MOODS OF MOSES
moo
V roce 1997 proběhlo v rámci vydání alba MANY MOODS OF MOSES (nominovaného na Grammy) velké turné Shocking Vibes crew. Velkou pozornost si zároveň získal i následující singl „Who Am I“, který v březnu 1998 Beenieho poprvé katapultoval do britské Top 10 bez toho, aby za ním stál velký label nebo podpora médií. Jméno písničky vám asi moc neřekne, ale co když vám zanotuju: „Zimm-zimma, who got a key from my Bimma?“ To je refrén tohoto zásadního hitu konce 90. let, který produkoval nováček v oboru Jeremy Harding. Ten se pro zajímavost dal na základě tohoto prvního úspěchu dohromady s dosud neznámým mladíkem jménem Sean Paul, aby ho také vzápětí poté vystřelil do hitparád s peckou „Infiltrate“. Jamajce ale tehdy i dnes kraluje Beenie Man a roku 98 to byl právě on, kdo se stal hlavní hvězdou tradičního jamajského festivalu Reggae Sunsplash a vycházela mu jedna nahrávka za druhou. Ještě před koncem milénia vyšly hned dvě alba – DOCTOR u VP Records a Y2K u Artists Only. Vzápětí ale Beenie získal luxusní kontrakt od americké základny Virgin Records, a to pro jistotu hned na pět alb.

DANCEHALL MEETS HIPHOP

Šéfem labelu Virgin je dodnes jeho zakladatel Chris Blackwell, který právě zopakoval svůj obchodní manévr ze spolupráce s Bobem Marleym a koupil si výhradní práva na další jamajskou star #1. Samozřejmě dobře věděl, co dělá, protože hned první Beenieho album ART& LIFE u Virgin získalo v roce 2000 Grammy. Vedle úvodního hitu „Haters and Fools“ vás asi bude zajímat fakt, že právě na této desce se konečně pořádně propojil dancehall a hiphop. Najdete tu singl „Love Me Now“ v kterém se objevuje Beenieho dlouholetý kámoš Wyclef Jean (perličkou je, že společně produkovali album herce Stevena Seagala z Aljašky v plamenech!) a hlavně hit „Girls Dem Sugar“, který zremixovali Neptunes a vokály tu vedle Beenieho zpívá sladce čokoládová kráska jménem Mya. Trend propojování obou příbuzných stylů najdete i na dalším albu TROPICAL STORM, které u Virgin vyšlo v roce 2002 a najdete tam mimo jiné rozkošný duet s Janet Jackson „Feel it Boy“, „Miss L.A.P.“ s Lil´ Kim a v neposlední řadě hustě atmosferickou pecku „Bossman“, kde má svůj part Lady Saw a Sean Paul.

BEENIE MAN VS CAPLETON

Vraťme se ale ještě v čase do roku 2001, kdy Beenie nahrál album YOUTH QUAKE, jako už svou druhou bokovku pro label Artists Only. Najdete tam hned v úvodu písničku „Selassie“ v které zpívá o velkém zmatení a podivných prorocích v řadách Bobo Shanti, ortodoxních rastafariánů, které poznáte podle toho, že mají dready zabalené v turbanu (mezi nejznámějšími zpěváky této linie jsou např. Capleton nebo Sizzla). Důvodem zmíněné písničky je velká nevraživost ze strany Bobo Shanti, která se táhne až do roku 98. Tehdy se objevil na posledním koncertu Beenieho turné – festivalu Culturama v New Yorku Capleton, který do mikrofonu zahlásil „Zimm-Zimma a man got the key to Beenie Man´s Bimma!“ čímž nepřímo řekl, že Beenie je gay. Jamajčané jsou na toto téma hodně citliví, takže se Beenie Man vzápětí mnohatisícového davu diváků zeptal: „Na koho jste sem přišli a zaplatili vstup?“ Dav odpověděl, že na Beenieho, takže ten jen dodal: „Ok, tak vyveďte toho chlápka pryč ze scény,“ po čemž následovala palba lahví, která Capletona spěšně vyprovodila z pódia. Následující den se ale Beenie Man vracel sám letadlem do Kingstonu a tam už na něj čekal Sizzla a parta asi 40 Bobo dreadů, kteří přímo na místě vytáhli mačety, dali mu tečku a vyhrožovali, že ho zabijou. Podobná situace se ještě několikrát opakovala, takže je jasný, že tady jde o střet zájmů, výkladu rastafariánské víry a možná opět jednoduše o to, kdo je na Jamajce nejvlivnější zpěvák. O podobných pirátských manýrech jsem už psal ve své reportáži z Jamajky, tato historka mi ale přesto vyrazila dech.

BACK TO BASICS

Beenie Man se přesto stále drží na vrcholu, což potvrzuje fakt, že v prosinci 2003 zachránil festival Sting před totálním šílenstvím diváků, kteří byli svědky, jak Vybz Cartel dal přímo na pódiu pěstí Ninja Manovi. Jen o měsíc později skoro zázrakem přežil těžkou havárii ve svém Hummeru, což se žel nepovedlo jeho road manažerovi Shockin Vibes Paulu Tyrellovi, kterého v Kingstonu o pět týdnu později zabil neznámý střelec. Není asi proto náhodou, že se nejnovější Beenieho album jmenuje BACK TO BASICS. Aktuální singly „Dude“ a „King of the Dancehall“ právě šéfují reggae hitparády po celém světě a ten návrat pravděpodobně znamená cestu zpátky k základním hodnotám života a také návrat koncentrovaného ragga dancehallu ve své nejčistější podobě, který ale zároveň reflektuje vývoj 21. století (můžete se proto těšit i na DVD , které vyjde v únoru). Máte zájem? Beenie Man vám to rád vysvětlí: „Dancehall je forma reggae, ale je to už jeho třetí generace, takže je mnohem víc našlápnutá! Je to podobný jako R&B a hiphop – první má low groove a druhý high groove. Proto byste měli vědět, že dancehall je v první řadě hudba z Jamajky,
hodně silná hudba z Jamajky…“

 

Lomesh (2005)

Back to top button